FM - 23. kapitola

Překlad: Lenuszka
Kor.: Jitka

Sara

            Když další ráno vstávám, pořád jsem podivně unavená, a vůně snídaně, která se sem line z kuchyně dole, mi působí spíš špatně, než aby vzbudila mou chuť k jídlu jako obvykle. Se zamlženýma očima doklopýtám do koupelny, a když si čistím zuby, dojde mi, že je dnes sobota.

            A taky, že jsem už před čtyřmi dny měla dostat menstruaci.

            Nával adrenalinu mě zcela vzbudí. Srdce mi buší, spěchám zpátky do ložnice, vytáhnu svůj telefon a horečně počítám dny v kalendáři, abych se ujistila, že jsem se nespletla.

            Nespletla.

            Stoprocentně mám zpoždění a tentokrát z toho nemůžu vinit stres.

            Nakoupila jsem si domácí těhotenské testy, když jsme mluvili o dětech, takže pro jeden běžím do koupelny. Až na to, že jsem zrovna čůrala a nemůžu ze sebe vyždímat už ani kapku.

            Tiše proklínám svou nedostatečnou prozíravost, nacpu naprosto suchý test zpátky do krabičky, dám ji zpátky do šuplíku a jdu se obléknout.

            Musím počkat po snídani, abych si ten test udělala.

xxx

            „Tví rodiče tu budou každou chvíli,“ informuje mě Peter, když dojdu dolů, úplně jsem zapomněla, že dneska přijdou na pozdní snídani.

            „Zase jsem zaspala?“ podívám se na hodiny. „Oh, páni, jo.“

            Je 11:27 – přesně tři minuty před tím, než mají mí rodiče dorazit.

            „Musela jsi být opravdu utahaná,“ řekne Peter, posype nadýchaně vypadající quiche petrželkou. „Jak se dnes ráno cítíš, ptichka?“

            Zaváhám, pak mu věnuju široký úsměv. „Fajn. Jen jsem se potřebovala dospat, to je všechno.“

            Při tom, jak moc chce můj manžel dítě, je lepší, když si budu jistá, než mu to řeknu. Pokud je to falešný poplach, nesnesla bych, že by byl zklamaný.

            Nevypadá, že by mi úplně věřil, ale než může něco říct, rozezní se domovní zvonek. Spěchám ke dveřím pozdravit své rodiče a ve chvíli, kdy vejdeme do jídelny, vidím, že Peter už prostřel stůl.

            „Oh, páni,“ řekne máma, když zkusí kousek slaného koláče. „Peter, musím říct, že jsem byla v pětihvězdičkových restauracích a tam tak skvěle nevařili.“

            On jí věnuje vřelý úsměv, a můj otec souhlasně zamručí, když zakousne do své porce. Mí rodiče jsou s Peterem pořád opatrní, ale pomalu si je získává tím, že je vzorný zeť. Když jsem byla s Georgem a byli jsme oba vytížení, neviděli jsme mé rodiče i víc jak jednou za měsíc, ale Peter se ujistil, že je vídáme minimálně jednou týdně. Taky jim seká trávu, stará se o technologické a údržbářské práce v jejich domě, celou tu dobu si mí rodiče myslí, že to dělají všechno sami a on jen sem tam přiloží ruku k dílu.

            „Máš k tomu opravdu nadání,“ řekla jsem mu před pár týdny. „Je získávání nepřátelsky naladěných rodičů tvé ženy něco, co se učí ve škole pro zabijáky?“

            Peter klidně kývnul. „Rodiče manželky, výbušniny, zbraně vysokého kalibru – s tím vším se musí zacházet opatrně. Navíc mám tvé rodiče rád. Stvořili tebe.“

            Tehdy jsem se na něj usmála, cítila se neskutečně šťastně. Nevím, co jsem si představovala, když jsem uvažovala o našem životě po svatbě, ale doteď je všechno nad má očekávání. Temnota naší společné minulosti pořád přetrvává někde v pozadí, ale budoucnost teď vypadá tak jasně, že na tom skoro nezáleží.

            Dosáhli jsme nemožného: společného normálního a šťastného života.

            Po tom, co dojíme pozdní snídani – kterou spolykám navzdory své lehké nevolnosti – vezmu mámu nahoru, abych jí ukázala stylový kabát, který jsem si koupila on-line. Táta zůstává dole, usadí se v našem obýváku, aby sledoval zprávy na naší velkoplošné televizi, zatímco Peter uklízí nádobí.

            Máma mi ten kabát hned schválí – miluje módní věci – a já se omluvím, abych si konečně udělala ten test, když sem dolehne tátův hlas.

            „Lorno, Saro, pojďte sem. To musíte vidět.“

            Ve stejnou chvíli mně i mámě zabzučí telefon.

            Vyměníme si pohledy plné obav a souběžně vytáhneme svoje telefony.

            Na mé obrazovce je upozornění z CNN.

            Píše se tam Podezřelý teroristický čin v terénu FBI v Chicagu. Oběti nejsou známé.