TTWL - 19. kapitola

Překlad: Kerris
Kor.: Tahiti

Emma zvládla projít dolů uličkou během Juliiny svatby, aniž by na Cassidyho jedinkrát pohlédla. Koukala na kněze, s úsměvem ve tváři, a soustředila se na to, aby jí nepodjely podpatky.

Noc před tím uklouzla. Na večeři se nechala pohltit vzpomínkami.

Byla to chyba, kterou o Juliině svatbě nikdy nezopakuje.

Dneska bude skvělou družičkou.

Jak se ukázalo, ani se nemusela moc snažit.

Protože existovalo něco silnějšího, než byly vzpomínky: přátelství.

Její kamarádka se vdávala.

Ne, kamarádi, protože Mitchell byl pro Emmu stejně důležitý -  její spřízněný introvert ve skupině ukecaných lidí.

A když Julie vyrazila uličkou vedle svého strýce, s nádhernými šaty ve tvaru A, které jí objímaly ten útlý pas, Emma to cítila. Ten knedlík v krku a pálení za očima.

Rychlý pohled na Mitchellův okouzlený výraz, když spatřil Julii, Emmu dorazil. Neplakala často, obecně, ale stejně si položila ruku před ústa, jak jí unikl vzlyk.

Grace, která stála před ní, jí podala kapesníček přes rameno, který Emma s radostí přijala.

„Bože, nenávidím svatby,“ zašeptala Riley za ní roztřeseně.

„Vzpamatuj se. Julie nás zabije, pokud všem družičkám poteče řasenka po tvářích,“ zašeptala Emma a otřela si koutek oka.

„Skvěle,“ zasyčela na ni Riley. „Pak se nebudu muset cítit tak blbě za to, že ji chci zabít, protože mě donutila vzít si na sebe béžovou.“

Julie družičkám vybrala koktejlové šaty v barvě šampaňského, které Emmě i Grace připadaly módní a krásné, ale Riley trvala na tom, že v nich vypadá mrtvě. Julie zase tvrdila, že to je přesně jejich smysl.

Emma se ale nemusela obávat o Julii a to, že si všimne jejich ubrečených obličejů.

Julie totiž měla oči jen pro jediného člověka.

A on zase pro ni.

Téměř jste viděli tu lásku mezi nimi, a Emma poklepala Grace na rameno, aby dostala další kapesník.

Sledovat Mitchella a Julii, jak si vyměňují své sliby, byl bez pochyby jeden z nejlepších momentů v Emmině životě. Žádná chvíle nebyla krásnější, když Mitchell neslyšně naznačil miluju tě své nevěstě, když jí nasazoval prstýnek.

A když konečně, konečně, sdíleli svůj první (dlouhý) polibek jako manžel a manželka, Emma si dovolila pohlédnout na Cassidyho, jen na okamžik. Chtěla své štěstí s někým sdílet… ne, sdílet ho s ním.

A on jí pohled oplatil se zahořklým úsměvem ve tváři, jak na ni mrknul.

Emma mu mrknutí oplatila, a na okamžik, na jedinou vteřinu, nebyli nepřáteli, nebyli dvěma lidmi, co si podupali vzájemně srdce.

Byli jednoduše dvěma lidmi, jejichž životy byly propojené tuctem způsobů.

A v té chvíli byla Emma šťastná.

A pak se Mitchell s Julií zasmáli a vyrazili uličkou za zvuku tleskání a jásotu, družičky i muži je následovali po dvojicích. Emma si nebyla jistá, co se stalo, ale místo toho, aby šla vedle Mitchellova kamaráda z dětství, nabídnul jí rámě Cassidy. Vypadal neuvěřitelně krásně v obleku, jak se na ni zakřenil.

Zachycena v radosti celého dne mu Emma úsměv oplatila, a vyrazili společně uličkou, jen s lehkým povědomím toho, že kdyby okolnosti byly jiné, kráčeli by tak před deseti lety, ne jako družička a její partner, ale jako něco mnohem bližšího.

Když vyšli z místnosti, kde byl obřad, Emma mu pustila ruku a chystala se následovat zbylé družičky, aby Julii pomohly ze šatů a mohla se tak pohybovat volněji a, aby citovala: „utančit svůj vdaný zadek!“

Ale než se stihla odtáhnout, Cassidy ji chytil za ruku. Zastavila se a sledovala, jak ji palcem pohladil přes klouby, než mu pohlédla do očí.

Usmál se, a než stihla zaregistrovat, že se pohnul, naklonil se a vtiskl jí jemný, sladký polibek na tvář.

A pak zmizel, s arogantním a sebevědomým krokem, při kterém něco křičel na Sama. Poplácal Jakea po rameni, a zasmáli se společně něčemu, co neslyšela.

„To bylo zajímavé.“

Emma pohlédla doprava na Grace, která to celé viděla. A pak se objevila Riley, která se křenila, i když si nanášela lesk na rty. Všechny tři spolu sledovaly jejich tři nádherné muže.

Ne, ne jejich muže.

Cassidy nebyl její.

Ale na vteřinu… si tak skutečně připadala.