FM - 30. kapitola

Překlad: Lenuszka
Kor.: Jitka

Sara

            Všechno se stane během okamžiku. V jedné chvíli stojím za Peterem, a ten agent se mu pokouší nasadit pouta, když v příštím okamžiku se ozve dunivý výstřel, a helma toho muže exploduje, na Petera se snese krev a mozek. Peter skočí do akce, vezme si zbraň toho mrtvého.

            „Saro, dovnitř!“ popadne mě máma za paži, táhne mě dozadu, v tom začne ohlušující střelba, smíchaná se zvuky vrtulníku.

            „Ne, vy běžte dovnitř!“ ječím, vyprostím se z jejího držení. Nemůžu tu Petera nechat. „Běžte ihned dovnitř!“

            „Tvoje dítě!“ křičí táta přes ten hluk, chytí mě za zápěstí, když se chci vydat dopředu. „Jsi těhotná, pamatuješ?“

            Ta připomínka je pro mě jako studená sprcha.

            Zapomněla jsem na ten malinký život uvnitř mě, dítě, které Peter tak moc chce.

            „Běž dovnitř, Saro. Hned!“ Máma mě popadne za druhé zápěstí a tentokrát se podvolím, doklopýtám do domu, když se ulice stane válečnou zónou.

            „Musíme… utéct… oknem,“ zasípá otec, předkloní se v hale. „Ty kulky, ony--“

            „Je to v pořádku, tati. Prostě dýchej.“ Chytím ho za loket, když začne kolabovat, ale je pro mě moc těžký, takže stihnu jen zmírnit jeho pád.

            „Kde jsou tvé léky?“ Můj hlas je vysoký panikou, když mu začne modrat tvář. „Mami, kde má léky?“

            „K-kuchyň.“ Zní jako by byla v šoku. „V-vrchní skříňka napravo.“

            „Okay, budu hned zpátky.“ Okno obýváku exploduje, když kolem něj sprintuju a sotva zaznamenám kousíčky skla, které mi zasypou kůži.

            Musím donést tátovi léky.

            Nemůžu teď myslet na Petera, nemůžu se soustředit na tu toxickou hrůzu, která mi svírá hruď.

            On to zvládne.

            Musí.

            Otevřu skříňku, vezmu tátovy nitroglycerinové tablety a lahvičku aspirinu, pak sprintuju zpátky, zatímco vrtulník někam odletí a střelba utichne.

            Máma klečí u tátova bezvládného těla, její tvář je maskou hrůzy, když se podívá na mě. „Nedýchá. Saro, on nedýchá.“

            Už jsem na kolenou, stlačuju tátovi hruď a počítám si pro sebe, pak se sehnu a dám mu umělé dýchání.

            Jeho hruď se nafoukne vzduchem, který jsem mu dala, pak klesne a zůstává nehybná.

            Bojuju s rostoucí panikou, začnu znovu stlačovat hruď.

            Jedna, dva, tři, čtyři—

            Dveře se rozletí a dovnitř vpadnou dva bojující muži.

            Je to člen jednotky rychlého nasazení a krví pokrytý Peter.