BL - 14. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Evudar

Ohromená Popelka

„Přestaň se na mě dívat… takhle?“

Lee zavrtí hlavou svalnatého muže. „Jestli Jaxson zjistí, že jsem…“

„Pro koho pracuješ?“

„Pro Grant International.“

„Kdo tě najal a kdo tak může tvůj zadek plný svalů vyhodit?“

„Kéž bys mu to řekla.“

„Řekla jsem mu to. Nařídil… ne, zakázal mi, abych se s ní setkala.“

Před zdobenou železnou branou Range Rover zastaví. Pak stáhne okénko a řekne: „Ahoj. Jsme…“

„Pan Johnson. Paní Grant?“

Přikývneme.

„Vítejte.“ Brána se otevře. „Držte se hlavní cesty. Před domem se setkáte s dalším strážným, který převezme vaše vozidlo a zaparkuje ho.“

„Děkuji,“ řekne Lee a okénko znovu zavře.

Vyrazíme na cestu.

„Působivé.“

„Co?“

„Kolem jsou nejmodernější sledovací kamery.“

Podívám se ze svého okénka. „Žádné kamery nevidím.“

„To bys ani neměla.“

Jedeme dlouhou vinutou příjezdovou cestou, až se dostaneme na půlkruhovou zatáčku přímo před velkým koloniálním domem.

Pozdraví nás strážný. Lee mu předá klíčky a po několika kamenných schodech vystoupíme nahoru, až se dostaneme přímo ke dveřím domu. Dřív, než dostaneme šanci zaklepat, se dveře otevřou a pozdraví nás vysoká přitažlivá brunetka kolem čtyřicítky. Na sobě má oblečený námořnicky modrý kalhotový kostým od Gucci (kdo to kurva ví?) a ve tváři vřelý úsměv.

„Vítejte. Pojďte, prosím, dál.“ Zavře za námi dveře a pak mi podá ruku. „Jsem Kim Erikson, osobní asistentka paní Martinson.“

„Ahoj, jsem Alexie Grant a tohle je můj… asistent, Lee Johnson.“

Zasměje. „Drahá, my víme, že pan Johnson je váš šéf vaší bezpečnosti. Rozhodně je lahodnou hlavou vaší bezpečností služby,“ řekne a přitom dvakrát zamrká.

Lee se usměje.

Žena mě znovu vezme za ruku a řekne: „Ty, má drahá… jsi okouzlující.“

Zasměji se. „Už mě nazvali spousty věcí, ale nikdy nebylo použito slovo okouzlující.“

„No, pak jsem ráda, že jsem první. Pojďte, prosím, tudy. Oběd bude u bazénu.“

Následujeme ji formálním, i když i přesto příjemným domovem a naši cestu skončíme u bazénu.

Ukazuje nám na stůl ve stylu herní show. „Udělejte si, prosím, pohodlí.“

Posadíme se.

„Nabídněte si vodu s ledem a sladký čaj. Paní Martins brzy dorazí.“

S přikývnutím a úsměvem zmizí a zanechá nás o samotě.

Lee nám naleje vodu a čaj a zvedne svou sklenici. „Na Paní Okouzlující.“

Přiťuknu si s ním svou vlastní skleničkou. „Na mou Lahodnou Hlavu Bezpečnosti.“

Usměje se. „Zatím je dobrá.“

Přikývnu. „Zatím – na lesbičku.“

„Cože?“

„Kim.“

„Vážně? Počkej. Nemáš radar na gaye.“

„Očividně ne,“ škádlím ho. „Ale mám vynikající radar na lesby.“

Na břidlicové zemi uslyšíme kroky a uvidíme vysokou, štíhlou, krásnou blondýnu.

Postavím se, ale náhle cítím slabost.

Lee mi pomůže získat rovnováhu. „Jsi v pořádku?“

S polknutím naprázdno přikývnu.

„Ach, drahá,“ řekne žena. „Vypadáš, jako bys právě viděla ducha. To se mu tak podobám?“

Omráčená pitomě přikývnu.

Přijme mou nataženou ruku. „Ráda tě konečně poznávám, paní Grant.“

Přikývnu. Stále si připadám pitomě.

„Viděla jsem tvé fotky. Vypadáš tak moc… jsi velice nádherná, má drahá. Mohu ti říkat Alexie?“

„Cože?“

„A prosím, říkej mi Mario.“

Pak přejede pohledem mezi Leem a mnou.

„Ach. Omlouvám se. Jsem tak hrubá. Mo… paní Martinson… Mario. Vedoucí mé bezpečnosti a můj kamarád, Lee Johnson.“

„Ráda tě poznávám, pane Johnsone.“

„Lee, prosím.“ Potřesou si rukama a pak si sednou.

Lee si odkašle.

„Omlouvám se, jsem…“ Kurva.

„Unavená, má drahá?“

Koktavě jako idiot odpovím: „Ne. Ne… je mi… dobře… v pořádku.“

Usměje se a tím mě vrátí o pár let zpátky… o celý život.

Dorazí servírka, která nese chlazené letní saláty.

„Vím, nebo jsem četla, že jsi vegetariánka.“

„Ano, děkuji. Vypadá to skvěle.“

Vypiji půlku vody ze své skleničky.

Lee naznačí ústy: „Jsi v pořádku?“

Přikývnu.

Zamračí se.

Následujeme její vedení, zvedneme své vidličky a pustíme se do jídla.

„Je to velice dobré,“ řeknu mezi sousty.

„Jedno z mých oblíbených jídel. Jsem ráda, že ti chutná.“

Dám si další sousto a uvědomím si, že jsem… vyhladovělá.

„Alexie, děkuji, že ses se mnou setkala. Vím, že okolnosti našeho společného setkání jsou… nepříjemné, složité.“

„To je jeden způsobů, jak to vyjádřit.“

Zasměje. „Věděla jsem, že bys za to byla ráda.“

Její smích mě donutí zastavit se a zírat na ní.

„Jsi v pořádku?“

Setřesu to ze sebe. „Ano… jsem v pořádku. Co jsi říkala… předtím?“

„Okolnosti našeho společného setkání jsou…“

„Nepříjemné a složité. Omlouvám se, už jsem si vzpomněla.“

„Jste si jistá, že jsi v pořádku?“

„Ano. V pohodě. Omlouvám se, že se mi nepodařilo přesvědčit pana Ryana, aby dorazil i on. Můj manžel je… tvrdohlavý. Neví, že jsem se s tebou sešla. Zakázal mi přijet.“

„Ach, ty můj zákaze. To mi zní…“

„Hloupě, šovinisticky, naprosto stupidně.“

Zachichotá se. „Chtěla jsem říct problematický. Tvůj výběr slov se mi líbí víc.“

„Jsem tady jako jeho obhájce, o kterém neví.“

„Chápu, drahá. Je šťastlivec, že tě má. Ví o tom, že jsi tady, tvoje Gram?“

„Moje Gram?“

„Ano, omlouvám se, je to… Vím, že je do tvého života docela dost zapojená.“

„Hezký způsob, jak to říct.“

Lee se zachechtá.

Další doušek čaje. Velký povzdech. „Mario, tohle je choulostivá situace. Je pro mě těžké najít jakákoli patřičná slova…“

„Jak se zeptat na Jamese a moji rodinu?“

„Ano. Jaxson se obává o Katelynino… domácí prostředí.“

„Samozřejmě, že ano. Nevím, kde začít, tak začnu na začátku. Pokud bude mít kdokoli z vás nějaké otázky, přerušte mě.“

Přikývneme.

„S Jamesem žijeme, nebo jsme žili, oddělené životy. Nikdy jsme se formálně nerozvedli z… no, spousty důvodů. Pár dnů po jeho zatčení mě kontaktoval přes svého právníka. Neviděla jsem ho ani jsem s ním nemluvila přes pět let. I když jsem souhlasila s tím, že se s ním po tak dlouhé době setkám. Vypadal,“ zavrtí hlavou, „naštvaně. James nebyl nutně pohledný muž, ale držel se každou špetkou advokáta. Oči měl podlité krví, lemované tmavými kruhy, byl hubený, zmatený… poražený. Očividně na tom nebyl dobře. Zeptala jsem se ho, zda bych mu mohla nějak pomoci. Řekl ne, v podstatě mě přiměl sklapnout, a pak se vrhl přímo k věci. Řekl mi o Katelyn a svém vztahu s Miou. Věděla jsem, že si s ní byl blízký, ale ne tak blízký. Řekl, že s ní měl sexuální vztah už od doby, kdy jí bylo šestnáct.“

„Bože,“ řekne Lee.

„Nevím, jak se mu to podařilo tak dlouho skrývat. Věřte mi, že kdybych to věděla, zastavila bych to.“

Přikývnu a přitom přemýšlím, jak to, že to nevěděla? Ale znovu…

„Pak jsme mluvili o Miině vztahu s Jaxsonem. Říkal, že Mia s ním v tomhle měla zvláštní vztah, že to mělo něco co dělat s jejím otcem. James očividně věděl mnohem víc, ale nerozvedl to víc. Pak mi vysvětloval, jak Jaxson manipuloval s výsledky DNA testů a že to on byl biologickým otcem Katelyn. Také říkal, že spolu s Miou podali obvinění ze zneužívání.“

„Vím, že nemáš žádný důvod mi věřit, ale nic z toho není pravda.“

„Vím, že to tak není. Zeptal se, zda bych si vzala Katelyn. Dodal, že Mia pro mě byla připravena podepsat papíry ohledně opatrovnictví. Pak mě jeho právník vysvětlil, co by se stalo s Katelyn, kdybych si ji nevzala. O dva dny později jsem se setkala s Miou a další den se sám oběsil.“

Odložím vidličku stranou. „Můžu se zeptat, co říkala ona?“

„Celá věc pro mě byla naprosto neskutečná.“

„Jak?“

„Všechno. Vešla jsem tam, ona seděla se u svého právníka. On mi podal papíry a prošel je.“

Odmlčí se a svou rukou se natáhla po mé. „Neprojevila vůbec žádné emoce. Jako by to byla prostě jen obyčejná… obchodní transakce. Vzdávala se svého dítěte ve prospěch virtuálního cizince. Řekla jsem jí, že tohle nechápu a že by si měla dát víc času na promyšlení. Ona byla očividně stále v šoku ze svého zatčení a toho všeho. Řekla, že nepotřebuje čas, že věří Jamesovu úsudku víc než čemukoli jinému. A že neměla žádnou rodinu a já byla legálně vdaná za Jamesem, takže jsem proto byla považována za rodinu. Pak její právník vysvětloval situaci ohledně Jaxsona; to, že si po jejím zatčení vzal Katelyn a Mia podala žalobu. Ukázal mi kopii místopřísežné přísahy, ohledně jejích a Jamesových nároků proti tobě a Jaxsonovi, kterou vyplnil pro Úřad pro dohled nad nezletilými dětmi a podal na soud.“

Zamračím se.

„Mluvila jsem se svou právničkou a ptala se jí, co by se stalo s Katelyn, kdybych si ji nevzala. Říkala, že by se Katelyn dostala do státního systému do doby, než by pro ni byla nalezena rodina a to, že může trvat roky.“

„Takže Mia má právo dělat si s Katelyn cokoli, co se jí líbí.“

„Ano, do toho, co se stane s Katelyn, má stále co mluvit a až do doby, než proběhne legální adopce, má kdykoli možnost podat žádost k soudu. Je to složitá situace, stejně tak, jako jsou složité zákony ohledně péče o děti. Dokonce, i kdybyste ji společně s Jaxsonem žalovali a soudili se o opatrovnictví, mohlo by to trvat celé roky a Katelyn, by mezitím mohla být umístěna, jen Bůh ví kde.“

„Buď si ji vezmeš ty, nebo zůstane její osud neznámý.“

„Ano. Pokud budete s Jaxsonem bojovat, Katelyn bude v nejasné situaci. Miu neznám, ale můžu říct, že mám pocit, že ona udělá vše, co je v její moci, aby ji nedostal Jaxson.“

„Co když jí soudce prohlásí za právně nezpůsobilou nebo duševně nestabilní?“

Lee se při těch slovech zasměje.

„Má právnička mi řekla, že i když jsou tyhle případy řešeny odděleně, mohla by tohle použít a pak to využít jako způsob, jak snížit svůj trest nebo jak se všech vznesených obvinění proti sobě zbavit.“

„Kurva.“

Usměje se.

A to mě znovu vrátí zpátky.

„Ano, je to v prdeli.“

„Chová se, jako by byla hloupá, ale není,“ dodá Lee.

Maria směrem k němu přikývne a pak se podívá na mě.

„Když jsem odcházela, řekla o tobě tu nejpodivnější věc.“

„Co?“

„Řekla, že tě jen chtěla osvobodit, ale ty jsi to neviděla. Nevíš, co tím myslela?“

„Nemám ani tušení.“

„Víš, s Jaxsonem můžete Katelyn kdykoli vidět.“

„Já vím, ale on má pořád obavy kvůli tomu…“

„Že jsem Coletti.“

„Ano.“

„Nevím, co víte o mé rodině, a upřímně řečeno, nemůžu ti toho říct… příliš. Ale řeknu ti tohle: Já ani většina mých sourozenců jsme nebyli součástí jeho… obchodních jednání.“

Zvednu obočí.

„Neříkám, že jsem ze žádného z těchto obchodů nikdy neměla prospěch, protože upřímně řečeno, nevím. Rodina mé matky je bohatá; ona a její rodina nikdy nebyli nijak zapojeni s Coletti. Moje osobní bohatství a bohatství mých sourozenců pochází z její strany. Když se moje matka provdala za mého otce, donutila ho slíbit ji, že z… rodinných obchodů vypadne. Spoustu let se snažil distancovat se od svých strýců a bratranců, a kvůli tomu skončil nakonec mrtvý.“

„To je mi líto.“

„Moje rodina je velice… komplikovaná, a jsem si jistá, že si to dokážete představit. Pokud bych na jejich obranu mohla říct jednu věc, věci nejsou vždy takové, jakými se zdají být. Můj bratr Carlo a moji strýcové, zejména Frank Coletti, se už roky neřídí dobrými věcmi. Jsem si jistá, že sis svůj domácí úkol udělala velice dobře a víš o tomhle i spoustě dalších věcech. Většina z toho, co si myslíš, že víš, není pravda.“

Krátce přejede pohledem mezi námi a pak pokračuje. „Alexie, nevím, zda něco z toho, co jsem tu řekla, ti pomůže zmírnit vaše obavy ohledně mé rodiny. Jediné, o co žádám, je, abyste si nechali otevřenou mysl. Katelyn bych nikdy vědomě neohrozila. Mám prostředky, abych se o ni mohla postarat, a budu ji milovat a chránit vším, čím jsem. Ano, jsem Coletti, stejně jako ty jsi ty a Grant. A svou rodinu miluji se všemi jejími problémy i nedostatky.“

„Řeknu mu všechno, co jsi mi řekla. On je… tak tvrdohlavý.“

Ona se usměje. „To rozhodně je. Taková byla i jeho máma.“

„Ty jsi Gracie znala?“

„Ano, Gracii a Toma jsem znala. Můj bratr Antony je dobře znal. On, Tom a Gracie, James, Michel a Ann Stephens, Will Harris a pár dalších se seznámili na Yale a poflakovali se ve stejné skupině.“

„Nikdy jsem nepotkala nikoho, kdo znal Jaxsonovy rodiče. Neměla jsem ani ponětí, že se všichni navzájem znali.“

„Koneckonců, svět je malý,“ řekne Lee.

Ona se zasměje. „Nemáš ani ponětí, jak obrovská je to pravda,“ řekne Leemu, ale dívá se na mě.

„Děkuji za setkání a znovu to s Jaxem všechno projdu.“

Usměje se. „Myslíš tím poté, až ho za tohle na tebe přejde zlost.“

„Ano, přesně tak. Jsem si jistá, že až si spolu promluvíme, bude souhlasit se setkání s tebou.“

„Těším se na to.“

„Jak… kolik času má?“

„Myslím, že můžu zařídit, aby se věci odložily o další týden.“

„Tak brzy.“

Přikývne.

„Děkuji za čas a… za všechno, co jsi udělala.“

„Bylo mi potěšením, drahá. Uklidni Jaxsona, že ji může kdykoli vidět. Samozřejmě, že do doby, než bude schváleno plné opatrovnictví, budeme muset být diskrétní.“

„Ano, chápu. Pokud by to Mia nějak zjistila, tak… kdo sakra ví, co by udělala.“

Kývnu na Leeho. Postaví se.

Následujeme ji ven.

Podám jí ruku. „Ještě jednou díky za to všechno. Budeme v kontaktu.“

„Máte na mě kontakty, že?“

„Ano.“

„Za tu bezpečnost se omlouvám, ale myslím, že jste na to zvyklí.“

Přikývnu.

Lee mi otevře dveře.

Zastavím se. „Mario… jsi… že…?“ Zavrtím hlavou. „Omlouvám se… nevadí.“

„Nemůžu ti to říct, pokud se nezeptáš.“

Znovu zavrtím hlavou a nasednu do Roveru.

Vydáme se cestou pryč, projedeme branou a dostaneme se na hlavní silnici.

Lee jede dalších pár minut a pak sjede ze silnice.

„Řekni mi, o čem to sakra bylo.“

„Raději ti to ukážu.“

Popadnu svůj tablet a procházím soubory, dokud nenajdu ten, který chci. Pak mu ho podám.

Podívá se na něj. „Ach můj bože. Kdo je to?“

„Moje máma.“

„Mohly by být dvojčaty.“

Přikývnu. „Až na barvu vlasů vypadá Maria přesně tak, jako moje máma.“

„Ale jak to tak může být?“

„Nemám ani ponětí.“

„Co víš o rodině své mámy?“

„Nic. Narodila se v New Jersey, v době, kdy vyrůstala, prošla mnoha různými pěstounskými rodinami a pár dětskými domovy.“

„Mohla si to vymyslet?“

„Myslím, že možné je cokoli.“

„Na co myslíš?“

„Že se můj život ještě víc zkomplikoval.“