Dirty - 44. kapitola

Překlad: Lucie

Alejandra

            V jakém bodě života to vzdáte?

            Už jsem toho tolik přežila, Ztratila jsem mámu v jedenácti. Vdala se za násilnického manžela v osmnácti. Vzala si a byla odmítnuta dalším mužem ve dvaceti čtyřech.

            Nejtěžší částí ztráty někoho není rozloučení, ale spíš naučit se žít bez toho, co vám poskytli, a neustále se snažit zaplnit tu prázdnotu, kterou za sebou zanechají, když odejdou.

            Nejsem na Juliuse ani naštvaná.

            Ne doopravdy. Jen jsem zraněná.

            Ale pokusím se odsunout stranou tu zející ránu, kterou způsobil. Jak ta myšlenka pomine, hruď se mi nesnesitelně napne a na řadu přijde další příval slz, který mě znehybní.

            Jakmile dojdu na recepci v Sunflower Inn, za pultem sedí mladý muž, který vystřelí ze svého místa a vrhne se ke mně. Ovine kolem mě své ruce a v tu chvíli mi přestanou fungovat nohy.

            „Dědo,“ zavolá dospívající muž, když mě drží a pokládá na zem, abych si sedla. Pak ustoupí.

            Musela jsem vypadat jako přízrak, protože když jsem zvedla ruku, abych mu řekla, že žádnou pomoc nepotřebuji, oči se mu rozšířily a vydal ze sebe tichou kletbu. To se stalo ke chvíli, kdy zezadu vyšel Duane. Stačil mu jediný pohled, ramena se mu svěsila a přes obličej ošlehaný větrem mu přešel smutek. Klekl si vedle mě, vzal mě za studenou, špinavou ruku a otcovsky ji poplácal, což způsobilo, že mě náhle zaplavily emoce. S třesoucími rty jsem zvedla volnou ruku, abych si zakryla oči, pak jsem otočila hlavou, jak ze mě začal unikat další proud slz. A když jsem tentokrát brečela, ta moje racionální část, která mě držela pohromadě, se uvolnila a byla smetena pryč, jak mi slaná voda stékala po obličeji až k bradě.

            Duane mi stiskl ruku. „Měl jsem o vás strach, slečno Ano. To, jak vypadal váš pokoj… a vy jste tam nebyla… no, s Jimmym jsme mysleli na nejhorší.“ Podívala jsem se na něj skrz prsty a Duaneovy oči se rozšířily, když dramaticky zašeptal. „Mysleli jsme si, že jste mrtvá.“

            Nemohla jsem si pomoct.

            Duane si myslel, že byl diskrétní.

            Ale nebyl.

            Uniklo ze mě krátké zasmání podobné štěkotu, jak jsem vysvětlovala, „Omlouvám se za ten pokoj. Za jakoukoliv škodu zaplatím.“ Něco mě napadlo, takže s nechutí vytáhla třesoucí ruku z jeho sevření, a natáhla se po tašce. Otevřela jsem ji, sáhla dovnitř a vytáhla balíček bankovek, které jsem si původně vzala doma u Dina, a podala mu ho.

            Shlédl dolů na ten svazek ve své ruce a šokovaně zamrkal. „To si nemůžu vzít, slečno Ano.“

            S lehkým popotáhnutím jsem mu sevřela zápěstí a řekla mu. „Ty peníze nepotřebuji, Duane. Opravte pokoj a...“ Ztišila jsem se. „A možná mi půjčíte jiný na dnešní noc?“

            Jeho ohromná nedůvěra se změnila v hněv. „Sakra, děvče. Samozřejmě, že si můžete vzít pokoj.“ Postavil se i s penězi a mě se uvolnil stažený žaludek. Přitáhl si mladíka k boku a řekl mi, „Tohle je Wyatt, Jimmyho kluk. Wyatte, tohle je Ana.“ Přišpendlil svého vnuka lehkým pohledem. „Potřebuje naši pomoc.“

            Wyatt si mě změřil pohledem, ale vůbec ne sexuálně. Čelist mu ztuhla a vypadalo to, že je rozzlobený nad tím, jak jsem vypadala. S jediným přikývnutím se Duane natáhne a prohrábne mu vlasy. „Hodný kluk.“

            Mladý muž předstoupil a natáhl ruku. Chvíli jsem na ni zírala, než jsem ji přijala, aby mi pomohl vstát, a ovinul kolem mě na podporu ruku. Duane přešel za pult, sundal ze zdi sadu klíčů a hodil je Wyattovi, který je chytil, aniž by se díval. Další věc, kterou jsem si pamatovala, byla, jak mě doprovázel do pokoje nejblíž recepce.

            Wyatt otevřel dveře a pomohl mi dovnitř, kde mě posadil na postel. „Madam, je tu někdo, komu můžeme zavolat?“

            Pomalu jsem zavrtěla hlavou a zašeptala, „Nikoho nemám.“

            A taky, že neměla.

            Už ne.

            Stál a tvrdě na mě shlížel. „Žádný muž nemá právo vztáhnout ruku na ženu.“

            Souhlasila jsem s ním. „Jo.“

            Když si Wyatt přede mnou dřepl, uviděla jsem v něm tolik z jeho otce a dědečka, že jsem se cítila, jako bych tuhle rodinu znala lépe, než tu vlastní. „Potřebujete něco? Budu rád, když vám to budu moct přinést,“ zeptal se.

            Neochotný úsměv mi rozšířil rty a já svěsila bradu. Už jsem nebrečela a konečně jsem viděla, v jakém stavu jsem nacházela. Roztržené kalhoty a špinavá halenka se mi vysmívaly. „Potřebuji oblečení.“ Můj mírný úsměv zesílil. „Ale nebudu vás mučit tím, že bych vás pro nějaké poslala.“

            Postavil se, jeho slova byla pevná. „Jakou máte velikost?“

            Beze slova jsem věděla, že to pro mě potřebuje udělat. Pohlédla jsem na něj. „XS.“

            Když odcházel, chtěla jsem mu říct, aby si z tašky vzal nějaké peníze. Otočil se a couval ke dveřím, když se natáhl do kapsy a vytáhl balíček peněz, o kterých jsem si byla jistá, že mu je Duane podstrčil.

            Zastavil se u zárubně dveří a nařídil, „Nikomu neotvírejte.“

            Tenhle mladík, který mi ukazoval sílu muže, mě donutil se znovu usmál. „Dobře.“

            Wyatt se podíval na zem a zamračil se, jak vnitřně bojoval sám se sebou. „Myslím si, že bychom měli mít heslo, madam. Až se budu vracet.“

            „Jistě,“ utrousila jsem uklidňujícím tónem.

            Postavil se vzpřímeně a podíval se mi do očí. „Zaklepu dvakrát a řeknu, že mám zásilku pro slečnu XS.“

            „To bude dobré, Wyatte,“ přiznala jsem. Koneckonců se mi jen snažil pomoct.

            Natáhl se, aby za sebou zavřel dveře, ale ještě dovnitř strčil hlavu. „Děda – myslím tím, Duane si chce promluvit.“

            Čekal na můj souhlas. Zlatíčko.

            V tichém svolení jsem pokývala hlavou a Duane otevřel dveře. Vkročil dovnitř a držel komínek složeného oblečení. Vypadal mírně nesvůj ze své nabídky, položil ji na postel a prohlásil, „Myslel jsem si, že budete potřebovat něco na spaní, drahoušku. Tohle je Wyattovo. Je hubenější než já nebo Jimmy – který je mimochodem pořádně nadšený, když se dozvěděl, že ještě dýcháte.“

            Můj úsměv byl opravdový tím víc, když jsem zachytila jeho lehké začervenání. „Mockrát vám děkuji, Duane. Jste až příliš laskavý.“

            Už byl opodál, očividně mu vadila ta chvála. Mávl rukou a otočil se k východu. „Nemyslete na to. Teď za mnou zamkněte. Nechceme, aby se k vám znovu dostali ti špatní lidé.“

            Vydala jsem se ke dveřím a zastavila se s rukou na klice. „Ještě jednou díky, Duane.“ Napůl jsem dveře zavřela a podívala jsem se mu do očí. „Ale lidé, co se ke mně dostali naposledy, byli dobří.“

            Pohled na jeho tváři, když jsem zavírala dveře, mi řekl všechno.

            Byla jsem si jistá, že jsem zanechala Duanea přemýšlet o tom, co by mi udělali ti špatní lidé, kdyby mě dostali, když ti dobří lidé způsobili tolik škody.

            Uplyne hodina a Wyatt se ještě nevrátil z obchodu.

            Stejně na tom nezáleží. Oblečení, které mi přinesl Duane, mi na noc stačí. Ležím na tvrdé, ale čisté posteli a na sobě mám jednu z Wyattových měkkých bavlněných kostkovaných košil a nic jiného.

            Jóga kalhoty, které jsem měla na sobě před pár hodinami, byli teď celé děravé. Moje halenka měla několik vytržených knoflíčků. Jediné věci, které jsem mohla znovu použít, byly podprsenka a kalhotky, které jsem si přeprala šampónem v umyvadle a pověsila je v koupelně na tyč od závěsu, aby mi uschly.

            Než jsem se osprchovala, rozsvítila jsem v koupelně světlo a postavila se před zrcadlo, které viselo nad toaletním stolkem.

            Byla jsem šokovaná svůj odrazem.

            Nejenom, že jsem měla obličej pokrytý špínou, která se díky slzám změnila na bláto, ale měla jsem roztržený koutek rtů, který mi zakrvácel bradu. Rozhodně jsem vypadala hůř, než jsem si původně představovala. Sprcha mě volala jménem.

            Byla jsem pokrytá jemným prachem ze štěrkové silnice. Měla jsem ho ve vlasech i pod oblečením.

            Voda mě spalovala, když jsem se postavila pod sprchu, ale potřebovala jsem to. Potřebovala jsem se cítit očištěna způsobem, který dokázala poskytnout jen horká voda. Škrábance a rány na nohou mi pulzovaly, stejně jako rozříznutý ret, ale když jsem skončila, ukázalo se, že sprcha je opravdu určitou formou terapie. Cítila jsem se mnohem lépe ohledně celé téhle situace.

            Mým téměř nemožným cílem je najít Gia a chladnokrevně toho zkuvnysyna zavraždit. Nevím, jak dlouho to bude trvat, ale je mi to jedno. Jakmile bude můj život bez jakýchkoliv zátěží, najdu Juliuse a ukážu mu, že už nejsem žena závislá na muži, že ho nepotřebuji, ale že ho chci. Že mé srdce mu bude patřit bez ohledu na to, jaké jsou jeho volby.

            Budu loajální až do smrti. V tuto chvíli je loajalita vše, co musím dát.

            Teď, když tu ležím a uvažuji o životních tajemstvích, se ozve zaklepání na dveře. A já přestanu dýchat.

            Další zaklepání, ale stále nevstávám.

            Když zazní ten hlas, moje srdce poskočí.

            Rozhodně to není Wyatt.

            „Ježiši. No tak, Alejandro. Viděla jsem tě tam vejít,“ obviní mě chraplavý ženský hlas. „Pusť mě dovnitř. Je tu zasraná zima.“

            Pohnu se, abych vyklouzla z postele, ale zastavím se a sedím na kraji postele.

            Její tón je drsnější, když zasyčí, „Pokud tě musím hlídat jako zasraný jestřáb, udělám to v pohodlí, mrcho. Teď mě pusť.“

            Sleduje mě?

            Dobře, to upoutá mou pozornost. Je možné, že ji Julius poslal, aby na mě dohlížela?

            Nejsem dost statečná, abych doufala. Ale jsem dostatečně odvážná, abych se přesunula ke dveřím. Když se před ně postavím, zavolám, „Co chceš, Ling?“

            Vypustí namáhavé zavrčení. „Teď jsem ti to řekla. Do prdele. Pusť mě dovnitř, dobře?“

            Vím, že je to hloupé rozhodnutí, a protočím oči, když to udělám, ale odemknu dveře a otevřu je.

            Ten útok, který očekávám, nepřichází.

            Vkročí dovnitř, aniž by na mě pohlédla, tře si ruce předtím, než si do nich vydechne, aby se zahřála. Naštvaně zavrčí. „Je tu o tolik tepleji a on chce, abych strávila noc v zatracenym autě? To si nemyslím, šéfe.“

            To potvrdí mé počáteční podezření. Poslal ji Julius.

            A moje srdce se vznáší.

            Věděla jsem, že se chová divně, mimo svou povahu, a tohle je proč.

            Nikdy mě nechtěl opustit.

            „Ling,“ podrážděně zafuním. „Nemůžeš tady zůstat. Musíš odejít.“

            V tu chvíli se otočí a podívá se na mě. A jsem překvapená její reakcí.

            Její tvář změkne, když si mě prohlíží odshora dolů, a potřese hlavou. „Ach, Ano,“ Pohybuje se směrem ke mně, ale historie mi radí, abych téhle ženě nevěřila – každopádně ne úplně – a tak od ní ustoupím o krok zpět.

            Neohroženě po mě hodí pohledem naprosté sympatie a prohlásí, „Krvácíš.“

            Pro jednou její vysoké podpatky neklapou, protože se ke mně přibližuje po měkkém koberci. Nepohnu se z místa. Když se dostane až ke mně, natáhne se a já se snažím neucuknout. Ale facka, o které předpokládám, že dostanu, nikdy neskončí na mé tváři. Místo toho jemně přejíždí palcem přes koutek mých rtů přesně tam, kde jsem zraněná.

            Zvedne palec, aby mi ukázala malou skvrnku krve, a pak s ním pohne ke svým rudým rtům. Vystřelí z nich  růžový jazyk, kterým se blíží k palci, a mé srdce začne závodit.

            Cítím se nesvá z Linginy smyslnosti, ale tak je tomu už od začátku.

            Sníží obličej, aby si palec vložila do úst, který na okamžik saje, než ruku nechá spadnout. Pak promluví, „Pamatuješ si, co jsem ti řekla ten večer, co jsme se vrátili z klubu? O tom, co bych udělala, kdybys mi vzala Juliuse?“

            Tvrdě přemýšlím a snažím se si vzpomenout na její slova.

            „...pokud mi ho vezmeš, co se stane v důsledku toho, bude tvoje chyba, ne moje.“

            Po delší době přikývnu, protože to už nezní jako hrozba. Nyní to zní jako politování.

            Přistoupí o krok blíž a podívá se mi do očí. „Omlouvám se.“ Když pátrám v jejím výraze, vidím jen opravdovou lítost.

            Otevřu pusu, abych odpověděla, abych jí řekla, že je to v pořádku, že odteď se budeme kvůli Juliusovi tolerovat. Ale omráčí mě.

            Natáhne se, aby mě chytila za lokty, pevně je uchopí v tiché omluvě, pak se nakloní dopředu, umístí své rty do koutku těch mých a políbí mě tam. Stojím bez hnutí, nevím, co mám dělat. Poslední, co chci, je ji urazit. Uražená Ling by mohla ukončit můj život. Uběhne vteřina a odtáhne se dost daleko, aby se čelem opřela můj spánek. „Omlouvám se, Ano.“

            Tahle omluva je jiná. Nějak chladnější.

            A když zvedne hlavu a znovu promluví, srdce se mi zadrhne. S ledovýma očima pronese, „Ale můžeš si za to sama.“

            Otočí se na podpatku a vykročí z motelového pokoje. Dveře nechá dokořán otevřené.

            Večerní vánek je chladný, a když přese mě přejde, zamrazí mě z toho v kostech.

            Obtočím kolem sebe ruce a spěchám ke dveřím, abych je zavřela, ale nikdy to nestihnu.

            Dveře se dovnitř rozrazí tak rychle, jako by na opačné straně explodovala bomba. Spadnu dozadu na podlahu a dveře mě po cestě udeří do hlavy. Před očima mi tančí hvězdičky, jak se snažím zůstat při vědomí. Košili teď mám vytaženou až u pasu, takže tu sedím s holím zadkem, když ho uslyším.

            Uslyším ho a uvnitř umírám.

            „Ahoj, Alejandro.“

            Ještě než mám možnost se na něj podívat, tělo se mi začne třást strachem, když bojuji se slzami naprostého teroru.

            To je ono.

            Tohle je konec.

            Našel mě.

            Teď jsem v prdeli.

            Mou první reakcí je zakrýt si nahý spodek, a když se kroutím, abych to udělala, Gio se směje, tlumeně a drsně, jak se pohybuje směrem ke mně. „To není potřeba. Už jsem tohle všechno předtím měl.“

            Šoupu nohama v chabém pokusu dostat se od něho, ale uchopí mě za paži a přitáhne si mě k sobě s téměř nulovým úsilím. Skřípu zuby ve snaze dostat pod kontrolu dýchání, ale zvedá se mi žaludek.

            Podívá se na mě a zmateně se zamračí. Zamyšleně nakloní hlavu a zašeptá. „Zajímalo by mě, co na tobě vidí?“ Zažene své myšlenky. „Asi to samé, co na tobě viděl můj bratr.“ Podívá se na mě se staženým obočím. „Nic víc než kundu.“

            Kousnu se do spodního rtu, abych umlčela do zavrčení, které hrozilo, že unikne.

            Uchopí mě za paži a stiskne ji dostatečně tvrdě, abych měla modřiny. „Jak dlouho to trvalo, než jsi ho ošukala? Den? Dva?“ Podívá se na mě a tiše se zasměje. „Asi tě nemůžu vinit. Je to všechno, co znáš. Že ano, Alejandro?“

           „Prosím,“ těžce vydechnu a cítím se kvůli tomu hloupě, protože netuším, o co prosím. Možná o rychlou smrt.

            Jeho tvář změkne, ale jen nepatrně, a zasyčí. „Hej. Ticho. Je to v pořádku, Ano.“ Přitáhne si mě k sobě blíž, jeho předek k mým zádům, a uzamkne mě pevnou paží kolem ramen. „To je v pořádku. Půjdeš se mnou. Půjdeme domů.“

            Nemůžu bojovat, ne teď, ne bez toho, že jeden z nás skončí mrtvý, a je pravděpodobnější, že bych to byla já. Jsem chytřejší, než že bych se nechala zabít pýchou. Takže nebojuji. Nechám ho, aby mě držel, a udělám to bez stížností.

            Gio se nakloní, aby si mohl obličej položit vedle mého, a jemně se mnou houpe. „Stýskalo se mi, víš?“ Jeho volná ruka sklouzne po mé pravé straně, přejeme mi přes bok a spojí se s mou pravou rukou. „Takže, znovu vdaná, co?“

            Pomalu a pokorně přikývnu a on mi zvedne ruku, aby se na ni podíval. Obrátí se na mě, aby si změřil můj výraz. Zvedne se mu obočí. „Žádný prsten?“

            Zavrtím hlavou a zůstávám zticha, i když uvnitř křičím.

            Na chvíli mě pustí, aby se mohl natáhnout do kapsy, než znovu ovine paži kolem mých ramen, a drží mě ještě pevněji než předtím. Když uvidím, co drží v ruce, unikne se mě k smrti vyděšený vzlyk. Tělo se mi chvěje tak moc, až mi drkotají zuby.

            Gio promluví přímo do mého ucha, jeho dech mě hřeje na krku, a já se nad tím pocitem otřesu. „Víš, v Božích očích nejsi ničí nevěsta, Ano. Zradila jsi svého manžela, a abych byl upřímný, myslím si, že by byl vytočený, kdyby věděl, že sis vzala jiného. Myslím si, že jsi jasně ukázala, že nejsi manželský typ. Kdo jsi, že sereš na celou svátost manželství?“ Na okamžik se přeruší. „Až si vezmu tvou sestru, věř, že to, co se stalo Dinovi, se mě nestane. Nedovolím to.“ Cítím, jak se mi jeho úsměv roztáhl do tváře. „Já ji zabiju první.“

            Jeho prsty se uzavřou kolem mého prsteníčku na pravé ruce a zvedne mi ho před obličej. „Teď se ujistím, že každý bude znát tvoje hříchy, a pokud ten opičák Julius ti bude chtít někdy dát prsten,“ jeho smích je čiré zlo, „Chtěl bych vidět, jak se budeš snažit ho nasadit.“

            Zahradnické nůžky, které drží, se přibližují k mé ruce, a i když nemám v plánu bojovat, tělo mi přejde do pudu sebezáchovy, takže mlátím kolem sebe, kopu a vrčím skrz prosící výkřiky.

            Ale je větší než já. Je silnější než já. A je větší psychopat než já.

            Nic ho neodradí.

            „Ne, Gio, nedělej to. Prosím.“ Moje vzlyky jsou zbytečné, Snažím se vytrhnout ruku z jeho sevření a slabě vydechnu, „Ach, Bože, ne. Prosím, nedělej to.“

            Ale nůžky jsou zase o pár centimetrů blíž a já zalapám po dechu unavenými a beznadějnými výkřiky nad tím, o čem jsem věděla, že přijde.

            Jak položí otevřené, lesklé, nůžky s dokonalou čepelí kolem mého prstu, strnu. A když je stiskne, a jedním rychlím pohybem je zavře, můj prsteníček dopadne na zem přede mě. Z kloubu mi začne vytékat hustá červená krev, která mi pokryje dlaň.

            Takže udělám tu jedinou věc, co můžu.

            Zvednu hlavu k nebesům, tělo se mi třese utrpením a zavřískám bolestí.