MTTOD - 1. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Liana

„Nemůžeme to udělat příští víkend?“ zeptala se Liana Robinson do telefonu.

Zoufale zírala do zrcadla. Pramínky vlasů se jí uvolnily z drdolu a nová rtěnka, kterou si koupila, náhle nevypadala tak elegantně, jako když si jí zkoušela v obchodě.

„Mám narozeniny. Slíbila jsi to,“ odpověděla její sestra Clairice a zasmála se. „Mimochodem… mělo to být překvapení… ale mám pro tebe žhavé rande.“

V pozadí bylo slyšet tiché chichotání… to byla jedna ze sestřiných kamarádek, které se už pravděpodobně na noc sešly v jednom z okázalých klubů, které má její sestra tak ráda.

Sestra, která je úspěšnou právničkou, a skoro nikdy si neudělá ani hodinu volna.

Liana je programátorkou. Pracuje na oblíbené hře dvanáctiletých dívek, ve které mohou chovat barevné draky, zkrášlovat je a nechat je bojovat.

Milovala práci v herním průmyslu a milovala směšnou barevnou malou hru, na které pracovala. Neměla ale ráda svého šéfa a také nesnášela lítostivé pohledy lidí, když jim přiznala, na jakém druhu hry pracuje.

Je to zábava – většinou – a platí účty. A také je to práce jen do 17:00 hodin. Po zbytek dne se můžu vrátit domů a dělat si, co se mi líbí. Na rozdíl od všech těch úspěšných právníků, kteří pracují minimálně do půlnoci a jsou zpět v kanceláři v 7:00.

„Dobře, za půl hodiny budu připravená,“ řekla Liana a ušklíbla se.

Kriticky se podívala na svůj šatník. Minulý měsíc jim v práci dali všem trička s oblíbeným drakem, když dosáhli jednoho milionu stažení. Mohla by v něm jít do klubu?

Asi ne.

Liana vytáhla své oblíbené tričko, přiložila ho na sebe a koukla do zrcadla.

Star Wars tričko. Se třpytkami. Třpytky jsou do klubu jako dělané, nebo ne?

S povzdechem ho upustila. Už slyšela, jak se jí sestra směje.

Zůstala jen jedna možnost.

Zezadu šatníku vytáhla triko, které jí sestra dala k Vánocům. Bylo zlaté s vířivým vzorem bílých květů.

Musela připustit, že oproti její světle hnědé kůži vypadalo docela ohromně, ale přesto se cítila trochu nepříjemně. Nelíbila se jí pozornost, jakou v tomto triku rozhodně přitáhne.

Obepínalo všechny její velkorysé křivky tím správným způsobem, což většina jejích triček nedělala.

Člověk by si myslel, že by módní průmysl konečně mohl vzít na milost skutečnost, že někteří z nás mají křivky, pomyslela si, když se zamračila na třpytivé tričko se Star Wars.

Koupila si ho před rokem na sjezdu v naději, že se do něj vejde, pokud si jen trochu zacvičí.

Což se zatím nestalo. Však bylo tolik věcí, které se daly ve večerních hodinách dělat…

Třeba sledovat její oblíbenou show, nebo číst knihy. A také pracuje na hře, o které nikomu neřekla.

Její šéf byl neoblomný v tom, že Dragon Heights je jen o plození draků… tečka. Přímo se zasmál jejímu návrhu přidat jednorožce, pegase a griffiny.

Ale to je přesně to, co děti stále žádají. A jsem si jistá, že by to bylo úspěšné.

Mezi jejím denním zaměstnáním a jinými zálibami velký pokrok neudělala, ale věděla, že pokud to udělá správně, její hra může být úspěšná. Jednoduše by potřebovala investora, který by se staral o to, s čím si děti chtějí hrát, místo aby přemýšlel pouze o tom, kolik peněz by tím bylo možné vydělat.

O půl hodiny později stála v drahém bytě své sestry a Clairiciny kamarádky k ní přicupitaly.

„Hezký tričko,“ řekla rozhodně jedna z nich, „ale co to máš s těmi očními linkami?“

„Jsou to dokonalé jemné oční linky,“ protestovala Liana, když byla tlačena na židli.

Claiřiny kamarádky jí obestoupily jako smečka chichotajících se hyen, a Liana se držela židle jako o život, když jí otáčely tváří tam a zpět, a používaly na ní tužky, štětce a nejrůznější barvy, aby její vzhled ještě vylepšily.

Když jí o deset minut později dovolily vstát ze židle, při pohledu do zrcadla zalapala po dechu.

Ženu, která se na ni dívala, skoro nepoznala.

Ona je Liana Robins – jen další baculatá šprtka. Nikdo z těch, kdo ji kdy požádal o rande, s ní dlouho nevydržel.

Což jí vůbec nevadilo, protože se mohla přestat starat o rande a vrátit se ke sledování oblíbených show.

Ale teď vypadala – jinak. Ať už děvčata udělala s její tváří cokoliv, vypadala, jako by byla špičkovou modelkou, která se chystala projít po molu. Namalovaly jí rty červenou rtěnkou, kterou by se nikdy neodvážila použít. Přilepily jí falešné řasy, s nimiž její oči vypadaly obrovské, a co musela Liana připustit, že použití zlatých očních stínů a očních linek byla mnohem profesionálnější práce než mazanec, se kterým byla obvykle spokojená.

„Páni, to je…“ vydechla, když zírala na svůj odraz.

Skoro nemohla uvěřit, že v tom zrcadle je opravdu ona. Vypadala úžasně.

Možná by to mohlo být dnes večer jiné. Možná se v klubu nebude cítit tak strašně nepříjemně.

Většinu času, kdy jí její sestra někam vytáhla, se cítila jako ošklivé káčátko, zatímco všichni ostatní se cítili jako doma. A nebylo to tím, že by nerada tancovala, protože tanec měla moc ráda.

Liana prostě nebyla součástí šampaňské-pijícího davu a příznivcem značkového oblečení, který by se poflakoval v oblíbených Clairiciných klubech. A byla si docela jistá, že každý, kdo se na ni podíval, to okamžitě poznal.

„Měl by být žhavý,“ řekla sestře. „Po všech těch potížích.“

Clairice se ušklíbla. „Jen počkej. Je to náš klient – bohatý, tajemný a pohledný. A zeptal se mě, jestli mám nezadanou sestru. Jaké jsou šance?“

„Huh.“ Liana si nebyla úplně jistá, co si o tom myslí. Podle jejích zkušeností se bohatý, záhadný a hezký, nikdy do tmavé baculaté šprtky nezamiluje.

Ale možná by si mohla užít noční tanec s hezkým cizincem. A kdo ví – možná by se i zajímal o nejnovější vývoj chovu draků pro děti.