Dirty - 43. kapitola

Překlad: Lucie

Twitch

New York,

dva měsíce do konce kontraktu

            Věděl jsem, že Claudio Conti bude osinou v zadku ještě předtím, než jsem ho začal hledat. Problém? Ten kretén byl okázalý a rád ukazoval, jak je bohatý. Majetek měl po celém světě a většina toho byla v ústraní a soukromí v každém smyslu slova. Jeho ochrankou byli všechno bývalí vojáci. Všichni věděli, že je ženatý, ale nikdo neznal jeho ženu. Neměla jméno a jen zřídka kdy ji někdo viděl. Málokdy pustil někoho do svého nejbližšího kruhu a když se tak stalo, většina z nich skončila mrtvá. Cizí lidé byli považováni za hrozbu – muži, ženy, děti. Nikomu nevěřil.

            Bylo těžké vystopovat muže, který nechtěl být nalezen.

            Většina lidí měla někoho, komu se svěřovala, někoho, komu mohla odhalit svá špinavá malá tajemství, která si střežila v temných, zatuchlých koutech své mysli.

            Conti měl někoho takového, ale byl nedotknutelný. Jmenoval se Emil Barone a držel si svá hovna pevněji než kdokoliv jiný. Conti měl jediný volný konec a tím byl Emil.

            Mohli jste si být jistí, že všude tam, kde byl Emil spatřen, Claudio Conti byl poblíž.

            Byla tam jeho žena, ale neznal jsem ji – nikdo ji neznal – a zdálo se, že je nedosažitelná. Pro všechny záměry a účely, ta žena byla duch.

            Před pár dny jsme dorazili do New Yorku. Požádal jsem Happyho, aby se obrátil na několik starých spolupracovníků, kteří by mohli vědět o Contiho současném pobytu, ale nikdo nic nevěděl. To byl jeden z problémů, být mimo hru. Nikdo už vás nepovažoval za součást tohohle světa a Happyho kontakty se zmenšovaly. Mohl jsem zavolat Noxovi, ale jasně mi řekl, že je mimo hru, a nechtěl jsem tahat ty hovna k jeho dveřím, ne po tom, co všechno pro mě udělal.

            Julius byl stále součástí podsvětí. On a Ling byli ti drsňáci, co jezdili od města k městu, vynášeli rozsudky nad lidmi, kteří to posrali v očích velikánů. Ti zavolali pár poradcům, aby se postarali o jejich obchody.

            Byl jsem na něj tajně pyšný. Věděl jsem, že to zvládne, až budu pryč. Řekl bych mu to, kdybych si nemyslel, že je nutné ho držel v nevědomí.

            On i Happy byli mými přáteli, ale Julius byl mým bratrem. O tom nebylo pochyb. Udělal bych všechno, co je v mých silách, abych ho ochránil. Bylo důležité, aby věřil tomu, že jsem mrtvý.  Jinak by tomu nevěřil nikdo. Jeho reakce na to že jsem zemřel, musela být pravá.

            Bylo to zasraně na hovno, že jsem ho nemohl kontaktovat. Kdyby jediná osoba mohla zjistit, kde se Conti nachází, byl by to Julius. Kdyby mu Happy zavolal a ptal se na Contiho, vyvolalo by to až příliš mnoho podezření.

            Jednu mou část napadlo, že by mohl být tady v New Yorku. Tady se nachází většina z jeho nemovitostí a to nemluvím o tom, že je to místo jeho podnikání. Nepochybuju o tom, že je toho víc, o čem nevím.

            Conti byl ze staré školy. Jasně, bylo mu něco málo přes třicet, ale všechno ho naučil jeho táta. Contiové brali peníze malým podnikům a za to jim nabízeli ochranu. Neznamenalo to že by někoho chránili před ostatními, pouze to znamenalo, že budou na chvíli chráněni před nimi, před Contiovými.

            Pro tyhle lidi bylo vydírání jejich životem, ale s většími franšízovými obchody, mafie už neměla takové slovo. Už nebylo tolik maloobchodníků, které by mohli vydírat, takže to znamenalo méně peněz do kapes gangu.

            Conti rozšířit své pole působnosti na zbraně a nájemné zabijáky. Ten chlap měl odpor k drogám. Nechtěl s nimi mít nic společného. Mysleli, si že perou špinavé peníze. Nakonec na tom nezáleželo, protože po obou formách podnikání, na kterých se podíleli, byla poptávka, takže se Contimu vedlo dobře.

            Byl tak trochu vzácný muž. Snadno se nechal ohromit. Ani se nedokázal držet vlastního rozvrhu, potřeboval někoho, kdo to udělá za něj. A Emil byl tou osobou.

            Black se mě zeptal, jestli bude v našem nejlepším zájmu napíchnout telefon Emila Baroneho. Řekl jsem mu, že to nemůže ublížit, ale nebyl jsem tak naivní, abych věřil, že muž jako Conti by měl svůj rozvrh v digitální podobě. Ne, tihle muži pracovali s tužkou a papírem a po chvíli se tyhle papíry spálily.

            Nebyli hloupí. Byli líp vychováni. Nesmí zůstat žádná stopa.

            Už je to čtyři dny co přes ulici sledujeme populární klub, o kterém Conti prohlásit, že je pravidelným návštěvníkem. Nějaká burleska zvaná Krvácející srdce. Je pátek večer a já cítím, že bych mohl mít štěstí.

            Black nebyl spokojený s mým nedostatkem znalostí o tomhle chlapovi.

            Řekl jsem mu, ať si nasere. To si jako ten kretén myslel, že něco tajím? Kdybych věděl něco víc, věřte mi, že bych to použil k nalezení Claudia.

            Když sedíme u rozviklaného stolu pod tlumenými světly kavárny, dáváme si na čas, popíjíme třetí kafe té noci, a s Blackem pozorně sledujeme skrz okno. I když moc nevidíte dovnitř kvůli oslnivým neonovým světlům, které září přes cestu, je vidět docela dobře. Tohle místo bylo vybráno dobře a je velmi výhodné. Přemístili jsme se do odlehlého rohu, kde Black může vyndat svůj dalekohled a rozhlédnout se.

            Uběhnou hodiny a co se týče Krvácejícího srdce, nemáme nic.

            Black si povzdechne. „Jsme tu doslova jen na základě nějakého vrtochu.“

            „Jo,“ zareaguju kysele, protože mě to sere.

            Black mě lehce šťouchne do ramene, postaví se a prohlásí, „Tohle je ztráta času. No tak. Mizíme odsud.“

            Vycházíme z kavárny a já se natáhnu, abych si upravil kapuci. Byl jsem na dalším sezení, aby mi odstranili tetování na tváři, takže jsem se snažil zakrýt strup na tváří zalepenou náplastí. Přejel jsem si dlaní po strništi na bradě, které jsem si umíral oholit.

            Něco mě nutí se otočit. Líně se podívám zpod kapuci na klub a zastavím se uprostřed kroku.

            Emil zasraný Barone.

            Vychází z Krvácejících srdcí a živě debatuje s mužem, kterého jsem znal.

            Sasha Leokov.

            Sasha je dobrý muž. Je to Rus s postavou cihlového domku. Stylový. Moc toho nenamluví. Býval překupníkem pro firmu, která si říkala Chaos. Jednal jsem s ním několikrát obchodně, ale když jsem ho viděl, byl naštvaný. A to probudilo mou zvědavost.

            Black si všimne mé ztuhlosti, tak se sám otočí. Vydechne a zasyčí, „Máme tě.“

            Sasha byl vždy chladný, klidný a rozvážný, takže mi něco říkalo, že musí stát dost úsilí, aby se tenhle emocionálně vyrovnaný muž rozzlobil.

            Co mu Emil řekl, že z toho tak šílí?

            Takže když Sasha skončil se svou tirádou, zvědavě jsem se zeptal, „Blacku, komu patří ten klub?“

            Dlouze vydechne a rysy se mu zamyšleně chvějí. „Nějakému klukovi jménem Leokov. Platí daně. Je čistej.“

            Samozřejmě, že ano.

            Zasměju se pro sebe a pozorně sleduju Emila. „Víš, kdo je Leokovův nejbližší přítel?“

            Black pokrčí rameny a hodí po mně pohledem, který by nemohl víc říct, že je mu to u prdele.

            Já mu to však vytáhnu z prdele. Tohle je zasraně důležité.

            Emil zakleje, potřese hlavou, pak si strčí ruce do kapes u kalhot, než zamíří dolů ulicí.

            Black sleduje Emila jestřábím zrakem. „Následuj bílého králíka.“

            Když je Emil osloven jiným mužem, potichu vypustím, „No, tak to mě poser.“ Zazubím se a zamumlám na muže vedle sebe, „Jseš si jistej, že nechceš vědět kdo je Leokova pravá ruka?“

            Black, který věděl, že je v prdeli, zatřese hlavou. „Myslím, že to konec konců ničemu neuškodí.“

            Když se Emil rozhlédne, skloním tvář a odhalím „Viktor Nikulin. Víš, kdo to je, ne?“

            Blackova odpověď přijde v podobě tichého přikývnutí.

            Emil Barone stále pokračuje v chůzi, když se k němu ze stínu přidá Maxim Nikulin. Pochodují bez jediného slova. Když se oba dostanou ke naleštěným sportovním autům a nastoupí, zpanikařím. „Kurva. Blacku, musíme je sledovat.“ Spěchám k bílému sedanu, otevřu dveře na straně spolujezdce a vykřiknu, „Ztratíme je!“

            Black nastoupí, nastartuje auto a sledujeme je z dostatečné vzdálenosti, aby si nás nevšimli.

            Tohle by mohla být moje šťastná noc.

            Pokud číslo čtyři a pět na mém seznamu spolu pracují, nezabiju jen dvě mouchy jednou ranou.

            Já jim shodím zasranou horu na hlavy.

            „Ztrácíš je,“ odseknu a Black se na mě prudce otočí. Vypustím slabé zavrčení. „Dostaň se blíž, nebo je ztratíš.“

            „Neztratím je,“ prohlásí Black s jistotou, ale vypadá opačně.

            „Ano ztratíš.“

            „Ne, neztratím.“

            Asi za chvíli vybouchnu. „Ano, zasraně je ztratíš.“

            Black se na mě podívá, než vrátí pohled zpět na silnici. „Věř mi, Falco. Neztratím.“ Na chvíli se odmlčí, než tiše přizná, „Vím kam mají namířeno.“

            Cože?

            „Takže,“ začnu opatrně, něco mi nesedí na Blackově tónu. „Kam mají namířeno?“

            Uvidíme, jak drahá sportovní auta zajedou na uzavřený, draze vypadající pozemek. Celé to místo křičí bohatstvím. Je to velké a znepokojující. Na takovém místě bych se taky rozhodl bydlet.

            „Kdo tam žije?“

            Ethan Black trhne hlavou k pozemku. „Je to dům Evandera MacDiarmida. Původem z Glasgow, emigroval sem s otcem jako teenager. Začali s pouličním gangem, Ocel z Vrchoviny. Připojilo se k nim několik kultů z téhle oblasti. Jejich zločiny byly legendární. Stali se jednou z největších firem v New Yorku.“ Black se na mě podíval s temným výrazem. „Musíme se stáhnout. Víme, kde jsou, ale MacDiarmid není na seznamu. Nemůžu do toho zatáhnout svoje muže, protože dva z nich jsou tam uvnitř.“

            Vím to a to mě žere. Opřu se do sedadla a podívám se na střechu auta, než zlostí zatnu pěsti. „Co navrhuješ, že uděláme?“

            „Počkáme,“ odpoví. „Víme, že oba jsou ve městě. Dám do hledáčku Contiho pas, ale oba víme, že ho nebude potřebovat, protože létá soukromě. Budeme sledovat Emila kamkoliv se pohne a nasadím na to svoje muže. Chytíme je jindy. Dnes v noci to nebude, Twitchi.“ Cítím na sobě jeho pohled. „Promiň. Vím, že chceš, aby to skončilo.“

            Hlas mám chraplavý, když mu řeknu, „Ne, uděláme to správně. Další týden už mě nezabije.“

            Black vydechne s viditelnou úlevou. „To je dobře. Kromě toho, nechtěl bych naštval MacDiarmidovu ženu.“

            Stáhne se mi obočí nad tím komentářem, ale stejně se chytím té návnady. „Proč? Kdo je to?“

            V měsíčním světle se Blackovy rty roztáhnou v úsměvu. „Tvoje sestra Manda.“

            To překvapení mě přiková na místě.

            To snad ani nemůže být pravda.