CC - 8. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Trelon vstoupil do palubní kuchyně a tiše vrčel. „Potřebuji drink.“

Poslední hodinu strávil hledáním Cary. Jelikož byl komunikační systém mimo provoz, nemohl ho použít, aby ji našel. Svého symbionta také nemohl využít, protože ten byl neustále s Carou. Pořád! Nakonec se zeptal jednoho vojáka, kterého potkal na chodbě, kde by našel své bratry.

Ještě než mohl Zoran nebo Kelan něco říct, sáhl po láhvi se silným vínem a napil se přímo z ní. Poté si otřel ústa a zavrčel: „Ta malá zrzka bude moje zkáza. Roztrhnu ji na kousíčky, ty spálím a potom je zase seskládám dohromady, abych to mohl dělat pořád dokola, dokud nebude prosit o vykoupení.“

Zoran pohlédl na své bratry. Ještě nikdy je v takovém stavu neviděl. „Co se děje?“

„On se ptá, co se děje,“ zavrčel Trelon a ukázal lahví na Zorana. „Já ti řeknu, co se děje. Přistál jsi na planetě, kde ženy přivádějí muže k šílenství a pak se tváří, jakoby to byla vina toho muže! Nemohl jsi přistát na planetě, na které by naši symbionti chtěli ženy zabít a naši draci by je považovali za odpudivé? Ne, musel jsi přistát na planetě s jedinou ženou, do které se můj symbiont bláznivě zamiloval, takže dělá všechno, co si přeje, mě úplně ignoruje a můj drak je na ni tak nažhavený, že vyhrožuje, že mě vykuchá, jestli si ji nenárokuji dřív, než to udělá jiný muž.“

„Ty taky?“ Kelan hleděl na Trelona zamlženým pohledem. „Má žena mě odmítá jako muže vůbec uznat. Neustále mluví pouze o sobě, své hodnosti a nějakém strašlivém čísle, které si nedokážu zapamatovat. Trvá na tom, že ji mám odvézt zpátky domů. Můj symbiont s ní spí, jakoby byl její nový mazlíček a posílá mi obrázky, jak ho hladí a drbe a mazlí se s ním, zatímco můj drak a já musíme trpět.“ Kelan si říhnul a poté mu hlava padla na stůl. „Dokonce mi řekla, že mě taky bude drbat na břiše, když zůstanu ve své dračí podobě. Ale v mé mužské podobě by se mě nedotkla ani metr dlouhou holí.“

„Co ostatní ženy?“, zeptal se Zoran zmateně. Co to jen s jeho bratry bylo? Byl tak zaměstnaný tím, co se dělo mezi ním a Abby, že si ničeho z toho nevšiml? Abby byla pro něj momentálně všechno, na čem záleželo.

„Ta jménem Ariel je u své sestry, Carmen. To je ta, co málem zemřela. Je děsivě zlá. Jeden z lékařů ji chtěl za družku. Zbila ho do bezvědomí. Obě ženy byly odvedeny do místnosti, která je střežena,“ odpověděl Trelon a znovu se napil. Musel najít Caru. Jeho drak v jeho nitru byl nepokojný tak, že málem cítil, že má poškrábané orgány.

„Proč nejsou střeženy vaše ženy?“, zeptal se Zoran, který právě dopil a sáhl po další láhvi vína. Musel uznat, že bylo pěkné vědět, že nebyl jediný, kdo se tak cítil.

„Trisha je střežena v mé kabině,“ šišlal Kelan. „Bohužel nemůžu dovnitř, protože přikázala mému symbiontovi, aby na mě zaútočil a vyhodil mě, pokud bych se o to pokusil. Pošlu svého symbionta, aby si šel hrát a jakmile bude pryč, tak šup – bude moje!“, zachichotal se Kelan při pomyšlení na bezbrannou ženu.

Trelon si ztěžka povzdechl. „Cara se nabourala do počítačových systémů a našich tréninkových programů. Včera pustila do tréninkového simulátoru něco jménem „Electric Slide.“ Ta žena mě přivede k šílenství. Přísahám, že vůbec nespí, nikdy nedrží klapačku a plete se úplně do všeho!“

O dalších jejích eskapádách se dozvěděl, když se zašel podívat na probíhající opravy transportní místnosti. Bylo skoro záhadou, jak mohla bitevní vesmírná loď po tom všem, co udělala, ještě vůbec fungovat.

Když se Zoran zmínil o nějaké večeři, na které by ženy představil ostatním mužům na planetě, Trelon zasténal. Pokud by si Caru nenárokoval ještě předtím, nemohla by se jí zúčastnit. Příliš ji potřeboval a co se týkalo jeho draka, musela prostě dračí oheň přežít.

Trelon měl před rituálem strach, ale věděl, že se o něj musí pokusit, pokud se mu ovšem podaří chytit Caru na tak dlouho, aby se s ní mohl spářit. Byl příliš mimo kontrolu, než aby dokázal svému drakovi zabránit v nárokování své družky. Jen doufal, že je Cara na proměnu dost silná.

Trelon dopil víno a rozhodl se vrátit do svých pokojů a počkat na Caru. Až se vrátí, tak ji svede. Teď, když měl plán, tak se cítil trochu sebevědoměji. Když si jeho drak poskočil, tak mu dokonce uniklo zachichotání a těšil se, že už brzy budou mít svou družku.

***

Cara byla na cestě do palubní kuchyně, aby si sehnala něco k jídlu. Když zabočila za roh, uviděla vysokého muže, který byl zodpovědný za její přítomnost na této lodi. Mířil přímo ke dveřím. V palubní kuchyni se nacházel ještě jeden muž, ale byl zády k ní a neotočil se, ani když si u replikátoru objednala sendvič a hranolky.

Podle všech těch prázdných lahví, stojících na stole, si nebyla jistá, jestli by vůbec slyšel, kdyby za ním vybuchla bomba. Když procházeli kolem tréninkové místnosti, rozhodl se Symba vyrazit si někam s jiným zlatým stvořením. Cara se rozhodla, že se trochu projde. Tak by měla dost času k přemýšlení.

Věděla, že měla pár iracionálních fóbií. Za prvé: z uzavřených prostor, což bylo pochopitelné poté, co byla na internátu skoro dva dny zavřená ve skříni. Za druhé: z toho, že nebude milována. Věděla, že ji její matka milovala, jinak by nedonutila strýčka Wilfreda přísahat, že se o ni postará. Věděla, že ji její strýček miloval. Vždy tu byl pro ni, dokonce i v těžkých časech. Věděla, že ji její otec miloval. Často jí to říkal, ale dost dobře nevěděl, jak jí to ukázat. A Ariel a Trisha. Posledních pět let tu byly jedna pro druhou, jedno jak šílené to občas bylo. Byly tu pro ni i po té věci s Darylem.

Cara konečně pochopila, proč byl její vztah s Darylem odsouzen k zániku. Daryl byl neschopný milovat někoho jiného kromě sebe. Chtěl Caru jen proto, že uzavřel s ostatními inženýry sázku.

Cara byla v přítomnosti chlapců vždycky stydlivá. Vyrostla jako jediné dítě vdovce, měla příliš starostlivého kmotra, který byl náhodou i místním soudcem a poté ji poslali na internát, kde měla pocit, že tam nepatří. Když jí Daryl věnoval svou pozornost, cítila se k němu přitahována jako květina ke slunci. Roky se soustředila jen na to negativní v tomto vztahu. Přitom měl i pozitivní stránky. Dozvěděla se, že ji ostatní muži vnímají jako ženu. Ráda se líbala, když to muž uměl dobře, a milovala přitulit se při tanci k široké, teplé hrudi.

No, když o tom tak přemýšlela, vlastně měla štěstí. O té sázce se dozvěděla předtím, než na to s Darylem vhupli. Ten večer, co zjistila to o té sázce, tak měla v úmyslu ho pozvat, aby u ní přespal. Večeřeli v jedné luxusní restauraci. Měla na sobě sexy černé šatičky a boty na vysokém podpatku, takže se cítila krásná. Dokonce byla u kadeřnice a nechala si vlasy vyčesat do elegantního účesu, který zdůraznil její oči a ústa.

Večeře byla perfektní, dokud neodešla na toaletu. Když byla v kabince, vešly dovnitř dvě ženy, které znala z práce. Smály se tomu, jak jejich muži vyzvali Daryla, jestli se mu podaří dostat se během měsíce té malé zrzce do kalhotek. Poté se bavily o tom, jak se Daryl chlubil, že ji dostane do postele už do dvou týdnů a potom ji odkopne! Cara byla nejdřív šokovaná a poté zdrcená. Hrozilo, že se jí zlomí srdce a tak kolem něj vybudovala zeď ze vzteku.

Vrátila se ke stolu a po zbytek večera se tvářila, jakoby se nic nestalo. Když došli k jejímu apartmánu, poděkovala Darylovi za pěkný večer a jeho prosbu o skleničku před spaním odmítla. Nikdy už se o tom nezmínila a také už si s ním nikdy nevyšla.

Nejdřív byl velmi neodbytný. Neustále jí volal, až si musela změnit číslo. Snažil se dostat se do letadlového hangáru, kde pracovala, dokud mu její šéf neřekl, aby vypadl a už se nevracel. Dokonce se ji snažil přinutit, aby ho pustila do bytu.

To byl den, kdy se seznámila s Ariel a Trishou. Ariel se právě nastěhovala do bytu, vedle jejího. Když se Daryl stal příliš dotěrným, Ariel s Trishou ho násilím vyvedly z budovy. Krátce nato byl přeložen do zahraničí. Ale bolest ze zrady v Caře zůstala a vedla k tomu, že měla strach opět někomu důvěřovat.

Ale nyní cítila tělesnou reakci, která byla úplně jiná, než všechno, co kdy za svých čtyři a dvacet let cítila. Chtěla Trelona. A on chtěl ji. Necukroval na ni a ani jí nedával prázdné sliby. To, jak se na ni díval, bylo všechno, na čem záleželo. Byla dospělá. Proč by si prostě nedopřála to, co chtěla? Když Cara konečně učinila rozhodnutí, kterého se tak obávala, pohrával jí na rtech úsměv a cítila se tak… svobodná. Cara protancovala celou cestu zpátky k Trelonovým pokojům. Cítila se skvěle!

***

Trelon vstoupil do obývacího pokoje a okamžitě si všiml, že chaos, který ho předtím málem porazil, působí trochu organizovaněji. Když si součástky prohlížel pozorněji, uviděl, že nebyly jen tak poházené. Byly roztříděné podle jejich funkce. Zdroje energie byly na jedné straně a rozděleny podle jejich výkonu. Na jiné hromádce ležely moduly. Čím déle si části prohlížel, tím víc oceňoval, jak Cara pracuje. Rozmontovala je, aby zjistila, jak fungují. Na pohovce rozložila různé části, které buďto složila dohromady, nebo je upravila.

Trelon přistoupil k pohovce a zvedl svůj klonovací přístroj. Když si všiml úprav, nakrčil čelo. Vypadalo to, jakoby do něj zapracovala díly z potravinového replikátoru. Stiskl jedno tlačítko a naskenoval pájku ležící vedle. Když se vedle originálu objevila naprosto identická kopie nářadí, překvapeně sebou škubl. Fascinovaně naskenoval letovací lampu a sledoval, jak se vedle ní tvoří její duplikát.

Odložil klonovací přístroj, zvedl duplikát letovací lampy a stiskl spínač. Okamžitě se rozzářila jasným, modrým laserovým světlem. Nejen, že přístroj modifikovala, ale udělala z něj něco mnohem, mnohem lepšího. Normální klonovací přístroje skenovaly díly jen proto, aby analyzovaly, co bude zapotřebí, aby se vyrobily. Cařin klonovací přístroj jen neskenoval, ale rovnou vše duplikoval. To bylo neuvěřitelné.

Trelon byl přístrojem, který Cara vytvořila, tak zaujatý, že mu nějakou dobu trvalo, než si všiml, že je pozorován. Vzhlédl, a když ve dveřích spatřil Caru, lampu upustil. Na sobě měla jedno z jeho triček, a jak to vypadalo, nic pod ním.

„Ahoj,“ špitla Cara ostýchavě. Pozorovala Trelona, jak analyzuje její pracovní pult. Co ji obzvlášť překvapilo a potěšilo, bylo vidět, že pochopil, co dělala a jak všechno roztřídila. Cara měla pocit, že ji Trelon nejen, že pochopil, ale že v mnoha oblastech myslel jako ona. Poprvé ve svém životě se cítila s někým propojená.

Trelon zavrčel a udělal krok ke Caře. „Chci tě,“ pronesl hlubokým hlasem a přitom ji nespustil z očí.

„Taky tě chci,“ odvětila Cara.

Trelon zavřel oči a vstřebával její jemná slova. Když je znovu otevřel, změnily se jeho oči v dračí. Tiše zavrčel a nasál do sebe vůni Cařina vzrušení. Chtěla ho. On chtěl ji. Když si uvědomil, že našel tu jedinou ženu ve vesmíru, která byla schopná naplnit prázdnotu v jeho nitru, ten pocit ho málem srazil na kolena. Ženu, která byla konečně schopná utišit ten hlad, který cítil už celá staletí.

Pomalu se vydal jejím směrem. Měl strach, že ji vystraší, a že ztratí i tu trošku kontroly, která mu ještě zbyla. Chtěl, aby bylo jejich poprvé nezapomenutelné. Chtěl, aby cítila, že je pro něj ta jediná, a že to tak bude navždy.

Ale především jí nechtěl ublížit. Jejich poprvé bude pro něj těžká výzva a pro jeho draka také. Nechtěl použít dračí oheň tady na palubě válečné lodi, ale udělat to ve svém domově, kde by udělal vše, co bylo v jeho silách, aby dračí oheň a následnou proměnu přežila.

Cítil, že je jeho drak zklamaný, ale také cítil, že to chápal. Udělal by cokoliv, co bylo zapotřebí, aby svou družku ochránil. Ale to neznamenalo, že by si nemohl tělesnou lásku mezi mužem Trelonem a jeho družkou užívat. Jeho drak počká, ale jen než dorazí na domovskou planetu. Do té doby bude muset stačit Trelonova značka, aby to od ní ostatní muže odehnalo.

***

Když Cara uviděla, jak se mění Trelonova tvář, chytila se za krk. Napjatě sledovala, jak se otřásl, zatnul ruce v pěst a zase je uvolnil, jakoby se snažil neztratit kontrolu. Když otevřel oči, změnily se. Ztmavly a jeho panenky se zúžily v úzké škvírky. Výraz v jeho tváři stačil, aby rozehnal Cařiny poslední pochyby, jestli ji opravdu chce.

Cara se rozběhla a skočila Trelonovi do náruče. Trelon chtěl právě něco říct, ale Cara mu k tomu nedala příležitost. Nohama ho objala kolem pasu, chytila ho za zátylek a přisála se na něj svými rty. Sténajíc mu jazykem olízla spodní ret a vklouzla mu do úst.

Och, chutná tak dobře, pomyslela si.

Cara mu rukama prohrábla vlasy, uvolnila gumičku a odhodila ji na zem. Cítila, jak se Trelon zachvěl, když mu nehty přejela po kůži na hlavě. Když ji najednou sevřel pevněji, věděla, že se sotva drží.

Přerušil polibek a zachrčel. „Potřebuji tě, Caro,“ zasténal a přitiskl se k ní naběhlým penisem.

Cara mu pokryla tvář a krk malými polibky. „Máš toho na sobě příliš!“, vzdychla a vytáhla mu tričko nahoru, abych se mu dostala na kůži. „Drž mě. Už mě nikdy nepusť!“

Když se Caře podařilo odtáhnout od jeho hrudi dost na to, aby si mohla přetáhnout tričko přes hlavu a hodit ho na zem, jeho sténání se proměnilo v hluboké vrčení. Trelon ji hltal pohledem. Byla tak krásná.

Cara uchopila jeho tvář do dlaní a přitáhla si jeho ústa k jedné své odhalené bradavce. Když po ní chňapl a začal ji sát, dokud neztvrdla, zalapala po dechu. To samé pak zopakoval i s tou druhou.

Trelon se od ní odtáhl a pohlédl jí do očí; když v nich uviděl vášeň, přimhouřil oči. „Vlastně jsem na to chtěl jít pomalu, ale nevím, jestli to dokážu,“ prohlásil napjatým hlasem.

„Pomalu je přeceňováno,“ zamumlala Cara bez dechu a položila si čelo na to jeho. „Rychle a tvrdě je dobré.“

Trelon se zachichotal. „Ano, pomalu je rozhodně přeceňováno.“ Trelon objal Caru pevněji a vyrazil do ložnice. Když uviděl, že jsou přikrývky rozestlané, potlačil úšklebek. „Kde je můj symbiont?“

„Symba?“, zeptala se Cara a podivila se, že mohl myslet na svého symbionta, když všechno, na co dokázala myslet ona, bylo to, co chtěla s Trelonem provádět.

„Symba?“, zeptal se Trelon a nechal Caru pomalu sklouznout na postel. „To jméno se mi líbí. Kde je Symba?“

„Proč teď myslíš na Symbu?“, zeptala se Cara chraplavě. Trelon ji políbil na krk a pomalu si prolíbával cestičku k jejímu bříšku. Když jí se zavrčením roztáhl nohy, Cara vykřikla.

„Pokud bych ti ublížil,“ vyrazil ze sebe Trelon. Chtěl se pojistit, dokud se ještě trochu ovládal.

„To… neuděláš,“ vykřikla Cara, když jí Trelon zabořil obličej mezi stehna. „Och, Proboha. Víc!“, zachraptěla Cara a položila mu nohy na ramena, aby si ho mohla přitáhnout blíž.

Po Trelonově souhlasném zavrčení následoval zvuk potěšení, když zabořil jazyk do jejího středu. Pomalu ji začal lízat. Její sladký krém se mu rozpouštěl na jazyku a probouzel v něm touhu, aby si vzal víc. Jazykem ovinul její malý knoflíček a cítil, jak se Cara začala chvět. Když se snažila stisknout nohy k sobě, sevřel ji ještě pevněji a přinutil ji, aby pro něj zůstala otevřená. Když se snažila vykroutit, varovně zavrčel. Chtěl si užívat jejího sladkého nektaru, dokud se doslova nerozpustí.

„Stop!“, vykvikla Cara. „Já… ne… nemůžu…“, začala, ale pak už z ní uniklo jen tiché zakňučení, které sílilo, protože explodovala. Trelon ještě nikdy neviděl něco tak krásného jako Caru, prohnutou v zádech, s pevně sevřenýma očima a otevřenými ústy, když poprvé vyvrcholila. Trelon jí svíral nohy a cítil radost svého draka, když uspokojili svou družku.

Trelon přitiskl rty ke Cařině pochvě a užíval si každého zachvění, každého stenu a každého loku její drahocenné smetany. Pomalu ji olízal a poté se odtáhl. Chtěl se ujistit, že je pro něj připravená. Dělal si starosti, protože oproti němu byla velmi malá. V žádném případě jí nechtěl ublížit.

Když se od ní Trelon odsunul, Cara zasténala. „Myslím, že jsem zemřela a jsem v nebi.“

Trelon se zachichotal. „Nevím, kde by to nebe mělo být, ale ujišťuji tě, že jsi nezemřela.“

Trelon si svlékl triko. Byl tak bolestivě vzrušený, že si nebyl jistý, jestli se mu podaří stáhnout kalhoty, aniž by je roztrhl. Ale po pravdě řečeno, mu to bylo jedno! Když ucítil na kalhotách tahání, cukl sebou. Cara klečela před ním a zuby mu stahovala zip na kalhotách. Rukama ho hladila po stehnech a poté se přidržela jeho půlek.

Trelonovi se zadrhl dech. I přes látku cítil její teplý dech. Začal se lehce chvět. Trelon zatnul ruce v pěst a přinutil se stát klidně, zatímco mu Cara pomalu rozepínala kalhoty. Poté její ruce opustily jeho zadek a začaly mu stahovat kalhoty, dokud nebyl jeho penis uvolněn a nevyskočil ven.

***

Cara ještě nikdy v životě neviděla něco tak krásného. Aniž by přemýšlela, sklonila se dolů a jazykem přejela Trelonovi po špičce penisu. Olízla kapičku, která se tam zaleskla. Z té teplé, lehce slané chuti se jí sbíhaly sliny. Cara uchopila Trelonův penis do jedné ruce, zatímco druhou ho chytila za zadek a přitáhla si ho blíž. Olízla si rty a špička jeho penisu jí vklouzla do úst. Začala ji sát a lehce po ní přejela zuby. Poté pojmula do sebe vše, co mohla, aniž by se začala dávit. Mohla cítit, jak se Trelon chvěje, když se pohybovala a skoro ho vytáhla z úst, aby ho mohla opět sát. Současně ho druhou rukou masírovala a užívala si tíhu jeho varlat v dlani.

Trelon jí zabořil ruce do vlasů a vedl ji, zatímco pohyboval boky dopředu a dozadu stále rychleji. Cara cítila, jak její tělo na tuto podřízenou pozici reaguje. Chytila se ho ještě pevněji a lůno se jí sevřelo touhou, když si představila, jak se bude stejným způsobem pohybovat v něm. Když ji zalila vlna vzrušení, stiskla mu ztěžklá varlata a zasténala.

Když Trelon ucítil, jak Cařino sténání vibruje jeho penisem, už se neudržel. Chytil ji za vlasy a vytáhl se z jejích horkých, vlhkých úst. Rukama jí sklouzl na ramena a strčil do ní, takže padla na záda. Penis mu pulsoval skoro bolestivě. Přerušil polibek a zoufale na Caru upřel zrak. „Zaveď si mě dovnitř. Při všech bozích a bohyních, už nemohu déle čekat,“ zavrčel Trelon. Jeho hlas byl nezvykle hluboký a Cara si uvědomila, že bojuje se svým drakem.

Cara se natáhla po Trelonově penisu a vedla ho ke svému ženství. Byla tak mokrá a nateklá, že ji málem přivedl k vrcholu už jen dotek jeho penisu. Když ucítila, jak do ní proniká jeho tvrdý, tlustý penis a roztahuje ji tak, až to skoro bolelo, zasyčela. Zvedla nohy výš a ovinula je kolem Trelonových boků, aby ho do sebe dokázala pojmout ještě hlouběji.

Trelon rychlým přírazem prorazil tenkou bariéru, a když se zasunul do Cařiny pochvy celou svou délkou, zasténal. Instinktivně věděl, že ještě nikdy s žádným mužem nebyla a bojoval se svým drakem, který triumfálně zařval a chtěl páření dokončit. Po čele mu stékaly kapky potu, jak se snažil jejímu tělu poskytnout čas, aby si na něj zvyklo. Ale Cara nebyla jeho snažení moc nápomocná.

Její bolestivé zasyknutí se rychle proměnilo ve vášnivé sténání. Každičký nerv v jejím nitru cítil jeho tvrdou délku a chtěla ho v sobě cítit ještě silněji. Začala pohybovat boky, a když se přes ni převalila vlna hořkosladké bolesti a tlak se stále zvětšoval, přivřela oči.

„Rychleji,“ žadonila Cara, kousla Trelona do ramene a nehty mu přejela po zádech. „Musíš zrychlit.“

Když ho Cara kousla, Trelon sebou cukl. Tiše zavrčel a přitáhl si ji k sobě ještě blíž. Sevřel ji v náruči a přirážel rychleji a rychleji. „Patříš mě,“ zavrčel, když jí zabořil tvář do krku.

Trelon otočil hlavu na stranu a jazykem jí přejel po jemné linii krku. Cítil, jak se mu tvář pomalu proměňuje, a zuby prodlužují. Jeho drak se chtěl pářit. Chtěl svou družku. Trelon bojoval s nutkáním chrlit dračí oheň, který by vyvolal proměnu.

Brzy, slíbil. Brzy.

Orgasmus ho zasáhl tak náhle a tak prudce, že zadržel dech. Cara se kolem něj sevřela a jeho tělo explodovalo. Nemohl potlačit chraplavý výkřik, když ji naplnil svým semenem.

„Patříš mě!“, zařval v tom samém okamžiku jako Cara.

Zatímco mu celé tělo pulsovalo silou jeho orgasmu, ani se nehnul. Byl v Caře tak hluboko, jak to jen šlo, ale nikdy to nebude dost. Chtěl do ní proniknout jakýmkoliv možným způsobem. Chtěl být v jejím těle a v jejích myšlenkách, i jako drak, ale především chtěl její lůno naplnit svým semenem a sledovat, jak v ní roste jeho dítě.

Když se Trelon zhroutil na Caru, dával pozor, aby ji svou váhou nerozmačkal. Ještě nebyl připravený ji pustit. Přitáhl si ji blíž k tělu a otočil se tak, aby mu spočívala na jeho široké hrudi.