FM - 31. kapitola

Překlad: Lenuszka
Kor.: Jitka

Peter

            Vypálím, než to stihne ten agent, dvě střely, které ho trefí přímo pod obličejový kryt. Napumpovaný adrenalinem vyskočím na nohy, jen povrchně si uvědomuju pálivou bolest v rameni a lýtku.

            Musím zastavit toho běžícího agenta.

            Nemůžu ho nechat schovat se se Sarou a její rodinou uvnitř.

            Rozběhnu se, jak nejrychleji můžu, doženu ho u vchodu a napadnu ho, když se otočí připravený ke střelbě. Zbraň padne na verandu, a my narazíme do dveří, čímž je otevřeme.

            Mám jen zlomek vteřiny, abych zmapoval scénu uvnitř, ale stačí mi to, abych nás nasměroval doprava a zabránil tak našemu pádu na klečící Saru a její rodiče.

            Narazíme do gauče a spolu se válíme po podlaze, bojujeme o Glock, který má zastrčený za pasem. Přistanu na něm a vytáhnu tu zbraň, ale on mě loktem trefí do zraněné paže, čímž mi vyrazí zbraň z ruky.

            Ignoruju záchvěv bolesti, vezmu mu nůž a bodnu jím do mezery mezi jeho výstrojí. On zalapá po dechu jako ryba vytažená z vody a já ho bodnu ještě dvakrát.

            Jeho tělo pode mnou povolí.

            „Petere!“ Sařin hlas ke mně dolehne přes bušení mého srdce, vzhlédnu a podívám se do její bílé uslzené tváře. Stlačuje hrudník svého otce v nezaměnitelném záchranném módu a její matka klečí vedle ní.

            Slezu z toho mrtvého chlapa a postavím se na nohy. Místnost kolem mě se točí, až je mi nevolno, a když se podívám dolů, vidím, že mám pravou nohu pokrytou krví – a další krev mi odkapává z levé paže.

            Jistě. Ty střelné rány.

            Odsunu stranou rostoucí nevolnost, vydám se k Saře a jejím rodičům. „Co se stalo? Postřelili ho?“ nevidím na Chuckovi žádnou krev, ale—

            Sara zavrtí hlavou. „Zástava srdce.“ Skloní se, stiskne mu nos a vdechne mu do úst, pak znovu začne stlačovat hruď.

            Kurva. Vidím lahvičku s léky, která leží neotevřená na podlaze a hruď se mi stáhne.

            Je to Sařina nejhorší noční můra a já jsem ji do ní dostal.

            „Vy dva musíte jít.“ Lornin chraplavý hlas zní jako od ducha, a když se na ni podívám, vidím, že jednoho i připomíná, její tvář je bílá jako pergamenový papír. „Než pošlou další--“

            Stěnu nad námi lízne kulka, instinktivně se postavím před Saru a její matku, snažím se je chránit svým tělem.

            Můj levý bok exploduje bolestí, masivní síla zásahu mě odhodí dopředu, když je obě strčím za gauč. Vidění se mi zamlží, bolest se mi odrazí v nervových zakončeních a kolem ucha mi prolétne další kulka.

            Ne. Kurva, ne.

            S poslední zbývající silou uskočím stranou, přesměruju smršť kulek pryč od Sary a její matky. Další kulka zasáhne podlahu vedle mého kolene, všude létají úlomky dřeva a mlhavě vidím, že se ve dveřích naklání postava ve výstroji a drží v ruce zbraň.

            Je to jeden z těch agentů, které jsem střelil.

            Otřesený a zraněný, ale naživu.

            Jeho obličejový kryt chybí, odhaluje tak flekatou kůži a divoké oči. „Chcípni, ty zkurvysynu,“ zasyčí, zamíří mi na hlavu a stiskne spoušť.