HP - EPILOG

Překlad: Lenuszka

Roman

O deset let později

„Pokračuj v takovém líbání a skončí to dalším dítětem v mém břiše,“ řekne Alena, která se vedle mě protáhne.

Líbám ji po zádech dolů, přes vykrojenou prdelku, než jí roztáhnu nohy a olíznu ji tam.

„Ale víš, jak moc mě vzrušuje, když nosíš moje dítě.“

„Dala jsem ti čtyři syny a dceru, Romane,“ zaprotestuje, ale roztáhne nohy víc, abych svým jazykem mohl ochutnat její sladkost.

„Dovol mi tě oplodnit, královno Aleno. Naposledy, nech mě tě oplodnit a zplodit život ve tvém lůně.“

„Pokračuj,“ zavzdychá a odsune se, dokud není na kolenou, abych mohl sát celé její citlivé maso.

Další chvíli saju její kundičku, než se odsunu a kleknu si za ni.

„Romane,“ zakňourá.

„Chci tě nakrmit svým ptákem, dokud je tvoje kunda tak hladová.“

Tvrdě přirazím, a svou tloušťkou ji roztáhnu na maximum. Musím chvíli počkat, aby si zvykla, ale jakmile se uvolní, zatlačím jí ramena dolů, aby měla spodní část těla na plocho na posteli. Chytím ji za kulaté boky a šukám ji hluboko, až její kundička spolkne moje péro. Zírám na místo, kde jsme spojení, vidím, jak moje žilnaté péro mizí v její malé růžové kundičce.

„Můžu tě znovu naplnit, že, moje královno?“ řeknu a ona v reakci na ta slova zasténá. „Jsi můj, abys mě oplodnil.“

Zavrtím nad ní, zatímco cítím kapky potu, jak mi stékají po hrudi. Její kunda mě tiskne tím víc, čím mluvím, a já cítím, jak moje péro obklopuje mokro.

„Podívej se na sebe, tak dokonalá. Tak sladká a nevinná. Nohy široce roztažené, čerstvá malá kundička pohlcuje moje péro. Byla jsi pro mě stvořená, Aleno. Stvořena pro to být mou spřízněnou duší.“

„Romane!“ vykřikne do polštáře a já cítím, jak jí tělem proběhne orgasmus. Její svaly se zatnou a pak se uvolní, když jí vlny tepla naplní žíly.

Zabořím se co nejhlouběji to jde a hluboko uvnitř ní se vystříkám. Skoro z té intenzity odpadnu, ale zvládnu se opřít o lokty a položit se na ni. Oba lapáme po vzduchu, když ji naplním, ale Alena je ta, která se začne smát a přeruší tak atmosféru.

„Vždycky dostaneš, co chceš,“ řekne, podívá se na mě a já se kousnu do předloktí.

„Protože to je přesně to, co chceš ty, moje královno. Viděl jsem tě, jak ses včera dívala na dětské oblečení malé Tabby. Jsi připravena na další.“

„Možná.“

Pokrčí rameny, ale já zachytím pohled v jejích očích. Znám svou Alenu lépe než kdo jiný. Poznal jsem z jednoho pohledu, že chce ještě jedno. A já jí vždycky dám, co chce. I když si o to neřekne.

„Miluju tě, moje královno,“ řeknu, políbím jí rameno.

„Miluju tě, můj králi.“ Zavře oči a spokojeně se usměje.

„Děkuji.“