CC - 19. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

Trelon rozrazil dveře od svých pokojů a zoufale se rozhlížel. Symba vzrušeně pobíhal mezi ložnicí a obývacím pokojem sem a tam. Trelon pomalu vyrazil k další místnosti. Mohl slyšet tlumený hlas své družky, jak si ve sprše tiše prozpěvuje.

Prošel ložnicí a u dveří do koupelny se zarazil. Skrz skleněné dveře sledoval, jak jeho družka zaklání hlavu a po vlasech jí stéká voda. Jsou delší, pomyslel si Trelon nepřítomně, a fialové pramínky jí pomalu mizí. V duchu si udělal poznámku, že musí zjistit, jak se dají znovu obarvit. Miloval ty fialové prameny.

Ale všechny myšlenky se mu vypařily z hlavy, protože se otočila a obrátila k němu obličej se zavřenýma očima. Trelon tiše otevřel dveře a vstoupil dovnitř.

Když Cara ucítila, jak jí po mokrých bocích kloužou teplé ruce, škubla sebou a otevřela oči. Ještě stále měla ze zpěvu pootevřená ústa, ale když pohlédla Trelonovi do očí plných emocí, zmlkla. Pár sekund ani jeden z nich nic neříkal. Cara položila Trelonovi jednu mokrou ruku na rameno a druhou ho pohladila po tváři.

„Stýskalo se mi po tobě,“ zašeptala.

Při zvuku jejího hlasu se Trelon roztřásl. Jemně si ji k sobě přitáhl, sklonil hlavu a políbil ji. Z počáteční touhy zjistit, jestli je opravdová, se brzy stala jiná touha.

Trelonův polibek se prohloubil, nabyl na intenzitě a jak jeho drak, tak on sám pocítil touhu si svou družku znovu nárokovat. Jeho ruce byly všude. Putovaly jí po vlasech, přes zadeček a poté zpátky nahoru k jejím ňadrům. Když Cara ucítila, jak jí tělo hladí jeho drsné ruce, vzplál v ní oheň.

„Trelone,“ zasyčela Cara a přitiskla se k němu. „Proč jsi ve sprše oblečený?“

Trelon se na chvíli zarazil a nechal na sebe Cařina slova působit. Jeho chichot se proměnil ve smích a pevně ji objal. „Jsem z tebe úplně mimo, když jsi v mé blízkosti. Uviděl jsem tě a na všechno ostatní jsem zapomněl.“

„No,“ řekla Cara a nesměle se usmála. „Myslíš, že bych tě mohla přesvědčit, aby ses svlékl? Opravdu se mi stýskalo.“

Víc pobídnutí Trelon nepotřeboval. Udělal krok zpět, odkopl boty stranou a stáhl si kalhoty. Když si přetahoval košili přes hlavu, strnul, protože mu pulzující penis vklouzl do horkých, vlhkých úst.

Škubal za košili a snažil se jí zbavit. Když se konečně osvobodil, zadrhl se mu dech. Cařina hlava se pohybovala dopředu a dozadu, a když se zaklonil, uviděl, jak špička jeho penisu mizí mezi jejími rty. Zalapal po dechu a roztřásly se mu nohy. Brzy už bude. Nedokázal se ovládnout. Měl takový strach a tolik starostí, že jeho reakce byla zcela mimo jeho kontrolu. Se zasténáním se z ní vysunul. Trelon se sklonil, chytil Caru kolem pasu a zvedl ji nahoru. Poté ji přitiskl ke stěně a zabořil svůj penis hluboko do jejího nitra. Tvář si opřel o její krk.

„Miluji tě, mi mador. Miluji tě, mi elila. Miluji tě, Caro,“ opakoval neustále, zatímco přirážel. S hlasitým výkřikem zvrátil hlavu a vyvrcholil. Jeho horké semeno jí naplnilo lůno.

Cara si všimla, že Trelona přemohly emoce. Když v ní vyvrcholil, pevně ho svírala. Přitáhla si jeho hlavu k sobě a šeptala mu slova lásky, a jak je jí líto, že se neprobudila dřív. Cara se k němu tiskla a nechala se zaplavit děsem a samotou minulého měsíce. Tiše plakala a cítila, jak se i jeho ramena otřásají a po krku jí stékaly jeho horké slzy. Cítila, jak jejich spojení sílí ještě víc.

„Už nikdy víc,“ zašeptal Trelon chraptivě. „Slib mi, že už se to nikdy nestane.“

Cara pohlédla Trelonovi do vlhkých očí, když se od ní odtáhl. „Už nikdy mě neopouštěj. Slib mi to, Caro. Nemohl bych bez tebe žít.“ Při posledních slovech mu vypověděl hlas službu.

Cara mohla vidět jeho bolest; odrážela její vlastní. „Slibuji,“ odvětila.

Trelon na ni upíral intenzivní pohled a zastavil sprchu. S Carou v náruči otevřel dveře a z police vytáhl ručník. Prošel ložnicí a jemně ji uložil do měkkých prostěradel. Pečlivě osušil každý centimetr jejího těla. Když ucítil její žebra, zarazil se. Trelon se zamračil. Za poslední měsíc zhubla. Musí se postarat o to, aby přibrala. I tak byla dost drobná a on chtěl, aby byla pěkně zakulacená, až do ní zaseje své semeno.

Když Trelon zamířil se svou péči směrem dolů, Cara zasténala. Jeho doteky v ní vyvolávaly exploze horka a touhy. Když ji políbil na vnitřní stranu kotníku a poté zamířil nahoru, nejraději by se rozkřičela. Tlak v ní nabíral nebezpečnou úroveň. Nebezpečná pro něj, protože byla připravená na něj zaútočit, pokud ji nepoloží na záda a neošuká ji.

Proč to někteří mají rádi raději pomalu, je pro mě prostě nepochopitelné, pomyslela si Cara a pod tím jemným útokem na její smysly se svíjela jako úhoř.

„Přísahám, že je jestli sebou okamžitě nepohneš, tak tě zase přivážu k posteli,“ vyrážela ze sebe Cara. „Ale tentokrát si trochu užiju sama se sebou, než se nechám od tebe lovit.“

Trelon při pomyšlení na Caru, jak se sama uspokojuje, zasténal. „Jestli tě zase budu muset honit, tak tu budu muset někoho přivazovat já.“

Cařino tělo na ta slova okamžitě zareagovalo a Trelonův nos sebou zacukal. Na rtech mu pohrával lehký úsměv a jemně jí projel jazykem vlhké záhyby. Představa, že by ji spoutal, se jí líbila. Mohl cítit, jak její vzrušení sílí. Jazykem olízl střed jejího ženství, a když na jazyku ucítil krémový důkaz její touhy, zamručel. Chutnala tak dobře. Jeho drak z chuti své družky, zaplavující jeho smysly, doslova slintal.

Znovu a znovu si hrál s Cařiným klitorisem. Jak se v ní stupňoval tlak, musel ji pevně držet. Místnost naplnily její vášnivé výkřiky a nadávky, aby zrychlil.

Cara byla bez sebe vzrušením. Nemohla zůstat v klidu. Opravdu se snažila zůstat klidná, ale prostě to nešlo. Chtěla ho tak moc. Chtěla ho ochutnávat, kousat, dotýkat se ho tak moc, že to hraničilo až s posedlostí. Cara stiskla Trelonovi hlavu stehny, aby přestal.

„Přestaň!“, vykřikla chraptivě. „Trelone, stop. Chci ti něco ukázat.“

Trelon nevolí zavrčel. Nechtěl přestat. Chtěl ochutnat orgasmus své družky. Cara měla prsty zabořené do jeho vlasů a svírala mu hlavu.

„Co?“, vybafl Trelon.

„Dej mi sekundu,“ pronesla Cara se škodolibým výrazem ve tváři. „Myslím, že se ti bude líbit to, co ti chci ukázat.“

„Ukaž mi to později,“ zavrčel Trelon hlubokým hlasem. Oči se mu zúžily do tenkých čárek, přesně, jak se to Caře líbilo. „Chci tě sníst.“

„No tak. Prosím,“ usmála se na něj Cara. „Opravdu si myslím, že se ti to bude líbit.“

Trelon znovu zasténal a poté ji pustil. „Chci ti přinést potěšení,“ trucoval.

„Och, jistě, ale později. Určitě,“ ujistila ho Cara a posadila se. „Teď si lehni na záda. Ne, ne až k čelu postele,“ navigovala ho Cara, když chtěl oběhnout postel, aby se položil. Na jeho extrémně naběhlém penisu bylo vidět, jak je vzrušený. Zabručel a posunul se trochu níž. Postel naštěstí nebyla jen extra široká, ale extra dlouhá, aby mu nohy nevisely dolů.

Trelon sledoval, jak se jeho družka plíží po čtyřech po posteli směrem k němu. Když viděl, jak se jí houpou malá ňadra sem a tam, začal slintat. Když se v poslední sekundě otočila a posadila se s roztaženýma nohama na jeho obličej, pomyslel si, že zemřel a přišel do nebe. Měl nádherný výhled na její pohlaví a díky roztaženým nohám byla otevřená na maximum. Zvedl ruce a rozevřel její stydké pysky. Zuby uchopil její knoflíček. Och, ano, pomyslel si, to se mi určitě líbí. Krátce na to ho jeho družka doslova pobláznila. Byl tak soustředěný na to, že mu sedí na obličeji, že si ani nevšiml, co měla v úmyslu.

Když uchopila jeho penis do úst, zatímco olizoval její smetanu, málem explodoval. Tato pozice byla jiná, než všechno, co kdy vyzkoušel. Vzrušení bylo tak bolestivé, že si připadal jako mladíček, který byl poprvé s ženou.

Trelon se jemně odtáhl a z péče, se kterou se Cara věnovala jeho penisu, se mu protáčely oči. „Och, Bohové a Bohyně, co mi to děláte?“

Cara se zachichotala a znovu mu na tvář umístila svůj naběhlý klitoris. To Trelonovi jako výzva stačilo. Svýma velkýma rukama ji uchopil za stehna a pustil se do opulentní hostiny. Když Cara zasténala s jeho penisem v ústech, celé jeho tělo zavibrovalo. Ještě chvíli a Cara s výkřikem vyvrcholila. Pevně ji svíral a pil, zatímco se mu svíjela na ústech. Stisk kolem jeho penisu zesílil a rukou mu zajela k varlatům, které začala masírovat. Jazykem mu objela kolem penisu, jakoby se ho snažila vysát.

Kombinace jejího sání, pumpování a masírování bylo na něj příliš a také vyvrcholil. Jeho orgasmus přivedl Caru k dalšímu vyvrcholení. Zasténala a na jazyku se mu vylila další vlna ženského vzrušení.

Cara olizovala Trelonovi penis. Užívala si každou kapičku, která z něj ještě stále vytékala, když mu přejela po citlivé špičce. Když ji Trelon naposledy olízl, cukla sebou. Cara si opřela čelo o Trelonovo stehno. Pomalu se začínala uklidňovat.

„Jaké je to slovo, co občas říkáš? Wow?“, zašeptal Trelon a jemně Caru políbil.

„Ano, ale myslím, že si budeme muset vymyslet něco, co „wow,“ trumfne,“ řekla Cara. „Takže, beru to tak, že se ti ta pozice líbila?“

Trelon se jen zachichotal. Jak jí měl vysvětlit, že právě postavila celý jeho svět na hlavu? To byla jedna z věcí, kterou na ní miloval. Neustále se jí dařilo ho překvapovat. Nikdy nevěděl, co udělá příště. Nebo řekne. Nebo, zasténal, kde bude. Chytil ji za stehna a pevně držel. Nevěřil, že existoval řetěz, který by byl dostatečně silný a pevný, aby ji dokázal k němu připoutat na celý den.

„Mám příšerný hlad!“, prohlásila Cara najednou. Skulila se z Trelona dolů a dřív, než ji stačil zadržet, vyskočila z postele.

„Chci něco z toho, a toho, a och, a něco z toho,“ vykřikovala, zatímco mačkala na replikátoru jedno tlačítko za druhým.

Trelon pobaveně sledoval, jak Cara pokládá na stolek tác plný jídla. Na sobě měla jednu z jeho košil; vlasy měla ze sprchy a z jejich milování úplně rozcuchané a vypadala, jakoby zářila. Trelon naťukal svůj výběr a posadil se se svým jídlem vedle Cary. Jedla tak rychle, jak její malá ústa stačila žvýkat a polykat. Trelon si právě dopřával lok svého oblíbeného kořeněného vína, když Cara vypustila další bombu.

„Teda, kdo by si pomyslel, že budu mít v těhotenství takový hlad! Ale když jím za tři…“ Cara se zarazila a na chvíli se zamyslela. Poté pokračovala: „…nebo by to bylo za čtyři, kdybych započítala i mou dračici? Nebyla naprosto neuvěřitelná? Opravdu bojovala! Och, a musím říct Abby, že teď už není jediná, kdo dokáže grilovat zloduchy. Musím si promluvit s tvou matkou. Myslíš, že by mi mohla pomoci s těmi dětskými věcmi? Možná by mi mohli ti chlapíci v dílně sestavit pár skvělých dětských chůviček? Neviděl jsi Ariel, Trishu a Carmen? Musím všem říct, že už je mi dobře. Možná bych mohla…“ Když se po celém stole rozprsklo kořeněné víno, konečně se zastavila.

„Hej, jsi v pořádku?“, zeptala se Cara a pohlédla Trelonovi do bílé tváře. „Nevypadáš tak. Neleze na tebe něco? Jestli ano, tak doufám, že to není nakažlivé. Kdo ví, co by se stalo děťátkům, kdybych chytla nějakou divnou kosmickou nemoc.“

„Děťátka?“, vyrazil ze sebe Trelon. Najednou mu bylo velmi, velmi mdlo.

Cara na něj chvíli koukala a na obličeji jí rozkvetl široký úsměv. „Budeme mít dvojčata! Viděla jsem je. No, ne úplně, jako na ultrazvuku nebo tak něco, ale tvá matka mi řekla, abych zaměřila své smysly do svého nitra, a tam jsem viděla dvě malé jiskřičky. Okamžitě jsem věděla, že to jsou holky a… Trelone?“ Cařin hlas se vytrácel do dálky.