Paradox - 2. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Nix

„PAK MĚ TEN sráč nazval hrozbou.“ Následující večer vyprávím scénu z učebny svým bratrům u piva. Při zmínce o slečně Turner mě nenechali na pokoji. Moc často s ní nemluvím. Normálně se školníma sračkama, zabývá moje bývalá manželka, ale Addison mi zavolala deset minut před plánovaným setkáním a hodila to na mě. Nebyl jsem připraven. Je to poprvé, kdy jsem byl povolán do třídy Z, a jsem si jistý, jak se v poslední době ubírá, že to nebude naposled.

„Co jsi tedy kurva, udělal?“ Zeptá se Beau, moc si to užívá.

„Řekl jsem mu, aby kurva, zavřel hubu, když mluvím se Z.“

Neříkám jim, jak mě slečna Turner sežvýkala kvůli nadávkám, nebo že jsem posraný z toho, že ji znovu uvidím.

Když jsem odešel ze školy, nemohl jsem ji dostat z mysli. Ne že by to bylo neobvyklé. Neuběhne ani den, abych o ní nepřemýšlel. Co jsme jí udělali. Ale včera bylo jiné. Vidět jí, vypadat tak dobře. Sakra, zasraně skvělý, pěkně to semnou zametlo. Ta její inteligentní malá ústa, způsob, jakým se mi postavila, svrběla mě ruka, abych vyvedl sukni tužkou, kterou měla na sobě, ohnul ji přes stůl, pohřbil se hluboko v ní a nechal jí křičet mé jméno, když bych jí naplácal na ten její chytrej zadek. Do prdele, musím na ni přestat myslet.

„Slyšel jsem, že začala znovu randit,“ řekne posměšně Beau, a kdyby nebyl na druhé straně boxu, tak bych ho praštil. Sráč ví, jak si se mnou pohrávat. I když vím, že její randění se mnou nemá nic společného, ta myšlenka způsobuje kroucení mých střev.

„Dobře, kurva, jaké štěstí. Podívej, kdo právě vešel,“ ušklíbne se Beau za svým pivem. Otočím hlavu a dívám se, jak Kadence Turner vchází do mého baru.

Modré džíny, které má na sobě, jsou těsně napjaté a objímají každý centimetr jejího fajnovýho zadku. Její malý pas, křivka boků a tmavých vlasů, které visí do poloviny zad, ji činí ještě přitažlivější. Do prdele, kdybych nechtěl šukat její sexy zadek v té těsné sukni a podpatcích, které měla na sobě naposledy, když jsem ji viděl, určitě bych se neostýchal, stáhnout jí ty džíny, které na ní dnes vypadají jako namalované. Rychle prohledám oblast a najdu každého Toma, Dicka a Fuckera (Toma, čuráka a sráče), který se na ni dívá. Ale ona o tom nemá ani páru. Něčemu se směje, než se konečně rozhlédne, očima zachytají moje a její postoj na malý okamžik zakolísá. Přesně tak bejby, měla by ses mě bát.

Rychle se zotaví, než se otočí a zaujme místo vedle své nejlepší kamarádky Holly. Holly McAdams, místní kadeřnice, chytračka, a divoška která se vám nebojí říct, co si myslí.

„Ach, podívej, je na rande.“ Zasměje se Beau, když se dívám, jak se nějaký teploušský sráč naklání a políbí jí na tvář.

„Buď opatrný, Nixi,“ varuje Jesse, jeden z mých bratrů, než se napije piva. Uvolním úchop, který mám na svém pivu, než udělám něco impulzivního, jako že bych ho na toho kreténa hodil.

„Jo, je to jen zasranej nepořádek, který čeká, až se stane,“ souhlasí Sy, ale můžu to, kurva přiznat?

Ne. Od té noci před třemi lety jsem na ní nepřestal myslet. Ještě před nocí kdy jsme vyjebali s jejím životem, jsem ji chtěl. Vyrůstat v Rushfordu, všechny docela dobře poznáte, ale Kadence Turner si vždycky udržovala v ústraní. Byla nedosažitelná. Nepomáhalo, že jsem byl o deset let starší než ona, ale všechno vyletělo z okna, když se zapletla s jejím bývalým snoubencem Edwardsem.

„Nikdy se to zasraně nedozví.“ Podívám se zpět na stůl a ujistím se, že je slyšet moje varování. Možná ještě nejsem prez Rebels, ale držím náplast VP a vím, že by moji bratři nikdy nic neřekli.

„Kundička jako je tahle, nikdy nechodí s muži, jako jsme my,“ řekne Sy a podívá se na Holly.

„Kundičky jako je tahle neví, že chtějí muže jako my, dokud neochutnají,“ opravím ho. Kadence povýšená mrcha, ale když se na ni podívám, vím, že jednu noc s ní a způsobím její rozpad. Musím tu noc dostat.

„Neříkej si to dál, Nixi.“ Beau se směje, ale já vím, že nesním. Viděl jsem záblesk něčeho v jejích očích, který jsem chytil, když mě sledovala, jak vcházím do učebny, ale rychle to schovala. Nikdy jsem takovou ženu nechtěl; něco na ní mě nutí chtít víc. Mohla to být vina, kterou jsem cítil od té noci před třemi lety; nevím, ale potřeba chránit ji, dokonce i přede mnou, je silnější než cokoli, co jsem kdy cítil.

Rozhodl jsem se pobavit, a těm mužům to ukázat: „Jen se dívejte a učte se chlapci.“ Postavím se z boxu a přejdu ke stolu, kde sedí. Teploušský sráč teď sedí naproti ní, ale to mě vůbec nesere. Nasměruji na něj pohled a čekám, až si toho všimne. Trvá mu deset sekund a je pryč.

„Dobrý večer dámy,“ pozdravím je a vklouznu na místo, odkud se právě vyvalil ten pičovskej sráč.

„Co chceš?“ zeptá se chytračka a zkříží si ruce na prsou. Sleduji, jak si asi myslí, že zaujímá uvolněnou pozici, ale nejsem hloupý. Vím, že ji děsím.

„Co chci?“ Opakuji její otázku s očima na Kadence. „Prostě jsem si přišel popovídat.“ Usmívám se, ale ona nereaguje.

„Jak vidíte, jsme zaneprázdněné, takže pokud nás omluvíte,“ řekne Holly, ale ignoruji ji a sleduji Kadence.

„Jsi na rande, slečno Turner?“ Zdůrazním slečnu, jen abych ji naštval. Přikývne, ale slovně neodpovídá. „S tím pičusem?“ Ukazuji na místo, odkud právě pičovský sráč sprintem utekl. Znovu přikývne a její ticho mi začne vadit. Musím jí slyšet mluvit. „Je to zasranej teploušskej sráč. Pojď se mnou. Ukážu ti, jak tě skutečný muž vezme na rande.“ Ušklíbl jsem se, když jsem viděl, jak jí zaplálo v očích. „Přemýšlíš o tom, že jo?“

„Prosím! Nikdy by s tebou randila,“ Holly vystřelí zpět a zasraně pořád mluví.

„Okej, pojďme prostě šukat.“ Zkusím to znovu, dobře vím, že mé šance jsou opravdu minimální. Jen si s ní chci právě teď pohrát.

„Znechucuješ mě,“ zasyčela a zvedla se k odchodu. Popadnu ji za ruku a zastavím. Pokouší se vytáhnout z mého dosahu, ale odmítám ji pustit.

„To nemyslíš vážně. Viděl jsem, jak ti planou oči, když o tom přemýšlí. Vsadím se, že bych tě zasraně přinutil celou noc křičet, nebo ne, Kadence?“ Rozpaky ji zaplaví tváře a na chvilku si myslím, že mám pravdu. Cítí tu přitažlivost, kterou máme? Držím svůj výraz prázdný, nenechám ji vidět, jak moc mě to uspokojuje. „Poslední šance, slečno Turner.“ Znovu zdůrazním slečnu a miluju, jak to zní.

„Raději bych byla svázána v posteli, a tisíce blech mě požíralo, než abych ti dovolila se mě dotknout,“ vyplivla a já se málem začal řehtat. Kdyby jen věděla, jak mě její postoj vzrušuje.

„No, můžu ti říct, že kdybys byla svázaná na mé posteli, a já tě požíral, bylo by to sakra mnohem uspokojivější.“

„Ježíš.“ Zavrtí hlavou.

„Nixi, musíme jít ven. Právě volal Red.“ Beau přichází za mnou a brání mi zareagovat.

„Jo.“ Vystoupím z boxu a mrknu na Kadence. Protočí oči, ale nic neříká. „Uvidíme se brzy, Kadence,“ slibuji.

„Jo, ve tvých snech, kreténe,“ vysmívá se a kluci se smějí. Zamířím ven, aniž bych se otočil, ale malá část mě ví, že mě sleduje. Možná se mě bojí a má na to právo, ale něco tam je. Nevím, co to je a vím, že bych to neměl dělat. Ale to mě poser, jestli to dokážu zastavit.

„JSI SI JISTÝ, že to chceš udělat?“ Zeptá se Beau vedle mě, když čekáme v zatemněné dodávce. Noha mu poskakuje nepříjemným tempem, zatímco rukama vrtí v klíně.

„Nedopustím, aby ji shrábnul nějaký z těch zkurvenců.“ Zesílím hudbu ve staré rozbité dodávce, kterou klub vlastní.

„Máš ji rád.“ Není to otázka, ale vypozorovaný fakt, který mě sere.

Mám ji rád? Do prdele je to víc než to; pohrává s mojí zasranou hlavou.

„Nemám ji rád. Je to učitelka mého dítěte,“ vysvětluji, ale oba víme, že lžu.

„Je víc než učitelka Z,“ odvětí a má opět pravdu. Je víc než to. Možná je to vina, kterou cítím, že byla chycena v našich zasraných sračkách před třemi lety. Nikdy se to tak nemělo posrat, ale stalo se a od té noci, byla slečna Turner v mé zasrané mysli.

„Ona je právě teď zasraná práce, tak zavři kurva hubu.“ Sleduji, jak mu pořád poskakuje noha, a kdybych nevěděl, že je na dojezd, řekl bych mu, aby toho nechal. Nikdy předtím takový nebyl. Měl sračky pohromadě, než začal žít s náma a pochytil životní styl Rebelů.

Je to moje chyba, že se stal závislým. Měli jsme šanci se dostat ven, před lety. Ale nechtěl jsem. Nechtěl jsem začít žít čistý a normální život. Můj otec tento životní styl idealizoval a já v něm zůstal.

Vyrůstat v klubovně, bratři byli spíš otcové, každý dohlížel jeden na druhého jako na vlastního. Miloval jsem to. Byli jsme rodina. Jo, v průběhu let se přesvědčení klubu změnilo; všichni jsme se změnili. Moc a chamtivost se staly hnací silou a z Rebels se stali psanci. Na začátku jsem nesouhlasil, ale jak roky plynuly, uvědomil jsem si, že to byl způsob klubu. Žijete buď podle kódu, nebo ne. Klub je moje rodina, a to je všechno co potřebuju.

„Myslíš si, že brzy odejde?“ Opře si ruku o koleno, aby ho nezastavil. Neodpovídám, ale podívám se dolů na fotografii Kadence, která na mě zírá. Dívá se přímo na mě, ale neuvědomuje si, že byla pořízena její fotografie. Tmavé vlasy má vyčesané na temeni hlavy v nějakém fantazijním zasraném stylu a její pohupující se tělo je natěsnaný to nějakýho těsnýho oblečení, jako minulý týden.

Po noci v baru byly věci pro Rebels napjaté. Jeden ze soupeřů klubu zamířil zpět do města, s novou posádkou a žádným zasraným strachem z toho, co by se jim mohlo stát. Říct, že to šlo dobře, by bylo slabé slovo. Byli jsme nenápadní a drželi se, abychom mu ve správný čas oznámili, že výhružka, která byla dána před třemi lety, stále platí.

„Do prdele Beau, přestaň zasraně kňourat.“ Umístím fotografii zpět dolů a vrátím se k sledování dveří. Čekali jsme tu dvě hodiny na naši šanci ji unést.

„Vidím ji.“ Beau se posadí trochu rovněji a můj pohled se na ni uzamkne. Dneska má na sobě krátké-jako-sviňa černé šaty a já se musím přinutit, abych přestal zírat. Do prdele, vzpamatuj se, Nixi.

„Jo.“ Otočím klíčem v zapalování.

„Má s sebou blondýnku.“ Natahuje se po své zbrani.

„Jen vezmeme Kadence,“ přikážu, a pak opatrně vyjedu z našeho parkovacího místa a udržuju pomalé tempo.

„Opravdu to chceš udělat, Nixi?“ zeptá se mě znovu a vím, že se na mě jenom dohlíží. Udělal bych to samé. Ale kurva, přeji si, aby sakra držel hubu.

„Už jsme ji život posrali, Beau. Ani se mě na to neptej.“ Zajedeme za roh dalšího bloku a zaparkujeme. Vím, že tohle je špatné, a poslední věc, kterou klub potřebuje, je větší zasranej stres, ale nemůžu si pomoct, musím mít nad tímto kontrolu. „Neposer to,“ varuji, ale je to spíše připomínka pro mě.

„Už se to někdy stalo?“ zeptá se, když oba opustíme dodávku.

„Ne, ale všechno je jednou poprvé.“ Neodpovídá, jen mě následuje uličkou, kde počkáme.

Ulice je prázdná, ale to nezastaví točení úzkosti v mých vnitřnostech. Tohle jsou zasraný sračky, ale pokud chci Kadence pomoct, musím to udělat. Záblesk adrenalinu, který jsem necítil dlouhý zasraný roky, mnou projede, když se zvuk jejich hlasů blížil.

Kurva. Tyhle sračky se stanou. Podívám se na Beaua s přikývnutím, pak vystoupím a chytím ji.

„Co to kurva?“ Ztuhne pod mým držením.

„Jdi do prdele, kreténe,“ zakřičí Holly do tiché noci.

„Kurva, přestaň křičet, děvko.“ Beau se začne pohybovat, aby ji vzal, když já chytil Kadence a táhnu ji k dodávce.

„Pomoc! Pomozte někdo!“ Holly do něj kopne a na vteřinu si myslím, že ho skolí, ale on se otočí a popadne ji, do uspávacího držení. Odpadne mu do paží, takže mu nezbývá než ji nechat sklouznout na zem.

„Prosím, nedělej to.“ Kadence stále bojuje v mém držení, ale jsem na ni moc silný.

„Jen tiše pojď a nic se jí nestane,“ zašeptám jí blízko ucha.

„Seru na tebe,“ zasyčí, a jak je situace v prdeli, sledovat jak bojuje, probouzí mýho ptáka. Ježíši, znovu ne. Podaří se jí vytrhnout z mého držení a zasadí ránu mým koulím.

„Do prdele,“ zavrčím a ohnu se bolestí v pase, než dopadne další rána, tentokrát do spánku. „Ježíši, kurva.“ Třu si to místo a sleduju, jak se otočí a padá zpět do čekající Beauovy náruče. Předtím, než stačí cokoliv říct, zakryje jí ústa a táhne do dodávky.

„Co do prdele uděláme s touhle?“ Zeptá se Beau a přikývne na Holly v bezvědomí, ale moje oči se zamknou na Kadence. Pořád bojuje, ale když mě konečně pozná, ztuhne.

Jo, jsem zasranej kretén.

„Nech ji,“ řeknu, protože není cesty zpět.

„Nemůžeme ji tam nechat. Popadni ji,“ řekne Beau vyděšeně a mě chvilku trvá, než souhlasím. Poslední věc, kterou potřebujeme, je její identifikace. Nakloním se, zvednu ji a položím na záda. Při pádu se praštila do hlavy a malý řez na čele rychle krvácí.

„Dej jí něco na hlavu,“ řeknu mu a už toho lituju. Nikdo neměl být zraněn.

„Můžeš říct Redovi, že ses u jedné nedokázal zastavit,“ vtipkoval, když jsem zavřel dveře. Nevím, co kurva uděláme s její přítelkyní, ale s tím se budu zabývat, až se vrátíme do klubovny. Prověřuji své okolí a ujišťuji se, že nás nikdo neviděl unést dvě ženy, a pak jdu na místo řidiče.

„Nikdo neměl být zraněn,“ řeknu mu a poslouchám ho, zatímco Kadence stále bojuje proti jeho držení.

„Tak jsi měl tu divošku chytit ty,“ zavrčí, ale nereaguji. Moje mysl už běží tím, jak se vypořádám s Redem. Dnes večer jsem šel proti svému Prezovi. Proti klubu. Je to jedna věc, vyjebat s tátou, ale s jeho klubem?

Do prdele, přeji si, aby nemuselo být kvůli ní.