Dirty - 40. kapitola

Překlad: Lucie

Julius

            Aileen Kelly byla respektovanou a drahocennou matriarchou rodu Kellyů.

            Když Redmont „Řezník“ Kelly, Aileenin nedávno zemřelý manžel, oznámil, že je smrtelně nemocný, velmi ostře informoval své syny, že nikomu z nich nepředá otěže, protože ani jeden z nich není připravenou na vedení. Místo toho převzala vedení Aileen. Na těchto pozicích není mnoho žen, které by měli takovou moc, ale Aileen znovu a znovu dokazovala, že dokáže přechytračit i ty nepropracovanější firmy a držet nad vším pevnou ruku, jak dlouho jen bude potřeba.

            Je to brutální, ale pečující žena, zejména pokud je o její syny.

            Setkal jsem sem se s ní pouze jednou a to bylo u soudu jejího syna. Odvážně držela můj pohled, vyzývala mě  k tomu, že jí vezmu jejího Dannyho. Když přede mnou Daniel Kelly poklekl, téměř nedočkavě, jako by se nemohl dočkat svého trestu, jsem stiskl spoušť při pohledu na ni. Abych prokázal úctu rodině Kellyů, zúčastnil jsem se pohřbu. Aileen se ani nepodívala mým směrem. Ne, že bych jí to vyčítal. Konec konců truchlila.

            Aileen znala zákon, a znala ho dobře. Neměla důvod ho zpochybňovat, protože její syn, nejmladší z Kellyů, se otevřeně přiznal ke svému činu. Ale to neznamenalo, že se jí to musí líbit. Takže, když asi za hodinu vtrhne do budovy, přejede pohledem své syny, než její zrak spočine na mě s širokým zábleskem v očích. Zasyčí na mě jako divoké kočka, co se chce prát.

            Stojí asi metr a půl ode mě se svými kudrnatými červenými vlasy svázanými do nedbalého culíku a má ty nejzelenější oči, jaké jste kdy viděli. Je rozhodně silou, se kterou je potřeba počítat. Její černé tepláky a vytahaná černá mikina mi říkají, že jsem vyrazila přímo z postele, a myslím si, že velká část její zuřivosti pramení z děsivého pocitu, který musela pocítit, když jí telefon zazvonil ve tři ráno.

            Aileen to potvrdí, když nakráčí ke mně, a ukáže na mě varovně prstem, zatímco promluví svým tvrdým přízvukem, „Poslal jste jednoho z mých chlapců do předčasného hrobu, Juliusi Cartere, a dalšího mi vezmete jen přes moji mrtvolu. Pamatujte na má slova, chlapče.“ Vzhlédne ke mně, i když se cítím spíš, jako by se na mě dívala svrchu, tím nenávistným pohledem. „Nic z toho nemám.“

            Než dostanu šanci odpovědět, spustí se zvonek na stropě, a než někdo dostane šanci se pohnout, podívám se na Bradena a klidně mu poradím, „Být tebou, odpověděl bych.“

            Ale Aileen vyštěkne smíchy a nevěřícně na mě zírá. „Ty si vážně myslíš, že tu můžeš rozkazovat, chlapče?“ Roky kouření způsobily, že se jí kolem úst vytvořily vrásky. Podívá se na svého syna a varuje ho se staženým obočím, „Odpověz, nebo se budeš muset vypořádat se mnou.“

            Mám navrch. Jsem v její budově, právě jsem zastřelil jejího syna a teď tu sedím se spuštěnou zbraní, ale to nikoho neoklame. Jsem rychlejší, než kterýkoliv z těchto podvraťáků.

            Zhluboka se nadechnu, otočím se na dospělou ženu a promluvím bez náznaku zlé vůle, i když je to těžké. „Tvůj syn vytáhl zbraň na mou ženu a plánoval ji zastřelit přímo přede mnou. Co byste udělala, Aileen? Udělal jsem jen to, co jsem musel, jak vidíte...“ Cuknu bradou k protější zdi, kde sedí Connor a bolestivě si svírá zraněné rameno. Ruka s dírou uprostřed dlaně se mu třese na natažením stehně. „Connor žije.“ Zabodávám se pohledem do zraněného muže. „Mohl bych dodat, že je to víc, než si zaslouží.“

            Aileen na mě zamrká v ohromené nevíře. „O tom to je? To všechno kvůli ženě?“ Podívá se na Alejandru a zamračí se. „Kvůli téhle couře?“

           Alejandřiny tváře se rozsvítí do jasné červené. Otevře ústa a vyletí z nich hispánská kletba, které nerozumím. A to přinutí mého ptáka zasalutovat.

           „Ta coura...“ Natáhnu se s pistolí v ruce, abych se s ní mohl poškrábat na čele. Hlas mám tichý a nebezpečný, když odpovím, „… je moje manželka.“

            Zvonek se spustí podruhé, na delší dobu než poprvé.

            Poznám ten přesný moment, kdy z ní vyprchá zuřivost. Ta je nahrazena bojácností, která by mě rozesmála, kdybychom byli v jiné situaci. „Chápu,“ je všechno, co Aileen odpoví.

            Má trpělivost se tenčí. „Pokud nechcete, aby váš syn dnes večer zemřel, neměla byste ignorovat sestřičku, která čeká venku.“

            Braden se podívá na Shanea, který zavrtí hlavou. Shane je chytrý, zná svoje místo, takže dokud mu matka nerozkáže, nic neudělá.

            Aileeniny oči se na mě podezřívavě zúží, hledají jakoukoliv známku nedůvěry. Žádnou nenajde, tak diskrétně pokývne Bradenovi, aby sešel chodbou a vpustil Aidu. Sedíme v tichosti, pozorujeme jeden druhého a čekáme na pomoc, kterou jsem slíbil. Z chodby se ozvou kroky  a když se Braden vrátí s malou, zavalitou ženou s černou taškou, usměju se nad Aidiným podrážděným výrazem. „To jste mě neslyšeli zvonit?“

            Neobtěžuji se postavit a vím, že Aida pochopí proč. K žádnému z těchto irských bastardů se neotočím zády. V žádném případě. Upřeně se dívám na Aileen a dávám vědět Aidě, na čí straně je vina. „Slyšeli jsme tě.“

            Aida se s povzdechem kolébá dál místností, položí si tašku na stůl, otevře ji a vyndá z ní lékařské předměty. Naprosto ignoruje Kellyovi a zeptá se, „Co támhleta sračka udělala, že je postřelená?“

            Alejandra chladně odpoví, „Pokusil se mě zabít.“

            V tom se Aida otočí a rozpoznává Anu s překvapeným úsměvem. „No, podívejme se, kdo je tady.“ Vypustí neohromené odfrknutí. „Jste celá čistá a vůbec ne mrtvá.“ Přejede očima po Alejandře. „Vůbec bych nepředvídala takový obrat událostí. Ach, počkat.“ Na okamžik udělá pauzu a zvedne obočí v posměšném překvapení. „Jo, předvídala.“

            Alejandra se neusmívá, ale oči se jí v koutcích svraštily.

            Aileen nedokáže odtrhnout pohled od Alejandry. Zamyšleně zamrká. „Já tě znám. Ty jsi ta, o které všichni mluví. Gambinovic děvče.“ Rty se jí roztáhnou v krutém úsměvu. „Tys zabila svýho manžela.“

            „Ne, nezabila.“ Ana odpoví příliš rychle. Tváře jí hoří.

            „Technicky vzato,“ přeruším ji, „ho zabila Ling.“

            Aileen zavrtí hlavou a tvrdě se podívá na Alejandru. „Tvůj manžel zemřel ani ne včera, a ty už jsi složila slib tomuhle?“ Nakloní ke mně hlavu. „To se vůbec nestydíš, dítě?“

            Aida se narovná. „Složit sliby?“ šokovaně na mě pohlédne s rozšířenýma očima, „Manželé?“ Pobaveně si odfrkne. „To bylo rychlé, pane Cartere, i na vás.“

            Alejandra vyrazí ze svého místa, opře se o stůl a chce se pustit do Aileen, když natáhnu ruku, chytnu ji za zápěstí a stáhnu ji zpátky k sobě. Ovinu jí paží kolem ramen, přes hruď a držím ji u sebe.

            Vztek ve mně prudce vzrůstá, ale teplo těla mé ženy má na mě uklidňující účinek. „Nemyslím si, že je to něčí starost.“ Probodnu Aileen pohledem. „A určitě ne vaše.“ Aniž bych se na ni podíval, prohlásím, „Aido, neošetřuj ho. Ještě ne.“ Přejdu svým pohledem na Bradena. „Přišel jsem žádat o pomoc. Byla učiněna dohoda. Braden za své služby požadoval laskavost dle svého výběru. Pokud jde o mě, Connorův život se stal zástavou, když vytáhl zbraň na mou ženu. Teď je volba na vás, Aileen.“ Na chvíli se přeruším. „Můžete ztratit mou rukou dalšího syna, nebo se vzdáte Bradenovi laskavosti výměnou za Connorův život.“

            Braden ze sebe vydá hlasité, nucené zasténání. „Kurva.“ Hodí rukou k místu, kde sedí jeho zraněný bratr, vypadá víc než rozčíleně. „Tak ho zabij. Stejně ho nemám moc rád!“

            „Jdi do hajzlu, ty hloupej šmejde,“ zařve Connor z podlahy.

            Aileen vyštěkne, „Zavři tu svoji zasranou hubu, Braei.“ Ukáže na Connora. „Je to tvoje krev. Takhle nebudeš mluvit o svém bratrovi, rozumíš? Rodina je všechno.“

            Shane pevně zavře oči a pohne se, aby si zakryl ústa, ale všichni vidí, jak se mu otřásají ramena.

            Aileen si povzdychne a rozlobeně se chytí za kořen nosu. „Proč jsi to udělal, Cone?“ Svěsí ruku a podívá se na svého syna. „Nikdy bych si nemyslela, že bys mohl udělat něco tak hloupýho.“

            Connor se zašklebí, když se pokusí si sednout rovně. „Nevěděl jsem, že jsou manželé, mami.“ Obrátí svůj temný pohled na Alejandru. „Je na ni vypsaná odměna. Myslel jsem, že ji dostanu.“

            Odměna.

            Kurva.

            Lidé dělají odvážné věci pro peníze. Tohle byla jen další věc, se kterou jsem se teď nepotřeboval zaobírat. „Jak ses o té odměně dozvěděl?“

            Connor se ušklíbne, ale pak zaváhá. „Od chlápka od Gambinů. Od bratra toho, kterého zavraždila. Projíždí kolem, nechává tu její fotky a doufá, že se najde někdo zoufalý, kdo potřebuje peníze.“

            „A ty jsi?“ Zeptám se klidně. „Myslím tím, jestli tak zoufale potřebuješ peníze.“

            Connor Kelly se pokusí pokrčit rameny. Tvář mu zbělá a vydechne bolestí. „Peníze jsem nepotřeboval, ale byla tady. Vzal jsem to jako znamení. Nemůžu ignorovat takovýhle znamení. Ne, když ti tak lehce spadne do klína.“

            Alejandra položí otázku, která si hraje i s mou myslí, „Jakou mám cenu?“ Přejedu jí palcem po klíční kosti, jemně jí pohladím, čímž se jí snažím říct, že jsem tady.

            Connor unaveně zamrká. Ztráta krve ho začíná oslabovat. „Řeknu to takhle, lásko. Někdo tě vážně hodně, hodně chce.“

            Místnost se ponoří do vážné atmosféry s tímto prohlášením. Aileen se podívá na svého skomírajícího syna a souhlasně přikývne, „Dobře, Cartere. Bradenova laskavost za Connorův život.“ Tvrdě polkne. Ten výraz soucitného utrpení způsobí, že vypadá starší, než kolik jí je. „Teď ho dejte do pořádku.“

            Alejandra pak dodá, „Neřeknete živé duši, že jsme tady byli.“

            Aileen se pousměje. „Zlatíčko, jsem na tomhle světě mnohem déle než ty. Znám všechna nepsaná pravidla. Ve skutečnosti bych tě mohla naučit pár věcí o věrnosti.“

            Ale Alejandra se nepohne. Není zastrašená ani v nejmenším. „Pak mám tedy vaše slovo, pokud vám to nebude vadit.“ Než to stihne Aileen slíbit, vloží se do ještě jednou Alejandra, „Jen abyste věděla, jestli porušíte vaše slovo, nebude to Julius, s kým si budete muset dělat starosti.“ Bez jakýchkoliv emocí Anna prohlásí, „Zničím celou vaši rodinu, všechny zastřelím, pokud ohrozíte, co je moje.“

            Aileen pozorně sleduje Alejandru a považuje hrozbu za velmi skutečnou. „Vážně bys to udělala, děvče?“ Opře se o zeď a unaveně odpoví, „Máš moje slovo. Žádný z Kellyů neřekne ani slovo.“ Významně se podívá na své syny. „Nemám pravdu, chlapci?“

            Všichni tři zamumlají současně, „Ano, mami.“

           Aida trpělivě čeká a já na ni kývnu. Když se přiblíží ke Connorovi, řekne mu stejná slova jako Alejandře v den, kdy se setkaly. „Doufám, že jsi tvrďák, protože netoleruju kecy. Zejména ne ten typ o sobě.“

            Neunikne mi ten vychytralý úsměv, který zdobí Alejandřinu krásnou tvář.