Player - 8. kapitola

Překlad: Lucie

Svaly:

Boží způsob omluvy pro muže

#DámyMajíRádySvaly

#AJestliŘíkajíŽeNeTakKecaj

…Alpha BuzzFeed

Romeo

„Je konec. Není důvod se k tomu vracet,“ řekla Rimmel. V jejím hlase jsem slyšel vyčerpanost. Lehla si zpátky, znovu si položila hlavu do mého klína a přitáhla si kolena k hrudi.

„Potřebuju to vědět. A ty budeš mít takovýhle sny, dokud to ze sebe nedostaneš.“

Dlouho nic neřekla, ale její ruka se stočila k lemu trička a pevně ho sevřela.

„Zatracená zlomená ruka,“ zaklel jsem.

Okamžitě se posadila a oči se jí rozšířily. Byl jsem zvyklý jí vídat s brýlemi, takže když jsem se na ni díval teď, zdála se ještě menší, tak nějak víc zranitelná. Kousala se do spodního rtu a prohlížela si pravou stranu mého těla, než se zeptala, „Mám zavolat doktorovi? Je to horší?“

„Moje ruka je v pořádku,“ zavrčel jsem.

Byla zatraceně dokonalá. Všechno na ní, včetně toho, jak automaticky myslela nejdřív na mě. Dovádělo mě to k šílenství, ale zároveň mě to okouzlovalo.

„Nechápu...“ Čelo se jí nakrabatilo, jak se pokoušela rozluštit moje slova.

„Nemůžu tě držet tak, jak bych chtěl,“ vysvětlit jsem. „Nemůžu se kolem tebe ovinout, jak bych měl. Jak ti mám ukázat, že jsi v bezpečí, když tě ani nemůžu držet?“

Moje jméno vypadlo z jejích úst. Zlomený šepot se změnil v povzdechnutí. Ten zvuk mi přeběhl po páteři až k zadní části krku, a její pohled zjihl.

„Nejsou to jen tvoje ruce, díky kterým se cítím v bezpečí,“ svěřila se. Způsob, jakým sklopila zrak do klína, když mluvila, mi řekl více než slova. Nedívala se na mě, protože odhalovala jedny ze svých nejhlubších, nejosobnějších myšlenek. Rimmel byla hodně uzavřená. Byla na to zvyklá.

A mým úkolem bylo snažit se tyhle věci z ní dostat.

Když jsem uspět, byť i jen trochu, cítil jsem se jako superhrdina, který rozluštit nějaký tajný kód a zachránil svět.

„Nejsou to tvoje svaly nebo způsob, kterým se nade mnou tyčíš, když stojíme u sebe.“ Pokračovala. „Je to zvuk tvého hlasu. Tvůj každý pohled, ze kterého lze vyčíst oddanost a příslib. Způsob jakým se tvé tělo pohybuje, když vejdu do místnosti. Je to tvoje vnímavost vůči mně, Romeo. Tvoje intuice. Můžeš být úplně na druhé straně místnosti a stále se cítím více chráněná – více milovaná – než jsem se kdy cítila.“

Polkl jsem ten knedlík v krku. Energie mezi námi byla tak silná, tak elektrizující, že to bylo až téměř nepříjemné. Cítil jsem k ní něco tak hlubokého, že mě to až děsilo. Nikdy, ani za milion let, by mě nenapadlo, že se někdo do mě může tak hluboce zavrtat.

V tu chvíli jsem věděl, že bych pro Rimmel udělal cokoliv.

Cokoliv.

Prošel bych ohněm.

Zabil bych.

Vzdal bych se své kariéry.

Ale to nebylo nic z toho, co chtěla.

Chtěla jen mou lásku.

A Bože,  miloval bych ji každou zatracenou buňkou v mém těle.

Musel jsem se zbavit toho napětí, které se uvnitř mě nahromadilo. Toho, jak zmizel všechen vzduch z místnosti. A zůstalo ho tu jen tolik, abychom mohli oba dýchat.

„Přiznej to,“ řekl jsem s křivým úsměvem. „Moje svaly se ti líbí taky.“

Zasmála se. Ten skutečný smích, který zahnal část těch stínů v jejích očích a roztřásl jí ramena. Potom sebou trhla a zvedla ruku k obličeji. „Nenech mě se smát.“Usmála se. „Bolí to.“

Odtáhl jsem jí ruku pryč z otlučené tváře a naklonil se dopředu, abych jí na na rty vtiskl polibek lehký jako pírko.

Povzdechla si.

Obalil jsem jí volnou ruku kolem pasu a zvedl si ji na klín tak, aby si mi o hruď mohla opřít nezraněnou stranu obličeje, ale i tak jsem nechal ruku bez jakéhokoli kontaktu.

Než se na mě plně uvelebila, natáhla se pro polštář, který si dala na natažené nohy, abych si na něj mohl položit svou zraněnou ruku.

Jedna její ruka se vyšplhala ze strany po mém krku, kde roztáhla prsty pod mou čelistí. Její prsty flirtovaly se strništěm na mé bradě a já nad tím jemným hlazením zasténal.

Nemohl jsem si pomoct, ale všiml jsem si, jak tričko, které měla na sobě, se jí vyhrnovalo na stehnech a odhalovalo tak většinu jejích krémových nahých nohou.

„Cítím se tak dobře,“ zamumlala.

Vytáhl jsem jí tričko ještě o něco víc, takže její vnitřní stehna byla plně vystavena na obdiv. Zasmála se hrdelním smíchem, když si její prsty razily cestu do vlasů zezadu na mém krku.

Napětí v místnosti by se dalo krájet. Přes celé tělo mi přešel silný nával potřeby a ruka mi sevřela její bok.

Podívala se na mě a já jí kompletně propadl.

Vrhl jsem se dopředu, zachytil její rty svými a užíval si tu vlhkou plnost. Bylo to, jako by byla připravená. Nasál jsem její spodní ret do úst, přičemž se její hlava zvrátila dozadu, což mi umožnilo úplný přístup.

Dobýval jsem její ústa, jako bych se ucházel o poslední práci na Zemi. Olizoval jsem ji, cucal a škádlil, dokud nepopadla do pěsti moje tričko a nechvěla se mi na klíně. Kroutila boky, jako by hledala něco víc.

Se zalapáním po dechu se odtrhla od mých úst a pak se vrhla na můj krk s dovednostmi jí vlastními. Když to udělala, její ruka sjela ke středu mého těla a přejela mi po naběhlém ptákovi.

Přešlo přes mě zachvění a já zasténal.

„Postel,“ dožadoval jsem drsněji, než jsem zamýšlel.

Tváře měla zarudlé a oči skleněné, když mi slezla z klína, a zamířila přede mnou do ložnice.

Jakmile tam byla, stáhla ze sebe tričko a postavila se přede mě jen v kalhotkách a botech.

Pro tentokrát jsem neviděl stopy, které pokrývaly její kůži. Nevěnoval jsem ani pozornost otiskům prstů jiného muže na její ruce.

V tomhle momentě jsem nevnímal její vnější krásu.

Všechno, co jsem viděl, bylo to, co představovala, co z ní vyzařovalo, a to zaplnilo každičký kousek v mé hrudi.

„Tak zasraně moc tě miluji.“

„Tak zasraně moc tě miluji.“

Zavrčel jsem a kráčel směrem k ní. „Řekni to znovu.“

„Miluji tě.“

„Řekni znovu to slovo zasraně.“

Usmála se jako kočka, která právě snědla kanárka. „Tak zasraně moc tě miluji,“ zapředla.

Já jsem to slovo používal hodně, ale nikdy dřív neznělo líp, než když se převalovalo na tom jejím nevinném jazýčku.

Přetáhl jsem si tričko přes hlavu, a chtěl ho odhodit stranou, ale stále jsem ho měl zachycené kolem ruky s dlahou.  Frustrovaně a netrpělivě bych ho ze svého těla strhl, ale Rimmel vydala zvuk v zadní části krku a vyrazila kupředu.

Její jemné ruce sklouzly k mé zlomené ruce, aniž bych ucítil bolest. Když bylo tričko pryč, vzala volné popruhy na horní části ortézy a ovinula mi je kolem nahé hrudi. Jakmile je kolem mě upevnila, byla moje ruka pevně ukotvená na boku těla.

Začal jsem protestovat, byl jsem naštvaný, že mám omezený pohyb, ale její ruka se přesunula k pasu mých tepláků, takže všechny tyhle myšlenky mě opustily.

Kalhoty mi sklouzly po těle dolů, stejně tak i ona. Klekla si přede mnou a jemně vzala do dlaně moje koule. Prsty si lehce pohrávala se spodní stranou a mé oči se zavřely. Jak jemně masírovala můj pytel, zatímco její druhá mě popadla za zuřící tvrdost, která pyšně trčela z mého těla.

Odtáhla ho pryč od mého břicha a strčila si ho do své horké pusinky, až hluboko do krku. Jak sakra se jí podařilo dát si do krku celou mojí délku, to jsem nevěděl. A přemýšlet o tom právě teď nebylo to správné načasování.

Trhl jsem s sebou v jejích ústech, už jsem cítil nutkání rozlít semeno.

Vytáhl jsem se jediným dlouhým, pomalým tahem a její rty po celou dobu na něm ulpívaly.

„Postel,“ přikázal jsem, ale můj hlas byl sotva slyšet.

Když jsme se tam dostali, část její vášně se utlumila a její pohled sklouzl na mou ruku. „Nechci ti ublížit.“

„Jediný způsob, jak mi ublížit, je, když mě nenecháš se pohřbít uvnitř tebe.“

Zuby si skousla spodní ret.

Lehl jsem si na záda a ukázal na ni prstem, ať jde za mnou. „Můžeš dnes večer vzít všechnu iniciativu do svých rukou.“

Vylezla si na mě a rozkročila se nad mým pasem. Měl jsem na dohled celé její tělo a těžké kruhy kolem jejího pasu narušovali mou touhu.

„Bolí tě to, zlato? Je to na tebe moc?“

Její odpovědí bylo, že klesla dolů na mýho ptáka jedním plynulým pohybem.

Neměl jsem slov.

Oči se mi protočily dozadu, jak se na mě hýbala. Rimmel udržovala pomalé a opatrné tempo. Nebylo to jako v době, kdy jsme šli jeden po druhém se vším, co jsme měli. Místo toho udržovala pohyb na minimu, přejížděla po mně svými boky a houpala se na mě celým svým jádrem.

Vnitřek jejího těla byl těsný a horký. Její střed byl naplněný touhou a způsob, jak nade mnou lapala po dechu, mě dostával přes okraj.

Právě, když jsem se do ní chtěl udělat, jsem ji popadl za bok a zhoupl se s ní vzhůru, abych se do ní mohl ponořit tak hluboko, jako bych nikdy neodešel.

Pusa se jí otevřela dokořán, ale nevyšel z ní žádný zvuk. Stehna se jí kolem mě třásla, jak se na mě lehce pohybovala.

V mém pohledu explodoval bílý výbuch a nic jsem neviděl.

Nic jsem neslyšel.

Ale všechno jsem to cítil.

Jakmile její tělo ze mě vyždímalo i tu poslední kapku, sklouzla se mě a vklínila se mezi můj bok a ruku.

„Možná se mi trochu líbí ty tvoje svaly,“ zašeptala.

Zasmál jsem se.

Zívla.

Ani jsme se neobtěžovali z postele sundat přehoz. „Nech mě tě přikrýt,“ zašeptal jsem.

„Ne.“

„Ne?“ Byl jsem překvapený. Rimmel vždycky chtěla přikrýt. Nenáviděla zimu.

„Ty mě udržíš v teple.“

Usmál jsem se ke stropu. „Vždycky.“

Všechno kolem nás mohlo být nejisté, ale tohle byl slib, který jsem mohl učinit bez jediné pochybnosti.