Paradox - EPILOG

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Nix

„KADENCE!“ Zvednu hlavu z polštáře, když mi z krku vyletí výkřik. Srdce mi v hrudi bije jak o závod, když opar mého snu odchází a přivádí mě zpět do našeho pokoje.

„Kadence.“ Natáhnu se k ní a přitáhnu k sobě, než stačí vůbec zareagovat. Kurva, byla to noční můra.

„Nixi?“ Kadence se probudí ze spánku. „Co je špatně?“ zeptá se, ale já nemůžu mluvit. Nemůžu ani rozumně myslet. Byl to jen sen. Zasraný sen, i když stále ten samý, ne skutečný. Odtáhne se ode mě a sáhne po světle. Silueta jejího těla je zvýrazněna oranžovým světlem.

„Potřebuji tě,“ řeknu jí a přitáhnu si ji zpět k sobě. Nutkání spojit se s realitou je tak silné, že to moje tělo vyžaduje. Nechávám ho, abych mu dal to, po čem touží.

„Nixi, děsíš mě k smrti,“ zašeptá, když ji převalím na sebe.

„Potřebuju tě, bejby, musíš mě přivést zpátky,“ přiznávám a přetahuju jí klubové tričko přes hlavu.

„Pro tebe cokoliv,“ odpoví a je to, jako by se kousek skládačky umístil zpět tam, kam patří.

Vezmu do dlaní její prsa a můj pták se napíná a netrpělivě čeká, až bude veden domů.

„Vem si mě celýho,“ přikazuji a dívám se, jak pohybuje tělem a sklouzává po mém ptáku. „Kurva.“ Protočím oči, jak mě její těsnost obejme a kousek po kousku mě přivádí zpět k životu.

„Pane Bože.“ Zasténá, když ke mně přitiskne pánev, a pomalu zvedne a nasadí rytmus.

„Chci, abys aby sis na mě zajezdila, bejby. Udělej mě tvým.“ Vyzývám ji, aby převzala kontrolu.

„Jsem tvoje, Nixi. Navždy,“ vyhekne, pohybující se nahoru a dolů na mém ptákovi. Zvednu hlavu z polštáře, potřebuju vidět naše spojení. Můj pták se sune dovnitř a ven z jejího horkého tepla, což mě přivádí zpět do přítomnosti.

Až do této chvíle.

Tohle je skutečné.

Toto spojení.

My.

„Přesně tak, bejby. Kurva, tvoje kundička je tak těsná,“ zavrčím a cítím, že jsem pod ní úplně ožil. Přesunu ruce k jejím bradavkám a prsty mnu pevné pupeny. Stisknu a zatáhnu, přesně tak, jak to má ráda.

„Kurva, Nixi, už budu.“ Sténá a sladké červenání, které mi moje žena dává vždy, když se udělá, se rozprostírá na její bledé kůži. Ježíši. Je zasraně nádherná.

„Dotkni se svých prsou, bejby.“ Přesně jako hodná holka, dá ruce přes mé a tahá se za vzrušené bradavky.

„Oči,“ přikazuji tentokrát, pták mi pulzuje v očekávání toho, o čem se chystám svědčit. Otevře oči a já setkám s jejím hladem, potřebou a touhou. „Komu patříš?“ Ptám se, nechávám své potěšení přitáhnout a připoutat se blíž k ní.

„Tobě, bejby,“ vydechne, což posílá další náraz přímo na mýho ptáka.

„Uděláš se, až ti řeknu, rozumíš mi?“ Mlátí hlavou ze strany na stranu a zoufale se snaží uvolnit.

„Pospěš si,“ prosí a tvrdě na mě jezdí. Rychleji.

„Kurva, jsi nádherná,“ zasténám, položím ruce na její pas a tvrdě k ní přirazím pokaždé, když sklouzne po mém ptáku. „Tak. Zasraně. Nádherná,“ vyrazím každé slovo, s každým tahem, a mé koule se stahují.

„Teď,“ nařídím a za dvě vteřiny do ní vybuchnu, když se kolem mě pulsuje. Svou těsnou hlavou kundičkou mě přímo dojí.

„Vyšukala jsi mě dosucha.“ Dýchám jako tajfun, jako bych právě běžel maratón.

Kadence padá dopředu na moji hruď, její kundička se stále pulsuje kolem mýho ptáka, ale nic neříká, když se snaží chytit dech.

„Jsi v pořádku?“ Ptám se, přitáhnu si jí k sobě.

„Jen mi dej chvilku,“ vydechne, stále ztěžka dýchá, když jí prsty hladím po vlhkých zádech. Stačí cítit ji znovu v náručí, abych mohl skutečně dýchat.

„Prostě spi takhle,“ řeknu jí a přeju si, aby to udělala. Kdybych v ní mohla zůstat pohřben celý den, udělal bych to.

„Chceš mi říct, o čem jsi snil?“ Mírně se odtáhne.

„O ničem, bejby.“ Odhrnu jí vlasy z obličeje a vtisknu jí polibek na čelo.

„Hmmm,“ zamumlá a vím, že na mě nebude tlačit; dá mi čas, který potřebuju.

„Přemýšlela jsi někdy, kde bys byla, kdybys nikdy nepotkala Zanea?“ Nevím, proč ze všech otázek, které jsem jí mohl položit, se ptám na tohle. Ptám se na toho sráče.

„Proč se ptáš zrovna na tohle, Nixi?“ Odtáhne se od mé hrudi, ale přitáhnu si ji zpět k sobě.

„Myslíš, že bychom se vůbec setkali?“ Ptám se, co si opravdu myslím. Do prdele, ten sen je příliš blízko domova.

„Nevím. Chtěla bych si myslet, že naše cesty by se v nějakém období stejně střetly. Proč? Proč se ptáš na něco takového?“

„Právě jsem měl zasraný sen,“ přiznávám a držím ji pevněji. Ležíme takhle ještě několik minut, pohodlně v tichu našeho pokoje. „Kdybys mohla něco změnit, udělala bys to?“ Zdá se, že dnes večer nemůžu zavřít zasranou hubu.

„Nerada o tom přemýšlím. Pokud to nemůžeme změnit, tak proč si dělat starosti?“ Když se pohybuje, aby mě opustila, políbí mě na rty. Protestuji, když sleduji, jak vstane z postele a zamíří do koupelny.

„Víš, že se mi téměř nepodařilo vyčistit klub? Že jsme mohli jít každý jinou cestou?“ Ptám se, když se umývá v koupelně. „Právě jsem ztratil mámu, bolest z její ztráty, mě odsunula a já ztratil cestu.“

„Pamatuji si.“ Vyjde ven a znovu oblékne moje staré klubové tričko. Vrátí se zpět do postele.

„Jen jsem nechtěl žít svůj život ve tmě. Ta bolest nikdy nezmizí, ale nechtěl jsem, aby mě ta díra v žaludku požírala. Chtěl jsem dobro. Takže jsem udělal vše, co bylo v mých silách, abych se k němu dopracoval.“

„To jsi udělal, Nixi. S tím si nemusíš dělat starosti.“

„Ale co kdybych to neudělal? Kde si myslíš, že bychom byli?“ Nevím, proč se šílím, nebo proč to pro mě tolik znamená, ale skutečnost je taková, že by to tak mohlo být.

„Nechci žít v co kdyby, Nixi. Žiju v tom a vím, že jsi dobrý člověk. Vím, že jsem se do tebe zamilovala ve chvíli, kdy jsi mě posadil na svou motorku. Vím, že jsi úžasný otec s dětmi. Ale především vím to, že kdybych tě nikdy nepotkala, nikdy bych neměla šanci poznat tvůj druh dobroty, pak bych nikdy nepoznala tento svět. To by bylo nejsmutnější ze všeho.“

„Kurva, ty budeš moje záhuba, ženo.“ Přitáhnu si ji k sobě a ztrácím se v jejím úsměvu. V její dobrotě.

„To mě těší.“ Zasměje se a já se nechám ozvěnami jejího štěstí přivést zpět na naše dobré místo.

„Miluju tě, bejby.“ Řeknu jí jedinou pravdu, o které vím, by byla stejná, bez ohledu na to, v jakém světě bych žil.

„Taky tě miluju, pane Knighte.“

Konec 1,5 dílu ….