Maria - 8. kapitola

Překlad: Clarissa

JEJÍ PRVNÍ TANEC

Svatba v kostele byla nádherná, ale vstup do tanečního sálu v kasínu byl ještě mnohem krásnější. Všechna Mariina tvrdá práce se vyplatila; strávila plánováním dokonalé svatby měsíc od té doby, co si Drago zvolil Katarinu. Byla to jediná práce, kterou jí její otec a Lucca přidělili.
A i když to nebylo přesně to, co by chtěla dělat, vzala to. Navíc si to mohla užít … možná i trochu víc. Byla to první svatba mezi rodinami Lucianů a Carusů, takže na výdajích se nešetřilo. A byla to ta nejluxusnější událost, kterou Lucianovi viděli, nebo vůbec mohli vidět. Ujistila se, aby to byla black-tie událost. Moře černého a bílého oblečení odpovídalo výzdobě, které vévodily krvavě rudé růže na stolech.

Katarina se nepodobala žádné nevěstě, kterou kdy viděla. Vypadala jako éterická bohyně pocházející přímo z podsvětí. Šaty možná nebyly nejtradičnější, protože byly černé jako Mariino srdce, ale Katina bledá pokožka v nich zářila a její světle růžové vlasy vynikaly natolik, aby Maria přemýšlela, že by své blond lokny také na den přebarvila na růžovo.

Protože její šaty byly černé a v gotickém stylu, rozhodla se Maria pro těsné, nařasené saténové bílé šaty, které měly na levé straně rozparek až do půlky stehna. Chtěla vypadat opačně než Kat, tak aby Kat mohla mít jistotu, že bude na téhle velmi netypické svatbě zářit.

Když Maria sledovala, jak Kat prosila o pomoc, když byla vytažena na taneční parket, nepohnula se, protože neměla v plánu ji zachránit.

Potřebovala zachránit samu sebe.

Jak se každý den svatba přibližovala, měla husí kůži z pomyšlení na Dominicova slova.
Zamlouvám si tanec.

A co řekl Lucca …

Pokud tě mí muži uvidí s ním tancovat, pak všechno, co Dominic obětoval, bude k ničemu.

Takže Maria měla v plánu se mu vyhýbat jako čert kříži, a rozhodně se nehodlala pohybovat kdekoli v blízkosti tanečního parketu. Jestli to bylo kvůli tomu, že její tělo toužilo po tanci, který jí slíbil nebo proto, že nechtěla, aby se Dominic vzdal své sestry pro nic za nic, to se nikdy nedoví.

Když se podívala na prázdné skleničky na stole, potřebovala další drink. IHNED. Vstala a vyhledala mladého číšníka s motýlkem, který nesl podnos se šampaňským. Vzala si skleničku perlivé tekutiny a vypila obsah jako uštvaná matka čtyř dětí ve středním věku hltající červené víno.

„Vidělas ty nevěstiny šaty?“ zeptala se stará, nafoukaná žena z Carusovic strany rodiny další staré mrchy, která už stála jednou nohou v hrobě. „To je určitě Lucianovic lůza.“

„Myslím, že pro ně bude mít i další využití, Luiso.“ Matka Carusovic poradce nebo ne, někdo ji musel usměrnit. „Řeknu jí, ať si je vezme na tvůj pohřeb.“

Ty dvě se na Mariu ušklíbly, než zahlédly muže, který teď stál za Mariou. Aniž by jí odpověděly, rychle odešly.

„Musím říct, že líp bych to ani já neřekl, princezno.“ Dominic se objevil před ní. Vzal jí z ruky prázdnou skleničku, postavil ji zpět na podnos a nahradil ji čerstvě naplněnou. „Opravdu jsi tak chladná, jak jsem si myslel, viď?“

„Proč si to myslíš?“ zeptala se a pohlédla na bublinky tančící ve skleničce.

„Pamatuješ, kde jsme se před tímhle vším naposledy viděli?“ Ukázal na slavnost, která se kolem nich odehrávala, s odkazem na konkrétní dobu před tím, než slíbil, že provdá Kat. 

Nakrčila obočí, snažila se přemýšlet. Nebyla si jistá. Upřímně, jenom matně si pamatovala na dobu, kdy byl mladší.

„Páni.“ Zasmál se a vzal si drink i pro sebe. „Ty si vůbec nevzpomínáš, že ne?“

Zavrtěla hlavou a rychle usrkla ze své skleničky. „Kdy to bylo?“

„Zatancuj si se mnou, princezno, a já ti to řeknu.“ Díky tomu, jak se jeho oříškové oči vpíjely do těch jejích, měla pocit jako by jí mohl vidět do duše.

I když v tuto chvíli nechtěla nic jiného než vědět, jaké to je tančit s tímto mužem, nemohla to udělat. Obě strany této místnosti se konečně začaly dávat dohromady díky hudbě a alkoholovému opojením.

„Já … My nemůžeme. Ne tady a přede všemi. Naše krve se smíchaly teprve před pár hodinami. Myslím, že je asi příliš brzy na to, aby boss Lucianů tančil s dcerou bosse Carusů.“

Dominic se usmál a začal odcházet. „Tak, kdo říkal, že bych chtěl s tebou tančit tady přede všemi?“

Co? Maria se dívala jako by se jí to zdálo, když odcházel s tím samolibým úšklebkem.
Co tím sakra myslel?

Poté, co si dala další velký lok šampaňského, nebyla si jistá, kolikátá sklenička už to byla. Takže si pomyslela, že by bylo nejlepší, aby se zase posadila a tu další si šetřila.

Neseděla ani pár minut, když k ní přišel nejmladší z bratrů Lucianů. Jeho černobílý oblek vyvolal něco v Mariině paměti, ale stále viděla jen Dominicův mladší obličej, který byl velmi podobný Cassiovu.

„Dom chce, abys šla za mnou.“

„Cože?“ Stále na něj zírala a snažila se zařadit tu vzpomínku.

Cassius ji zatáhl za ruku. „Prostě pojď se mnou.“

Krucinál. Mezitím, co ji malý Luciano začal táhnout po místnosti, hodila do sebe Maria zbytek drinku. Nejistě postavila prázdnou sklenku na podnos, který málem shodila, jak šel Cassius rychle.

„Kam mě vedeš?“ zeptala se na to, na co se měla ptát hned, jak ji vzal za ruku.

Když neodpověděl, přemýšlela, jestli by se neměla začít bát. Chlad jeho ruky ji přiměl, aby se na něj podívala a uviděla něco, čeho si nevšimla, když se s ním poprvé setkala v domě Lucianů. Nemohla uvěřit, že si toho nevšimla …

Vteřinu poté, co vytrhla svou ruku z jeho, ji zavedl za čistě černý závěs, a pak se zastavil před skrytými, lítacími dveřmi.

„Dom tam na tebe čeká,“ bylo vše, co Cassius řekl, než zmizel.

S vědomím, že vedou do kuchyně, kde předtím měla schůzku s kuchaři, lehce otevřela dveře a uviděla, že byla skoro celá uklizená, protože večeře už dávno skončila. Zůstal pouze jediný kuchař, který uklízel nože.

Jedinou další osobou tady byl Dominic, který tu na ni trpělivě čekal.

„Nemáš strach, že ne, princezno?“ zeptal se jí, když zůstávala stát na druhé straně dveří.

Maria vzala ta slova jako výzvu, prošla skrz bariéru a nechala za sebou ty dveře zavřít, aby je v té místnosti bezpečně uzavřely, o samotě. „Samozřejmě, že ne.“

Dominic zvedl potetovanou ruku. „Dobrá.“

Když se podívala na jeho dlaň, její žaludek udělal kotrmelec. Tento nezvyklý pocit ji přiměl natáhnout se po jeho ruce, aby se udržela pevně na jejích páskových botech na podpatku.

Zdálo se, jako by se najednou všechno pohybovalo zpomaleně, a její smysly se okamžitě změnily. Jeho sevření její dlaně bylo úplně jiné, než jaké si myslela, že bude – jeho kůže byla podivně drsná, ale současně hebká. Jeho vůně ji k němu přiblížila, když ji přitáhl k sobě a umístil svou druhou ruku na její pas. Voněl … Divoce? Ohnivě? Možná dokonce žhavě? Sakra, to muselo způsobit šampaňské.

Dominic si ji prohlížel. Vypadala trochu zmateně. „Proč mám ten pocit, že jsi nikdy předtím netancovala?“

„Protože jsem netancovala.“ Ze všech sil se snažila, aby to neublížilo její hrdosti. „Ne s klukem, tak je to.“

„Jenom se uvolni a poslouchej.“

Byl to divný pocit být držena mužem. Natož souhlasit s tím, aby se jí dotkl a byl takhle blízko. Pomalý tanec znamenal, že jste museli být tvarovatelnou postavou v něčích rukou, zatímco on vás vedl. To bylo něco, na co nebyla Maria ani zdaleka zvyklá.

Zavřela oči a zhluboka se dlouze nadechla, aby povzbudila každou kost ve svém těle, aby se uvolnila. Čím déle tak dělala, tím více pomalá píseň pronikala do jejích uší a způsobovala, že její ztuhlost mizela, a ona se víc přizbůsobovala jeho pohybu.

Dominic si ji přitáhl o kousek blíž. „Vidíš? Není to tak špatný.“

„Jo, pro tebe ne.“

„To je pravda,“ zasmál se. „Jsem si jistej, že si to užívám víc než ty.“

„Kdyby tě teď mohl vidět tvůj otec.“ Zdálo se, že ta vtipná slova unikla z jejích alkoholových rtů dřív, než je mohla zastavit.

Maria byla krutá, ale tohle bylo asi už moc za čárou, dokonce i pro ni. Konec konců byl to jeho otec, a ona nevěděla, jaký vztah mezi sebou ti dva měli.

„Omlouvám se. Já --“

„To je v pořádku,“ ujistil ji Dominic. Zřejmě se ho to nedotklo. „Dal bych hromadu prachů za to, aby nás dva teď viděl tancovat. Jsem si jistej, že by radši znovu chcípnul.“

Když zjistila, že nešlápla vedle, začala se s ním uvolňovat ještě víc a nechala ho, aby s ní lehce klouzal do rytmu hudby. Jo, rozhodně za to může to šampáňo.

„Chápu to tak, že jste spolu nevycházeli?“

„Měli jsme komplikovaný vztah. A co ty a tvůj otec?“

„Komplikovaný.“ Rozhodla se použít jeho slovo, protože si myslela, že zcela odpovídalo.

„Myslím ale, že v tom vašem je něco víc.“

S jeho rukou pevně v její ji jemně chytil a přitáhl ji k sobě ještě těsněji. „Ano, asi máš pravdu.“

Uviděla černé, gotickými písmeny potetované klouby kolem jejích. O-V-E-R. Nedokázala zabránit tomu, aby se její pohled nepřesunul k ruce na jejím pasu, a mohla si přečíst většinu ze zbývajících písmen, aby doplnila mezery. C-O-M-E. (*cz přemožitel)

Lehce se kousla do rtu a zkusila znovu své štěstí, protože chtěla potvrzení pro své podezření. „Cassius je jako tvůj otec, viď?“

„Myslíš stejně jako Lucca ...“ Jeho pohled se do jejího smaragdového ponořil hlouběji. „A ty.“

Protože věděla, že to nebyla otázka, ale fakt, otočila to na něj. „A co ty …? Jsi také jako on?“

„Princezno, já vůbec nejsem jako můj otec.“

Tu přezdívku nenáviděla. Až na to, že z nějakého důvodu se jí líbilo, když vycházela z jeho úst.

Ucítila, jak ji rukou svírající její pas přitáhl k sobě ještě blíž, a přemýšlela, zda se jejich oční kontakt někdy prolomí. Oba byli zcela jasně až moc ovlivnění tím druhým, aby uhnuli pohledem … „Jak jsi tedy věděl, že nemám srdce? A co to má společného s tím, kdy jsme se naposledy viděli?“ … dokud to neudělal on a neprolomil jejich spojení tak snadno jako s ní točil v opuštěné místnosti.

„Pořád nemůžu věřit tomu, že si nevzpomínáš.“

„Promiň, ale ne.“ Mariina omluva byla vyřčena jako kdyby toho vůbec nelitovala. A nelitovala toho. „Tancuju s tebou, jak jsi chtěl, takže už mi to řekni.“

Místnost ztichla v bodě, kdy jedna píseň přestala hrát před tím, než začala další. Jedinou věcí, na kterou v tom zlomku vteřiny tančili, byly jejich těžké dechy. Jejich těla se dotýkala tak, že mezi nimi nenechávala žádný prostor pro vzduch. Bylo to něco, co si až dosud Maria neuvědomila.

Zdálo se, že se podvědomě hlouběji nadechovala, jako kdyby chtěla mít tu jeho ohnivou vůni v sobě.        

Když jejich dýchaní nahradila nová píseň, konečně ji prozradil, na co po těch všech letech zapomněla. „Na pohřbu tvé matky.“

Z těchto jediných slov konečně unikla jasná vzpomínka z hlubokého propadu její mysli a zaplavila ji obrázkem mladého Dominica ve starém hnědém obleku, který mu byl příliš velký. Nicméně Maria nechápala, jak mohl už před tolika lety vědět, jaká byla. Jediný, kdo opravdu věřil tomu, že je s ní něco špatně, byl její psychiatr, protože tehdy ani její rodiče nechtěli přijmout fakt, že jejich drahá dcera byla zlá.

Když viděl zmatený výraz její tváře, pokračoval, „Věděl jsem, že nemáš srdce, protože jsi --“

PRÁSK.

Její první tanec se mohl právě stát jejím posledním.