TTWL - 29. kapitola

Překlad: Kerris
Kor.: Tahiti

Ahoj holky, doufám, že se vám kniha i celá série líbila. Brzy na viděnou u pokračování o chlapcích z Oxfordu :-)

Pokud nebyl žádný svátek, výročí či schůzka s gynekologem, byly čtvrtky dívčí nocí.

Někdy zůstaly u některé doma a daly si salát a víno, jindy si vyrazily na sushi a martini, a jindy se oblékly do šatů a vyrazily si zaflirtovat a pít šampaňské.

Ale dnešní večer, po tom nejhorším díkuvzdání na světě, se všechny holky Emmě omluvily.

Juliina švagrová přijela, aby vzdychala nad porcelánem, co Julie dostala jako svatební dar. Fajn.

Grace měla rýmu a byla tak zahleněná, že Emmyno jméno znělo jako Ebba, když jí zavolala.

A Riley… Riley měla rande. Což vzhledem k její sexuální historii… jí Emma odpustila. Ta holka si to zasloužila.

Přesto, hodila by se jí společnost. Vrátila se domů ze Severní Karolíny v sobotu; ten výlet byl jeden z nejhorších, které zažila. A to o něčem vypovídalo.

Její otec byl svým obvyklým neomaleným já, a měl nechutný zlozvyk, kdy se ji jakoukoliv otázkou o ní snažil postrčit k tomu, o čem chtěl mluvit. O to horší byla jeho nová přítelkyně, která jak bylo správně klišé, byla o rok mladší než Emma a Daisy, milovala růžové rtěnky, růžový lak na nehty a růžová auta.

A to byla přesná citace.

A Daisy…

To bylo nejbolestivější. Její sestra byla jen bledou schránkou sama sebe. Usmívala se ve správnou chvíli a smála, když měla, ale chyběla ta jasnost, která vždy patřila k identitě jejího dvojčete.

Emma se poprvé za život cítila tak, že to ona táhne Daisy ke světlu, ne naopak. A to nebylo snadné, když měla pocit, že jí už nikdy nebude tlouct srdce.

Emma se původně chtěla vrátit až v neděli večer, ale nevydržela to tak dlouho. Vymyslela si nějakou ubohou výmluvu s prací a vrátila se o den dřív.

Cestou na letiště JFK snila Emma o tom, že se zastaví ve zverimexu a koupí si kočku.

Byla na ně alergická.

Až tak špatné to bylo.

Takže jo, potřebovala holčičí večer, ale za posledních pár dní zjistila, že se dá i jinak zapomenout na fakt, že jediný chlap, kterého kdy milovala, od ní odešel. Znovu.

Stačilo říct: díky Bohu za Netflix.

Povedlo se jí vyhnout Cassidymu v práci, ale to nebude trvat věčně. Až jí dojde štěstí, bude potřebovat něco silnějšího než víno.

Nebo by si mohla uspořádat svůj život.

Časem. Časem to Emma udělá. Ale teď byl její večer plný vína, brambůrků a maratonu Sexu ve městě.

Carrie, Samantha, Charlotte a Miranda byly ženy, které chápaly, čím si procházela. Když byly její skutečné kamarádky mimo, alespoň měla ty v HBO.

Emmě zabralo déle než obvykle vyšplhat tři poschodí k jejímu bytu díky hromadě toaletního papíru, který měl příliš velkou slevu na to, aby ho tam jen tak nechala, který táhla společně s taškami s běžným nákupem.

A běžnými věcmi samozřejmě měla namysli tři B: bílé víno, brambůrky, bonbony (čokoládové).

Perfektní.

Emma měla co dělat, aby udržela role papíru pod paží, zatímco v kabelce hrabala klíče, když ho uviděla.

Nějak se jí povedlo neupustit ty tašky. Ani kabelku. Ani papír.

Nějak se jí nepodlomila kolena, než přišla k muži, který trpělivě čekal před jejím bytem.

A nějak se jí povedlo neskočit mu do náruče.

„Cassidy,“ řekla a zastavila se před ním. Dneska neměl oblek. Měl na sobě námořnicky modrý svetr, který podtrhoval jeho modré oči, džíny a tenisky. Přes tělo měl přehozenou koženou tašku, jinou než jeho obvyklý kufřík.

Ladně se zvedl na nohy a v rukou měl něco, co vypadalo jako středně velký dopadkový koš.

„Emmo.“

Zírala na ten koš.

A on zíral na její toaleťák.

Upřímně, bylo ho příliš jen pro jednu osobu.

Zvedla klíče a pozvedla obočí. Uhnul, ačkoliv jakmile otočila zámkem, posunul se, aby jí podržel dveře.

„Můj toaletní papír ti děkuje,“ řekla a vešla do bytu.

Následoval ji bez pozvání a stále držel ten odpadkový koš.

Emma upustila papír u dveří, společně s kabelkou, a poté odnesla tašky na kuchyňskou linku, než se otočila k Cassidymu.

„Fajn, začnu. Co ten odpadkový koš?“

A taky, co tady děláš?“

A taky, vypadáš skvěle.

A taky, prosím, miluj mě. Ale neubliž mi. Prosím, neubliž mi.

Ignoroval její otázky, ty verbální i tiché, a položil koš na zem u svých nohou, jak ji sledoval vytahovat to nezdravé jídlo z tašek.

„Chystáš se dělat mnoho vyvážených jídel,“ řekl a kývnul k brambůrkům v její pravé ruce a M&M v její levé.

Probodla ho svým nejdrsnějším pohledem a dala jídlo do skříně, ze které si udělala spíž. Víno šlo do ledničky, aby ho mohla vypít – pravděpodobně hned poté, co tenhle rozhovor skončí špatně a on odejde.

Zírala na něj.

A on zase na ni.

Nakonec to vzdala. Nikdy nebyla dobrá v takových momentech. Ať už tohle bylo cokoliv.

„Vážně, potřebuji poradit s tím odpaďákem.“

„Fajn,“ řekl pomalu. „Fajn. Ale nejsem v tom dobrý. A potřebuji… potřebuji, abys mlčela, dokud to ze sebe nedostanu.“

Srdce se jí rozbušilo. „Fajn.“

Tahle konverzace začala podobně příšerně jako ta ve čtvrtek, a přesto na něm bylo něco jiného.

Stáhl si tašku z ramene, odložil ji na barovou stoličku u linky a začal z ní vytahovat… časopis.

Budoucí číslo Stiletta, aby byla přesná.

Emma pohlédla na Hollywoodskou hvězdu na obálce, jejíž jméno už zapomněla. Byla to hvězda jakési upíří show, pokud si správně vybavovala.

„To má být v prodeji až příští pondělí,“ řekla.

Vrhl po ní umlčující pohlede a ona mávla rukou. „Ale samozřejmě, že máš nejspíš přístup k brzkým kopiím. Camille?“

„Ano.“

„Sakra,“ zamumlala Emma. „Julie mě varovala, že se do toho nějak zaplete. Přečetl sis můj článek?“

„Oh, myslíš tenhle?“ Řekl a ukázal na „dvanáct dní s Ex“ nadpis, který byl v pravém horním rohu obálky.

Přikývla.

Vrátil se rukou ke své tašce, tentokrát vytáhl krabičku sirek.

„Nečetl jsem ho,“ řekl.

Než stihla zaregistrovat, co se sakra děje, zapálil rychlým pohybem sirku a přiložil ji k rohu magazínu.

„Tohle si o tom článku myslím,“ řekl.

„Ne!“ Vykřikla a natáhla ruku. „Cassidy, co to sakra?“

Shlédl na své nohy. „Přinesl jsem koš, aby se to nerozšířilo. A písek, abych to uhasil. Nehrozí oheň.“

Emma si vjela prsty do vlasů a otočila se. „Přestaň se chovat šíleně. Jen mi řekni, co se děje.“

Zatřepal se sirkou a hodil ji do koše, než odhodil časopis na linku. „Říkal jsem jim, že je to stupidní nápad,“ zamumlal. „Trvali na tom, že potřebuji tvou pozornost.“

„Jo, no, oheň je v tom docela šikovný,“ řekla a vykoukla zpoza linky do koše, aby se ujistila, že ta sirka zhasla.

„Okej, fajn,“ řekl frustrovaně. „Budu jednoduše mluvit.“

Srdce jí začalo zase bušit. Vtipné, jak nebyla zdaleka tak vyděšená, když si začal hrát s ohněm.

„Ten den, kdy jsi přišla do mé kanceláře a řekla mi, že nejsem součástí tvého článku… zranilo mě to.“

Emmě se sevřelo srdce. „Ale tys řekl-“

„Já vím, co jsem řekl. A myslím to vážně. Jako tvůj šéf jsem tě nechtěl tlačit do psaní o něčem, o čem jsi nechtěla psát. Ale jako muž… jako muž jsem chtěl, aby ti na mě záleželo dost na to, abys o mně napsala.“

„Cassidy, to proto jsem ne-“

„Emmo, zlatíčko, musíš zmlknout, alespoň na vteřinu? Jasné?“

Stiskla rty.

Pokračoval. „Ale přemýšlel jsem nad tím. Hodně. A jsem zatraceně rád, že na těch stránkách nejsem.“

Cassidy obešel linku a zastavil se před ní na délku paží. „Nechci na těch stránkách být, protože jsou o ex. Ty stránky jsou o tvé minulosti.“

Pohledem zkoumal její tvář, výraz měl něžný. „Nechci být tvůj ex, Emmo. A nechci být součástí tvé minulosti. Alespoň ne jen minulosti.“

Srdce se jí zachvělo. „Cassidy-“

„Ještě jsem neskončil. Víš, Emmo, nemyslím si, že bys mě chtěla i ty označit jako ex. Myslím, že to proto jsi o mně nemohla napsat. Nemyslím si, že je to krabice, do které bys mě chtěla strčit.“

Popošel blíž, ale stále se jí nedotýkal. Dával jí možnost utéct, kdyby chtěla. A ona chtěla. Tak trochu. Ale nohy jí držely na místě z důvodů, které nebyla schopna vysvětlit.

Cassidy natáhl ruce a poté je svěsil. Co ho znala, Emma ho nikdy neviděla tak zcela otevřeného.

Ale byl. Ve tváři mu viděla veškeré emoce. Nesnažil se je před ní skrývat. Odhaloval se.

A riskoval při tom celé své srdce. „Miluju tě, Emmo.“

Zírala na něj, rozervaná mezi naprostým štěstím a bolestí.

Mluvil dál. „A měla bys vědět, že jsem se zcela odklonil od velkého plánu, co jsme s kluky vymysleli, abych tě získal zpět. Ale řídím se instinkty. Miluju tě. Miluju tě, a chci, aby to stačilo, protože má láska je o tolik silnější než ta ukázka ohně či báseň, kterou Sam chtěl, abych napsal, nebo píseň, kterou Jake chtěl, abych zpíval…“

Báseň?

Olízla si rty, ale nemohla odpovědět a jeho výraz byl najednou trochu zoufalý. „Počkej. Je toho víc. Ten večer, kdys mi řekla, že si mě nechceš vzít… zničila si mě, Emmo. Ne jen způsobem ala my se hádáme, ale zlomila si mi srdce. Skutečně. Nemyslelo mi to jasně a já…“ Poškrábal se na tváři. „Zahodil jsem svůj telefon. Vlastně, vyhodil jsem ho oknem, když jsem uháněl po dálnici rychlostí osmdesáti mil za hodinu.“

Cassidy se pro ni natáhl, pomalu, jednu ruku jí položil na tvář a druhá se k ní přidala, když ho neodstrčila.

„Emmo,“ zašeptal. „Kdybych věděl, že si mě chceš vzít… že sis to rozmyslela… kdybych dostal jen jediný telefonát, pohnul bych nebem i zemí, abych tam ten den byl. Chtěl jsem být tvým manželem víc než cokoliv jiného, Emmo.“

Zvedla prsty ke svým rtům, ohromená tím uvědoměním. „Netušils, že jsem volala.“

Zavrtěl hlavou. „Zcela jsem zmizel ze světa. Utekl jsem do San Francisca a neohlédl se. To není omluva. Nesnažím se vykroutit, protože jsem o tebe měl stále bojovat, aniž bych věděl, že jsi volala. Ale přísahám ti, že jsem tvé zprávy nikdy nedostal. Netušil jsem, že na mě čekáš.“

„Ale určitě tvoji rodiče, kamarádi-“

„Když jsem se s někým znovu spojil, zakázal jsem jim tě zmiňovat. Byla bys překvapená, jak respektující umí lidé být po zrušené svatbě.“

Emma zavřela oči. „Takže si mě neopustil u oltáře. Myslel sis, že já opustila tebe.“

„Opustili jsme se vzájemně, Emmo,“ řekl opatrně. „Ublížili jsme si. A pokud se máme pohnout alespoň o krůček kupředu, musíme se s tím smířit.“

„Já vím,“ řekla a v očích se jí objevily slzy. „Já vím. A je mi to líto. Tak moc líto. Jak jsi řekl, byli jsme dětinští. Tak hrozně dětinští. A nejsem si jistá, zda jsme se o tolik zlepšili, protože kdybychom si jen promluvili jako racionální dospělí…“

Pohladil ji palcem přes rty. „Na lásce není nic racionálního.“

Lásce.

Miloval ji.

Jednou rukou ji pustil a jí ten dotyk začal okamžitě scházet, jak vjel rukou do kapsy a vytáhl… zmuchlanou účtenku.

„Co to je?“ Zeptala se a vzala si ji.

„Řekla jsi, že chceš, abych ti dokázal, že jsem si tě chtěl vzít už před tím, než tvůj otec měl to stupidní prohlášení o jeho firmě. Nechtěl jsem ti to ukázat kvůli své pýše. Chtěl jsem, abys mi věřila. Věřila v naši lásku. Ale teď si uvědomuji, že nás moje pýcha nikam nedostala. A nemohu tě vinit ze skepticismu. Fakta… fakta byla obviňující."

Zírala na účet a stále tomu nerozuměla.

„Je to účet za tvůj zásnubní prsten,“ řekl tiše. „Schoval jsem si ho, kdybychom potřebovali změnit velikost. Datum na něm je týdny před tím, než jsem tě požádal. Ta žádost nebyla žádnou hrou o firmu tvého otce, Emmo. Bylo to skutečné. Byl jsem jednoduše chlapec, který chtěl strávit zbytek života s dívkou, kterou miloval.“

V očích se jí objevily slzy. „Nevěřila jsem ti. Shodila jsem to. Shodila jsem nás.“

Sevřel prsty kolem těch její. „Přečti si ten účet, Emmo. Věř mu. Prosím.“

Vzhlédla k němu, i když ho viděla přes slzy lehce rozmazaně. „Kde jsou ty sirky?“

„Cože?“

Všimla si odhozené krabičky na lince a vymanila se z jeho sevření, než vytáhla sirku a zapálila ten účet. Odhodila ho do koše, když byl oheň až moc blízko jejím prstům, a oba sledovaly plameny v koši. „Věřím ti.“

„No,“ řekl tiše a zíral na popel. „Snad nepůjde o konec světa. Pokud ti neztloustly prsty, nebudeme ho potřebovat upravit.“

„Upravit co?“ Zeptala se a stále zírala na ten oheň.

Vzhlédla zrovna ve chvíli, kdy si klekl na jedno koleno.

„Cassidy – Alexi.“

Mezi prsty svíral prstýnek.

Ten samý prstýnek, který jí dal na prst před lety.

„Nechal sis ho,“ zašeptala a zírala na něj. Byl to prostý prstýnek s vyřezaným diamantem, ale poznala by ho kdekoliv. Zírala na něj celé hodiny.

„Nechal,“ řekl chraplavě. „Snad tucetkrát jsem se ho snažil zbavit, ale…“ Pokrčil rameny.

Emma se pro něj natáhla, ale on se s rychlým úsměvem odtáhl. „Ne. Nedostaneš něco za nic.“

Jeho výraz byl najednou vážný, jak svěsil ruku a prsten zmizel v jeho dlani, než se ho stihla dotknout.

Cítila nával paniky.

„Co tím myslíš? Co chceš?“

Jeho oči byly plné vážnosti, když k ní vzhlédl. „Miluj mě?“

Emmě roztálo srdce a zároveň se nadmulo. A pak, pomalu, opatrně, klesla na kolena, aby si viděli do očí.

Váhavě natáhla ruku, prsty se dotkla jeho tváře, než ji vzala do dlaní. Cassidy zavřel oči.

Emma se naklonila kupředu a otřela se svými ústy o ta jeho. „Miluju tě. Nejspíš jsem nikdy nepřestala, což je otravné.“

Cítila jeho úsměv, jak prohloubil polibek, jednou rukou ji chytil za bedra, jak druhou našel její prsteníček. Seděl perfektně. Stejně jako předtím.

„Víš,“ řekl mezi polibky, „možná bychom přesto měli zmenšit velikost. Pokud bude příliš malý na to, aby šel sundat, nemůžeš ho na mě hodit pokaždé, když se naštveš.“

Odtáhla se a probodla ho pohledem. „Něco ti povím. Slib mi, že se nepokusíš randit s mou sestrou a využít mě k tomu, aby sis pomohl v kariéře, a já ti nehodím prstýnek do tváře. Oh, a-“

Cassidy jí chytil za zátylek a škubnul s ní kupředu, čímž ji umlčel dalším polibkem.

Odtáhl se a přitiskl jí rty k uchu. „Miluju tě. Tak moc tě miluju.“

Přitulila se mu ke krku. „A já zase tebe.“

Byl chvilku ticho. „Taky, má kolena-“

„Mě zabíjí,“ dokončila za něj.

Pomohli si nahoru a rozesmáli se, když Emmin podpatek shodil koš a po zemi se jí rozsypal popel.

„Fajn, musím se zeptat. Čí nápad byl ten koš?“

„Byl vážně špatný?“

„Fakt špatný!“

Zakřenil se. „Doufal jsem, že to řekneš. To, má lásko, byl tvůj vysněný Lincoln Mathis. Jake si myslel, že bychom měli využít jeho legendárních zkušeností se ženami, a přišel s tímhle.“

„Huh,“ řekla a narovnala koš. „Ještě že je tak hezký.“

„Pokračuj a vyhodím ho.“

„Jen do toho. Možná ho zaměstná můj otec.“

Cassidy se rozesmál a ona také.

Přišlo jí to skvělé. Správné. Jako by cítila, jak se staré rány léčí, čím víc o tom vtipkovali.

„Co myslíš, miláčku? Zkusíme znovu tu velkou svatbu v kostele? A nebo nasereme naše rodiče i přátele a skočíme na úřad?“

Emma se dotkla jeho rtů špičkou prstu. „Chci něco malého a tady.“

Políbil ji na prst. „Cokoliv chceš. Mým jediným požadavkem je brzy.“

Emma se na něj posměšně zamračila. „Nelíbila se ti naše sedmiletá pauza?“

„Děláš si legraci?“ Řekl, natáhl se a popadl trochu opálený časopis. „Mohla sis tak do svého resumé přidat dvanáct ex.“

„Jo, k tomuhle,“ řekla, natáhla se pro časopis a otevřela ho na svém článku. „Na obálce je jen polovina mého nadpisu.“

Otočila magazín, aby si ho mohl přečíst, a sledovala jeho tvář, když to udělal nahlas: „Dvanáct dní s ex… a jedna věčná láska.“

Pohlédl na ni. „Emmo.“

Usmála se. „Camille mě to nechala na poslední chvilku změnit. Tohle vytiskli pár dní před tím, než jsi sem přišel s tou tvou pyrotechnikou a tajným prstýnkem. Je o tobě, Cassidy. Od teď až navěky.“

Oplatil jí úsměv, jeho oči vypadaly až podezřele vlhce. „Chyba. Od teď až navěky je to o nás.“

KONEC