TS - 11. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Irenka

Mramorová podlaha byla pod mými koleny studená a krutá. Netušila jsem, jak dlouho jsem tam takhle seděla a čekala na ně. Každá vteřina představovala obrovský čas, nekonečný, bezduchý, až jsem tam zůstala jen já, klečela ve tmě a tvrdé bradavky jsem měla zmučené tylem mých černých šatů Marchesa s výstřihem do V. Kolem krku mě tížil diamantový obojek.

Ve středové místnosti Pavilónu nebyla tma – jen za mými zavázanýma očima. Věděla jsem, že osmiúhelníkový prostor naplňovalo teplé světlo svíček. A věděla jsem, že tam byli – můj Pán a El-Mudad – a sledovali mě. Kroužili kolem mě. Zvažovali, co by se mnou měli udělat.

Samozřejmě, že to už pravděpodobně měli naplánované. Dnešní noc byla tou poslední, kdy tu byl El-Mudad s námi a Pán své hosty nerad zklamal.

Konečně promluvil. Hlas měl hluboký a vážný. „Už žádné další noci, Sophie, kdy bych tě nabídl našemu příteli jako dárek. Kdy bych mu dovolil, aby tě dočasně použil. Ale dneska večer to nebude tak dočasné.“

Břicho mi zaplavilo teplo. Samozřejmě, že jsme to všechno probírali už dřív. Všichni jsme se shodli na změně našeho sexuálního vztahu, na nových rolích, a byli jsme ochotni vyzkoušet je. El-Mudad byl jako přepínač. Byl schopný představovat a zároveň ho v závislosti na okolnostech vzrušovaly obě role – jak Doma, tak i Sub. Z toho důvodu by došlo k určitým úpravám a změně uspořádání. Neil by nikdy nepřipustil to, aby se vzdal naprostého vlastnictví mé submise, ale byl ochotný podělit se. A i když jsem si ještě nebyla zcela jistá, jak bych zvládla myšlenku toho, že by se mým Pánem stal někdo jiný, byla jsem si jistá, že tou jedinou osobou, se kterou jsem to byla ochotna zkusit, byl El-Mudad.

Snažili jsme se předem probrat a vyřešit všechny problémy, které jsme očekávali a aby se všichni cítili příjemně. Ale když jsme na pláži popíjeli naší ranní kávu, byli to Sophie a Neil a El-Mudad. Bylo to naprosto odlišné od toho, co se dělo, když mě na kůži chladil a tížil platinový obojek a byla jsem z jejich vůle zbavena jednoho ze smyslů.

Jejich vůle. Ne jen vůle mého Pána.

„Už ses rozhodl, jak ti bude říkat, El-Mudade?“ zeptal se Pán a jeho nohy se zastavili těsně vedle mě. V kolenou jsem drobně poklesla a doufala, že ten milimetrový pohyb dovede mé tělo do kontaktu s jeho, ať už by to bylo jen na setinu vteřiny.

Nestalo se to a jeho ruka uštědřila mému obličeji ostrou facku.

„Neřekl jsem ti, aby ses pohnula.“

Tohle bylo něco jiného, než o čem jsme dlouze diskutovali. Jak daleko bychom zašli, jak silně by na mě tlačili, co jsem si myslela, že bych mohla zvládnout a co jsem chtěla zažít. V návalu očekávání se mi celé tělo chvělo. Bolest nebyla tím jediným, co jsem cítila.

„Omlouvám se, Pane,“ zašeptala jsem. Bez ohledu na to, jak jsem byla vzrušená, bez ohledu na to, jak moc jsem vzadu v mozku věděla, že všechno to, co jsme dělali, byla jen hra, jsem ho stále chtěla potěšit. Věděla jsem, že jeho nespokojenost mi ubližovala víc, než jakékoli fyzické potrestání.

„Jak jsi mi říkal?“ El-Mudad hlasitě promluvil na Neila. Před lety Neil souhlasil s tím, že bude hrát El-Mudadova sub. Kvůli Neilovým traumatům z minulosti se jednalo jen o lehké hrátky, ale představa mého Pána, jak je mu nařízeno klečet na kolenou mi přišla tak nemožná a zároveň i nemožně vzrušující.

Mohlo by to tak být i někdy v budoucnu. Když jsme probírali role, které bychom byli ochotni převzít, Neil byl přímý a upřímný v tom, že není otevřený k tomu, aby mi El-Mudad dělal Doma bez jeho zapojení, ale nesestřelil myšlenku toho, že by se podřídil El-Mudadovi.

„Myslím, že jsem ti říkal Monsieur,“ odpověděl Neil a v jeho hlase byly slyšet známky pobavení.

„Pak by mi tak mohla říkat i ona,“ řekl El-Mudad někde za mými zády. Zvuk jeho drahých bot na naleštěné podlaze mi řekl, kde byl, ale ještě dřív, než jsem ho slyšela, jsem ho cítila.

Vzduch kolem mě se změnil, naplnil se vůní jeho kolínské a teplem jeho těla. Když se sklonil a jedním prstem se dotkl mé brady, aby mi zvedl hlavu, zašustilo jeho oblečení. I když jsem ho nemohla vidět, tak nějak jsem si představovala, že jsem se setkala s pohledem jeho očí. Palcem mi přejel po spodním rtu.

„Řekni to.“

„Monsieur,“ vydechla jsem a při tom, jak neohrabaně to z mých úst znělo, jsem se skoro přikrčila. Ale pokud to bylo to, co chtěl – pokud to bylo to, co Monsieur chtěl – pak to bylo to, jak bych ho měla nazývat.

Monsieurovu ruku nahradila jiná, větší. Tam, kde byl jeho dotek elegantní a jemný, tam byl Pán vyžadující a krutý. Sevřel mě za bradu a dotkl se palcem mých úst přesně tak, jako Monsieur, ale bylo to hrubé, až mi na ústech rozmazal mou vínově červenou rtěnku.

„Ale udělala se pro nás tak nádhernou.“ Monsieur si zklamaně povzdechl.

„Řekni mu, proč ses udělala tak nádhernou,“ nařídil Pán a já v duchu viděla jeho úšklebek.

„Abyste to mohl zničit, Pane. Monsieur.“

„Myslím, že bychom jí to mohli velice zničit, že, Monsieur?“ zeptal se Pán. Když jsem slyšela, jak použil jeho titul, tělem mi proběhlo vzrušení. Čím větší byla vzdálenost mezi těmi, kým byli a kým byli mimo hru, tím to pro mě bylo neosobnější a upřímně děsivější.

„Chvěje se,“ poznamenal Pán. „Ty se na to netěšíš, maličká? Bojíš se toho, co uvidíš, až s tebou skončíme? Pot, slzy, semeno, které ti bude kapat z úst a tvá kundička...“

Zasténala jsem.

„Zahrál jsi ji na nervy.“ Pán se temně zasmál. Pustil mou bradu. Jeho ruka teď sklouzla podél mé čelisti do vlasů. Pořádný pramen sevřel do pěsti a zatáhl. Mírně jsem se zvedla, abych jeho pohyb následovala. Znovu zatahal. „Na nohy.“

Postavila jsem se. Byla jsem vděčná za to, že moje kolena opustila podlahu, ale ze své pozice jsem byla celá rozbolavělá. To mi poskytlo aspoň částečnou představu ohledně toho, jak dlouho mě nechali čekat.

Pán u mě stál tak blízko, že jsem na bradavkách cítila jeho košili a na kolenou jsem registrovala dotek jeho kalhot. Nepustil mé vlasy ani své sevření nepovolil. „Kde bychom měli začít?“

Zadržela jsem dech. Ačkoli jsme probrali role při scéně, jen zřídkakdy jsem chtěla vědět dopředu to, co pro mě měli skutečně v plánu. Neil znal mé limity a věděl, že kdyby se jednalo o nějakou aktivitu, která by mi nebyla příjemná, uplatnila bych výhradu. Bylo to dokonalé uspořádání. Mohl mě překvapit a já mohla být v bezpečí a nemusela si dělat obavy nebo ztuhnout, protože jsme oba věděli, že jsem byla v naprostém bezpečí.

„Myslím, že ve strojovně,“ řekl Monsieur nonšalantně, jako bychom si objednávali z menu. „Je tam lavice?“

„Jistě,“ potvrdil Pán.

„Úžasné. Ohneme ji přes ni a necháme stroj, aby ji ošukal. Aby se zahřála,“ dodal Monsieur.

„Pouta?“ zeptal se Pán.

„Samozřejmě.“

Pán mě rychlým úderem přetočil směrem k Monsieurovi, že jsem přitom málem přepadla a donutila ho tak, aby mě zachytil. Se zavázanýma očima jsem se cítila zcela bezmocná. Silné paže, které byly kolem mě, představovaly ten jediný bod stability a uklidnění, který jsem měla. Ach, mít dva Domy bude rozhodně mít své výhody.

Vedl mě do strojovny a postavil se za mě. Pak přejel rukou po mých pažích, aby mě dostal na místo. Pocítila jsem strukturovanou kůži vysoce umístěné lavice. Jemně na mě zatlačil, abych se přes ni ohnula. Nohama jsem zůstávala pohodlně na zemi, takže má váha nebyla úplně na hrudníku, kterým jsem se opírala o lavici.

Pán si klekl vedle mě a když mě připoutával nohu, jednou rukou mě držel za kotník, abych měla stabilitu. Vyděsilo mě, že jsem jen z náhodného doteku, o kterém jsem si ani neuvědomovala, že jsem si ho pamatovala, dokázala poznat. Poté, co mi zajistil i druhý kotník, jsem uslyšela posunutí elektrického kabelu po zemi. Mojí kočičkou projely hluboké, lechtivé pocity očekávání.

„Už se nemůžu dočkat, až to uvidím,“ řekl Monsieur. „Podle toho, co jsi mi řekl, jsem si to představoval.“
Po celém těle jsem pocítila teplo. Oni o mě mluvili? O věcech ohledně sexu?

Pán se naklonil k mému uchu a na vlasech u spánku jsem pocítila jeho dech. „Doufám, že je v pořádku, že jsem se podělil o některá z našich tajemství.“

„Doufám, že jste o mě mluvil dobře, Pane,“ zašeptala jsem, zatímco mi kolem zápěstí připevňoval manžetu pouta.

„Řekl mi, jak nádherně vypadáš,“ řekl Monsieur a jemným dotekem prstů přejel dolů po krajce mých šatů. „Jak hlasitě křičíš. Jak zoufale prosíš. Řekl mi, že když se uděláš, doslova se vpíjíš do země. A že tě jednou přiměl, abys to slízala.“

Po celém těle jsem okamžitě pocítila hanbu smíšenou z perverzností z toho setkání, a to vše ještě zveličilo vědomí, že Monsieur teď tohle tajemství sdílel s námi. Takže věděl, že mě pán nohou držel hlavu na podlaze, tváří dolů. Že mě donutil vylízat každou kapku a olízat vlhkost z dilda stroje jako potrestání za to, že jsem se udělala bez jeho svolení. Pak mě sešlehal mými oblíbenými důtkami z těžké kůže, až mi zadek svítil rudě a po celém obličeji jsem měla díky slzám rozmazanou řasenku.

Nejen, že o tom všem Monsieur slyšel, ale jednoho dne by se mohl podobných scén účastnit. Představila jsem si Pána, jak tiskne Monsieurovu hlavu mezi moje nohy a nutí ho, aby při podobném potrestání slízal své vlastní semeno z mojí kočičky.

Kundička se mi sevřela a klitoris se změnil v pevný hrbolek. S jemným výkřikem jsem se udělala, aniž by se mě byť jen jeden z nich dotkl.

„Ach, podívej,“ řekl Monsieur se zamlaskáním jazyka. „Myslím, že skončila bez nás.“

„Neskončila, dokud neřeknu, že skončila,“ opravil ho Pán. „Je to tak, že Sophie?“

„Ano, Pane,“ odpověděla jsem bez váhání.

„A máš dovoleno, aby ses udělala bez svolení?“ zeptal se a přes šaty mě po zadku pohladila jeho dlaň.

Napjala se mi kolena. Měla bych očekávat úder? „Ne, Pane.“

Zvedl ruku a já s sebou trhla. Ale na zadní části hlavy jsem ucítila příjemný dotek. „Ale to nebyla tvá chyba, že? Monsieur si neuvědomuje, jakou mají na tebe jeho slova sílu..“

„I když myslím, že to docela zajímavé,“ řekl Monsieur s krutým zasmáním. „Představuji si, že bych tě držel spoutanou celé hodiny a mluvil o takových věcech a při tom se tě jen stěží dotýkal. Možná tě škádlil peříčkem.“

„Nebo štětcem,“ navrhl Pán. „Vím, že si je užívá. Někdy ti musím ukázat video.“
Video, které jsem udělala při jedné příležitostné schůzce s Genou. Používala štětce namočené v barvách vyrobených na vodním základě, aby nabarvila můj klitoris a stydké pysky, a pak je otiskla na papír, abych vytvořila fotku, kterou jsem dala svému Pánovi k jeho narozeninám. Ty doteky byly lehké a šílené, a i když to netrvalo nijak dlouho, bylo to doslova mučením. Součástí toho byla i jeho přítomnost.

„Na to se těším,“ řekl Monsieur. „Teď jí ošukáme?“

„Samozřejmě. Nejdřív se musíme rozhodnout, které dildo použijeme. Myslím, že potřebujeme něco...“

„Většího?“

„Nebo možná něco s více křivkami. Jako...“ Uslyšela jsem otevření zásuvky. Měli jsme v ní potřeby a věci, které jsme mohli potřebovat – jako lubrikanty nebo extra pouta navíc – pokud by to bylo umístěno ve vedlejší místnosti se starožitné skříni, nebylo by to moc pohodlné. Nůžky na provazy a dokonce i nože, kterými by šly přeřezat pouta, byly ve stejné snadno dostupné vzdálenosti. Ale věděla jsem, kam Pán mířil.

„V téhle pozici, pokud bychom ji posunuli na stroji, takže...“ řekl a já cítila, jak se mi na mramorové podlaze zkroutily prsty, „to bude vyvíjet na její bod G větší tlak. A díky tomu bude neuvěřitelně mokrá. Dovol, abych ti to ukázal.“

Byla zvednuta moje sukně a na stydkých pyscích jsem pocítila kulatou hlavičku zakřiveného dilda. Pak vklouzla na správné místo. Pán do mě zajel hračkou bez jakýchkoli dalších příprav a ten přehnaný, anatomicky nesprávný tvar věci mě šokoval. Věděla jsem naprosto přesně, které vybral. Stačilo ho pocítit – elegantní, hladké, ostře růžové. Věděl, jak moc jsem jeho barvu milovala. Vytáhl hračku ven a pak ji znovu vtlačil dovnitř tak, že její široká kulatá hlavička silně zatlačila přímo na můj bod G. Měl pravdu. Byla jsem mokrá. Když ji znovu vytáhl, tak ten mokrý zvuk mé rozevřené kočičky byl naprosto nezaměnitelný.

Na rtech jsem pocítila hladký povrch a Pán přikázal: „Očisti to.“
Poslušně jsem otevřela ústa a nechala ho, aby mi je šukal dildem a dával mě a dusil tím, když zatlačil až příliš silně. Kuckala jsem a prskla, ale i tak jsem se snažila, co bylo v mých silách, abych přejížděla jazykem po hřídeli hračky. Pak ji vyndal, jen aby ji nahradil skutečnou věcí. Do mého hrdla vstoupil Pánův pták a zablokoval můj výkřik překvapení.

Pak jsem zaslechla měkké cvaknutí motoru stroje a ucítila pár tahů. Pak se vypnul. Ústa jsem měla stále ještě plná, a můj Pán už instruoval Monsieura: „Bude potřebovat spoustu lubrikantu. Jen pro to samotné tření. Všechno přímo tam, podél linie… Dobře. Teď jí tam dej, manuálně to natoč dopředu, až se dostane do toho nejhlubšího bodu.“

Když do mě dildo zajelo, snažila jsem se ve svých poutech na nohou vzepřít a kolem Pánova penisu zakvílet. Monsieur pomalu tlačil svou rukou, až se dildo usadilo tak hluboko, jak jen mohlo dosáhnout.

Pán mi vystoupil z úst. „Jaké to je, Sophie?“

„Víc,“ zamumlala jsem a snažila se pohnout boky. Monsieur přistoupil blíž a znovu tam zajel svou rukou. Nohy stolu na podlaze zaskřípali. Tentokrát se hračka jen stěží dotkla mého čípku. „Tam, Monsieur. Ach, ano, tam.“

Když vypadalo, že má část řízení procesu skončila, Pán se mi znovu vedral do úst a pokračoval tam, kde skončil. „Ovládací prvky jsou velice jednoduché. A Sophie si pamatuje svůj signál?“

Třikrát jsem otevřela a znovu sevřela ruku v dlaň.

„Pak budeme pokračovat?“ požádal.

Stroj se pomalu rozběhl a líně pohyboval dildem tam a zpět. Při té počáteční pomalosti jsem frustrovaně zasténala.

„Měl bych to zvýšit?“ zeptal se Monsieur a dřív, než jsem mohla odpovědět, se rychlost stroje zvýšila.

„Kdy bychom ji měli nechat udělat se?“ zeptal se Pán, který stále ještě přirážel do mých úst.

„Předpokládám, že kdykoli ji k tomu přístroj přinutí,“ odpověděl Monsieur. „A co ty? Chceš se udělat v jejích ústech, kundičce nebo zadečku?“

„Ach, myslím, že bych se raději vytáhl a udělal se v její nádherné tváři,“ řekl Pán.

„Také dobrá volba.“ Monsieur se jemně zasmál. Jednou rukou přejel po mé páteři níž, až se dostal přímo k rozeklině mých půlek. „Myslím, že pro mě dneska v noci… její zadeček.“

Kolem Pánova ptáka jsem hlasitě zasténala.

„Dobře, ale nejdřív se ujisti, že je její kundička dobře sevřená,“ řekl Pán s temným zasmáním.

Orgasmus s proniknutím mi vždycky unikal. Do doby, než jsem potkala Neila, jsem si myslela, že to byl příznak toho, že jsem byla rozbitá. Ale také jsem nikdy nepoužila stroj: prostou skutečností bylo to, že žádný člověk mě nemohl šukat tak tvrdě a rychle, což bylo zjevně to, co potřeboval můj klitoris. Také tomu napomáhaly rychlé údery na můj bod G, a kdybych nebyla tak pevně svázána, tak bych se nedokázala dost držet, abych byla v bezpečí. Monsieur nastavil na číselníku vyšší rychlost a já byla ztracena. Nohy mě přestávaly nést, sevřela jsem kolena a zaťala jsem své spoutané ruce v pěst. V mysli jsem dokázala sebrat dost sebeovládání, abych pěsti neotvírala a nezavírala. Rozhodně jsem nechtěla přestat. A rozhodně jsem nechtěla zatnout zuby, když můj Pán šukal můj obličej. To by nebylo příjemné ani pro jednoho z nás. To jediné, co jsem mohla dělat, bylo úplně se odevzdat, až mě to neúnavné bušení konečně přehouplo přes okraj.

Ale stroj se nezastavil.

„Tam ve skříni je velice nádherný vibrátor,“ řekl Pán a hlas mě trochu napjatý. Byla jsem si jistá, že se brzy udělá.

Monsieur odešel a já zaslechla zvuk otevření zásuvky. Když se vrátil, přitiskl mi širokou hlavičku vibrátoru přímo ke klitorisu. Ta kombinace pocitů pro mě byla až moc. Všechno se otřáslo a mým přetíženým nervům se na okamžik trochu ulevilo. Pán zajel do mého hrdla ještě tvrději a pak se rychle vytáhl ven. Jeho semeno přistálo na mých tvářích, nose i v ústech. A aspoň část toho zasáhla i moje oslepené oči.

Vzhledem k tomu, že jsem nemohla vidět ani si otřít obličej, tak to jen zesílilo bezmoc, kterou jsem už tak cítila. Věděla jsem, jak jsem musela vypadat: spoutaná, se sukní vyhrnutou nad pasem, semeno rozmazané po celém obličeji. Bylo to tak špinavé, tak ponižující, a všechno to bylo pro ně. Všechno pro Pána a Monsieura. Jen pro ně.

Maso, o kterém jsem si myslela, že bylo všemi pocity už otupělé, se najednou probudilo. Moje tělo se ocitlo v násilném vyvrcholení, celé se protahovalo a napínalo. Údy se mi třásly, ústa jsem měla otevřená, lapala jsem po vzduchu, z brady mi odkapávalo semeno. Snažila jsem se před tím vibrátorem uhnout, ale kvůli poutům, která mě držela i kvůli mému vlastnímu bezpečí, zatímco do mě narážel stroj, jsem se nemohla hýbat.

„Prosím, už ne,“ žadonila jsem a ze svých rtů jsem ochutnávala semeno. „Už se nemůžu znovu udělat.“

Na tvář mi dopadlo plácnutí. „Uděláš,“ varoval mě Pán.

„Možná, že bych měl být milosrdný,“ zamyslel se Monsieur. „Chceš se udělat znovu?“

„Ne, Monsieure! Ne!“ vzlykala jsem a svírala jsem lavici tak pevně, až jsem si byla jistá, že jsem musela nehty rozervat její kožený povrch.

V napomenutí zamlaskal jazykem. „Jen pokud bys řekla prosím.“

„Prosím!“ Vykřikla jsem, zatímco jsem hluboko v pánvi pocítila další orgasmus. Ale nebylo úniku.

Byla jsem naprosto vydána na pospas Monsieurově vůli, který pohyboval vibrátorem tam a zpět, zvyšoval rychlost útoků mechanické ruky výš a výš, až se moje sténání a prosby ztratily ve vysokém, zběsilém kvílení stroje. Netuším, jak dlouho mě tak mučili, ale zas a znovu jsem podléhala vyvrcholení. Stehna jsem měla mokrá a lepivá, hrdlo syrové od toho, jak jsem výkřiky žadonila o milosrdenství, aby zastavili.

Nikdy jsem však nevyslovila slovo „červená“.

Vibrátor se vypnul a stroj začal zpomalovat. Z vlasů mi dolů na krk kapal pot. Byla jsem úplně vyčerpaná, a to jsme nebyli ani zdaleka u konce.

„Žadoň u něj, aby si ošukal zadek, Sophie,“ řekl Pán a já už slyšela, jak si Monsieur nanášel do dlaní lubrikant.

Z vyprahlého krku se mi podařilo chraptivě dostat: „P-prosím, ošukejte můj zadek, Monsieur.“

„Hlasitěji!“

„Prosím, chci, abyste mi ošukal zadek, Monsieure!“ Při tom lidském ponížení jsem se zalykala vzlyky.

Monsieur mi nedal žádné varování, žádnou předehru. Překonal odpor mého těla, zabořil se až po samotný konec. Zhroutila jsme se do svých pout. Při té bolestivé agónii se mi v šoku podlomila kolena. Celá jsem se třásla, po celém těle mi naskočila husí kůže.

Monsieur se sklonil přes má záda a zašeptal: „Vzhledem k tomu, že jsi tak hezky požádala, ošukám tě. A až s tebou skončím, budeš vědět, že jsi byla ošukána.“

Při dalším silném přírazu jsem znovu vykřikla, ale z mého rozedraného hrdla vyšel jen stěží nějaký zvuk. Až se mnou skončí, úplně přijdu o hlas.

„Budeš žadonit, abych přestal?“ zeptal se a zajel ještě hlouběji, až mi sebral všechen dech.

Polkla jsem. Bolestí jsem zaťala zuby. „Ne, Monsieur!“

„Ne?“ zasmál se a skoro celý vystoupil, jen aby se vrátil a to tak silně, až se naše těla setkala s hlasitým zvukem. „Jenom špinavá coura by dovolila muži, aby si ji takhle bral.“

Při dalším brutálním tahu jsem zakňourala. Už jsem ani nemohla křičet. To jediné, na co jsem se soustředila, byla bolest.

„Chceš to takhle, že?“ zeptal se, popadl mě za vlasy a zaklonil hlavu. „Chceš, abych tě šukal, až se nedokážeš postavit. Chceš, abych se ti udělal do zadku.“

„Ano, Monsieure, ano!“ vykřikla jsem, i když celé moje tělo stále ještě protestovalo proti jeho násilí. Zpoza oslepených očí mi začaly unikat horké slzy. Zatímco krutě využíval moje tělo, tekly mi po tvářích, a přitom se všechna bolest měnila v pruhy chladných blesků, které mi pronikaly do páteře a každého delikátního místečka klitorisu.

„Prosím, můžu se udělat?“ zoufale jsem zakřičela, protože k tomu mohlo dojít v kterémkoli okamžiku.

Moje kočička se stáhla a já zjistila, že jsem se snažila hýbat v souladu s Monsieurovými pohyby, aby tak zajel hlouběji nebo možná, abych proti němu bojovala. Ztratila jsem jakékoli pozůstatky sebekontroly. Dokonce jsem ani neslyšela ani Pánovu, ani Monsieurovu odpověď na mou otázku. Snažila jsem se s sebou házet a když jsem se dostala do mučivého, nádherného zapomnění, zaslechla jsem Monsieurův výkřik.

Zadní část mých šatů se roztrhla Do zad se mi zarývaly nehty, zajížděly hluboko do mé kůže. Vyšel ze mě šokovaný výkřik. Měla jsem důvěrně známé zkušenosti s dopady hrátek. Každou chvíli došlo k tomu, že mi rákoska porušila kůži, ale tohle úmyslné rozedrání, které mělo způsobit bolest, bylo něco zcela nového. Na kůži se mi nalévaly bolestivé pruhy, které neskutečně pálily, a já ve snaze uniknout bojovala prosti svým poutům.

Zaslechla jsem z druhé strany místnosti Neilům ostrý nádech, takže jsem věděla, že tím, kdo to dělal, byl El-Mudad. Hovořili jsme o mé lásce k bolesti, ale když jsem jim dala neomezené svolení k tomu, aby mě zranili, nikdy mě nenapadlo, o co specificky by se mohlo jednat.“

„Kontrola, Sophie,“ řekl Neil. V tom požadavku byla naléhavá žádost, která ve mně vyvolala paniku. Strach jsem měla ráda. Paniku ne.

„Žlutá. Potřebuji… potřebuji...“ bezmocně jsem rozevřela a znovu zavřela ruce.

El-Mudad ze mě opatrně vystoupil a rychle mě osvobodil oči. Uklidňující účinek, který se dostavil, byl téměř okamžitý. Obešel mě a přikrčil se, aby se mi mohl podívat přímo do očí.

„Potřebuješ odpoutat?“

Zavrtěla jsem hlavou. „Ne. Ne, já...“

„Ano, potřebuješ,“ řekl Neil a sklonil se, aby rozepnul pouta. Občas bylo nejlepší, aby o tom, co jsem potřebovala, rozhodl on. Když jsem byla ztracena v subprostoru, vždy jsem se mohla spolehnout na to, že on mě tam najde. Rozepnul mi kotníky, zatímco mě El-Mudad políbil na záda a opatrně se při tom vyhýbal bolestivým pruhům, které mi tam zanechal.

„Tak moc se omlouvám,“ zamumlal. „Ach má lásko, ne -“

„Je to v pořádku,“ ujistila jsem ho. Osvobodil mi jedno zápěstí, zvedl mou dlaň ke svým ústům a políbil ji. Když jsem měla volné obě dvě, opřela jsem se lokty o lavici a z obličeje si odhrnula propocené vlasy. „Všechno jednou zkusím. A v tomhle případě bylo jednou dost.“

„Dojdu pro nějakou mastičku,“ řekl Neil, ale dotekem ruky jsem ho zastavila.

„Ne. Chci pokračovat.“

Pochybovačně se na mě podíval. „Nemyslím si, že je to dobrý nápad. Právě jsi zažila neuvěřitelnou bolest -“

„Tak tedy bez bolesti?“

„Sophie...“ řekl jemně El-Mudad. „Teď mi to není příjemné.“

„Ach.“ Nikdy jsem neuvažovala o tom, že by tahle slova mohla pocházet od Doma. Věděla jsem, že to bylo jejich právo stejně tak, jako moje, ale přišlo mi to tak bizarní.

Nohy mě už nedokázaly unést. Silně jsem se naklonila k El-Mudadovu boku. Pomohl mi dostat se do sprchy. Neil zamířil do poslední místnosti, aby donesl patřičné prostředky pro následnou péči.

„Tak moc se omlouvám,“ znovu zopakoval El-Mudad. Když mi pomáhal svléknout se, jeho velké hnědé oči vypadaly tak vážně. „Měl jsem se ujistit… Měl jsme zkontrolovat -“

„Nechal ses tím žhavým okamžikem unést,“ řekla jsem s pokrčením ramen a zničené šaty jsem skopla stranou. „Stalo se. Stále ti věřím.“

„Ale tohle je poprvé, co jsme...“ Sklonil oči. „Mám pocit, jako bych tě zklamal.“

Zasmála jsem se. Hlasitě. „Zklamal mě? Tušíš, kolikrát jsme s Neilem udělali něco, co mě nešťastnou náhodou zranilo, nebo udělal něco, co se mi nelíbilo, aniž by věděl, že by mi to mohlo vadit? To je součástí tohohle vztahu. Jsi ochotný komunikovat a neopakuješ ty samé chyby, a to ta pouta posílí. Víš to. Už jsi to dělal i dřív.“

„To ano. Nikdy jsem však nevstoupil do již založeného vztahu. Nechci vás zklamat.“ Zapnul kohoutky a než mi pokynul, abych vstoupila do sprchy, pár okamžiků počkal, aby voda získala příjemnější teplotu.“

Přijala jsem jeho ruku a dovolila mu, aby mě dovedl pod sprchu, která připomínala déšť. Voda mě za zádech pálila. Zvedla jsem hlavu vzhůru a rukama jsem si očistila obličej. Zaschlé semeno bylo na kůži divně cítit a já se ho chtěla zbavit. Pak, když jsem si vytřela vodu z očí, jsem se znovu otočila přímo k El-Mudadovi. „Nezklamal jsi mě. V žhavosti toho okamžiku jsi něco udělal. A teď víš, že se mi to nelíbilo. Nezpůsobil jsi žádné trvalá poškození a já byla ochotna pokračovat. Takže tu nikdo nezažil nic špatného.“
I když mi připadalo, že jsem měla nohy jako z želé, zvedla jsem se, abych ho políbila na tvář.

„Doufám, že to Neil cítí stejně,“ řekl El-Mudad. Stále se mi nedokázal podívat do očí. „Kdybys viděla jeho tvář… myslím, že mě možná nenáviděl.“

„Nebylo to tak, že by tě nenáviděl. Vůbec ne.“ Možná na zlomek vteřiny, v roli mého Doma, kdy viděl svou Sub v problémech, by možná mohl. Ale ne jako Neil Elwood, ten muž, který El-Mudada miloval. „Víš, čím si Neil prošel. Tyhle věci v něm můžou vyvolat silné reakce. Ale teď, když ví, že jsem v pořádku, by měl být v pohodě.“

„Jsem v dokonalé pohodě,“ ozval se jeho hlas ode dveří. Oba si nás prohlížel.

„Mluvili jsme o tobě.“ Netušila jsem, kolik toho slyšel.

„Ano, já vím.“ Rozepnul si košili, stáhl si ji a pak shodil i boty. „I když jsem si nedělal takové starosti o sebe, ale o tebe, Sophie.“
Dřív, než se stihl odvrátit, jsem zachytila El-Mudadův pohled. Byly v něm bolest a zahanbení nad čímkoli, čím mě dnes večer nechali projít. I když já jsem to vítala.

„Jsem v pohodě. Myslím, že mnohem víc, než já, je otřesený El-Mudad,“ řekla jsem jemně a mlčky naléhala na Neila, aby se nezlobil.

Ale nikdy jsem nemohla předvídat rozhodnutí svého manžela. Zbavil se zbytku svého oblečení, vstoupil k nám pod vodu a El-Mudada objal. Pak ho vzal jednou rukou za bradu tak, aby nemohl odvrátit oči, a řekl: „Nikdy bych tě nemohl nenávidět. Na to, abych k tobě cítil něco takového, tě až moc miluji.“

El-Mudad přikývl a když ho Neil sevřel v drtivém objetí, sklonil hlavu. Rukama jsem si zakryla ústa a nos. V očích jsem při tom pohledu cítila slzy. Teprve, když jsem při svém šťastném pláči popotáhla, Neil zvedl hlavu.

„Musíme se vrátit zpátky k ní,“ řekl a uštědřil El-Mudadovi typicky mužský úder přes zadek, až to na mokré pokožce mlasklo.

„V tom případě se chci vrátit zpátky do domu,“ řekla jsem dřív, než mě mohl kdokoli z nich nalákat do pohodlí postele v další místnosti.

El-Mudad tázavě zvedl hlavu.

„Naši poslední noc chci strávit společně doma. V našem domě,“ trvala jsem pevně na svém.

Možná jsme neměli možnost žít celou dobu pohromadě, ale pro teď, když jsme byli společně, jsme byli doma.

*************

Ráno přišlo až příliš brzo, a El-Mudad se spolu s ním musel vydat na letiště. Přišlo mi nespravedlivé, že by měl odjíždět v tak nádherný a sluneční den. Ne, že bych chtěla, aby bylo naše rozdělení smutné, šedé a zlověstné. Jen jsem chtěla, aby to bylo jiné. Abychom my byli jiní.

„Tuším, že bychom tě nedokázali přesvědčit, abys zůstal?“ zeptala jsem se, když jsme autem přijeli k helipodu.

El-Mudad se smutně usmál. „Doufám, že jednoho dne nastane doba, kdy od vás nebudu muset odjet.“

„Na to se těším,“ řekl Neil a objal El-Mudada kolem ramen. Políbili se, a od sebe se neochotně oddělili až v okamžiku, kdy jsem si hlasitě odkašlala. Pak vystoupili z auta a já jsem ho obešla.

„Miluji vás,“ řekl nám El-Mudad a teď políbil mě. „Až dorazím do Paříže, zavolám vám.“

„Udělej to, prosím,“ řekl mu Neil a pak se vydal do kufru auta, aby z něj vyndal El-Mudadovo až příliš malé zavazadlo.

Když si El-Mudad tašku převzal a přehodil si ji přes rameno, srdce mi kleslo. Vypadal jako někdo, kdo skutečně odcházel. Nesnášela jsem to.

„Možná bychom mohli přijet na návštěvu,“ řekla jsem impulzivně. „Na prázdniny.“

Neil vypadal mým výbuchem překvapeně, ale nebyl v tom žádný nesouhlas. „To je jistě něco, na čem bychom se mohli domluvit. Pokud to dovolí Sohpiin pracovní rozvrh.“

Měl by to dovolit. Měla bych zařídit, aby to dovolil.

Zajel pohledem mezi nás. „A možná, tedy, pokud to ode mě není příliš troufalé… možná bychom si mohli promluvit o mnohem trvalejším životním uspořádání?“

„To bych ráda,“odpověděla jsem a doufala jsem, že jsem mluvila za nás oba.

„Tohle byla změna, o které si nemyslím, že by ji kdokoli z nás předpokládal,“ řekl Neil a když promluvil, skutečně se začervenal. „Ale jsem za to rád.“

Zacinkal El-Mudadův mobilní telefon a on se zašklebil. „Musím jít. Brzy si znovu promluvíme.“

„Sex po skypu!“ navrhla jsem nadšeně a on se zasmál. Pak nás ještě jednou v rychlosti objal, krátce políbil na tváře, otočil se a zamířil svou cestou.

Čekali jsme na vrcholu svahu a z bezpečné vzdálenosti sledovali, jak se vrtulník vznesl do vzduchu. Zamávali jsme mu. Rukou jsme si stínil oči, abychom ho mohli aspoň očima vyprovodit tak daleko, jak jen to bylo možné, ale sluníčko zářilo až příliš ostře.

„No… teď je to jaksi nudné, co?“ řekla jsem s pokrčením ramen.

„Nepokoušej mě,“ řekl Neil suše, i když jsem věděla, že mě porozuměl.

Poté, co jsme se vrátili zpátky do domu, jsme nesoustředěně vešli dovnitř.

„Kulečník?“ zeptal se Neil. V jeho otázce slyšitelně chybělo srdce.

Tak jako tak jsem neměla kulečník ráda. Nebyla jsem v něm nijak dobrá a Neil mi pokaždé nakopal zadek. Použila jsem svůj obvyklý argument. „Nechápu, co se stalo se starým dobrým americkým kulečníkem.“
„No, my máme bazén. Dáme pár bláznivých kol?“ navrhl mdle. „Nebo bychom mohli někam zajet. Mohl bych vyzvednout pár krabů a -“

Položila jsem mu ruce na ramena. „Neile. Přestaň předstírat, že ti nechybí. Už to děláš.“

Přitáhl si mě do náručí a políbil mě, dlouhým, pomalým a trochu smutným polibkem, protože teď jsme tu opět byli jen my dva. Když skončil, přitiskl si čelo na to mé. „Ty jsi možná tím jediným důvodem, proč dokážu přežít vztah na dálku.“

Otřela jsem se o něj svým nosem. „Do doby, než se vrátí má máma a přiveze suvenýry, máme blažených osm hodin. A dvacet čtyři hodin do doby, než se vrátí Olivia. Pokud se půjdeme koupat, bude to samé ponoření.“

„Žádný bazénový sex, prosím,“ donutil mě Neil slíbit, když jsme zamířili ke schodům, abychom sešli do nižšího podlaží.

„Vůbec žádný sex,“ přehodnotila jsem to. „Jsem hodně rozbolavělá.“

Když jsme scházeli po schodech dolů, svlékla jsem si vršek. Dole jsem ze sebe skopla i kalhoty.

Neil tiše hvízdnul. „Jak jsi vůbec byla schopna ležet?“

Pokusila jsem se na svá záda podívat přes rameno, ale neexistovala žádná možnost, abych viděla to, co viděl on. „Je to špatné? Bolí to jako samo peklo.“

„Ano. Hodně špatné.“ Zamračeně mě stále držel rukama kolem pasu. „Měl jsem do toho vstoupit.“
„Vstoupit jak? Nestál jsi tam,“ připomněla jsem mu. „Navíc to bylo tak rychlé, že by ti to pravděpodobně do doby, než to skončilo, ani nedošlo.“

„Mám pocit, jako bych tě neochránil.“ Rukama si prohrábl vlasy.

„Vážně, přestaň se za to obviňovat. „Pravděpodobně to nebyl ten nejlepší výběr slov. „Nemám pocit, že byste překročili hranici nebo jsi mě nechal napospas. Nemám pocit, že se jednalo o násilí. Prostě jen příště budeme mnohem opatrnější, jo?“

„Ano, to určitě budeme.“ Neilova zkušenost z minulosti ho navzdory pokrokům, které za uplynulé roky udělal, stále strašila. Děsil se toho, že by se mohl stejným člověkem, jako muž, který ho znásilnil, a to bylo něco, co ze sebe nedokázal setřást.

Stoupla jsem si na špičky, abych ho mohla políbit na tvář. „Pojď.“
Neil mě dovedl ke dveřím na terasu. Vyšli jsme z nich zcela nazí, naše oblečení zůstalo na cestičce za námi. Já si nejdřív jen jemně namočila prsty u nohou, ale Neil se rozběhl přímo k hlubokému konci a skočil přímo do vody. Zvedl nohy, aby do vody dopadl jako dělová koule, která kolem sebe rozstříkla tolik vody, kolik jen bylo možné.

I když na mě nemohla dopadnout ani kapička, když ke mně dorazil, neubránila jsem se toho, abych ho pokárala: „Jsi tak dětinský.“

„A ty jsi jak vystrašená kočka. Má to skoro třicet stupňů. Pojď do toho zatraceného bazénu,“ nařídil mi.

S protočením očí jsem sestoupila po schodech dolů. Po počátečním bodnutí slané vody na mých poraněných zádech, byl bazén tak úžasný, že ho nebylo potřeba přitopit. Doplavala jsem až k němu a rukama ho objala kolem ramen.

„Takže,“ začala jsem a pod vodou ho nohama objala kolem pasu. „Co si o tom všem myslíš?“

Nemusela jsem specifikovat, co jsem slovem „tom“ myslela. Odpověděl: „Jsem trochu rozhozený. Na jednu stranu jsem nikdy nemiloval dva lidi najednou.“

„Ale nikdy jsi dřív jsi nebyl zamilovaný do dvou lidí?“ Lehla jsem si na vodu, jeho tělo jsem použila jako svou kotvu.

„To ano. Nikdy to nefungovalo.“ Natáhl se po mých zádech, aby mě znovu narovnal.

„Bojím se, že ho budu milovat tak moc, jako miluji tebe. A bojím, že pokud ne, tak to nebude fungovat.“
„Ale já chci, abys ho miloval stejně tak, jako miluješ mě,“ řekla jsem dřív, než jsem si uvědomila, že to znělo divně. „Nemyslím to tak, abys ho miloval přesně tak, jako miluješ mě. Ale chci, abys k němu cítil to, co cítím k tobě.“

„A to je co?“ poškádlil mě Neil. Nebyla jsem typem člověka, který by držel své emoce hezky skryté.

Ale když mě vyzval k tomu, abych se podělila o své pocity, nenechala jsem si tu příležitost ujít. „Jako že jsi částí mé duše. Že jsem díky tobě víc než celá.“

Vypadal překvapeně.

„Myslíš, že bys někdy ohledně El-Mudada mohl cítit něco takového?“ zeptala jsem se a s nakloněnou hlavou jsem si Neila prohlížela. Jeho ohromený výraz se nezměnil. „Já… myslím, že bych mohl. Ano. To, co právě teď cítím, je… Vzpomínáš jsi, když jsi se mnou poprvé jela do Anglie? A slavili jsme vánoce v Langhurst Court?“

„Na to nikdy nezapomenu.“ Byly tam dobré i špatné vzpomínky. Michael požádal Emmu o ruku, ale také jsme slavili možná Neilovy poslední vánoce.

„Přesně tak se teď cítím. Samozřejmě bez té rakoviny,“ opravil se. „Ale ten pocit příslibu, to, že ty a já jsme upevnili svůj vztah, tak nějak… že bylo bezpečné dovolit si tě úplně milovat… To je to, co právě teď cítím.“

„To zní jako skvělé pocity.“ Bylo tak snadné mít tu El-Mudada s námi. Bylo to tak přirozené. „Jsem trochu… pohodlnější? Usazenější? Skutečně to chci. Ale nechci, pokud to nechceš i ty.“
„Ne, já to chci. Strašně moc,“ trval Neil na svém. „Možná, že bychom se měli přestat snažit přesvědčovat sami sebe o opaku.“

„Pak se to stane? Společně se přestěhujeme?“ Srdce mi poskočilo. Museli bychom pořídit větší postel. Ach, a vysvětlit, proč byl vždycky kolem. A vysvětlit ty věci Olivii.

Dřív, než mi ta realita doputovala až do hlavy, vyslovil mé obavy Neil nahlas. „Nejsem si jistý, zda bychom ohledně toho uspořádání mohli být vždy otevření. Představ si, jak to vysvětluješ své matce nebo Valerii nebo Olivii -“

„Jinými slovy si to tajemství musíme udržet navždy.“ Všechno ve mně pobledlo. Uplynulý týden představoval nádhernou pohádku. Ale máma nemohla být v Las Vegas navždy. Olivia žila s námi. A Valerie už tak kritizovala naše rodičovství až dost.

„A není žádná záruka toho, že by tu s námi chtěl žít,“ připomněl mi Neil.

V mozku se mi znovu vybavil rozhovor s Dejou. „Ve skutečnosti jsem na to myslela. Možná to tu v budoucnu nebude bezpečné.“

„Není to úplně bezpečné teď,“ řekl Neil se sevřenou čelistí mrzutě.

I když jsem se té fantazie nechtěla zbavit. Ne, když bylo dost tvrdé to, že odejel. „Teď na to nemysleme.“ Napadla mě brilantní myšlenka. „Pane bože. Říkal jsi, že ses cítil, jako ses cítil v Langhurst Court?“ Když přikývl, pokračovala jsem. „Mohli bychom tam letos strávit vánoce.“
„A co Olíviiny vánoce s Valerií a Laurencem?“ Neil mi odtáhl nohy od svého pasu a odplaval na mělčinu.

„Vezmeme je s sebou!“ navrhla jsem a při tom pomyšlení jsem pocítila ještě větší vzrušení. „Pozveme všechny. Tvé sourozence, mou rodinu. A El-Mudada.“
„Sophie...“

„Ne, poslouchej. Představíme ho jako našeho kamaráda. A prostě uvidíme, jak to ostatní vezmou. Nemusíme dělat žádné velké oznámení.“

„Nevím,“ zkusil Neil, ale zatraceně, ten nápad byl až příliš skvělý. Povzdechl si. „Dobře. Ráno tam zavolám a vánoční týden dům zavřeme.“

„Zavřeme? Nepotřebujeme -“ Pak jsem si vzpomněla, že zavřením myslel zavření před platícími návštěvníky. „Bože, náš život je tak divný.“

Neil se zasmál. „Drahá, ty nikdy nebudeš konvenční.“