FIHB - 27. kapitola

Překlad: Mirus

CLAUDIE

Užívali jsme si létání asi hodinu nebo dvě a několikrát jsme přitom přeletěli i nad částmi města, které jsem neviděla od objevení se trhliny a zničení lidstva. Všechno bylo zarostlé, takže byly rozpoznatelné pouze velké plochy jako dálnice nebo letiště a také tu bylo hodně míst ohořelých. Na okraji města jsem zahlédla jednu nepoškozenou budovu, kterou bych ráda prozkoumala. Dokonce jsem tam viděla i přistávací plochu pro vrtulníky, kde by mohl Kael jednoduše přistávat. Byl by to pro nás lepší úkryt než ta stará kancelářská budova, kterou jsme prozatím zabrali. Také jsem si všimla stád koní a dobytka a divokých psů, jak se potulují ulicemi. Při pohledu na draka letícího nad nimi se všichni rozprchli. V dáli jsme viděli dokonce i rudého draka. Při pohledu na něj jsem lehce zpanikařila, protože jsem se cítila na Kaelově zádech zranitelně. Ale Rudá letěla pryč a vůbec o nás nejevila zájem.

Cítí se mnou mou družku, sdělí mi Kael, takže nemá zájem.

Zvláštní, jak můj společný život s Kaelem toto zvláštní místo, kterým se náš svět stal, změnil. Dřív bych měla strach ze všeho, co vidím, ale teď to probouzí mou zvědavost. Nic mě nemůže zranit. Ne teď, když jsem s Kaelem. Natáhnu ruku a pohladím ho na krku, kam dosáhnu. Rukavice, pomyslím si okamžitě, když si uvědomím, jak mám chladné ruce. Potřebuji rukavice. I když jsem na tom pracovala celý den, stále nejsem na projížďky na drakovi připravena. Očividně potřebuji víc ochranných prostředků, než jsem si myslela. Přesto… sedím na dračích zádech! To je prostě skvělé! Můžeme letět, kam bych chtěla. Už nikdy nebudu muset být zavřená za zdmi Fort Dallasu a poslouchat milici jen proto, že není bezpečné být sám.

S Kaelem po boku už si s tím nemusím dělat starosti. Mohli bychom jít kamkoliv. Třeba na západní pobřeží a podívat se, jestli je Kalifornie také tak zničená jako Texas. Kdo ví, třeba bychom mohli zaletět i na Havaj. Pláže jsem milovala. Zajímalo by mne, jak dlouho by to trvalo přeletět celý oceán a jestli jsou draci i na ostrovech. Samozřejmě bych musela najít způsob, jak dostat na dračí záda i Amy, aniž bych ji vyděsila k smrti. Nenechám ji tu…

Nelekni se, má družko, ano?, pronese Kael a přeruší tak mé myšlenkové pochody. Zvedne hlavu a hledí do dálky.

Neleknout se? Okamžitě pohlédnu směrem, kterým se dívá. Proč? Co se děje?

Nic se neděje, jen budeme mít brzy návštěvu. A ukáže mi mentální obraz, odpovídající pohledu po mé levici. Otočím se, očima skenuji horizont a uvidím tmavý flek. Ten se neustále zvětšuje, a když vidím, jak prolétává kolem vysoké budovy a míří naším směrem, zalapám po dechu. Sluneční světlo se odráží od jeho zlatých šupin.

Zatraceně.

Ztuhnu v sedle a svírám řídítka tak silně, až mi zbělají klouby na rukou. Jakoby mě to dokázalo ochránit. To je cizí drak! Cizí muž! Panikařím.

Klid, Claudie. Nikdo ti neublíží. Jsi se mnou a jsi má družka. Jsi v bezpečí.

Letí sem k nám?

Ano… ale jakmile ucítí, že patříš ke mně, ztratí zájem.

Zníš tak jistě.

To jsem. Jsi cítit mým pachem. Můj oheň je ve tvé krvi. Bude vědět, že jsem si tě nárokoval. Jeho myšlenky mě polaskají nezaměnitelným způsobem. Když to slyším, začne mi být trochu horko a myslím na to, co se stane, až přistaneme a budeme opět sami. Ale teď na to není čas. Drak míří přímo k nám. Ale v Kaelových myšlenkách neslyším ani stopu nervozity a díky tomu se trochu uklidňuji. Když si nedělá starosti můj drak, tak já taky ne. Můj drak. Zvláštní, jak samozřejmě to zní. Kael nakloní křídla a pomalu spirálovitě klesáme k zemi. Natáhnu krk a snažím se přes Kaelova ramena zahlédnout na nebi cizího draka. Krouží poblíž a Kael zařve na pozdrav. Odpověď přichází okamžitě. Ani jeden z nich nezní naštvaně, což znamená, že to je zcela jiná dračí komunikace, než tenkrát. Kael otočí hlavu a vidím, že jeho oči jsou stále jantarově zbarvené, ani stopa po temnotě. Vůbec nevypadá znepokojeně a to mě uklidní zase o trochu víc.

Cizí drak pomalu přistává, sklopí křídla a postaví se na zadní. Popojde pár kroků. Prohlíží si mne a houpe při tom hlavou. Jeho oči jsou černé a zlaté – i když spíš černé než zlaté. Stále je v zajetí šílenství a to mě děsí, ale neútočí.

Kael říká, že je tu proto, aby si promluvil, takže mu musím důvěřovat.

Jsem si jistý. Nikdy bych tě neohrozil.

Položím mu ruku na krk. Jasně, jasně, dobírám si ho. Ty jsi měl pravdu a já se mýlila.

Přistáli jsme na zemi uprostřed řady starých aut stojících uprostřed silnice. Kael také sklopí křídla a okamžitě mě pohledem dozadu zkontroluje. Rozepni si popruhy. Jsi má družka a jsi se mnou v bezpečí, ale to neznamená, že mu tě budu strkat pod nos.

Rychle se odpoutám a jeho slova mě trochu znepokojí. Myslela jsem, že jsi říkal, že jsem v bezpečí?

To jsi, odpoví klidně. Ale stále je v područí šílenství. Jsi v bezpečí, ale to neznamená, že budu riskovat.

No tak dobře. Rozepnu řemeny a Kael se skloní co nejblíž k zemi, abych mohla sklouznout dolů. Jakmile se mé nohy dotknou země, málem spadnu na kolena. Po tak dlouhém letu jsem rozklepaná jako čerstvě narozené hříbě. „Jsem dole,“ sdělím Kaelovi. „Počkám tady.“

Otočí se a s čenichem u mého krku se zhluboka nadechne mého pachu. Nebude to dlouho trvat. Vyrazí ke zlatému drakovi a mě dojde, že si ponechal svou dračí formu – pardon, bojovou formu. Přitom švihá ocasem sem a tam jako kočka, a to je jediná viditelná známka jeho rozrušení.

Třu si ruce o sebe a snažím se nedělat si starosti. Buď opatrný, ano?

Jeho mentální odpověď je uklidňující.

Když se Kael přiblíží k cizímu drakovi, ten zatroubí. Poté skočí dopředu, ale místo aby šel naproti Kaelovi, vydá se směrem ke mně. Kael mu okamžitě odřízne cestu a postaví se mezi nás. Přesně jak říkal. Nechce, aby se ke mně cizí drak přiblížil příliš blízko. Nedokážu přestat si mnout nervózně ruce a pozorovat, jak si mě zlatý drak prohlíží. Jeho oči se neustále mění a je to, jakoby pendloval mezi rozumem a šílenstvím.

Buď klidná. Je to starý přítel, prohlásí Kael. Vzpomínám si na jeho jméno. Dakh.

Starý přítel. Skvělé. Řekni mu, že ho zdravím.

Neřeknu. Dakh bojuje sám se sebou, odpoví Kael. Toto místo je pro naše lidi špatné. Nedokáže pochopit, co se děje. Někdy si nevzpomíná ani na své vlastní jméno. V Kaelových myšlenkách je tolik smutku. Byl jsem jako on.

A ty ses změnil… díky mně? Nemohli bychom pro něj něco udělat?

Odpovědí je nárůst pocitu majetnictví. Nebudu se o tebe dělit.

To jsem tím ani nemyslela! Ale možná bychom mu mohli najít družku? Co to říkám? Museli bychom najít lidskou ženu, která by byla připravená postavit se drakovi a doufat v to nejlepší. Jen proto, že jsem našla draka, který o mě pečuje, není jisté, že je mezi nimi i další takový. Nebo že bude schopná přejít tu věc, že to jsou dračí monstra.

Dakh po tobě touží.

Přesunu se trochu blíž k opuštěné dodávce s otevřenými dveřmi a postavím se za ně. Řekni mu, že už jednoho draka mám.

Nedotkne se tě. Cítí, že patříš jinému. Prosí mě, abych řekl ostatním mužům, že jsem si našel družku. Věří, že jim to dodá naději. Vytáhne je to z jejich šílenství.

Myslíš, že by je to mohlo opravdu z toho šílenství vytáhnout? Naděje, že by mohli najít družku?

Nevím, ale nebudu se o to pokoušet. Ty patříš mně. Nebudu tě ukazovat ostatním. Dakh je dostatečně při rozumu, ale nevím, jak by reagovali ostatní.

Tomu říkáš „při rozumu?“ Pohlédnu na Dakha a sleduji, jak chňape obrovskými čelistmi po vzduchu, jakoby útočil na neviditelné kulky. Oči má opět kompletně černé a ocasem švihá sem a tam tak silně, že víří oblaka prachu. Pokud je tohle rozumné chování, nechci vidět, jak by se choval, kdyby byl úplně šílený.

Rozumím. Ostatní jsou stejně příliš daleko. Jako ty Rudé, co neustále napadají Fort Dallas.

Ony jsou důvodem našeho šílenství.

Ony? Věděla jsem, že jsou všichni draci šílení, ale netušila jsem, že některý z nich je toho příčinou.

Ano. Tento svět způsobuje, že jsou neustále v říji. My muži jejich říji cítíme a to způsobuje, že šílíme touhou. Kvůli samici muži divočí a jejich jedinou touhou je pářit se a rozmnožovat. Ale na tomto světě se nerodí žádná mláďata. Samice zůstávají v říji a zešílí. My zlatí zůstáváme kvůli samicím také šílení.

A proto už nejsi šílený jako on? Protože… už nejsi přitahován jejich říjí?

Jsem svázán, vysvětluje Kael. Už pro mě neexistuje nikdo kromě tebe. Jsi oheň v mé krvi.

Je pošetilé být jeho myšlenkami polichocena a potěšena, ale jsem. Jsem ráda, že jsi zdravý. I když to znamená, že ho nemohu nikdy opustit. Každým dnem, který uběhne, se od této myšlenky vzdaluji víc a víc. Jsme spolu svázáni – já a on. A já… líbí se mi to.

Mohla bych to milovat.

Mohla bych ho milovat.

Proboha, mohla bych být také šílená. Nemohu milovat draka.

Mé starosti odeženou Kaelovy myšlenky.

Dakh by chtěl vědět, kde jsem svou družku našel. Chce pro sebe také jednu, i kdyby byla slabá a neměla bojovou formu. Říká, že máš příjemný pach a líbí se mu tvé vlasy.

Děkuji, pronesu suše. Ale řekni Dakhovi, že nemůže z města jen tak unést ženu. To nemůže udělat. Nemůžete nikoho přinutit, aby se stal vaší družkou.

Nemůže si vzít ženu, když po tom touží? Copak se se mnou nemáš dobře, Claudie? Nejsi potěšena?

Při vlně obrazů, které mi spolu se svými slovy posílá, zčervenám jako pivoňka. Potěšeně? Proud obrazů, které mi posílá, pochází z minulé noci a to jsem byla opravdu velmi potěšena. Opakovaně. Arogantní drak. Samozřejmě, že se o mě dobře staráš, řeknu mu vyhýbavě. Ale to jsem si nezvolila. Nebylo to vůči mně fér, že sis mě vzal, a pokud se chce někdo jiný stát dračí družkou, tak by to měla být její volba.

Druhý drak rázuje sem a tam. Dakh ocasem vzrušeně bičuje vzduch a rozpíná křídla, jakoby se chtěl každým okamžikem vznést. Mám nepříjemné tušení, že hned, jak mu Kael prozradí, kde mě našel, poletí tam a zmocní se nějaké dívky. Ježíši. To nemohu dopustit.

Vysvětlil jsem mu, že lidé jsou jiní, ale jeho mysl je zlomená. Nejsem si jistý, jestli mě chápe. Ale bylo by to tak strašné, kdyby si vzal lidskou ženu, kterou by našel? Z Kaelových myšlenek cítím, že si to nemyslí.

Ano, to by bylo, pošlu mu s důrazem. Pokud by takto někoho ukradl, tak by to bylo špatné.

Jsi nešťastná, že jsi mou družkou?

Neodpovím mu. Co můžu říct? Když mu řeknu, že jsem šťastná, ztratím jakoukoliv šanci k návratu do Fort Dallasu. Opustím Amy. Ale nemohu ani lhát. To není tak jednoduché, Kaeli. Musím se vrátit zpátky do města.

Proč? Potřebuješ tam něco? Co tam na tebe čeká? Myšlenky mu zaplaví posedlost a žárlivost.

Má sestra a má nejlepší kamarádka, řeknu mu a představím si jejich tváře. Vím, že to nechápeš, ale ony mě potřebují. Nedokáží beze mne přežít. Musím zpátky do města, protože se musím vrátit za nimi.

S dračím druhem by byly v bezpečí, řekne Kael. Mám Dakhovi říct o tvých přátelích?

Ne! Nic mu neříkej! Má sestra a Sasha se nepotřebují pářit! Mohou žít se mnou. S tebou. V našem domově. Místa je tam dost.

Nemohou s námi žít. Přilákaly by všechny dračí muže z okolí a každý by bojoval s každým, aby se mohl stát jejich druhem. To nemůžeme doma potřebovat.

Udělá se mi špatně od žaludku. Amy nemůže přijít? Ani Sasha ne? Nemohu je tam nechat, Kaeli. Nemohu. Pomoz mi!

Tak mi dovol, abych řekl Dakhovi, že vím, kde najde družku. Copak nechápeš, jak bude opečovávaná?

Myslím na Amy, že je vězněná. Myslím na Sashu, která se za trochu jídla prodává brutálním vojákům. Možná by byl dračí druh lepší volbou.

Dakh by svou družku miloval a staral by se o ni, jako každý drak.

Proboha. Nenávidím, že o tom vůbec přemýšlím. Já nevím… nemohu rozhodovat za ně, Kaeli. Musí to být jejich volba.

Pak bychom je možná měli najít a tuto možnost jim nabídnout.

Mám smíšené pocity. Mám pocit, že svou sestru a nejlepší přítelkyni zrazuji… i když by je to zachránilo. Pokud by Dakh Amy nebo Sashu přijal tak dobře jako Kael mě, byly by na tom tisíckrát lépe než v tvrdém životě ve Fort Dallasu. Byly by v bezpečí, přesně jak Kael říká. Už by jim nehrozil žádný dračí útok. Ani vojáci. A obě mě budou pravděpodobně nenávidět do konce života, protože jsem je prodala.

Nevím, co mám dělat. Váhám a hledím na zvláštního zlatého draka pár metrů ode mě. Jeho oči jsou méně černé než před chvílí, a když se do nich zahledím, vidím tam probleskovat jantarovou barvu. Duševní zdraví. Štěstí. Jen pomyšlení na družku stačí, aby ho to vymanilo z područí temnoty. A pokud by to pomohlo i Amy a Sashe, je to pravděpodobně správná věc. Se starostlivým drakem budou ve větším bezpečí, než s ozbrojenými vojáky z Fort Dallasu. Ale stále si nejsem jistá. Mám pocit, že zrazuji svůj lid. Ironií je, že oni mě zradili jako první.