UD - 15. kapitola

Překlad: Lucianna

Kapitola 15 – Gareth

            Vstoupím do baru, o kterém mi December řekla, že ji tam mám vyzvednout a očima skenuji nacpané místo, a spatřím Sage, stojícího u baru. Zamířím jeho směrem a ve chvíli, kdy mě uvidí, ušklíbne se. „Jak to jde, chlape? Jsi tu vyzvednout December?“ zeptá se a poplácá mě po rameni.

            „Jo.“ Znovu udělám očima průzkum, ale odtud, kde stojím, ji nevidím.

            „Zadní levý kout.“ Zvedne bradu a já ji konečně uvidím, sedět u vysokého stolu, smějící se, spolu s její sestrou April. „Znáš mé bratry, Baxe a Talona?“

            Donutím opustit očima December a otočím se k oběma mužům, a všimnu si, že vypadají přesně tak, jako jejich táta, Nico. To je něco, čeho jsem si pravděpodobně měl všimnout u Talona, když jsem viděl December na večeři s ním, Sagem a Kim, kdybych se nevypořádával se žárlivostí, kterou jsem v tu dobu cítil.

            „Jak je?“ Potřesu si s oběma muži rukama a pak, o chvilku později, vejde Wes, Harlen a Evan a připojí se k nám u baru, brzy následovaní také Jaxem a Cobim.

            „Takže, kdo to půjde zastavit, tohle to?“ zeptá se Wes, a zvedne bradu směrem ke stolu, kde sedí holky, a já si všimnu skupiny mužů, kteří se pohnuli k nim. Jeden z nich, stojí zkurveně blízko December, a směje se na ni, jako by byla tak roztomilá, jak ona kurevsky je.

            Odtrhnu se od skupiny a slyším Evana mumlat za mnou, „Přísahám Bohu, můžu dát, June, na prst kámen, který je vidět až z Marsu, a stejně si nějaký čůrák myslí, že je v pořádku, motat se kolem ní.“

            Kurva, December ani nemá prsten na prstu, aby muži, kteří by ji chtěli, věděli, že někomu patří, a to je něco, co budu muset změnit… a rychle. Jakmile dojdu ke stolu, pohlédnu zlostně na chlapa, co se stále směje jako idiot a pak se skloním, abych políbil December na tvář. „Ahoj, zlato.“ Otočí se pohledem na mě a oči se jí rozsvítí. Kurva, ona je nádherná.

            „Jsi tady.“ Postaví se, lehce se zakymácí na podpatcích, takže se natáhnu, abych ji zachytil rukama kolem pasu. „Právě jsem říkala tomuhle milému chlápkovi…“ Ukáže na chlapa, který na mě nyní kouká s vykulenýma očima. „… že můj přítel tu bude brzy, a pak puf! Jsi tady.“

            „Jsem tady,“ potvrdím.

            „Měl bys vědět…“ Položí mi ruce na břicho. „… že jsem trochu opilá.“ Zvedne jednu ruku mezi nás a drží prsty kousek od sebe.

            „To vidím.“ Usměju se, dotknu se prsty její tváře, která je zabarvená růžově od alkoholu, který vypila.

            „Měl bys taky vědět…“ Zvedne se na špičky, až jsou naše tváře u sebe. „… že jsem nikdy předtím, neměla opilý sex.“

            Ježíši, moje držení na ní, se automaticky utáhne a já se rozhlédnu kolem stolu na holky, spolu s Wesem, Harlenem, Jaxem, Cobim, Sagem a jeho bratry. „Vypadneme odtud,“ oznámím, slyším její zahihňání, když ji zvednu ze země a za námi vybuchne smích, jak ji nesu pryč od stolu a ven z baru.

            Když se dostaneme k mému, SUV, otevřu dveře spolujezdce, dám ji dovnitř, a pak oběhnu kapotu.

            „Můžeme se zastavit u McDonalda?“ zeptá se, zapínajíc si pás, když nasednu za volant.

            Otočím se pohledem na ni. „Prosím?“

            „Můžeme se zastavit u McDonalda? Opravdu chci hamburger.“

            „Bejby, právě jsi mi řekla, že jsi nikdy neměla opilý sex. Nevezmu tě k McDonaldovi. Vezmu tě domů a ošukám tě.

            „Och.“ Olízne si rty a sklopí oči k mým ústům. „Tvůj plán se mi líbí víc.“ Potřesu hlavou, chytím ji za zadní část krku a přitáhnu si ji k sobě, pro rychlý polibek.

            „Jsem rád, že souhlasíš.“ Pustím ji a vycouvám z parkoviště. Cesta domů trvá jen pár minut, a ve chvíli, kdy zajedu na příjezdovou cestu, vypnu motor, vystoupím a setkám se s ní u jejích dveří, právě když je otevře. Zvednu ji ze sedadla a ona mi omotá nohy kolem boků, jak ji nesu dovnitř. Když za námi zavřu vchodové dveře, zakryju jí ústa mými, neobtěžuju se rozsvítit světla, když jdu skrz dům do ložnice, než se zastavím uvnitř, abych ji přitisknul ke zdi.

            „Kde je Sloth?“ zeptá se a mě trvá vteřinu, než si vzpomenu, že teď máme psa.

            „S Maxem.“

            „Och,“ řekne a pak mu její prsty projedou vlasy. „Proč přestáváš?“

            „Nepřestávám.“ Usměju se, když jí táhnu šaty přes hlavu. Odtáhnu jí stranou kalhotky, najdu ji promočenou a strčím do ní dva prsty.

            „Och, Bože.“ Hlava jí spadne dozadu a zasténá mé jméno, zatímco se její kundička stahuje kolem prstů. Být uvnitř ní, chci víc, než se znovu nadechnout, takže vytáhnu prsty z jejího kluzkého horka a olíznu je, než se osvobodím z džínů.

            „Tohle bude rychlé,“ varuju ji, jednou rukou vezmu svého ptáka a zaháknu jí koleno přes paži, a vklouznu do ní jedním hladkým přírazem. „Kurva, není nic lepšího, než být v tobě,“ zasténám, opřu si čelo o její a čekám, až pomine potřeba se udělat, než vyklouznu ven a vrátím se znovu zpátky. Zatne mi nehty do ramen a paty do zadku, jak ji tvrdě šukám. „Sáhni si na klitoris, zlato.“ Její ruka sklouzne mezi nás a já sleduji její prsty, jak obkrouží její klitoris, a cítím, jak se její stěny stahují kolem mě.

            „Garethe.“

            Odtáhnu ji od stěny a nesu ji do postele, kde ji položím na kraj. „Zbav se podprsenky a kalhotek,“ nařídím, zatímco si přetáhnu přes hlavu košili a pustím ji na podlahu. Rozsvítím světlo, pak skopnu boty, spolu s kalhotami a boxerkami a umístím se zpátky mezi její nohy, držíc ji otevřenou, s rukama na jejích vnitřních stehnech. Vklouznu do ní, sleduji, jak tam mizím a pak zasténám, když si rukou sevře jedno prso. Pomalu pohybuje prsty dolů po břiše a tře si klitoris.

            Ztěžka dýchajíc a omámený přicházejícím orgasmem, do ní tvrdě přirazím a zasyčím její jméno, když začne vrcholit a nutí mě ji následovat. S tou trochou síly, co mi zbývá, ji zvednu do náruče, dám jedno koleno na postel, a pak to druhé, než spadnu na bok a uložím ji u mě. Když se náš dech zklidní, přejedu jí prsty po tváři a tiše se zeptám, „Jsi ospalá?“

            „Ne,“ zašeptá a pak zvedne hlavu a usměje se na mě. „Opilý sex je úžasný.“ Se smíchem vklouznu rukou do jejích vlasů a přitáhnu ji dolů, abych ji mohl políbit, a pak si přitisknu její tvář ke krku. „Miluju tě,“ zašeptá proti mé kůži a ta dvě slova se vsáknou do mé duše, naplňujíc mě tak, jak jsem si to nikdy nedokázal představit.

            „Taky tě miluju.“ Skloním hlavu, abych ji políbil do vlasů, a pak ji přitulím blíž k sobě. Když se její váha usadí vedle mě a její tiché pochrupování, se mi line do uší, opatrně vstanu a přetáhnu přes ni přikrývky, než jdu do koupelny. Opět, jsem nepoužil kondom, a ačkoliv vím, že bych neměl chtít ji přivést do jiného stavu, než bude mít na prstě můj prsten a moje příjmení, tajně bych byl nadšený, kdyby se to stalo, což jen ukazuje, jak daleko jsem se dostal.

            Očistím se, pak vezmu žínku do postele a udělám to samé s ní, než ji hodím do koupelny a vlezu zpátky do postele. Jakmile jsem uložený, najde mě a zaboří se k mému boku, a já ji obejmu paží kolem zad, pak se natáhnu, abych zhasnul, a následuji ji do spánku.

             

*****

            „Je neděle. Já nejdu! Budu doma s tátou a December,“ slyším Mitchella křičet, takže zastavím běžecký pás, seskočím a vezmu si ručník, abych si otřel pot z tváře.

            „Nemůžeš se mi stále vyhýbat!“ křikne Beth zpátky, když vyjdu zpoza rohu do obýváku, kde ona a Mitchell, stojí tváří v tvář. Max sedí na gauči, se Slothem u nohou a December stojí na kraji chodby, která vede k naší ložnici.

            „Beth, možná…“ začne December a Beth se k ní otočí, se zvednutou rukou, aby ji umlčela.

            „Nepleť se do toho, děvko.“

            „Mami!“ vykřikne Max, když Mitchell zavrčí, „Nemluv s December takhle.“

            „Můžu s ní mluvit, jak chci!“

            „Ne, to teda absolutně, kurva, nemůžeš,“ řeknu a ona se otočí, a přimhouří na mě oči.

            „Mitchell je můj syn, Garethe. Tvoje přítelkyně nemá co mluvit do mého vztahu s ním.“

            „Když jsi v jejím domě, tak je to rozhodně její věc, a pokud jde o kluky, má právo sdílet, jak se cítí. A…“ nakloním se dopředu, abych zdůraznil svůj postoj. „… pokud ještě někdy uslyším, že něco takového vyjde z tvé pusy, ty a já, budeme mít problém.“

            „Ona žije tady s tebou a mými dětmi?“

            „Tvými dětmi?“ Mitchellův hlas je plný znechucení, a Beth se k němu otočí. „Nejsme tvoji.“

            Dá si ruce v bok. „Porodila jsem tě, Mitchelli, takže ačkoliv se ti to možná nelíbí, stále jsi moje dítě.“

            „Být mámou, je víc, než jen porodit dítě.“ Zavrtí hlavou. „Pochopila bys to, kdyby ses někdy zdržela víc, než jen pár týdnů jednou za čas.“

            „Mám kariéru, která mě udržuje na cestách, Mitchelli,“ řekne v obraně.

            „Jsi slavná barmanka pro rockové hvězdy za zenitem. Nepracuješ pro vládu, ve snaze zajistit světový mír,“ vypálí na ni.

            Do prdele, vím, že je to špatně, ale cítím, jak mi zacukají koutky.

            „Nemůžu uvěřit…“ Otočí se a ukáže na mě. „… ty mu dovolíš, aby se mnou takhle mluvil?“

            „Má právo ti říct, jak se cítí, Beth. A někdy, je pravda velkým soustem na spolknutí.“

            „Vymýváš mu mozek.“ Zlostně na mě hledí a pak ukáže na December. „Ty a ona, ho obracíte proti mně!“

            „Ne, to nedělají.“ Max vystřelí z gauče a Sloth se postaví s ním, a jednou štěkne. „Táta by to neudělal a ani December.“

            „Maxi.“ Ukáže na něj. „Ty se do toho nepleť.“

            „Proč?“ zeptá se a pohne se vedle svého bratra. „Mitchell má pravdu. Nejsi tady; nikdy tu nejsi.“

            „Řeknete mi, že ona tu byla? Ani ji neznáte.“

            „Tohle není o December,“ prohlásí Mitchell a zkříží si ruce na hrudi, díky čemuž vypadá starší, než je. „Tohle je o tobě a o skutečnosti, že jsi mimo naše životy víc, než v nich.“

            „Snažím se to změnit. Proč myslíš, že se nastěhuji zpátky do města? Chci pracovat na mém vztahu s vámi, kluci.“

            „Já tě slyšel,“ zašeptá Max smutně, a mě se napnou svaly při bolesti, kterou slyším v jeho hlase. „Slyšel jsem tě včera v noci, když sis myslela, že spím. Řekla jsi, že brzy odjedeš a nemůžeš se dočkat, až budeš zpátky na cestě.“

            „Já…“ Přistoupí k němu a on udělá krok zpátky. „Špatně jsi mě slyšel. Odjedu jen na pár týdnů a pak budu zpátky.“

            „Já vím,“ souhlasí. „Vždycky se vrátíš. A taky vím, že vždycky znovu odjedeš. Je to v pořádku; chápu to. Taková jsi.“

            „Co má tohle znamenat?“ odsekne a já vidím, jak se mu začne chvět spodní ret, než se otočí a uteče do chodby ke svému pokoji, a zabouchne za sebou dveře dřív, než se Sloth může dostat za ním.

            Kurva.

            „Och, ne,“ zašeptá December a jde ho následovat, ale Beth jí skočí do cesty. Pohnu se rychle dopředu, ale ne dost rychle. December se otočí, opře se rukama Beth o hruď a odstrčí ji dozadu. „Nezkoušej se dostat mezi mě a mé kluky,“ zasyčí, a vypadá nasraná, jako máma medvědice. „Vypadni z tohohle domu.“ Podívá se na mě. „Ať odejde.“

            „Ty… Ty mi nebudeš říkat, abych vypadla!“ zaječí Beth, když se December kolem ní protáhne a míří chodbou k Maxovu pokoji, s Mitchellem v patách.

            „Měla bys jít,“ řeknu Beth, a když se na mě otočí a udělá krok dopředu, dá mi prst jen centimetr od mého obličeje, tak k němu sklopím oči.

            „Tohle je blbost. Ty víš, že tohle je naprostá blbost.“

            „Není, Beth, a pokud bys opravdu dávala pozor, při tomhle rozhovoru, pochopila bys, že všechno, co tvoje děti od tebe kdy chtěly, byl čas a pozornost. Nemůžeš je vinit, že jsou na tebe naštvaní, že jsi jim to nedala.“

            „To je tvoje chyba.“

            „Moje chyba.“ Zkříží si ruce na hrudi. „Jak jako moje chyba?“

            „Obracíš je proti mně.“ Vyhodí rukou do vzduchu. „Způsobil jsi, že mě nenávidí.“

            „Neudělal jsem nic jiného, než že jsem ti to udělal jednodušší, abys je mohla vidět kdykoliv ses na to cítila, a nikdy, ani kurva jednou, jsem tě nenutil, abys s nimi trávila čas. Můžeš se snažit to házet na mě, ale já nejsem ten špatný, Beth. Měla jsi roky, na to, aby sis vybudovala vztah se svými kluky, ale neudělala jsi to, a to je na tobě. Teď se musíš vypořádat s následky.“

            „Miluju je.“

            „Pak jim to dokaž.“ Povzdechnu si.

            „Nemusím jim dokazovat nic.“

            Naprosto plný, jejích manipulativních keců, jdu ke dveřím a podržím je pro ni otevřené, a ona zlostně pohlédne na mě a pak na dveře, než vypochoduje kolem mě ven. Ve chvíli, kdy vyjde ven, zavolám její jméno a ona se na mě otočí přes rameno. „Měla bys vědět, že je nikdy nebudu nutit, aby s tebou trávili čas, takže pokud s nimi chceš nějaký vztah, budeš muset najít způsob, jak si zasloužit jejich důvěru a vybudovat si ji.“

            „Jasně,“ zamumlá, než odkráčí pryč.

            Nesleduji její odchod; zabouchnu dveře a zamknu je, než zamířím chodbou do Maxova pokoje, a zaklepu, než otočím klikou. Najdu ho sedět na posteli, s December vedle něj, a její rukou na jeho zádech. Jeho bratr sedí na podlaze u jeho nohou a Sloth leží vedle něj. „Jsi v pořádku, kámo?“

            „Je máma pryč?“ zeptá se.

            „Jo.“

            Přikývne a sklopí oči do klína. Podívám se na Mitchella a ten pokrčí rameny a věnuje mi smutný úsměv.

            „Víš, že tě tvoje máma miluje,“ řeknu.

            Zvedne hlavu a zahledí se mi do očí. „Vždycky tohle říkáš a ona vždycky říká, že mě miluje, ale Mitchell měl pravdu. Nikdy to neukáže. A člověk by měl ukazovat, že někoho miluje.“

            S pocitem, jako by mě někdo kopnul do žaludku, polknu a pak nařídím, „Pojď sem,“ přes knedlík v krku.

            „Tati…“

            „Prosím, pojď sem.“ Vstane a pomalu jde ke mně, a jakmile je blízko, obejmu ho rukou kolem krku a skloním bradu, abychom byli tváří v tvář. „Máš pravdu. Měl bys ukazovat lidem, které miluješ, že je miluješ, ale někdy to lidé neumí a tvoje máma je jedním z těch lidí.“

            „Nemusíš ji omlouvat,“ řekne tiše a já si opřu čelo o jeho. „Já vím, jaká je a miluju ji, i když není dobrá v tom, být mámou. Jen si někdy přeju, aby byla jiná.“

            Zavřu oči, abych zakryl bolest, kterou mi jeho slova působí a zašeptám, „Maxi.“

            „To je v pořádku.“

            „Není to v pořádku, ani trochu.“

            „Je, protože mám tebe, Mitchella, December, babičku a tety Selmu a Sejlu, spolu s hromadou dalších lidí, kteří mě milují. Asi…“ Olízne si rty. „… asi se cítím špatně, protože ona tohle nemá.“

            „Mohla by,“ vloží se do toho Mitchell, a Max se na něj podívá. „Mohla by mít taky celou hromadu lidí, kteří by ji milovali.“

            Dívá se na svého bratra dlouhou chvíli, než zašeptá, „Asi máš pravdu.“

            „Maxi,“ zavolám znovu, a jeho oči se vrátí ke mně. „Nejsi zodpovědný za její štěstí. To není tvoje práce. Tvoje práce, je být dítě.“

            „Ok.“ Olízne si rty.

            „Miluju tě, synu.“

            „Já vím.“ Přikývne a já se ještě jednou dotknu jeho čela svým a pak sevřu jeho krk. „Jsi už dobrý?“

            „Jo, tati.“

            „Dobře.“ Pustím ho a on jde zpátky, sednout si vedle December, která ho obejme paží kolem ramen a nakloní svou hlavu k němu.

            „Mám hlad,“ řekne po chvíli, a my všichni se na ni soustředíme. „Kdo by si dal zmrzlinu? Já opravdu toužím po zmrzlině a hranolkách.“

            „Jsi šílená,“ zamumlá Mitchell s úsměvem a Max se zasměje, zatímco já se ušklíbnu.

            „Proč jsem šílena? Měl jsi někdy vanilkovou zmrzlinu a hranolky?“

            „Ne,“ odpoví, oba kluci naráz.

            „Tak nemůžeš říct, že jsem šílená.“ Vstane a jde ke mně, pak se zastaví a ohlédne se přes rameno. „No, jdete?“

            „Jistě, proč ne?“ zvedne se Mitchell z podlahy a natáhne ruku k Maxovi. Usoudím, že potřebují chvilku, tak vezmu December za ruku a vedu ji z pokoje.

            „Musím si vzít čisté tričko,“ řeknu jí a ona přikývne. „Jsi v pořádku?“

            „Jo.“ Věnuje mi smutný úsměv.

            „On bude v pořádku.“ Políbím ji na čelo a ona přikývne. „Budu hned zpátky.“ Nechám ji v obýváku a jdu do ložnice a vidím její školní věci, rozložené po posteli, kde pracovala, když jsem šel cvičit. Vezmu tričko z poličky ve skříni a natáhnu si ho, uvažujíc, že jí budu muset udělat místo v ložnici, kde by mohla pracovat, když bude doma. Taky musím sehnat nějaké lidi, aby mi pomohli ji přestěhovat sem, raději dřív, než později.

            S touto myšlenkou v hlavě, opustím ložnici a odvedu svou rodinu ven, k mému, SUV. Vezmu je do města na hamburgery, hranolky a zmrzlinu. V době, kdy se dostaneme domů, kluci a December se smějí a dobírají se navzájem, a předchozí drama, je jen vzdálenou vzpomínkou.

             

***** 

             

            Pustím z ruky klíč a vyměním ho za šroubovák, ve snaze zbavit se vzteku, který cítím. Dnes ráno, jakmile jsem se dostal do práce, volala Beth, aby mi řekla, že odjíždí z města a že to mám dát vědět klukům. Ačkoliv vím, že budou v pohodě, i tak jsem nasraný, že nemá koule ani na to, aby jim to řekla sama, zvlášť po včerejšku. Asi bych neměl být překvapený, ale i tak mě zabíjí, že je jí to naprosto jedno. Jediná světlá věc je, že teď mají December, která jim to pomůže překonat.

            „Garethe.“ Opustí své myšlenky, když slyším zakřičet své jméno a vykulím se zpod auta, na kterém pracuji.

            Jakmile se postavím, potkám se s máminým pohledem. „Mami, co tady děláš?“ zeptám se, otírajíc si ruce, špinavé od oleje, do hadru, když běží přes dílnu ke mně. Když se dostane blíž, vidím starosti vryté kolem očí, a po tvářích jí stékají slzy. „Co se stalo?“

            „Zkoušela jsem ti volat.“ Zastaví blízko a zvedne třesoucí se ruku, ve které svírá telefon. Podívám se přes dílnu, kde mám telefon, a ten leží na krabici s nářadím, příliš daleko, abych ho slyšel, přes hluk v dílně.

            „Co se děje? Jsou kluci v pořádku?“

            „Myslím, že jo.“

            „Myslíš, že jo?“ zopakuji, kdy se i v žaludku začne usazovat tíha.

            „Nemůžu je sehnat. Všechny školy se zavřely. Střílelo se na základní škole.“ Zvedne znovu třesoucí se rukou telefon. „Zkoušela jsem ti volat.“

            „Já…“ Kurva, podlamují se mi kolena. „Kdy?“

            „Zjistila jsem to asi před půl hodinou. Anna, která pracuje na policejní stanici, mi volala, protože jsem jí říkala, že se vídáš s učitelkou z prvního stupně, když jsem s ní tuhle mluvila. Chtěla se ujistit, že to vím, abych ti to mohla říct.“

            „Kurva.“ Plížím se k nářadí a cestou sundávám pracovní kombinézu.

            „Nemůžeš tam jet. Policie školu obklíčila. Říkají rodičů a rodinným příslušníkům, aby se shromáždili na hřišti u střední školy,“ řekne za mnou, když popadnu telefon a klíče.

            „Jeď ke střední škole.“

            „Garethe, nemůžeš jet k té škole!“ zaječí.

            „Já vím.“ Otočím se k ní čelem, když dojdu k autu. „Strýc a bratranec December, jsou oba policajti. Uvidím, jestli je můžu najít a zjistit, co vědí.“ Držím její pohled. „Prosím, jeď ke střední škole.“ Zachytím její přikývnutí, když se vyhoupnu za volant a pak dám klíček do spínací skříňky a vyrazím ke škole. Volám nejdřív December, poslouchám vyzvánění, dokud mě nepřeruší hlasová schránka.

            „Miluju tě, zlato. Kurva…“ zkouším se nadechnout. „Miluju tě. Zavolej mi, a dej mi vědět, že jsi v pořádku.“ Zavěsím a vytočím Cobiho, a když to nezvedá, volám Sage.

            „Kurva!“ Praštím do volantu, když můj hovor spadne do hlasové schránky, a pak zakleju znovu, když se dostanu na křižovatku ke škole, která je zablokovaná řadou policejních, hlídkových vozidel. I když vím, že mě nenechají projet, jedu dopředu a policista mi vstoupí do cesty a zvedne ruku, abych zastavil. Stáhnu okénko, když přijde ke dveřím. „Pane, musíte se otočit. Tahle cesta je zavřená.“

            „Moje přítelkyně je učitelka na téhle škole. Nemůžu ji sehnat.“

            „Je mi líto, pane. Říkají všem rodinným příslušníkům, aby počkali u střední školy. Tam budou všichni přivezeni autobusy, jakmile vyčistí školu.“

            „Můžete zavolat Nica Maysona, nebo Cobiho Maysona vaší vysílačkou a říct jim, že Gareth Black se snaží zjistit něco o December?“

            „Omlouvám se, pane, to nemůžu.“ Zavrtí hlavou, a já chci vystoupit a přinutit ho, aby zavolal, ale vím, že pokud to udělám, strávím noc v cele.

            „Alespoň mi řekněte, že nebyl nikdo zraněn.“ Vím, že zním zoufale. Cítím se zoufale.

            „Policisté stále čistí budovu. Právě teď, nevíme, co se děje.“

            „Kurva.“ Projedu si prsty skrz vlasy a pak se podívám na mobil, když začne zvonit. Když vidím jméno December na displeji, stáhne se mi krk. Neobtěžuju se říct důstojníkovi ani slovo. Vyjedu od něj a zvednu telefon k uchu. „Zlato.“

            „Jsem v pořádku.“ Její hlas zní napjatě, jako by se snažila udržet pohromadě.

            Zastavím a zaparkuji, protože nechci nabourat. „Kde jsi?“

            „Jsem se svými dětmi. Čekáme na autobus, který nás odveze ke střední škole, aby se sešly se svými rodiči.“

            „Potkáme se tam.“ Pevně zavřu oči.

            „Ok.“

            „Drž se, bejby,“ nařídím a slyším, jak se roztřeseně nadechne. „Budeme spolu brzo.“

            „Musím jít. Právě přijíždí autobus.“

            „Miluju tě.“

            „Miluju tě.“ Zavěsí a já spustím telefon do klína, protřu si rukama obličej a několikrát se zhluboka nadechnu, abych se dostal pod kontrolu, než nastartuji.

            Když dojedu ke střední, ani se neobtěžuji hledat parkovací místo. Zaparkuji na trávě blízko přední budovy školy a pak běžím k hřišti, kde se shromáždil velký dav lidí. Prohledávám moře tváří, ve snaze najít December a skoro padnu na kolena, když ji najdu, stojící s mou mámou a svými rodiči. Doběhnu k nim a ona, jako by ucítila, že jsem blízko, otočí se a uzamkne můj pohled, když zkracuji vzdálenost mezi námi.

            „Jsme v pořádku. Všichni jsou v pořádku.“ Padne mi do náruče a pak se na mě podívá. „Já… musím se ujistit, že všechny mé děti najdou své rodiče.“

            Přikývnu a ona mě vezme za ruku a vede mě ke skupině malých dětí, které všechny vypadají nervosně.

            „Ok, takže všichni. Chci, abyste se chytli za ruce a následovali mě. Půjdeme dál od davu lidí, aby pro vaše maminky a tatínky, bylo jednodušší, vás najít.“ Povzbudivě se usměje a pak vede děti na trávník. Všechny posadí do kruhu a moje i její máma, si sednou k nim, zatímco já a její táta, pomáháme December, nasměrovat rodiče ke svým dětem. Když poslední malý chlapec odejde, pevně se držící ruky své mámy, otočí se ke mně a já ji obejmu pažemi, a držím ji blízko, když vzlyká.

            „Co se stalo?“ ptám se, stále nejistý tím o co šlo. Opravdu, nevím, jestli mám žaludek na to, vyrovnat se s vědomím, co se stalo.

            „Jeden z učitelů, pan Jetson…“ Škytne. „Myslím, že byl minulý pátek propuštěn. Ředitelka ho viděla vejít dneska do školy a šla si s ním promluvit o tom, proč tam je. On… vytáhl zbraň a zkusil ji střelit, ale ona nějak dokázala, se mu dostat z cesty. Školník ji zachránil. Slyšel výstřel a byl schopný zaskočit Jetsona a sejmout ho, než mohl někoho dalšího zranit.“

            Ježíši, držím ji pevně, s tváří zabořenou v jejích vlasech. Jelikož je tohle vysíláno v televizi ve zprávách až kurevsky často, vím přesně, jak velké štěstí, měl dneska každý v této škole. „Dokud nepřišla policie, zajistit mou třídu, nevěděla jsem, co se děje. Všechno, co jsem věděla, že se ve škole vystřelilo a že mou prací je ochránit tyhle děti. Byla jsem tak vystrašená.“

            „Já vím, zlato.“ Přejedu jí rukou po zádech. „Já vím, ale už jsi v bezpečí. Všichni jsou v bezpečí.“

            „Jo.“ Zašeptá a odtáhne se, aby si otřela slzy z tváří. „Můžeme… můžeme teď vyzvednout kluky a jet domů?“

            „Jo, zlato.“ Zastrčím jí vlasy za ucho a pak ji políbím na čelo, nos a rty, než ji otočím a nacpu ji pod paži. Podívám se na mou mámu a její rodiče. „Půjdeme najít kluky a vezmeme je domů. Pokud chcete, můžete se k nám připojit na večeři.“

            Moje máma se podívá na December a zjemní se jí výraz. „Já myslí, že ty a tvoje rodina, potřebujete nějaký čas o samotě, zlato. Já se stavím…“

            „Vy jste naše rodina,“ přeruší ji December a natáhne ruku k mé mámě, která na ni okamžik kouká, než ji přijme a přitáhne si ji k sobě do obětí.

            Když se odtáhne, vezme December tvář do dlaní. „Užij si čas se svými kluky, stavím se později. Ok?“

            „Ok.“ Zašeptá December a máma přikývne, než ji pustí, aby ji její rodiče, kteří stojí blízko, mohli obejmout. Když ji pustí i oni, přitáhnu si ji zpátky k boku.

            „My se uvidíme brzy u nás,“ řekne Asher a obejme svou ženu, která pláče.

            Zvednu bradu a vydechnu vzduch, který jsem držel snad věčnost, a pak vezmu svou ženu, abychom vyzvedli naše kluky a vzali je domů.

             

***** 

             

            „Jsem šťastný, že jsi v pořádku.“ Slyším říct Mitchella později ten večer, když sypu těstoviny do hrnce vařící vody na sporáku.

            „Já taky,“ řekne Max, a ačkoliv je nemůžu vidět z toho místa, kde stojím, i tak vím, že ti tři sedí bok po boku na gauči, přesně tam, kde všichni skončili, jakmile jsme se dostali domů.

            „Víte, že vás miluju, že ano?“ zeptá se December, a já sevřu čelist tak silně, že si myslím, že mi snad prasknou zuby.

            „Jo,“ odpoví Mitchell ve stejnou chvíli, jako Max.

            „Dobře, nezapomeňte na to,“ zamumlá a já pevně zavřu oči.

            Odstoupím od sporáku, sevřu prsty kraj linky, sklopím hlavu, a zavřu oči. Stejně jako pro mé kluky, i pro mě, se December, stala životně důležitým, živým, dýchajícím rozšířením mého srdce, mojí součástí, o které vím, že bez ní nejsem schopný žít. Až do ní, jsem nikdy nevěřil na šťastně-až-na-věky, ale vím, že ona byla přivedena do života kluků a mého, aby dokázala, že to opravdu existuje.