CC - 20. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

Cara pobíhala po obývacím pokoji sem a tam a přitom si okusovala nehty. Každých pár sekund vrhla pohled směrem k ložnici. Proč to trvalo tak dlouho? Co bylo s Trelonem? Jak dlouho mohlo trvat zjistit, jestli je v pořádku nebo ne?

Abby s Trishou sledovaly, jak Cara běhá po místnosti. Poté, co dorazily se Zoranem a Kelanem, tak si udělaly pohodlí na pohovce. Abby vysvětlila, že Ariel a Carmen byly někde s Mandrou a Kreonem, a proto nemohly přijít. Ještě k tomu dodala, že doufá, že bratři přivedou sestry v pořádku zpátky. U toho se Trisha zachichotala.

Snažily se Caru přemluvit, aby se posadila, ale ta si dělala o Trelona příliš velké starosti. Když omdlel, tak ji to tak vyděsilo, že vykřikla. Její výkřik spustil celou řadu událostí.

Nejdřív dovnitř vběhli s vytasenými meči oba strážci stojící před dveřmi jejich pokojů. Když našli na zemi bezvědomého Trelona, byli zmatení. Trelonův symbiont Symba se tvářil, jakoby se nic nestalo, a ani se nesnažil vstát a klidně se vyhříval na slunci. Cara poklekla vedle Trelona a máchala mu rukama před obličejem. Strážci ho opatrně zvedli z podlahy, odnesli na postel a zeptali se Cary, co se stalo. Neměla tušení! V jedné minutě společně jedli a povídali si a najednou zbledl jako smrt a skácel se na zem.

Strážci zavolali léčitele, který informoval Zorana, který měl právě schůzku s Kelanem. Oba pospíchali do pokojů jejich bratra, ale ještě předtím potkali svou matku, Abby a Trishu, které byly zrovna na cestě ke Caře. Trelonova matka pozorně poslouchala, když Cara ještě jednou opakovala, co se stalo. Zachichotala se a následovala Zorana s Kelanem do ložnice, kde léčitel Trelona vyšetřoval.

„No já si myslím, že to vzal docela dobře,“ poznamenala Abby klidně a upila ze svého šálku čaje. „Zoran to věděl ještě dřív než já, že jsem těhotná. Myslí si, že to bude chlapec.“

„Raději vy dvě, než já,“ prohlásila Trisha, a když vrhla pohled k vedlejšímu pokoji, zrudla. „Myslím… no, že já… do pekla,“ řekla a upřela pohledu do svého hrnku, který byl cítit něčím silnějším než obyčejným čajem.

Cara chvíli hleděla na Abby zmateným pohledem, ale poté nahlas vykvikla, rozběhla se k Abby a sevřela ji v objetí. „Ty taky? To bude skvělé. Můžeme naše děti naučit všechno možné a bude to, jakoby byly sestřenice a bratranci, protože to samozřejmě i jsou, ale však víš, co tím myslím,“ švitořila jako vodopád.

Trisha pohlédla na Caru, poskakující nahoru a dolů jako jojo a zakroutila hlavou. „Caro, děvče, musíš si buďto sednout nebo zůstat na jednom místě. Motá se mi z tebe hlava.“

Cara dosedla mezi Abby a Trishu. „Takže, ty budeš mít kluka a já holčičky dvojčata,“ řekla Cara a poté se obrátila na Trishu. „A co je s tebou? Otravuje tě Kelan? Vždyť víš, že Abby a já teď dokážeme grilovat lidi. Máme se o něj postarat?“

Trisha se rozesmála. Pomyšlení na to, jak Kelan pobíhá po paláci s koudelí u zadku, bylo velmi lákavé. „Ne, děkuji, ale já si poradím sama. Prostě jen nejsme stejného názoru. On rád komanduje. A já ráda ignoruji. Takto je život aspoň trochu pestřejší.“

Když se z Trelonovy ložnice ozval ohlušující řev, Cara vyskočila na nohy. Trelon se probudil, pomyslela si s úlevou. Sotva udělala pár kroků, uslyšela, jak křičí na své bratry, aby ho pustili. Abby položila Caře ruku na zápěstí, aby ji zadržela a Trisha jí zastoupila cestu.

Ve dveřích se objevil Trelon a vypadal extrémně pohledně, i když trochu pocuchaně. Cara milovala sledovat, jak mu hrají svaly, když se přetahoval se svými bratry a vlasy mu visely přes ramena. Pomyslela si, že by košile nosit neměl. Najednou ji napadla úžasná myšlenka! Měl by nosit jen kalhoty a jeho košile bude nosit ona. Takto ušpiní za den jen jeden outfit a nebudou mít tolik prádla, až tu budou i dvojčata. I když, pomyslela si a zamračila se, když tak nad tím přemýšlím, tak jsem od našeho příjezdu ještě ani jednou nemusela prát. Teprve když si všimla, že se na ni všichni dívají nějak divně, uvědomila si, že své myšlenky vyslovila nahlas.

Cara se rozhlédla na všechny okolo a pokrčila rameny. „No, jako žena musím na takové věci myslet, když zakládám rodinu, ne?“, pronesla k nikomu určitému.

Při slově dvojčata Trelon opět zavrávoral. „Ven! Všichni ven. Okamžitě.“

Trelon celou dobu nespustil Caru z očí. Když se otočila k odchodu, skočil dopředu, ale zarazil se a trochu uklidnil. „Ty ne, Caro,“ řekl tiše.

Morian vyšla z ložnice a vrhla na něj zamračený pohled. Poté došla ke Caře, objala ji a zašeptala něco do ucha. Cara se zasmála a zamrkala na svou „novou,“ matku.

Abby něco s nevolí zamrmlala, když ji Zoran objal paží a nasměroval ke dveřím. Když Kelan chytil Trishu za paži, pohlédla na něj a vytáhla obočí nahoru. Kelan zaklel a vyhodil ruce do vzduchu. Poté se k Trishe sklonil a ignorujíc její překvapené vykviknutí, zvedl ji do náruče.

Jako poslední odešel léčitel, ale ještě před ochodem Caru vyzval, aby ho co nejdříve vyhledala, aby ji mohl vyšetřit. Když byli všichni pryč, Cara před Trelonovým pohledem udělala krok zpátky.

„Teď se uklidníme,“ pronesla Cara a zvedla ruku, aby ho zadržela. „Chceš mi snad říct, že jsi omdlel proto, že jsem těhotná?“

„Neomdlel jsem,“ odporoval Trelon a trochu zrudl. „Byl jsem trochu v šoku a potřeboval jsem oddych.“

Cara na něj mrkla. „Ach, opravdu? Na Zemi tomu říkáme omdlení,“ prohlásila a rty jí zaškubaly.

Trelon vyrazil ke Caře. Když se zastavil těsně u ní, najednou padl na kolena. Cara tomu mlčky přihlížela a sledovala, jak jí rozepíná košili.

„Co to děláš?“, zeptala se tiše Cara.

„Chci vidět své dítě… své děti,“ zachraptěl pohnutě Trelon.

Jemné jí položil dlaně na ploché bříško a zavřel oči. Zavolal na svého symbionta na zápěstích a cítil, jak se rozprostírá na Cařině břiše a spojuje se s ní. Díky němu mohl Trelon vidět dvě malé jiskřičky zářící v Cařině děloze. Dotkl se jich. Málem ho to porazilo.

„Dcery,“ zašeptal a třásl se mu hlas. Očima plnýma slz vzhlédl ke Caře. „Dala jsi mi dvě krásné dcery.“

„Nejsi naštvaný, nebo tak něco? Že to jsou holky? Většina mužů asi chce raději kluky,“ zeptala se Cara s obavou v hlase.

Trelon zavrtěl hlavou a vstal. Zvedl Caru do náruče. „Během jednoho dne jsem získal zpět lásku svého života, svou pravou družku a vzácný dar nejen jedné, ale rovnou dvou dcer. Možná, že na mě nejsou Bohové a Bohyně naštvaní, ale jsem požehnaný.“

Cara se zhluboka nadechla. Kdo by si pomyslel, že takový tvrdý chlap dokáže být tak romantický! Poté se s ní Trelon zatočil dokolečka a vykřikoval, že bude ten nejlepší otec, jakého by si mohly holčičky přát. Cara překvapeně vykvikla. Jeho smích zahřál Caru u srdce, které se tak dlouho bálo, že zůstane na tomto světě samo. Teď věděla, že dokud bude mít Trelona, tak dokáže dobýt každý svět, kde bude žít drak a symbiont, kteří patřili k muži, kterého milovala.

***

O dva týdny později Cara vážně uvažovala, že muže, kterého milovala, jeho draka i symbionta zabije. Přiváděli ji k šílenství. Když unikla jednomu, našel ji další. Poté, co mu už podruhé utekla z řetězu, kterým ji připoutal, našel její nářadí v nočním stolku. Samozřejmě, že se tak stalo až poté, co ji přistihl, jak létá nad oceánem a hraje si ve vlnách. Cara mu vysvětlila, že to bylo podobné surfování, jen že tu šlo o to vznášet se těsně nad hladinou a ne v tom, je prolétávat. Měla jen štěstí, že ji Trelon nachytal zrovna, když jedna obzvlášť velká vlna její dračici překvapila a ona se potopila. Když ji vytáhl z vody, tak kašlala a plivala slanou vodu. Trvala na tom, že by jí nezaskočilo, kdyby ji netahal z vody bez předchozího upozornění.

Poté se rozzuřil, protože se vyplížily s Abby a Trishou a vyrazily na trh. Naučila kluky, jak se hraje basketbal a právě pomocí jednoho staršího kluka hodila koš. Bohužel si chlapci mysleli, že je děsně vtipné, když do koše posadí i ji. Zrovna chtěla požádat Symbu o pomoc, když ucítila, jak ji kolem pasu chytají dvě velké ruce. Koukla Trelonovi přes rameno a ještě stihla pohled na kluky, kteří si stěžovali, že jim sebral jejich trenérku a na Abby s Trishou, jak se hlasitě smějí.

***

„No tak, Trelone. Nenecháš mě dělat vůbec nic!“, stěžovala si později Cara. „Aspoň mě pusť za Abby, když budeš na té schůzce.“

„Co tím myslíš, za Abby?“, zeptal se Trelon nedůvěřivě. Byl unavený! Neustále se snažil být o krok před Carou, ale vypadalo to, že je spíš čtyři kroky za ní a najednou byla pryč úplně!

Podařilo se mu ji chytit jen jednou, a to bylo tehdy, když zvracela v koupelně. A i poté se ho snažila vyhodit. Když nechtěl odejít, tak mu hodila na hlavu všechny nadávky, které se stačila na Valdieru naučit plus ty ze Země, u kterých se musel zeptat Trishy, co znamenaly. Poté, co se dozvěděl význam slov, tak se přestal ptát a došel k názoru, že je někdy lepší některé věci nevědět. Jeho symbiont na tom nebyl o moc líp a jeho drak mu neustále připomínal, že měli jejich družce naplácat na zadek, dokud k tomu měli příležitost. Vážně uvažoval o tom, že požádá svou matku, jestli by nemohla dávat na Caru pár hodin pozor, aby se mohl prospat.

„Uděláme si seznam věcí, které budeme pro děti potřebovat. Po celou dobu zůstaneme v Zoranových pokojích,“ prosila Cara zoufale.

„Jen v Zoranových pokojích? Nikde jinde?“, zeptal se Trelon opatrně.

„Nikde jinde, slibuji,“ přísahala Cara a za zády si překřížila prsty. Neměla v úmyslu kamkoliv jít, ale jistota je jistota, pomyslela si.

„Dovedu tě tam a zase tě tam vyzvednu. Schůzka by neměla být dlouhá. Poté bychom si mohli společně zaletět k útesům a podívat se na východ slunce. Možná bychom si mohli vzít s sebou i nějaké jídlo a navečeřet se pod hvězdami,“ pronesl Trelon váhavě. Věděl, že byl v poslední době příliš starostlivý, ale když měl takový strach, že by ji mohl zase ztratit. Pomyšlení, že by ji a své dcery mohl ztratit, ho ničilo.

Cara se smířlivě usmála a přikývla. Věděla, kdy je lepší nechat to být a nehádat se. Bylo jí jasné, že to Trelon přeháněl proto, že se bál. Pravděpodobně to bylo i dobře. Bylo jedno, jak často mu říkala, aby odešel, když zvracela, nikdy to neudělal. Místo toho klečel vedle ní a otíral jí čelo a krk vlhkým hadříkem. Když skončila, pomohl jí vstát a zatímco si čistila zuby, trpělivě ji podepíral. Poté ji znovu odnesl do postele nebo do obývacího pokoje, kde ji usadil na pohovku a nechal připravit uklidňující nápoj. Často přiběhl i Symba a přitulil se k ní. Bohužel dokonce i symbiont byl proti ranní nevolnosti bezmocný. Na to prostě žádný lék neexistoval.

„To zní skvěle,“ prohlásila Cara a zvedla svou malou látkovou tašku. „Abby objednala švadlenu, aby nám vzala míry. Jak to tak vypadá, přibíráme rychleji, než jsme si myslely.“

Trelon se na ni zasněně usmál. „Mně se takhle kulatější moc líbíš.“

Cara protočila oči a zakroutila hlavou. To nebude komentovat. Během pár měsíců bude víc než jen trochu kulatější! Bude vypadat jako míč na nožičkách.

„Pojď Romeo. Jdeme k Abby, abys mohl jít na tu svou schůzi,“ odvětila Cara a vyrazila ke dveřím.