CC - 15. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Trelon žuchnul na židli v kanceláři, kde už byli shromážděni všichni jeho bratři. Byl naprosto vyčerpaný. Byl přesvědčený, že ho Cara minulou noc vyždímala do poslední kapky; ale nějak se mu podařilo sesbírat ještě trochu síly, protože to zopakovala i dnes ráno. Dokonce i jeho drak nespokojeně nemručel. Pokud obrátil své smysly do sebe, tak by mohl přísahat, že ta zatracená věc chrápe!

„Co je s tebou? Zase jsi honil svou družku po celém paláci?“, zeptal se Kelan.

Trelon vrhl na Kelana omámený pohled a usmál se. „Spíš naopak, tentokrát chytila ona mě. Nemyslím si, že by poslední noc zamhouřila oko a postarala se o to, že ani já ne. Opravdu jsem si myslel, že se mi ji podaří sexem unavit tak, že prospí aspoň hodinu vcelku, ale opak byl pravdou. Jakoby měla ještě víc energie.“

„Šťastlivče,“ zamumlal Mandra.

„Kreténe,“ prohlásil Kreon v té samé chvíli.

Trelon vrhl na oba unavený, ale spokojený úsměv. „Ach, ano, opravdu mám štěstí.“ Poté se obrátil na Zorana. „Poslal jsem svou družku a její přítelkyně na návštěvu k té tvé. Doufám, že budou poté tvé obytné prostory ještě vcelku.“

Zoran s úsměvem přikývl. „Abby se určitě potěší, především po tom, co se stalo. Její proměna byla dokončena. Jen bych si přál, aby se tak stalo za příjemnějších okolností,“ dodal Zoran s tichým zavrčením. „Ben’qumain je sice mrtvý, ale náš strýc ne. Musíme ho najít. Kreone, máš nové informace?“

„Ha’ven pracuje na svých vztazích s Kurizany. Jelikož je jeho nevlastní bratr mrtvý, schytala tamní opozice pořádnou ránu. Bohužel má Ha’ven pocit, že hrozba trvá i nadále. Sleduje pár stop, a když něco najde, dá nám vědět. Mezitím ti mám vyřídit, že je mu upřímně líto, co se tobě a tvé družce stalo. Kromě toho tě prosí, abys zohlednil, že problémy způsobuje jen malá část armády.“

Zoran přikývl. „Chápu. Prosím, vyřiď mu, že si jeho účasti vážím a jsem mu vděčný za pomoc. Mír mezi oběma našimi galaxiemi je důležitý, pokud chceme posílit alianci vůči hrozbám zvenčí. Podle mě mají Sarafinové své vlastní problémy. Můj zdroj mi poslal informaci, že jejich král zmizel. Jeho loď vyslala před týdnem nouzový signál se zprávou, že byl napaden.“

Mandra sebou škubl a zamračil se. „Kdo by mohl být tak šílený a napadnout sarafinskou válečnou loď.“

„To nevím. Při tom všem, co se tu děje, jsem neměl čas číst došlé zprávy,“ odvětil Zoran.

„Mohlo by být v našem zájmu nabídnout svou pomoc,“ navrhl Kreon. „Já bych byl za to, abychom už s nimi nemuseli nikdy bojovat.“

Ostatní čtyři bratři ze srdce souhlasili. Sarafíni byli v celém známém vesmíru proslulí svou bezohlednou divokostí, neznající význam slov jako vzdání se, ústup nebo vyjednávání. Boj mezi Valdiery a Sarafíny byl dlouhou souvislou řadou krvavých bojů, které stály na obou stranách mnoho životů.

Proto bylo legrační, že poté, co byla mezi jejich světy podepsána mírová smlouva, tak bratři zjistili, že ve skutečnosti mají se Sarafíny mnoho společného.

***

Cara byla ráda, že se Abby v pořádku a zdravá vrátila zpět. Chtěla vědět podrobnosti o tom, co se s ní stalo. Trelon jí během té krátké chvilky, kdy byli v noci při smyslech, něco málo vyprávěl, ale Cara se chtěla na vlastní oči přesvědčit, že se její nové přítelkyni daří dobře.

Cara netrpělivě čekala na to, až se rozední dostatečně na to, aby si mohla být jistá, že jsou vzhůru i ostatní děvčata. Hned na to je kontaktovala a naplánovala u Abby informační schůzku. Dokonce to vypadalo, že i Trelon je rád, že se zabaví někde jinde.

Možná to mělo něco společného s tím, že zjistila, jak se dá pomocí replikátoru připravit různé kávové směsi. To byla jedna z věcí, které udělala, když byl Trelon pryč. Samozřejmě musela všechny otestovat, aby se ujistila, že jednotlivé chuti odpovídají originálu a pravděpodobně jí vypila tolik, že to odpovídalo pěti konvicím espressa. Díky tomu byla minulou noc možná trochu zvláštní, pomyslela si rozpačitě. Když si vzpomněla na minulou noc, celá se rozechvěla. Poté, co se jim podařilo dostat se do koupelny, tak ji sprcha probrala.

Ani netušila, jakými způsoby a kde všude je možné sex provozovat. Nemohla se rozhodnout, kde to bylo nejlepší: v koupelně, kde ho Trelonovi vykouřila a sledovala, jak jí vyvrcholil na prsa, pohovka, přes kterou ji ohnul, jídelní stůl, kde si na ní pochutnával místo jídla, které připravila, nebo balkon pod hvězdami nočního nebe. Samozřejmě ani postel nebyla špatná. Rozhodnutí nad rozhodnutí, pomyslela si pobaveně. Možná by měla všechno vyzkoušet ještě jednou, aby se jí lépe rozhodovalo.

„Jsem tak ráda, že je Abby v pořádku,“ prohlásila Trisha, když kráčely chodbou. Všechny si dávaly záležet na tom, aby ignorovaly tucet strážců, kteří běželi za nimi.

„Proč je tu tolik strážců?“, zeptala se Cara zvědavě. „Není to trochu směšné? Kolik strážců asi tak můžeme potřebovat, když máme naše zlaté nejlepší přátele?“

Ariel se zachichotala. „Nejsou tady, aby chránili nás. Jsou tu, aby zabránili našemu dalšímu útěku.“

Cara ožila. „Dalšímu? Potřebujete s něčím pomoc?“

Čtyři ženy vybuchly smíchy, což vyvolalo u strážných zoufalé zasténání. Hleděli na ženy se zděšením v očích. Cara mohla přísahat, že někteří z nich na ně dokonce zírali s odporem, především ti, které viděla před Carmeniným pokojem.

Oba strážci, hlídající pokoje Abby a Zorana se ostražitě rozhlédli, když uviděli, jak se k nim blíží tak velká skupina. Pohled na čtyři smějící se lidské ženy, tlačící před sebou velký stůl plný nádobí, obklopené čtyřmi obrovskými zlatými symbionty, stál za to. Ale při pohledu na to množství dalších bojovníků, kteří je doprovázeli a moc šťastně u toho nevypadali, se ptali sami sebe, jestli by neměli raději požádat o přeložení na nějakou vzdálenou základnu.

Cara díky působení adrenalinu, nedostatku spánku a předávkování kofeinem poskakovala před dveřmi sem a tam. Nevinně se na strážce usmívala a hlasitě bušila na dveře. Měla pocit, že jednoho z nich poznává. Byl v té dílně, když se Trelon pokoušel zabít Dulceho. Když na něj opětovně pohlédla, opatrně o krok odstoupil a rozhlédl se po chodbě.

„Není tady,“ zašeptala nahlas. „Myslím, že se šel někam zašít, aby si ode mě na chvíli odpočinul. Jak se daří Dulcemu?“

Abby otevřela dveře dřív, než strážný stačil odpovědět. Cara zamávala, věnovala mu úsměv a tlačila stolek skrz dveře. Cara ignorovala Abbyin překvapený výraz ve tváři a kývla na ostatní ženy, aby ji následovaly. Trisha, Carmen a Ariel, společně se svými zlatými symbiontskými mazlíčky vkráčely dovnitř.

„Dobré ráno!“, zahlaholila vesele Cara a postavila na malý stoleček plný tác jídla. „Myslely jsme si, že bys mohla mít hlad.“

„Ne, jen jsi potřebovala nějakou výmluvu, aby si zjistila, co se stalo!“, ušklíbla se Trisha, vzala si z tácu kousek ovoce a zakousla se do něj. „Zatraceně, mají tu opravdu úžasné ovoce.“

„Takže, prozraď nám všechny detaily. Slyšela jsem, že jsi upekla Ben’qumaina? Jak jsi to udělala?“, zeptala se Ariel a položila na nízký stoleček další tác s hrníčky a velkou konvicí něčeho, co podezřele vonělo po kávě.

Cara sledovala, jak Abby těká pohledem z jedné na druhou. Vzala Trishe šálek kávy z ruky a podala jí ho spolu s jídlem. Poté se usadila na jednom z měkkých polštářů a složila si bosé nohy pod sebe.

Sama si vzala velký šálek kávy. Na chvíli se zarazila, ale poté cukla rameny. No tak ať, pomyslela si, člověk žije jen jednou. Takže, co na tom, že byla vším tím kofeinem jak nadopovaná? Však věděla, jak to všechno spálí, pomyslela si šelmovsky a představila si Trelonovo stavěné tělo připoutané k posteli. Cara se musela přinutit znovu se soustředit na rozhovor. Proboha, napomenula se, mutuji v pěknou děvku!

Abby si pořádně lokla kávy a až poté odpověděla. „Já jsem se – já jsem se proměnila v draka.“

Cara vyvalila oči, a když jí došlo, co Abby řekla, na tváři se jí objevil obrovský úšklebek. Viděla, jak si je Abby prohlíží a snaží se odhadnout, jak zareagují. Ariel s Trishou na ni hleděla s otevřenou pusou a Carmen si ji měřila intenzivním pohledem.

Pro Caru otevřela myšlenka, že by se mohla proměnit v draka, zcela nový svět plný zajímavých možností. Kdyby byla drak, tak by mohla létat spolu s Trelonem. Možná bych mohla chrlit oheň jako Zoran? Proboha, pomyslela si se zákeřným úsměvem. Kdybych to uměla, tak už by ji nikdo nikdy nechytil.

„To. Je. Tak. Cool!“, vyjekla Cara nadšeně. „Jak jsi to udělala? Mohu i já? Och. Můj. Bože. Musím se to také naučit. To bych mohla Trelona dovést k šílenství úplně! Och, Abby, musíš mi ukázat, jak na to. Prosím! Prosím! Prosím!“

Všechny tři ženy kmitaly pohledy mezi Carou a Abby. Najednou se ozvalo tiché chichotání, následované prudkým výbuchem smíchu. Všechny se udiveně otočily a nemohly uvěřit tomu, odkud smích přicházel.

Carmen si otřela oči a snažila se přestat se smát. „Och, Abby, prosím, nauč nás to. Opravdu bych byla ráda, kdybych byla schopná přivádět ostatní k šílenství, a napadá mě přinejmenším sto různých možností, jak bych to jako drak mohla udělat.“

Brzy se smály úplně všechny a nahlas přemýšlely, jak by se svou proměnou v draka mohly otravovat mužům život. Cara byla nejkreativnější, ale Carmen nejzlomyslnější. Když o pár hodin později vešel do pokoje Zoran a našel tam pět hystericky se smějících žen, přepadl ho nepříjemný pocit, že je s bratry čekají potíže.

***

Trelon zakroutil rameny a snažil se během cesty ke svým pokojům zbavit napětí. Rozhlédl se, a když uviděl, že před pokoji nestojí ani jeden ze strážců, zamračil se. Po Cařině otravě a Abbyině únosu zesílili bezpečnostní opatření. Zneklidněný se rozběhl s mečem v ruce a vpadl do pokoje. Když uprostřed něj uviděl propletená těla Cary a obou bojovníků, zarazil se.

„Co se to tu, do pekla, děje?“, zařval Trelon.

Při jeho řevu oba bojovníci spadli na zem. Místností se ozval Cařin vítězný pokřik.

„Vyhrála jsem!“, vykřikla Cara, začala provádět podivný tanec a vyhazovala přitom ruce nahoru. „Vyhrála jsem, och ano, vyhrála! Kdo je ta žena? Cara! Cara! Cara!“, prozpěvovala, zatímco tancovala kolem obou mužů, kteří se beznadějně snažili dostat se jeden od druhého.

Trelon nechal ruku klesnout. Ve skutečnosti byl tak unavený, že už prostě neměl sílu, držet meč nahoře. Přihlížel, jak se oba bojovníci rudí ve tváři rychle uklonili, sebrali ze země boty a odešli. Pohledem je sledoval, ale jeho uši byly namířené na prozpěvování jeho družky, která z plna hrdla vykřikovala, že je světová mistryně.

Trelon pustil meč na zem právě včas, protože na něj jeho malá družka skočila a objala ho nohama kolem pasu. Přitom mu tvář posela polibky a bez ustání švitořila. Nakonec jí musel přitisknout rty na ústa, aby získal čas k přemýšlení. Když polibek prohloubil, ucítil exotickou chuť, kterou už znal. Trelon zasténal. Ucítil, jak se na něm Cara neklidně pohybuje a snaží se mu rozepnout košili.

„Caro,“ řekl Trelon a pokusil se ji od sebe odtáhnout. Cara jen mručela a líbala ho dál.

„Caro,“ začal Trelon znovu a chytil ji za ramena, aby se na něj podívala. „Co jsi pila?“

„Mhm,“ zamumlala Cara a bránila se jeho sevření. „Francouzské vanilkové cappuccino.“

Pro Trelona bylo jednodušší ji pevně držet, než ji od sebe odstrkovat. Chytil ji kolem pasu, přešel k pohovce a odkopl – to bylo prostěradlo? – stranou. Jedno z těch, za které jen před pár měsíci zaplatil na sarafinském trhu majlant. Proč na něm byla nakreslena obrovská kola v různých barvách?

„Caro, co je to francouzské vanilkové cappuccino?“, zeptal se Trelon. To musel být nějaký druh kouzelného nápoje z její planety, který vedl k tomu, že se takto chovala! Trelon zasténal, protože Cara mu zaútočila na krk malými kousanci.

„Och, to je káva,“ špitla Cara mezi dvěma polibky. „Věděl jsi, že se Abby dokáže proměnit v draka? Také se chci umět proměnit. Když se proměním v draka, tak budu moci létat? Mohou dračice také chrlit oheň? Och, myslím, že ano, protože Abby toho zloducha ugrilovala. Taky chci někoho upéct. Myslíš, že…“ Cara ještě stále mluvila, když Trelon znovu přitiskl rty na její a takto padli oba na pohovku.

„No, pomyslel si Trelon. To je odpověď na otázku, jestli by ji proměna rozrušila.

Teď se jen musí postarat o to, aby byla dostatečně střízlivá na to, aby ji přežila. Ale nejdřív bude potřebovat trochu spánku, protože měl pocit, že jestli měl potíže udržet s ní krok teď, tak až bude mít křídla, bude bez šance. Trelon zasténal a odtáhl se.

„ – bych se mohla pokusit proměnit hned teď? Chci létat nad vodou jako Symba. Och, a také jsem vyhrála při Twisteru. Doufám, že se kvůli tomu prostěradlu nezlobíš. Potřebovala jsem něco, co bych mohla rozložit na zemi. Pomůžu Ariel a Carmen k útěku, ale nemyslím si, že chtějí doopravdy utéct. Myslím, že jen chtějí dohnat tvé bratry k šílenství. Kdybych byla drak, tak budu jíst syrová zvířata? Nemyslím si, že by se mi to líbilo,“ pokračovala Cara, jako kdyby ji Trelon nelíbal.

„Caro!“, zavrčel Trelon a čekal, až Cara na chvíli ztichne.

„Ano?“, zeptala se Cara s úsměvem.

„Už žádné kafe!“, prohlásil Trelon přísně. Přijde na to, odkud tu zatracenou věc má a schová ji. „Kolik jsi toho vypila?“

„Och, jen pět nebo šest,“ řekla Cara a pokrčila rameny.

„Šálků?“, zeptal se Trelon nedůvěřivě.

„Ne, konvic. Víš, káva obsahuje kofein, aspoň to kofeinové, a to je taky jediný druh, který jsem do replikátoru naprogramovala. Miluji to. Mohla bych ji pít celý den. Bohužel jsem z toho někdy strašně nabuzená, takže si musím dávat pozor. Pracovala jsem na různém naprogramování a to espresso se mi fakt podařilo – používá se pro další vymazlené nápoje, ale udržuje mě vzhůru. Takže pokud bys někdy chtěl vydržet dlouho nespat, tak prostě vypij jednu nebo dvě konvice a vydržíš i několik dní.“

Trelon vyvalil oči. Dny? Konvice? Vzhůru? Proboha, to by nepřežil!

Jak mohla ta malá mimozemská žena způsobit, že se mu chtělo plakat jako dítě? Rozhodně se potřeboval vyspat. Od té doby, co se s ní seznámil, tak už neprospal ani jednu noc celou. Neměl ponětí, jak fungovala, ale pokud by byl schopen její dávku energie replikovat a rozdělit mezi valdierské bojovníky, tak by už nikdy žádný boj neprohráli.

Trelon vstal i s Carou v náruči. Ta nepřestávala brebentit. Vykoupe ji, uloží do postele a přiváže, jedno v jakém pořadí. Možná jí bude muset dát i roubík, pokud by začala zase zpívat, pomyslel si.