CP - 2. kapitola

 Překlad: Clarissa

Carlos 

„Ještě není plnoletá!“

Můj křik se ozve pokojem a obě ženy se na mě otočí, jestli jsem se nezbláznil. Možná ano. Který muž by nezešílel z Heavenlyného škádlivého pokoušení?

„Není na to dost stará,“ řeknu tentokrát klidněji a snažím se ukázat nějakou kontrolu, něco, co jsem zjistil, že už nemám.

Ne, malá sladká Heavenly ji v průběhu let všechnu vyčerpala.

Má matka zadržuje smích, když vstupuje do místnosti.

„Carlosi, za pár dní bude. Myslím, že bychom to měli uvážit. Máme ji rádi jako rodinu, a kdyby tady s námi zůstala, splnil by se můj sen.“ Přejde k Heavenly a políbí ji na tvář. Heavenly poskočí a nakloní se do jejího objetí. Má matka ji miluje. Věnuje se jí kdykoliv může. Neobviňuji ji. Heavenly je snadné milovat. Já se do ní zamiloval okamžitě, jakmile jsem ji spatřil. Má v sobě trochu divokosti, která je pokrytá sladkostí. „Dej Carlosovi trochu času, holčičko. On změní názor.“ Tentokrát políbí Heavenly na hlavu, zatímco na mě mrkne.

„Cože?“ řeknu a dusím se tím slovem. Nemůžu uvěřit tomu, jak lehce to má matka řekla. Jako kdyby to nebyl žádný problém, že bychom se vzali, že by byla celá moje. Myslím si, že kdybych ji měl, byl by to velký boj – boj, ve kterém jsem ochoten bojovat, kdyby na to došlo, ale boj by to byl. Říkalo by se, že jsem pro ni moc starý.

Lidé by si určitě mysleli, jestli jsem nepřekročil čáru dřív, než jsem měl. „Ona nemyslela mě,“ vyhrknu a nesnáším ta slova, která se mi derou ze rtů.

Chci znovu křičet, ale ony se na mě dívají, jako kdybych se zbláznil. Cítím poslední zbytky své kontroly, když přijde na to, že by se mi Heavenly měla vzdálit. Sevřu obě dlaně do pěstí a stisknu zuby, abych nezakřičel a nerozbořil zdi kolem nás. Jak mohou být obě tak slepé?

„Aha? Tys myslela Romyho? To se moc omlouvám, Heavenly. Předpokládala jsem, že jsi měla na mysli Carlose, protože … no.“ Podívá se na mě a nechá mezi námi ten náznak viset, zatímco na jejích rtech hraje samolibý úšklebek.

„Matko-“ začnu, ale ona mě přeruší.

„Romy bude skvělý. On tě obdivuje, Heavenly, a jsem si jistá, že bude souhlasit. Půjdu to s ním osobně probrat.“

„Děkuji, Nino, věděla jsem -“

„Dost!“ zařvu tak nahlas, až jsem v šoku, že se zdi kolem nás nezatřásly.

Cítím, jak mi krevní tlak stoupá až k bodu varu. Těžce dýchám při myšlence, že by se mé sladké Heavenly dotkla jiná ruka než ta moje. Tohle já nedovolím.

Splálil bych tento palác až k základům, než by k tomu kdy došlo.

„Ona se provdá za mě. Tečka.“

„Ale ty mě nechceš,“ řekne Heavenly a odvrátí ode mě pohled. Ale já letmo zahlédnu její tvář. Má na ní výraz, který jsem nikdy dřív neviděl.

„Řekl jsem tečka. Za tři dny, na tvé jednadvacáté narozeniny, z tebe udělám svou královnu. Konec diskuze,“ zavrčím.

„Carlosi -“ začne Heavenly.

„Matko, učiň příslušná opatření.“

„Jak si přejete, Vaše Výsosti,“ řekne a pokloní se mi. Pokud se nemýlím, tak vidím na její tváři úsměv.

Povolím sevření pěstí a cítím, jak mi znovu do prstů proudí krev. Jak opadá příliv adrenalinu z toho, že by si Heavenly vzala někoho jiného, nastupuje na jeho místo šok. Já se s ní ožením. Ona bude moje. Raději by se měla vzdát pomyšlení na to, že by byla s někým jiným. Její osud byl zpečetěný. Budu ji mít tak, jak jsem měl vždy v úmyslu.

Zvuk zavírajících se dveří mě vytrhne z myšlenek. Vzhlédnu a vidím, že nás má matka nechala o samotě.

„Carlosi, můžeš to zrušit. Já vím, že jsi to nemyslel vážně.“

Její hlas se zlomí a já v její tváři vidím smutný výraz. To se mi nelíbí. Ani trochu.

„Heavenly -“

„Ne,“ řekne. „Možná nejsem tak slavná nebo tak krásná jako Princezna Star, ale sakra, zasloužím si být něčí první volbou. A ne soucit.“

S těmito slovy se otočí na patách a vyběhne z pokoje. Nestačím ani mrknout a už je pryč, a já jsem pořád v šoku z toho, co se právě stalo. Zatřesu hlavou a utíkám za ní, odhodlaný to napravit.

Opravdu nemá tušení o tom, co k ní cítím. Zřejmě proto, že jsem jí to neřekl. Ale myslel jsem si, že si někdy uvědomí, proč jsem si nevybral žádnou královnu. Že pochopí, že ona byla jedinou ženou, kterou jsem kdy chtěl. Dlouho před tím, než jsem vůbec věděl, co to znamená. Vždy jsem ji považoval za svou, ale v průběhu let se to, co to doopravdy znamenalo, začalo vyjasňovat. Pokaždé když mi vklouzla do postele, bylo pro mě čím dál víc bolestivější se s ní nepomilovat. Tolik jsem toužil ponořit se do jejího měkkého, vlhkého horka a spoutat nás tím nejprimitivnějším možným způsobem. Tolik jsem snil o tom, jak s ní dělám děti a stárneme spolu.

Hluboko v sobě jsem věděl, že jí jednoho dne konečně řeknu, že vždy byla láskou mého života, ale chtěl jsem počkat na ten správný okamžik, abych se jí pokusil přimět k tomu, aby se do mě také tak zamilovala. Nyní ten okamžik nastal a je pryč, a já to zkazil. Chtěl jsem, aby má žádost o ruku byla výjimečná. Chtěl jsem si promluvit s jejím bratrem Karimem a získat jeho dovolení. Chtěl jsem to udělat správně a udělat z toho ten nejdokonalejší den jejího života. Ale místo toho se plány změnily a já jsem nucen to napravit.

Když doběhnu na konec chodby, nevím kudy se vydat dál. Doufám, že jsem se správně rozhodl, když zatočím doleva k ovocnému sadu. Pokud se snaží ode mě utéct, tak bude tady.  Ale jakmile udělám několik dalších kroků, vyjde z kuchyně Romy a vstoupí mi do cesty.

„Whoa. Zpomal, Carlosi.“ Zvedne ruce nahoru, a já se sotva stačím zastavit, abych do něj nevrazil. „Potřebuji s tebou mluvit.“

„To musí počkat,“ řeknu a proběhnu kolem něho.

„Bude to jen vteřina, Carlosi -“

„Ne,“ řeknu, umlčím ho a pokračuji dál. Můžu s ním mluvit později. Teď musím najít Heavenly.

„Ona odjela!“ zakřičí na mě a já se zastavím.

„Cože?“ zeptám se a otčím se, abych se k němu vrátil.

„Před chvílí jsem přišel domů, když jsem byl předtím celou noc venku. Viděl jsem Heavenly vyběhnout z paláce a naskočit do auta. Pak požádala mého řidiče, aby ji kamsi zavezl. Zdálo se, že spěchala. Má to něco společného s tebou?“

„Krucinál!“ Otočím se a uděřím do zdi, kde zanechám díru o velikosti mé pěsti. „Kam jela?“ Zatřepu rukou, vděčný za to, že není nic zlomené. Nic kromě mé hrdosti.

„Myslím, že jela za svým bratrem. Zaslechl jsem jeho jméno, než se zavřely dveře. Co jsi udělal?“

„Proč by to mělo mít něco společného s tím, co jsem udělal?“ řeknu obranně, ale veškerá pára z mého těla vyprchá. Romy má pravdu a ví to.

„Protože Heavenly je pro tuto rodinu ta nejmilejší a nejvzácnější na světě. A pokud je naštvaná, tak je to proto, že jsi jí něco udělal.“

„Je to jen nedorozumění, které mám v úmyslu vyjasnit, jakmile budu moct.“ Opřu se o zeď. Nesnáším, jak jsem to pokazil.

„Můžu ti dát malou radu?“ řekne Romy a opře se o zeď vedle mě.

„Stejně to uděláš, i když řeknu ne.“

„Správně. Ale chtěl bych, aby sis myslel, že jsi měl na výběr,“ řekne a zní to samolibě.

„Tak do toho,“ řeknu a jsem připravený na slovní výprask, který si zasloužím.

„Nech ji jít a promluv s Karimem. Dnes večer se vrací k babičce, aby ji zkontrolovala. Pak jsi na tahu ty.“

„Co to říkáš?“ zeptám se a dívám se na Romyho podezíravě.

„Říkám, že by mohlo být mnohem snažší říct jí to, co chceš, pokud ji překvapíš.“

„Předpokládáš, že se vkradu do jejího pokoje?“ V mém hlase je patrná skepse, ale ta myšlenka mě zaujme.

„To nechám na tvé představivosti. Ale myslím si, že nejlepší způsob, jak získat Heavenlynu pozornost je překvapivé setkání.“

„Tohle znáš z vlastní zkušenosti?“ řeknu, odlepím se od zdi a stoupnu si přímo před něj. Najednou jsem na všechny naštvaný, a pokud se jí můj bratr odvážil dotknout, srazím ho k zemi.

„Klídek, zabijáku. Zatáhni drápy. Vždy jsem se na Heavenly díval jako na sestru. Nic víc než jen sestru. Ačkoliv nemůžu říct to samé o tobě, že?“

Na tu otázku neodpovím. Narovnám se, upravím si sako a dívám se kamkoliv jen ne do jeho očí. „Nemáš něco, kde musíš být?“

„Vlastně jsem byl na cestě za naší matkou. Jsem si jistý, že se jí tento vývoj událostí bude zamlouvat.“

Romy se samolibě odlepí od zdi a kráčí po chodbě. Tak nějak ví, že ona bude mít své vlastní novinky. Je potřeba připravit se na svatbu.

Nyní si jen musím promluvit s Karimem a požádat ho o Heavenlynu ruku. A pak to s ní musím večer napravit.

Možná má Romy pravdu. Možná bude nejlepší mít ji o samotě a v pozici, kdy mě nebude moct odstrčit. Mohl bych počkat až do setmění a pak jít do jejího pokoje. Ona se vkrádala do toho mého roky a možná je na čase, aby něco z toho získala na oplátku.

Možná, že když jí ukážu to, po čem jsem po celé ty roky toužil, uvědomí si, že nejsem jen možnost. Ale, že jsem její jediná možnost.