CP - 4. kapitola

 Překlad: Clarissa

Carlos

„Otevři dveře, Heavenly!“ křičím, když stojím před domkem její babičky.

Čekal jsem, až se auto, které přivezlo Romyho, vrátí zpátky do paláce a požádal jsem řidiče, aby mi sdělil, kam odvezl Heavenly. Řekl, že ji jen odvezl domů, a já byl tak naštvaný, že bych si dal pěstí. Myslel jsem si, že odjede ke svému bratrovi nebo kamkoliv jinam, ale ne domů. Ale měl jsem to vědět. Neutekla skrz ovocný sad, protože věděla, že ji tam vystopuji. Převezla mě tím, že naskočila do auta a já jsem předpokládal, že odjela někam daleko.

Jsem tady, abych všechno napravil a pokud budu muset, donutím ji, aby mě poslouchala.
Najednou se dveře otevřou a já jsem v šoku, když tam uvidím stát Karima.

„Co chceš, Carlosi?“

Nejprve nevím, co říct. Vypadá naštvaně a já nevím proč. Ale pak se má mysl začne chytat a předpokládám, že mu Heavenly musela říct něco, co ho naštvalo a teď si to hodlá vybít na mně.

„Chci si promluvit s Heavenly. Ale budu mluvit s tebou, pokud mi hodláš stát v cestě.“

Překříží si ruce na hrudi a ačkoli vím, že jsme stejně velcí, nemám pochyb o tom, že bych tu rvačku teď vyhrál. Protože jestli budu muset projít přes něj, abych se dostal k Heavenly, tak to udělám. Prošel bych i ohněm, abych s ní byl, takže neexistuje nic, co by mě mohlo zastavit.

„Dnes jsem učinil veřejné prohlášení, že se stane mou ženou v den, kdy bude plnoletá.“

„Na čí rozkazy?“ řekne Karim a zvedne na mě obočí.

„Mé vlastní. Zapomněl jsi, že jsi v mém království, Karime, a mé slovo znamená zákon.“

„Já s tím sňatkem ale nesouhlasím. Zastupuji ji a proto není možné si ji vzít. To je zákon všech našich zemí.“

„Stejně jako ten zákon o tom, že si vezmeš svou ženu ještě před vaší svatební nocí?“ vmetu mu do tváře.

Přivře oči a já vím, že přemýšlí o tom, jak vím, že je to možné. Heavenly mi říká všechno včetně toho, co jí řekla její nová sestra.

„Ano, vím, že jsi porušil zákon, takže se ke mně přestaň takhle chovat. Některé zvyky jsou zastaralé a měly by být dodržovány. Udělal jsem královské prohlášení, takže mi musíš ustoupit z cesty a dovolit mi vzít si svou nevěstu domů.“

„Nemusí to proběhnout takhle,“ řekne Karim, uvolní své ruce a nechá je klesnout k bokům. „Něco pro Heavenly znamenáš. Tím jsem si jistý. Nemusíme se kvůli tomu prát. Můžeme si sednout a promluvit si o tom.“

„Pokud nebudeme mluvit o manželské dohodě, necítím potřebu si sednout. Na tento den už jsem čekal dost dlouho a nechci, aby mi cokoliv stálo v cestě.“

„Dokud si nepromluvím se svou sestrou, nebudu souhlasit s ničím,“ řekne Karim. „Slíbil jsem jí, že ji nechám, aby si sama vybrala, a rozhodně ten slib nehodlám porušit.“

„Pak se tedy omlouvám za to, do jaké pozice jsem tě dostal. Ale staneš se pro Heavenly lhářem.“

Bez dalšího přemýšlení jednám rychleji, než má Karim čas zareagovat. Sbalím ruku do pěsti, pak ji natáhnu dozadu, abych využil veškerou váhu svého těla a pak ho uděřím do čelisti.

Padá dozadu a poté na zem jako ve zpomaleném záběru. Za ním se objeví Giselle a Heavenly. Giselle křičí a poté jde ke Karimovi, já se prudkým pohybem pohnu k Heavenly. Snaží se ode mě odstoupit, ale popadnu ji jednou rukou za zápěstí a hodím si její tělo přes rameno.

Poté čas zrychlí a já ji mám přehozenou přes rameno, zatímco utíkám skrz ovocný sad nahoru k paláci. Ona kope a buší do mě celou cestu, ale já si toho prostě nevšímám. Nikdo nezná sad jako ona a já, takže vím, že nás skrz něj nebudou moct pronásledovat. Znal jsem ji dost dlouho na to, abych věděl, že její záchvat vzteku skončí, jakmile prohlédne mrak svého hněvu.

„Uklidni se, nebo tě zamknu do věže, dokud se nebudeš chovat zdvořile.“

„Sakra, Carlosi! Tys dal Karimovi pěstí! Co sis sakra myslel?“

Křičí na mě každé slovo a já ještě pevněji sevřu její bok, protože se snaží kopáním dostat z mého ramene.

„Řekl jsem, abys mlčela. Staneš se královnou, tak by ses tak měla chovat.“

Cítím, jak mi po tom buší pěstmi do zad a zasměji se. To ji zřejmě naštve víc než to, že jsem udeřil Karima.

„Jsi mi z cesty,“ zařvu na Romyho, když kolem něj procházím chodbou. Směje se, opře se o zeď a zakroutí hlavou.

„Romy, řekni mu, ať mě pustí,“ prosí ho Heavenly, když ho míjíme. Ale on jen zvedne dlaně, jako by se snažil od této situace držet dál. „K čertu s tebou, Romy!“

„Řekl jsem, ať si dáváš pozor na pusu.“ Stisknu Heavenlyino stehno, když stoupám po schodech k mému křídlu paláce. „Nevěděl jsem, že máš tak barevný slovník, princezno. Vypadá to, že tě budu muset naučit způsobům dobrého chování.“

„Carlosi, pokud mě teď hned nepustíš dolů, přísahám, že tě kousnu do zadku.“

Natáhnu ruku, plesknu jí přes jednu půlku jejího zadku a ucítím na dlani lehké štípnutí. „To byla jedna, princezno. Pokračuj a příště dostaneš tři.“

Ucítím, jak se její zuby noří do mé půlky, a musím se kousnout do rtu, abych nekřičel a nesmál se zároveň. Nemůžu uvěřit, že mě opravdu kousla.

Plácnu ji třikrát přes zadek, zatímco jí nesu po dalších schodech, a ona šokovaně zapiští.

„Nekousla jsi mě od té doby, co ti bylo deset,“ řeknu a ještě jednou ji plácnu přes zadek jen proto, že se mi líbí ten pocit na mé dlani.

„Nemůžu uvěřit, že mě biješ, Carlosi! Nejsem dítě a je to trapné.“

„Jediná věc, ze které by ti mělo být trapně, je ta, že jsi utekla od svého krále. To bys měla vědět.“

„Pokud je tohle to, co hodláš udělat pokaždé, když ti uteču, tak -“

„Žádné příště nebude, princezno. Tvoje krásná prdelka bude sedět a poslouchat, co ti musím říct, než uděláš nějaké závěry.“

„Nemůžeš říct nic, co by změnilo to, jak se cítím.“

V jejích slovech je tolik vážnosti. Jako by byl na konci smutek a z toho mě bolí srdce.

„Tak přesně v to doufám, princezno.“ Naposledy ji plácnu přes zadek jen proto, že můžu, když projdu dveřmi do mé ložnice.

„Tentokrát jsem žádné špatné slovo neřekla,“ stěžuje si a také mě plácne přes zadek.

„Já vím. Myslím, že jsem právě objevil, že se mi líbí bít tě. Budeme to dál zkoušet, abych to zjistil.“

Zavrčí tak, že mi to připomene mládě tygra, a usměji se. Chce se mi ji mazlit a ochraňovat stejně jako budu naše děti.

Shodím ji ze svého ramene doprostřed mé postele. Nadýchané přikrývky zmírní její pád, ale jakmile přistane na posteli, vyleze z ní a kráčí ke mně.

„Jak sis mohl dovolit udeřit Karima. Co ti vlastně udělal?“ Ukáže prstem na můj obličej a dívá se na mě pekelně naštvaně.

„Stál v cestě tomu, co je moje. Odstranil bych cokoliv a kohokoliv, kdo by stál mezi námi, princezno. Teď patříš ke mně. Takže se tak chovej.“

Popadnu její zápěstí a odkloním její prst od mého obličeje, zatímco škubnu jejím tělem k sobě.

„Všechny ty noci ses mi vkrádala do postele a teď, když jsem tě do ní hodil, tak se nemůžeš dočkat, až z ní vylezeš?“

„Žádal jsi mě, abych to nedělala,“ vrátí mi to se samolibým výrazem na její tváři.

„Protože jsem věděl, že bych si vzal tvou nevinnost, rozmazal ji po svém prostěradle jako čestný odznak a vyvěsil bych to prostěradlo z okna, aby mé království vědělo, že jsi byla moje a jenom moje, jak se to dělávalo před třemi sty lety. Věděl jsem, že pokud bych tě nechal ležet ve své posteli ještě jednu noc, označil bych si tě jako svou královnu dlouho před tím, než budeš plnoletá. Ale tuto hanbu jsem tvé rodině nechtěl způsobit. Ani tobě. Víš, že jsem tě vždy před vším ochraňoval. Dělal jsem to od první chvíle, kdy jsem tě uviděl.“

„Ale. Ale ty -“ Podívá se na mé rty a pak do očí.

„Od prvního posranýho dne, kdy jsem tě uviděl, Heavenly. Od prvního posranýho dne.“

Už mám dost hraní her, takže ji zatáhnu, aby šla za mnou.

„Co to děláš?“ zeptá se, když ji vedu pokojem k postranním dveřím.

„Tohle,“ řeknu a rozsvítím světlo.

Pustím její zápěstí a nechám ji vejít do místnosti. Rozhlédne se kolem dokola a pak přiblíží ruku ke rtům, když uvidí, co jsem vlastně udělal.