TS - 9. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Irenka

Cesta domů byla nekonečná. Příliš tichá a měla jsem až příliš času, kdy jsem byla sama, jen se svýma myšlenka. Obvykle jsem během dvouhodinové cesty spala. Dneska večer jsem nemohla. Pochybovala jsem, že bych dokázala usnout dřív, než mi ráno zazvoní budík.

Přijeli jsme k hlavním dveřím domu a když mi řidič pomohl vystoupit, poděkovala jsem mu. Vklouzla jsem dovnitř, ve foyer jsem odhodila svou tašku na zem, zula si boty, a vešla do prázdného obývacího pokoje.

„Ahoj?“ zavolala jsme, i když jsem nečekala odpověď. Dokonce jsem ani nevěděla, zda byli Neil s El-Mudadem doma, a pokud ano, tak tohle místo bylo tak zatraceně obrovské, že i když bych křičela, nikdo by mě nemusel slyšet. Zatím jsem si ani nebyla jistá, zda jsem je chtěla vidět. Ne, když jsem nebyla rozhodnutá, jak postupovat.

Čím dříve to Neilovi řeknu, tím lépe. Na upřímnosti a sdílení důležitých věcí s ním jsem pracovala až příliš tvrdě, než abych to všechno teď vyhodila přímo z okna. El-Mudad představoval novou komplikaci. Kdybychom byli skutečně spolu, tak by se potenciální dárcovství orgánu mohlo týkat i jeho. Nebylo by spravedlivé vynechat ho jen na základě toho, že jsme s Neilem měli delší minulost a právní dokument, který nás spojoval.

Zamířila jsem k obrovským oknům a zadívala se na obzor. Pod večerní oblohou se oceán zlatavě třpytil. Trochu mi to připomínalo Velké Jezero doma. Superior nebylo skutečné jezero, ale vnitrozemské moře. Ne tak působivé, jako byl Atlantik, ale i tak bylo impozantní. Bylo to o tom, jak jsem cítila vodu. Jezero pro mě bylo důvěrně známé. Oceán mi zůstal cizí.

Věci jako tyhle vás vážou k určitému místu. Pokud bychom se zítra sbalili a odstěhovali někam jinam, tak by mi chyběl tenhle výhled. Ale ne voda jako taková. Ale můj domov, místo, kde jsem měla své kořeny, mě stále ještě vábilo zpátky. Právě teď mi mě mé kořeny říkaly, že jsem zrádce. Stála jsem ve svém obrovském prázdném paláci, zírala na oceán, který mě neznal, a na který jsem neměla žádný nárok, zatímco lidé, kteří mě potřebovali, čekali v pekelném napětí, aby zjistili, zda bych je podpořila, či nikoli.

Nechtějí, aby sis je nárokovala. Chtějí si nárokovat část tebe.

Z očí mi unikly slzy a já se podívala dolů. Pohledem jsem zajela na pláž a pak zpátky na masivní délku našeho důkladně upraveného trávníku, terasu s dlaždicemi a plavecký bazén s vyhřívanou slanou vodou. Tam jsem našla Neila s El-Mudadem. Stáli po pás ve vodě, smáli se a usmívali, a navzájem se objímali kolem ramen. I když jsem je neslyšela, také jsem se jemně usmála a rukou se dotkla skla. Chtěla jsem být tam dole s nimi, ale i když jsem tu byla fyzicky, necítila jsem se přítomna. Ne, dokud jim to neřeknu.

Sledovala jsem je o něco déle. Políbili se. Neil se dotýkal rukou El-Mudadovy tváře. Mým tělem proběhlo vzrušení. Moje libido zůstalo mým vnitřním zmatkem skutečně nedotčeno.

Nepospíchala jsem, abych se s nimi setkala. Rychle jsem se osprchovala – zvuk, který jsem vydala, když jsem si sundala podprsenku zněl jako zabučení krávy, takte jsem byla šťastná, že u toho nebyl El-Mudad, aby to slyšel. Zbavila jsem se zbytků make-upu a mokré vlasy si zapletla. Pak jsem si oblékla super krátké šedé šortky a k tomu černé žebrované tílko.

Když jsem dorazila na terasu, tak Neil s El-Mudadem už byli z bazénu venku. El-Mudad ležel na jednom z lehátku, paže měl rozhozené nad hlavou a v obličeji se mu odráželo mučivé soustředění. Neil byl vedle lehátka na kolenou a při tom, jak sál El-Mudadův penis, se mu hlava mírně chvěla.

El-Mudad byl velice blízko vyvrcholení, takže jsem nemohla odolat. „Co tu vy dva děláte?“

El-Mudadovy oči se překvapeně otevřely a Neil zvedl hlavu, aby se na mě podíval. El-Mudad s panickým výkřikem „Nepřestávej!“ zvedl boky a z jeho napjatého, nedotčeného penisu uniklo trochu semena. Frustrovaně vydechl. Jeho orgasmus byl zničený.

„Sophie, to nebylo moc hezké,“ zabručel Neil a zněl spíš jako můj Pán, než jako můj manžel. „Pojď sem a vyčisti to.“

Zvedl se, upravil si svou vlastní erekci a pak se pohnul k hlavě lehátka. „Dej mi ruce,“ nařídil El-Mudadovi. „Bezpečné slovo znáš.“

El-Mudad zvedl s mrštným smíchem obě ruce nad hlavu a Neil je popadl a přišpendlil k podušce.

Zachvěl se mi žaludek. Post orgasmické mučení bylo jedním z mých oblíbených pornografických témat k masturbování, ale Neil mi nikdy nedovolil, abych to vyzkoušela. El-Mudad mě teď fixoval svým pohledem, ve kterém byla prosba o milosrdenství, ale zároveň i žadonění o mučení.

Klekla jsem si na dlažbu na složený ručník, který tam zůstal po Neilovi, do prstů nabrala trochu El-Mudadova semena a rozetřela mu ho po žaludku. „Je mi tak líto, že jsem ti zničila orgasmus.“ Nepřesvědčivě jsem se usmála. „Musíš být tak frustrovaný.“

„A citlivý,“ zašeptal. Neklidně se mu pohnuly boky.

„Já vím.“ Přejela jsem po základně jeho penisu a pak mu přetáhla předkožku. Hlasitě zasyčel a s mrkáním pevně zavřel oči.

„Ne,“ vyštěkla jsem. „Chci, aby ses díval.“

Neil vydal překvapený zvuk. Sama pro sebe jsem se usmála. Jo, nejsi tím jediným, kdo kolem sebe dokáže házet příkazy. Pomalu jsem sjela špičky prstů níž, nabírala jsem El-Mudadovo semeno a nanesla ho přímo na pulzující červenou hlavičku jeho penisu.

Ve svém nepohodlí vyjekl a okamžitě začal bojovat, což byla mimovolná reakce na bolest z nadměrné stimulace. Zrychlila jsem své pohyby a byla jsem připravena pokračovat až do doby, než řekne bezpečné slovo. Navlhčila jsem jeho penis slinami a teď už jsem používala obě ruce, kterými jsem klouzala po jeho délce, až příliš rychle a rozhodně i příliš drsně, až křičel a prosil a v koutcích očí se mu objevily slzy.

„Nezapomeň, že vždy můžeš říct červená a všechno to skončí,“ připomněl mu Neil. Ale El-Mudad červenou neřekl. Neříkal nic jiného než „Ne“ a „Prosím“, a konečně, s šokovaným výkřikem „Já -“

Boky se mu zvedly a na zlomek vteřiny jsem zauvažovala o tom, že bych jeho orgasmus znovu zničila. Nebyla jsem dost rychlá. Udělal se tvrdě, snažil se vysmeknout z Neilova sevření a s hlubokým zakvílením se zvedl z lehátka. Pokračovala jsem v práci rukou až do doby, než se jeho tělo uvolnilo. Pak jsem ho pustila a nechala jeho syrového, pulzujícího ptáka dopadnout na žaludek.

„Sophie, neměl jsem ani ponětí, že jsi tak… kreativní,“ vydechl.

„Jo, no. Byl to dobrý způsob, jak se zbavit stresu.“ Pokrčila jsem rameny.

„Špatný den?“ zeptal se Neil a podal El-Mudadovi další ručník, aby se mohl očistit.

„Jo. Měla bych ti to říct.“ Odmlčela jsem se. „Skutečně o tom teď nechci mluvit. Ale musíme to udělat. Později.“

„Zaujala jsi mou pozornost,“ připustil Neil. „Ale můžu počkat.“

El-Mudad se postavil a vytáhl si plavky nahoru. Překvapilo mě, že se s nimi vůbec obtěžovali. Zvlášť, když se špička Neilovy erekce pevně zvedala proti látce jeho vlastního oděvu.

„A co ty?“ zeptal se El-Mudad a poukázal na Neilův penis. „Nedokončil jsi to.“

„Vždycky je později,“ řekla jsem s pokrčením ramen. Bylo zvláštní, že jsem skutečně neměla ani myšlenku na pokračování. Poskytnout potěšení El-Mudadovi bylo zábavné, ale dokud se nepodělím o příběh toho, co se dneska stalo, bych se nedokázala sama soustředit.

„Obávám se, že to jediné, co budu dělat, je dívat se,“ řekl s krátkým zasmáním.

„Ach, ne, cožpak musíme udržet naše hrátky jen v noci?“ zasmála jsem se.

„Dej mi dnešní noc.“ Popadl mě do náruče. Jeho ruce pak sklouzly po mých zádech dolů a stiskl mě za zadek.

„Julia nám na dnešek připravila cannelloni s chřestem a rajčaty,“ informoval mě Neil. „Nebo, pokud chceš, si můžeme večer opět někam vyrazit.“

Kývla jsem na své oblečení. „Vypadám, že bych tomu dávala přednost?“

„To ano. Co kdybys prostřela stůl, než se s El-Mudadem převlékneme?“ navrhl.

V domě jsme se rozdělili a já zamířila do kuchyně, kde jsem prostřela tři místa. Zatímco jsem umisťovala na svá místa talíře a příbory, v hlavě se mi myšlenky neustále stáčely na všechny možné způsoby, jak bych mohla začít hovor. Zábavné. Dneska mě kdosi přišel požádat o mou ledvinu. To pravděpodobně nebyla ta správná slova, kterými bych mohla začít, protože Neil by vybouchl vzteky. Neexistovala žádná možnost, jak by na tohle mohl pozitivně zareagovat. Prakticky jsem ho slyšela, jak se hádal o „neúměrném riziku“ a „zbytečném ohrožení“. A přemýšlela jsem, jak by mohl reagovat, že to v ten samý okamžik slyšel i El-Mudad. Měl by pocit, že jsem zradila naše manželské pouto?

Právě, když jsem vydala mísu z ohřívací trouby, dorazili oba muži. Neil si pospíšil, aby na stůl postavil mřížku pod hrnec – což bylo něco, na co jsem vždy zapomínala – a El-Mudad si vzal chňapku, aby mohl donést další mísu.

„Doufám, že nemáte v plánu krmit mě takhle celý týden,“ zavtipkoval. „Nemyslím, že bych si pak dokázal udržet tohle tělo, které máte tak rádi.“

„To není tělo, které milujeme,“ řekl Neil a vrhl se k El-Mudadově tváři, aby ho políbil.

„Řeknu Julii, aby šetřila sýrem,“ slíbila jsem. „A sacharidy.“

Neil naservíroval nádobí a připojil se k nám u stolu. Jakmile jsme se všichni tři usadili na našich místech a nabrali si jídlo na talíře, pronesl: „Takže, co jsi nám to nechtěla předtím říct?“

„Jestli chceš, řekni to teď,“ dodal El-Mudad a zajel pohledem k Neilovi.

Vděčně jsem se usmála. „Ne, můžu to říct teď. Jen… nechci, aby se tu u stolu někdo rozzlobil či cokoli jiného.“

Neil zvedl obočí.

„Dneska mě v práci navštívila moje sestra.“ Při slově „sestra“ jsem trochu zaklopýtala jazykem. Nebyla jsem zvyklá používat to slovo v tomhle kontextu.

El-Mudad se zamračil. „Myslel jsem, že jsi jedináček.“

„Jsem. Myslím tím, byla jsem.“ Začervenala jsem se. Bylo tak trapné muset přiznat někomu dalšímu, že si můj otec vybral jiné děti, než to, které už měl. „Ve svém životě jsem neměla otce. Jako vůbec. Ale měl další rodinu. Jen jsem se s nimi nikdy nesetkala.“

El-Mudad přikývl. Jeho zamračení teď spíš než zmatenost připomínalo soucit.

„Až donedávna,“ dodal Neil opatrně. „Co dělá v New Yorku? Určitě nejela celou tu cestu bez ohlášení...“

„Ne, ne. Nepřijela sem, aby mě viděla. Její manžel je na nějaké prodejní výstavě či tak nějak.“ Mávla jsem rukou. „A ona mě vysledovala sem.“

„Co vlastně chtěla?“

Při Neilově otázce jsem se zachvěla. Chtěla jsem mu říct, že mě o nic nežádala – že přišla proto, aby vytvořila náš sesterský vztah a vynahradila nám ztracený čas. Neilova nedůvěra byla přirozená. Celý svůj život strávil tím, že se pokoušel odhadnout motivy lidí, kteří se k němu toužili přiblížit a navázat s ním vztah. Takhle to prostě u lidí, kteří měli velké množství peněz a pocházeli z vlivných rodin, chodilo. Ale já nebyla jako on. Nepoužívala jsem tenhle způsob myšlení vůči někomu, komu jsem chtěla zoufale věřit.

„Chtěla… Je těžké vysvětlit to.“ Natáhla jsem se po své sklenici vody a než jsem pokračovala, zhluboka jsem se napila. „Mladší ze sester má zřejmě Alportův syndrom. Je to nějaká genetická nemoc, která postihuje ledviny. A protože je to genetického původu a pochází to z matčiny strany...“

Neilův výraz v obličeji ztvrdl.

„Nežádala o peníze ani nic takového,“ začala jsem trochu v obraně. A skutečně jsem netušila, proč jsem jí bránila. Možná proto, že to jediné, na co jsem dokázala myslet, bylo to, že se snažila zachránit nejen svou sestru, ale i matku.

„No, to je úleva,“ vyštěkl Neil. „Jen o ledvinu? To je všechno?“

„Neile...“ Ale netušila jsem, jak pokračovat.

„Chystáš se tím projít?“ zeptal se El-Mudad. Tón jeho hlasu byl mírnější.

„Ne,“ oznámil Neil s naprostou jistotou.

„Požádala jsem, aby ses nerozčiloval,“ připomněla jsem mu a pod stolem jsem zaťala ruce do pěstí.

„Ne, tys mě požádala, abych nic nerozbíjel,“ vyštěkl zpátky. „A o tom jsem se stále ještě nerozhodl!“

„To všechno se stalo dnes odpoledne?“ zeptal se El-Mudad a když jsem přikývl, směrem k Neilovi řekl: „Stěží měla nějaký čas na to, aby o tom přemýšlela.“

Neilův hněv se trochu utišil. Teď se trochu provinile zadíval z boku na El-Mudada. „Máš pravdu.“ A pak se otočil ke mně: „Sophie, omlouvám se. Moje reakce byla vzhledem k situaci nepřiměřená. Poté, co se stalo na setkání, mám jednoduše pocit, že se cítíš defenzivně.“

Seznámila jsem El-Mudada s detaily. „Nedávno jsme měli setkání ročníku. Tehdy to bylo poprvé, co jsem ji viděla.“

„Pro Sophii to bylo nesmírně stresující,“ dodal Neil.

„A ty ji chceš ochraňovat. Chápu.“ El-Mudad vzal přes stůl Neila za ruku. „Ale nemůžeš to dělat tak, že na ni budeš křičet.“

Byla jsem El-Mudadovi tak vděčná, že bych nejraději přelezla přes stůl a objala ho.

„Jak jsi na to reagovala, když tě o to požádala?“ S hlavou nakloněnou na stranu si mě prohlížel.

Pokrčila jsem rameny. „Dobře. Byla jsem naštvaná. Což si myslím, že je přirozené. Po všech těch letech, kdy si byli vědomi toho, že jsem existovala, ale prostě to ignorovali… Nevím, proč si mysleli, že bylo v pořádku požádat mě o to.“

„Ani já ne,“ vložil se do toho tiše Neil.

„Ale pak řekla...“ Nechtěla jsem Neila rozrušit, ale možná to byl ten jediný způsob, jak ho přimět pochopit, proč jsem kvůli tomu byla tak rozervaná. „To děvče je jen teenager. A její máma před pár lety přišla o manžela. Právě teď se musí cítit tak bezmocnou. Myslím si to, protože Susan byla zjevně tak zoufalá, aby za mnou přišla.“

Neil se díval na svůj talíř, příbory… kamkoli jinam, jen ne do mého obličeje. Znala jsem ho moc dobře. Chtěl něco říct, ale sám se za to styděl. „Nerozhodla ses, že? Nic jsi jí neslíbila?“

„Ne. Mám v sobě tolik konfliktů...“ Přejela jsem si rukou po čele. „Řekla jsem jí, že pokud budu mít pocit, že mě to zaujalo, zavolám ji. Do příštího týdne je ve městě. Nevím, jestli ji chci vidět nebo to prostě nechat být a nikdy s nikým z nich znovu nepromluvit.“

To pro mě bylo tou nejpřitažlivější možností. Ignorovat je tak, jako ignorovali oni mě. Zapomenout na to, že existovali a nikdy nezjistit, co se stalo s bezejmennou sestrou a její snahou o přežití. Ale dokázala bych na to přestat myslet?

„Jde o to, že pokaždé, když pomyslím na to, že to neudělám...“ Hlas se mi zachvěl. „Sama o sobě jsem si myslela, že kdyby mě požádal cizinec, možná bych řekla během úderu srdce ano. Ale tohle je moje tělo a má krev. A já nemůžu přijít na odpověď.“

„Možná, že jsou tvým tělem a tvou krví, Sophie, ale nebyli tvou rodinou,“ připomněl mi Neil. „Teprve ses dozvěděla, jak se jmenují.“

„Ale pak pomyslím na jejich matku.“ Setkala jsem se s jeho očima. Bylo v nich tak moc bolesti a pochopení, a takový boj proti tomu všemu. „Ještě jsem se ani nezačala rozhodovat. Ale chci být schopná udělat to tak, že v srdci budu myslet na sebe. Nemůžu se při tom bát o tebe. Potřebuji, abys tímhle prošel se mnou tak, jako jsem já prošla s mnoha věcmi s tebou.“

Nevěděla jsem, jak to mohl vzít, ale nelitovala jsem toho, že jsem to řekla. V mysli jsem měla tři scénář. První byl ten, že by si vzal ty poznámky super osobně a reagoval rozzlobeně. Druhý ten, že by vzal mé poznámky super osobně a umlčel mě, ale nakonec by to pochopil. A třetí byl ten, že by to vzal super osobně a znovu sklouzl do svého depresivního stavu.

Třetí možnost jsem nesnášela. Nesnášela jsem to, že bych se toho musela být, když bych se měla bát sama o sebe. A nesnášela jsem sama sebe za to, že jsem to tak cítila.

Překvapil mě, protože nezvolil ani jednu z možností. Provinile řekl: „Máš pravdu. Tohle je o tobě. Pokusím se ti dát prostor.“

„Pokud ne, připomenu ti to,“ řekla jsem s drobným úsměvem. „A děkuji ti za to.“

Otočila jsem se k El-Mudadovi. Nechtěla jsem ho z toho vynechat. „Chápeš, co tím myslím? Protože bych v tomhle vážně ocenila vaši podporu.“

„Ať už se rozhodneš jakkoli, neztratím o tobě své dobré mínění,“ slíbil.

„Dobře.“ Opřela jsem se ve své židli a zhluboka jsem vydechla. „Tohle šlo mnohem lépe, než jsem si myslela.“

„Je mi líto, že jsi tím musela dneska projít,“ řekl El-Mudad.

„No, teď jsem doma. Jsem s muži, které miluji. Díky tomu je všechno mnohem lepší.“ Donutila jsem se usmát. Věděla jsem, že vzájemné emoce by mohly vygradovat. „Co změnit téma? Co jste vy dva dneska dělali?“

Neil jí ve změně tématu podpořil. „No, jeli jsme na trať. El-Mudad řídil Chirona. V klubu jsme si dali oběd, pak se vrátili zpátky sem a on mi udělal nádhernou ruční práci.“

„To od tebe bylo velice milé,“ řekla jsem s tím nejlepším mateřským hlasem.

„A trochu času jsme strávili na pláži. Už je to hodně dlouho, kdy jsem se naposledy dotýkal Atlantiku,“ dodal El-Mudad a ze své sklenice upil vodu.

„Jsi tu na návštěvě kdykoli vítán,“ řekl Neil.

Odfrkla jsem si. „Neile, jsi bohatý, ale oceán nevlastníš.“

„Vlastním majetek z jeho tří stran,“ zaprotestoval.

„To i já.“ Vyzývavě jsem zvedla obočí.

El-Mudad se snažil celou situaci svými slovy trochu zklidnit. „Ano, ale kolik vlastníš lodí?“

Naklonila jsem hlavu na stranu. „Neile, je tu něco, o čem nevím?“

Svým pohledem jsem těkala mezi ním a El-Mudadem. Oba se zasmáli. Neil zavrtěl hlavou. „Ne, ale mám pocit, že bychom měli jít nakupovat.“

„Ne!“ Namítla jsme tak pronikavě, jak jen jsem zvládla. Ukázala na El-Mudada, který se smál. „Jestli koupí loď, je to všechno tvoje vina.“

„Pak bys mě musela potrestat,“ odsekl.

Trhla jsem s sebou. Zatvářila jsem se výhružně.

Temnota dne už se znovu neobjevila. Pokračovali jsme v jednodušším hovoru a u jídla jsme žertovali a škádlil se. Dlouho poté, co jsme dojedli, jsme společně vstali od stolu. Nebyli jsme ochotni opustit ten příjemný večer, aby přešel v konečnou noc. Ale ráno jsem si nemohla přispat, takže jsem nakonec musela říct: „Je čas jít na kutě, hoši.“

Neil se podíval na své hodiny a El-Mudad si vyndal z kapsy svůj mobilní telefon, aby zkontrolovali čas. Tohle dokonale vykreslovalo věkovou propast mezi Neilem a námi ostatními. I když byl El-Mudad o deset let starší než já, byli jsme si věkově mnohem bližší, než kdokoli z nás s Neilem. Byli jsme tak rozdílní, žili tak odlišnými životy, i když jsme byli společně.

„Sophie?“ Neilův hlas mě vytrhl z omámení, ve kterém jsem se ocitla.

Se zamrkáním jsem se narovnala. „Jo. Omlouvám se, ale v mysli jsem se zatoulala úplně jinam.“
„Zeptal jsem se, zda je čas jít do postele.“
„To je pravda,“ řekl El-Mudad s úsměvem. „Ubohá Sophie na to musela celou tu dobu čekat.“
„Čekat?“ zeptala jsem se a okamžitě si vzpomněla na naši akci u bazénu. „Vlastně jsem se ve skutečnosti těšila mnohem víc na večeři než na orgasmu, ale teď, když jsme dojedli...“

„Rád bych ti pomohl,“ řekl Neil a odsunul svou židli.

„Rád bych se díval,“ zvedl se El-Mudad a nabídl mi ruku. „Potřebuji malou přestávku. Upřímně, Neile, nevím, kde bereš svou vytrvalost.“

„Hlavně Cialis,“ řekl a v rozpacích mu zrudl krk. Stále měl trochu problém se skutečností, že se musel spoléhat na prášky na léčbu erektilní dysfunkce.

„Každý rok posílám generálnímu řediteli farmaceutické společnosti vánoční pozdrav,“ zavtipkovala jsem. „Ale také je to… jak jsi to kdysi řekl? ,Libido sedmnáctiletého chlapce?´“

„Něco takového,“ přiznal.

Zamířil jsme do ložnice a já nechala Neila s El-Mudadem samotné, abych si došla do koupelny. Převlékla jsem se tam. Vybrala jsem si kombiné Agent Provocateur, které bylo ušito z kombinace lesklého zlatého hedvábí a černé krajky, a stáhla jsem si ho přes boky dolů. Navzdory tomu, že bylo ušito proto, aby vypadalo skutečně sexy, celková myšlenka pro to, abych si ho vzala, byla poměrně praktická. Pokud v noci s někým spíte, může to být trochu teplé. Ale pokud spíte se dvěma lidmi, zvlášť v případě, že bych skončila mezi nimi, by změnilo vzduch na New Orleans v srpnu.

Nebo jsem to tak aspoň slyšela. To bylo další místo, na kterém jsem nikdy nebyla.

Netušila jsem se, proč mě to tak trápilo a proč na mě dneska večer útočila touha po cestování, když jsem měla v hlavě tolik dalších věcí. S Neilem jsem v životě zažila tolik úžasných zkušeností. Skutečně mě záleželo na tom, že jsem nikdy nebyla v New Orleans nebo v Benátkách či na Riviéře?“

Vyhnala jsem si ty myšlenky z hlavy a vrátila se k přehrání si toho, co se stalo od okamžiku, kdy jsem přišla domů. Vidět manžela, jak se dělá s jiným mužem by v Originálním Filmu o Životě představovalo tragédii, ale ve skutečnosti to bylo super sexy. Jen jsem byla zklamaná, že jsme přišla o sledování toho, jak ho kouřil.

Jen při tom samotném pomyšlení jsem byla mokrá.

„Sophie?“ zavolal Neil.

„Už budu!“ zakřičela jsem ze šatny.

„Doufám, že ještě ne,“ zamumlal El-Mudad, ale při pohledu na mě byl náhle velice vážný.

Neil si ze sebe svlékl kalhoty na spaní a odhodil je stranou. Byl už napůl tvrdý. Ráda bych si za to připsala určité zásluhy, ale podezírala jsme, že to bylo díky jisté ruční práci, která se tu odehrávala v době, kdy jsem se převlékala.

„Vzhledem k tomu, že El-Mudad noc odstartoval, půjdeme s něčím trochu… méně namáhavým.“ Neil kývl směrem k El-Mudadovi. „Mysleli jsme, že by možná mohl jít na tebe on, zatímco já bych se díval.“

„Ale šukat mě budeš ty, že?“ zeptala jsem se. Ne, že by El-Mudadovo pojídání mé kočičky nebylo naprosto skvělé. Jazyk toho muže byl neúnavný.

„Ach, ošukám tě,“ slíbil mi Neil.

Ukázala jsem k El-Mudadovi. „A pak budeš se sledováním na řadě ty.“

Pokrčil rameny. „Pokud bych mohl, rád bych přiložil ruku k dílu.“

„Myslím, že to bych mohla vzít.“ Sklonila jsem pohled ke svým nohám. Byla jsem úplně opilá očekáváním.

El-Mudad se posadil na okraj postele a poklepal na přikrývku. „Pojď sem.“

Když jsem spěchala k posteli, trochu se mi podlomily nohy. Ale když jsem si na ní vylezla, El-Mudadova ruka mě sevřela kotníky, čím mi zabránil to, abych se položila přímo doprostřed.

„Je tu něco dalšího, co jsme s Neilem probírali.“ El-Mudad se odmlčel. „Požádal jsem ho o svolení. A teď požádám i o tvoje.“

Nervózně jsem polkla. „S-svolení čeho?“

Jeho ruka přejela po křivce mého lýtka a pak mě sevřela zadní stranu stehna. „Rád bych ti naplácal.“

V hrudníku mi uvízl dech. Srdce zrychlilo svou činnost díky kombinaci touhy a obav. El-Mudad mi nikdy dřív nenaplácal, nikdy mi nezpůsobil vůbec žádnou fyzickou bolest. Jednou ho během jedné ze scén Neil instruoval, aby mě plácl, ale já jsem to nechtěla. Zanalyzovala jsem si ten okamžik, své odmítnutí, to všechno, ale stále jsem si nebyla jistá, zda jsem se jednoduše necítila na to, abych do své bolesti zahrnula El-Mudada, nebo zda jsem měla pocit, že má bolest náležela mému Pánovi.

Když se do našich scén zapojil El-Mudad, vždy byl tím, kdo mě utěšoval, díky komu bolest odcházela, zatímco Neil byl tím, kdo ji způsoboval. Nedokázala jsem si v té roli představit El-Mudada. Ale nemusela jsem si to představovat, že?

Opatrně jsem si vedle něj klekla, abych se podívala do jeho nádherných očí. Při slabém osvětlení nočního světla zářily jeho hnědé oči jako ten nejtemnější zlatý topaz. Otočila jsem se k Neilovi. Mezi nohama mi silně bušil pulz. „A ty jsi s tím v pohodě?“

„To se nedozvím až do okamžiku, kdy se to stane,“ přiznal. „Ale ano, dal jsem mu své svolení. Teď to jediné, co potřebuje, je to tvoje.“

Vzala jsem do své ruky El-Mudadovu ruku a zvedla ji. Porovnávala jsem její velikost a tvar se svojí vlastní. Byly by cítit jinak, než Neilovi? Pokud by to tak nebylo, možná bych byla trochu zklamaná. Chtěla jsem věřit, že bych byla schopna rozeznat rány od svého Pána od úderů kohokoli jiného.

Znovu – existoval jen jediný způsob, jak to zjistit.

S roztřeseným nadechnutím jsem řekla: „Dobře. Tohle je… svým způsobem pro mě velký krok.“

„To i pro mě,“ řekl Neil a přišel si sednout k nám. Já jsem seděla uprostřed mezi nimi. „Předpokládám, že nám to pomůže nastínit naše hranice.“

„To ano,“ souhlasila jsem. „A tobě to poskytne něco pěkného, na co se dívat.“

Zasmál se. „Věř mi, že tenhle faktor jsem do svého rozhodování zahrnul.“

„Budu se muset spolehnout na to, že mi pomůžeš zjistit, co máš ráda.“ Za El-Mudadovými jemně pronesenými slovy bylo něco, co mě uklidňovalo. Stejně jako Neil dával přednost před svým vlastním potěšením moje dobro jako subinky.

Pohnula jsem se, abych si lehla přes El-Mudadův klín, ale zastavil mě. „Takhle ne. Na postel. Tváří dolů.“

Položila jsem se tak, jak mi řekl. Hlavu jsem měla na polštáři položenou na rukách a trochu jsem se tam zavrtala, abych se cítila pohodlně.

Rukama mi obkroužil kotníky a znovu mi přesně s tím správným tlakem promnul lýtka, takže to nelechtalo.

„Hmm, dostanu i masáž?“ Prakticky jsem zapředla. Oči se mi za zachvěním zavřely. „Možná mě uspíš.“

„Jsem si jistý, že to posiluje tvoji sebedůvěru, že?“ škádlil ho Neil.

„To není to, kam tím mířím, a ty to víš.“ Když El-Mudadovy ruce zajely výš, až ke kolenním jamkám, neklidně jsem se zachvěla.

Cítila jsem, jak se pohnula postel a teď jsem na svých stehnech ucítila horký, mokrý dotek jeho úst. „Tak jako tak bys teď neusnula. Až moc by ses bála, abys o nic nepřišla.“
Jeho polibky pokračovaly výš, rukama mi vyhrnul noční košilku. Spokojeně jsem zamumlala. „Pravda. Ohledně dneška jsem měla obavy.“

„Žárlila si?“ zeptal se Neil a v jeho hlase znělo znepokojení.

Zavrtěla jsem hlavou. „Ne. Byla jsem vzrušená, ale ne žárlivá.“ Nebyla to úplná pravda. „Trochu jsem žárlila na to, že jste zůstali doma a mohli se bavit. Ale rozhodně ne toho, že vy dva jste sami, pokud se ptáš na tohle.“

„To je dobře.“ El-Mudad mě teď hnětl palci na kříži a přitom mě posel celou křivku zadku polibky. „Protože jsme celý den nemluvili o ničem jiném, než o tobě.“

„Lháři.“ Když do mě zabořil svou hlavu a kousl mě do vnitřní strany stehna, vydechla jsem.

„Nelžu,“ odsekl. „Potvrď jí to, Neile.“

„Je to pravda.“ Neil se ke mně natáhl a z obličeje mi odhrnul zatoulaný pramen vlasů. „A ne nepodobně tomu, jak mluvíme o něm.“

El-Mudadovy ruce se zastavily. „Vy o mě mluvíte stejným způsobem?“

„Mluvíme o tobě hodně.“ Poslední dvě slova jsem zdůraznila. „I když se nevidíme, tak na tebe nepřestáváme myslet.“

„To samé je i u mě,“ začal a pak se opravil. „Ne stejné. Nemám nikoho, s kým bych o vás mohl mluvit. Ale vy dva… minimálně jednou denně na vás myslím. Přemýšlím o to, co děláte. Nebo si představuji, co děláte. V mých představách jste velice kreativní.“

„Ve své mysli?“ Neil předstíral, že ho to urazilo.

„A samozřejmě i v životě,“ dodal El-Mudad.

„Vždycky jsi nám mohl zavolat,“ připomněla jsem mu. „Nebo poslat zprávu či mail. Prosím, nikdy si nemysli, že tě nechceme slyšet. Dokonce i kdyby to bylo jen proto, abys nám řekl, co jsi měl k večeři.“

„Naprosto správně,“ řekl Neil tiše. „Zvlášť když to jde dál. Nikdy bych nechtěl, aby ses cítil vyloučeně.“

El-Mudad se posadil a já přes rameno sledovala, jak se s Neilem políbili. Zvedla jsem se na kolena a zamířila k nim, abych se připojila. Naše ústa se spojila, jazyky a rty klouzaly po všech ostatních ve všech směrech. Ruka, i když jsem netušila čí, sklouzla po mém vnitřním stehně a uprostřed rozdělila mé partie. Se zasténáním jsem zaklonila hlavu. Teď do mě polštářek palce zajel dovnitř, nabral tekutinu a rozmázl mi jí po klitorisu.

Neilova ústa teď zajela k mé tváři. Zuby zachytil můj ušní lalůček. Pak mě pustil, aby řekl: „Jsi tak mokrá. Tak připravená na nás.“

Nohy se mi třásly.

El-Mudad se odtáhl a zadíval se do mých potěšením omámených očí. Zvedl mi bradu a řekl: „Teď si lehni přes můj klín, Sophie.“

Ohromilo mě, jak rychle jsem se pohnula, abych ho poslechla. Nebyl mým Pánem. Nebyl Neilem. A i tak to tam bylo, to dychtivé potěšení, kdy jsem cítila závan bezmyšlenkovité poslušnosti.

Lehla jsem si přes El-Mudadových klín. Většinou trupu jsem se kvůli snazšímu dýchání opírala o postel. Neil zůstal na posteli vedle nás, takže jsem si přes něj opřela nohy. Jednu velkou ruku položil na má stehna a já v jeho doteku cítila potřebu. Z nás tří to pro něj bylo nejtěžší – i když mu nevadilo, že spím s dalšími lidmi, tak na El-Mudadovi bylo něco, díky čemu Neil cítil větší potřebu přivlastnění. Možná tu žárlivost vyvolávala Neilova vlastní přitažlivost směrem k němu. Díky tomu, že shledával El-Mudada žádoucím, si Neil připadal zranitelný. Neil se se svou vlastní zranitelností nedokázal vyrovnat.

El-Mudadova horká, široká dlaň jemně obkroužila můj zadek skrytý pod noční košilkou. Při tom pohybu mi po celém těle naskočila husí kůže. Pomalu mi vytáhl hedvábí a krajku až k pasu.

„Jsi připravená, Sophie?“

Byla jsem? Po tom, co jsme zkusili – existovala nějaká cesta zpět? Kdyby se mi to nelíbilo, příště bychom to nedělali. Ale co kdyby se to líbilo mě a ne Neilovi? Co když by ho to skutečně rozrušilo?

Uklidňujícím dotekem mi stiskl nohu. Jako obvykle vycítil mé pochybnosti.

Zhluboka jsem se nadechla. „Ano.“

Ne „Ano, Pane.“ Tohle bylo vždycky jen pro Neila.

El-Mudadova dlaň dopadla s ostrým, hlasitým prásknutím.

Její dopad zazvonil celým mým masem, odrazil se od zdí a já se sklonila níž. Broskvička se mi rytmicky svíjela. Ach, zasraně ano.

„Moc silné?“ zeptal se a svými prsty mi mnul to hořící místo.

„Ne.“ Bylo to mnohem silnější, než jsem čekala, a doufala jsem, že to bylo jen pro zahřátí.

Další úder přišel s tou samou intenzitou, jako ten první, a dopadl na úplně jinou část mého zadku. Zalapala jsem po dechu a nadskočila. Neil sevřel mé kotníky o něco pevněji.

„Mlať s sebou jak chceš. Neutečeš,“ varoval mě.

„Proč bych měla chtít?“ zeptala jsem se. Poslední slovo jsem pronesla mnohem hlasitěji, protože El-Mudad mě znovu udeřil. Silněji.

„Možná nejsem tvým Domem,“ varoval mě a na stejné místo dopadla další rána. „Ale očekávám trochu respektu.“

Tělem mi projelo zachvění až do konečků prstů. Byla to ozvěna první noci, kdy jsme se setkali.

Neilova ruka vyjela po mých nohách výš a zamířila k mé kočičce. „Budu ti tam svou rukou vadit?“ zeptal se El-Mudada.

„Ani trochu,“ odpověděl.

Neilovy prsty mě rozdělily a dva vklouzly dovnitř.

„Teď už musí přímo kapat,“ odhadoval El-Mudad.

Neil se zasmál. Jeho prsty se stáhly. „Ach, ano. Chtěl bys ochutnat?“

ElMudadova dlaň znovu dopadla a zůstala na místě. Jeho prsty se zaryly do mého zmučeného masa. Nemohla jsem vidět, jak dočista olízal Neilovy prsty, ale slyšela jsem, jak přitom vydával hluboké, oceňující mumlání.

„Nemůžu se dočkat, až ji ošukám,“ řekl Neil a jeho prsty, díky El-Mudadovým ústům mokré, se vrátily zpátky k mé kočičce.

Mluvili o mě, jako bych pro ně byla něco, s čím si hráli. Něco, o co se spolu dělili. Nic víc než nástroj pro jejich potěšení.

Chtěla jsem toho víc.

S každým dalším úderem El-Mudadovy ruky jsem se v sobě víc a víc ztrácela a upadala do požehnané prázdnoty mého subprostoru. Neil věděl naprosto přesně, jak mi poskytnout dostatek vnitřní stimulace, abych byla zoufalá touhou po vyvrcholení, ale přitom mě k němu nedovedl. Frustrovaně jsem zasténala a El-Mudadův další úder byl tak silný, až se mi v očích objevily slzy.

„Uděláš se, až tě Neil ošuká,“ varoval mě. „Ne dřív.“

Stejně tak, jako skoro vždycky, kdy jsem byla v subprostoru, jsem ztratila pojem o čase. Přestala jsem počítat, kolikrát El-Mudadova dlaň dopadla – pokud jsem nedostala příkaz, abych údery počítala, jsem to dělala jen zřídkakdy – a každá vteřina mi přišla nekončená. Čas a bolest a poslušnost vlévaly jedno do druhého. Bolest se stala minulým, současným i budoucím příslibem potěšení. Obličej jsem měla mokrý od slz. Odnášely všechen zmatek, hněv a sobecká lítost, které dnešní den přinesl.

Když skončil, vůbec jsem to nezaznamenala. Všimla jsem si toho až v okamžiku, kdy mě jemně zvedl a přivinul si mě ke svému hrudníku.

„Všechno v pořádku?“ zašeptal do vrcholku mé hlavy.

S přikývnutím jsem si otřela oči. „Potřebuji kapesník.“

Neil se natáhl do mého nočního stolu a ze zásuvky vyndal balení Kleenex. El-Mudad mi zatím uhladil vlasy a políbil mě na čelo.

„Zašel jsem až moc daleko?“ zašeptal. „Tak strašně moc se omlouvám. Měl jsem zkontrolovat -“

„Ne, to je v pořádku,“ ujistila jsem ho. „Tohle není sub syndrom.“

„Tohle pro ní není nic neobvyklého,“ řekl Neil a dodal: „Že, Sophie?“ aby se vyhnul tomu, že o mě mluvil tak, jako bych v místnosti nebyla.

Za to, že mě podpořil, jsem vděčně přikývla. „Pláč je pro mě svým způsobem uvolňující.“

„Aha.“ Nevypadalo to, že by s tím byl El-Mudad tak v pohodě, jako Neil. O tomhle si můžeme promluvit později.

Vzala jsem si kapesník, přitiskla ho k očím a snažila se vysmrkat tím nejvíc sexy způsobem, jak jen to šlo. „A emocionální uvolnění. Měla jsem za sebou těžký den, až...“

El-Mudad přikývl. „Chápu. Taková kapitulace se mi občas líbí.“

„Myslím, že jsi Sophii něco slíbil,“ řekl Neil poté, co se jsem se sebrala.

El-Mudadova hruď se zvedla s nádechem uznání. „Máš pravdu. Jak jsem na to mohl zapomenout?“ Trochu mě od sebe odtáhl. „Na postel, Sophie.“

„Počkej.“ Neil se také odtáhl a vyšvihl nohy nahoru. Pak poplácal na postel mezi ně. „Sedni si sem.“

Udělala jsem přesně to, co mi bylo řečeno. Sedla jsem si véčka, které tvořily Neilovy natažené nohy a opřela jsem se o jeho hruď. Do páteře mě tlačila jeho erekce. „Nechceš si ho, zatímco se budeš dívat, vyhonit? Protože skutečně nemůžeš -“

„Ne, nemůžu. Ale mám pocit, že za tenhle výhled je to fér obchod.“ Své nohy si zahákl pod ty mé a roztáhl mi stehna ještě trochu víc. „A pro něj bezpečnější. Vzpomínáš -“

„Skoro jsem mu zlomila nos, já vím. Já vím.“ V obličeji se mi zračil stud. „To bylo už dávno.“

„Od té doby jsem se naučil být opatrný,“ zavtipkoval El-Mudad a usídlil se mezi našima nohama. Políbil mě a pak sjel polibky níž. Rukama mě přitom hladil po každém kousku kůže, na který jen dosáhl. Pod jeho dotekem jsem tála. Dala jsem ruce dozadu a objala Neila kolem krku. Pak už byly jeho ruce na mě a já měla pocit, jako by se mě dotýkaly všude. Když jsem zavřela oči, dokázala jsem si tam představit víc než jednoho muže, který svíral mé poprsí a klouzal prsty po mých bocích dolů. Když El-Mudadova ústa dosáhla svého cíle – mé broskvičky – otevřela jsem oči. V porovnání s pohledem na něj, tam, na mém mase, kdy díky práci svého jazyka rozehříval celé moje tělo, byli moji imaginární milenci ničím. Když ústy sevřel můj klitoris, už jsem nedokázala dál udržet oči otevřené.

Neil mi prsty stáhnul jedno ramínko noční košile a hrubě mě mnul. Euforie ze subprostoru úplně nezmizela. Celým tělem mi tak intenzivně procházelo tolik endorfinů, že jsem se chvěla.

„Zbožňuji tvou kundičku,“ zamumlal El-Mudad do mého stehna. Svíjela jsem se a kroutila, mlčky jsem ho poháněla, aby se vrátil tam, kde byl. Čím víc jsem se pohybovala, tím víc se vzdaloval, až jsem frustrovaně vykřikla.

„Neuděláš se dřív, než tě ošuká,“ varoval mě El-Mudad. Pak si znovu sedl a Neilovy velké ruce mě popadly kolem pasu.

„Co -“ začala jsem, když mě zvedl. Pak se mě dotkla špička jeho penisu a já se rychle dostala do obrazu. Jedním tahem mě naplnil a pak mě odtáhl a znovu do mě zajel svým obrovským penisem tak hluboko, až to bolelo. Přesně tak, jak jsem měla ráda.

El-Mudadova ústa se znovu dotkla mého klitorisu a znovu po něm přejel svým jazykem. Pak se zabořil ještě níž, aby rozhrnul okraje mých stydkých pysků a dostal se kolem Neilova penisu dál. El-Mudad nás lízal oba. Začal u základny Neilova ptáka a pak pokračoval až k mému klitorisu. A znovu. Díky těm dlouhým, líným tahům Neil zasténal, zvedl boky a dostal se ještě hlouběji. Když po mém klitorisu přejel El-Mudadův jazyk v dalším kole, svíjela jsem se a žadonila.

Ale výš mě dostaly zvuky, které vydával Neil, zatímco El-Mudad dráždil jeho penis ve stejném rytmu, ve kterém ve mně Neil jezdil. Vědomí toho, že mě El-Mudad mohl ochutnat z Neilovy kůže, mi přišlo zvrácené. Pak, i když byla má broskvička plná Neilova tvrdého masa, se El-Mudadovi nějak podařilo vnutit dovnitř i svůj jazyk.

Byla to jen trochu, jen kousíček špičky, ale mě to stačilo, abych se dostala přes okraj, a moje kočička se silně svíjela kolem Neilova penisu.

„Ach, bože, ano,“ vydechl Neil za mnou. „Udělej se pro nás, Sophie. Udělej se a nepřestávej.“

Pohybovala jsem boky, dělala se o El-Mudadovu tvář a ždímala Neilův penis, až moje napjaté svaly vyždímaly z mého těla i tu poslední kapku potěšení.

„Víš, že na oplátku máš jedinečnou pozici,“ řekl Neil El-Mudadovi. Dřív, než jsem mohla zpracovat, co tím myslel, mě Neilovy paže popadly za mé a donutily mi je dát za záda. Uvěznil mě a jemným tlakem mě donutil být na jeho ptáku vzpřímená, zatímco El-Mudad pokračoval v sání a dráždění mého až příliš přecitlivělého klitorisu. Díky pozici a nemožnosti pohybu rukou jsem neměla jak se bránit, aby mě dál nedráždil. Stěží jsem zvládla dýchat. Cítila jsem se jak nabodnutá na kůl.

„Fér je fér, Sophie,“ zabručel Neil.

„Nasrat!“ Bez dechu jsem se rozesmála, pohnula boky a snažila se uniknout El-Mudadovým neúnavným ústům. Výsledkem mé snahy bylo jen to, že jsem se narazila na Neila ještě víc. Zasyčel a rytmicky se pohyboval. V uchu jsem cítila, jak ztěžka dýchal. Jeho dech se zrychloval. Byl blízko. El-Mudad si toho taky všiml. Konečně uvolnil můj klitoris a klekl si na kolena. Navzdory svému tvrzení o opaku byl znovu připraven a zjevně i ochotný udělat se. Plivl si do ruky, uchopil svou erekci a jak se blížil, dráždil sám sebe. Jeho penis vypadal bolestivě tvrdě. Chtěla jsem ho nasát, abych ho dostala dál, ale neměla jsem na to čas. Trochu se zaklonil a se zasténáním a bolestivou grimasou se udělal na celý předek mé noční košilky.

Neil mi pustil ruce, aby mě mohl popadnout za boky. Navedl mě do trhavého pohybu, který byl stále rychlejší a rychlejší, až natáhl nohy, které byly stále pod těmi mými. Vztyčil se a došel dosáhl finále, brutálního šoku bolesti, díky kterému se mi zkroutily i prsty na nohou a můj zcela nasycený klitoris vybouchl. Zaklonila jsem hlavu. Potěšením jsem byla celá opilá. Když mě naplnil, naprosto jsem se ztratila v pocitu, jakým ve mně pulsoval jeho penis. S výkřiky sklonil hlavu k mému rameni. Celé tělo se mu třáslo a potilo. Oba jsme se zhroutili dozadu, oba jsme ztěžka dýchali.

Když jsme vzpamatovali dost na to, abychom se pohnuli, rozpletli jsme naše ztuhlé končetiny. Neil ze mě jemně vyklouzl. Dřív, než jsem se mohla pohnout dál, byl El-Mudad zpátky mezi mýma nohama, s hlavou skloněnou k mé kočičce. V těle jsem měla Neilovo horké mokré semeno a El-Mudad ho vylizoval jazykem. Celou tu hedvábnou tekutinu s oceňujícím sténáním rozmazával.

Neil sevřel nohy kolem El-Mudadových zad. „Bože, ano. Udělej ji, zatímco polykáš každou kapičku.“

Stehna se mi třásla. Výsledná vlhkost představovala kombinaci El-Mudadových úst, Neilova semena a mého vlastního vzrušení. El-Mudad mě šukal svým jazykem a u toho dráždil palcem můj klitoris. Udělala jsem se s hlasitým, nespoutaným výkřikem, který byl dílem mého uvolnění a mocné stimulace.

El-Mudad se opřel o paty a pomohl mi, abych se od Neila oddělila. Právě včas jsem si vzpomněla na to, že moje noční košilka byla celá mokrá, takže jsem se rychle rozhodla, že spadnu zpátky na postel. Zděšeně jsem přejela pohledem po tom lepkavém nepořádku. Na hedvábí mého nočního úboru se jako volné perly lesklo El-Mudadovo semeno.

Zastavil se mi dech. Bylo to tak nádherné.

El-Mudad se naklonil, aby mě vzal do náruče, ale zastavila jsem ho. „Počkej. Dojdi pro svůj telefon a vyfoť to. Je to tak nádherné. Pospěš si, než se to vsákne dovnitř.“

Než se natáhl na noční stolek, aby popadl telefon, otřel si lesknoucí obličej. Jednu fotku udělal bez blesku, další pak s bleskem, ale ani jedna z nich nebyla dost spravedlivá na pohled.

Zajela jsem pohledem k Neilovi, který stále seděl vedle mě a ztěžka dýchal. Když se na nás vyčerpaně usmál, ani u toho neotevřel oči.

„Co je tak legračního?“ zeptala jsem se ho a šťouchla jsem do něj.

„Vy dva. Fotíte potřísněnou noční košili.“

Zvedla jsem se na lokty. „Pokud to neumístíš na Instagramu, tak se to skutečně někdy stalo?“

El-Mudad se zasmál a navzdory zničené noční košili se ke mně znovu natáhl pro polibek.