CH - 23. kapitola

Překlad: Lucianna

Kapitola 23 – Viper

Ten týden utekl rychleji, než jsem si pamatoval za celý svůj život. Moje tréninky a cvičení, byly prioritou číslo jedna, ale zjistil jsem, že kdy se nesoustředím na to, odkud se objeví moje další žena, přidalo mi to spoustu času navíc. Provedl jsem kompletní inspekci svého domu, prošel každou skříňku a skříň, a zbavil se spousty sraček, které jsem nepotřeboval a nikdy bych je už nepoužil. Jak vůbec může jeden svobodný chlap, nashromáždit tolik krámů?

Než jsem se nadál, byla neděle. Den v knihovně. Stále jsem psal Michelle každé ráno, s otázkou jak to jde, a většinu dní, to byla stejná odpověď, ačkoliv sem tam jsme si pár minut také psali.

To ráno, jsem místo své obvyklé zprávy, poslal jinou.

Uvidíme se v 9?

Odpověděla skoro okamžitě.

M: Jop. Matthew sotva usnul, včera večer. Je tak nadšený.

Dobře. Řekni mu, že já taky. Nějaká možnost, že bych ho potom vzal na jídlo?

M: Rozhodně. Možná to změní jeho nadšení v bouři, ale jsem si jistá, že se mu to bude líbit. Děkuji, Vipere. Tohle pro mě znamená víc, než si myslíš.

Poslední zpráva, mi zlepšila den. Vědomí, že je Matthew tak nadšený, byla jedna věc, ale vědomí, že to Michelle oceňuje, mi uzavřelo kruh.

Říkal jsem ti to, Mikeu. Říkal jsem ti, že budu pomáhat, kámo. Snažím se.

Odbilo devět hodin a já stál u Michelle na verandě a mačkal zvonek. Jako stádo bůvolů, běžící domem, přiletěl Matthew z kuchyně ke dveřím, s Michelle, která ho hned následovala, kroutíc hlavou.

Smála se, když otevřela dveře. „Vážně. Tohle dítě je šílenec.“

„Jak se máš, kámo?“ prohlašoval jsem tak nadšeně, jak jsem jen mohl. Matthewovo hubené, malé tělo, skočilo směrem ke mně, s naprostou důvěrou, že se natáhnu a chytím ho. Samozřejmě, že ano.

„Nemůžu se dočkat. Dnes je den Na farmě. Pamatuješ?“ vykládal vzrušeně, se zářícíma očima.

„Jak bych mohl zapomenout?“ odpověděl jsem, podíval se na Michelle a mrknul na ni.

Objala se pažemi kolem těla a usmála se na mě, se zavřenými rty.

„Řekla jsi mu to?“ zeptal jsem se jí.

„Um…“ Zamračila se a pomalu zavrtěla hlavou, jasně zmatená z toho, na co jsem se zeptal.

„O tom potom?“

Vykulila oči. „Och. Tohle. Ne.“ Zasmála se. „Už byl i tak nadšený z té knihovny, že kdybych mu řekla o té druhé části, musela bych ho zamknout v pokoji na celé ráno.“

Stočil jsem pozornost zpátky k Matthewovi, který mi vykoukával díru skrz mě, asi dva centimetry od mé tváře.

„Takže, dneska po knihovně, co kdybychom se zastavili na nějaké jídlo? Vím o skvělém místě, kde tě nechají louskat buráky a házet slupky na zem.“

„Ani náhodou!“ zašeptal Matthew nahlas, a pohnul se ještě blíž k mému obličeji, pokud to bylo vůbec možné.

„Ty moc nepřemýšlíš o osobním prostoru, co, kámo?“

Odtáhl se zpátky a nakrčil nos nahoru. „Co to je?“

„Ale nic.“ Zasmál jsem se. „Připravený jít? Pojďme dřív, abychom dostali prďácké místo na to přátelském koberci.“

„Co je to prďácké místo?“ zeptal se znovu.

Michelle si zakryla ústa rukou a tiše se smála. „To zjistíš,“ zavtipkovala, když zavrtěla hlavou a podala mi Matthewův batoh.

Hodil jsem si ho přes rameno a byli jsme ze dveří.

O pár hodin později, jsme četli knížku o telátku, které odešlo z farmy a nemohlo najít cestu domů, zpívali jsme nejdelší verzi Old MacDonalda, jakou jsem kdy slyšel, a dělali tanec, kde jsme měli předvádět různá zvířata. Chtěl jsem být slon s dlouhým chobotem, ze zjevných důvodů, ale Matthew mi řekl, že nemůžu, protože ti nežijí na farmě a udělal ze mě kačera.

Příběhový čas skončil a já ho zapnul do sedačky na zadním sedadle v mém autě.

„Kam teď zase pojedeme?“ zeptal se svým pištivým hláskem.

„Je tu restaurace, kterou mám rád, a jmenuje se u Kovboje Phila. Když si sedneš, dají ti na stůl misku buráků a můžeš je jíst a házet slupky přímo na zem.“

Ve zpětném zrcátku, jsem mohl vidět, jak otevřel svou malou pusu a vykulil oči. „Wow!“ zašeptal.

„Jop, a mají tam hernu, se všemi těmi vycpanými zvířaty, co kdysi dávno žila, ale teď jsou vycpaná. Je to fakt úžasné.“

Aniž by řekl další slovo, složil si ruce do klína a díval se z okna, usmívajíc se. Znovu tím zatraceným úsměvem.

Hosteska nás dovedla ke stolu, přímo uprostřed restaurace a položila nám tam menu, spolu s buráky. Matthew ještě ani nevylezl na svou židli, a už sahal po misce.

„Vydrž, vydrž.“ Zasmál jsem se a pomohl mu, si sednout.

Hosteska se usmála a šla pryč, když jsem si sednul na židli vedle něj.

Než jsme vůbec zvedli jídelní lístky, abychom si je prohlédli, zapípala mi na telefonu zpráva.

Byla od Michelle.

M: Ahoj. Vím, že je to naprosto neurotické, ale nejsem zvyklá, být od něj pryč tak dlouho. Jak to jde?

Nemohl jsem si pomoct.

Má se skvěle. Právě jsme vyzvedli dvě děvky a míříme zpátky do hotelu, vykouřit pár jointů. Proč jsi mi neřekla, že nesnáší vodku? Je to rum!

Jsem rozhodně mrtvý.

Podíval jsem se na Matthewa, který zuřivě rozbíjel buráky pěstí, jako kladívkem a házel je na zem, aniž by je nejdřív snědl.

„Máš nejdřív sníst ten burák, truhlíku.“

Nevinně se na mě podíval a pokrčil rameny. „Nemám rád buráky.“

Když jsem se na něj znovu usmál, pípnul mi telefon.

M: Nejsi VŮBEC vtipný.

Místo abych odepsal zpátky, naklonil jsem se blíž k Matthewovi. „Hej, uděláme si spolu selfie, a pošleme ji mamce?“

Nadšeně přikývl. „Můžeme našpulit pusy?“

„Vážně? Nevíš, co je osobní prostor, ale umíš našpulit pusu?“ Protočil jsem oči.

„Co?“

„Ale nic.“ Přitáhl jsem jeho malý obličej ke svému a oba jsme usmáli, když jsem udělal fotku a poslal ji Michelle.

„Tak, co bys chtěl jíst?“ zvedl jsem menu a prohlédl ho.

„Chci salámovou pizzu, kuřecí nugety a nudle,“ odpověděl, aniž by se na mě podíval od svého zaneprázdnění rozbíjením buráků.

„Nemají tu nudle a neobjednám ti celou pizzu, takže co takhle ty kuřecí nugety?“

Pokrčil rameny. „To zní dobře.“

Znovu mi pípnul telefon.

M: Podívej se na tu šťastnou tvář!

Jeho, nebo moji?

Servírka konečně přišla a objednali jsme si. Matthew rozzářil obličej, když jsem mu navrhnul, že zkontrolujeme hernu, zatímco budeme čekat na jídlo. Cestou do herny, jsem se stavil u baru a rozměnil dvaceti-dolarovou bankovku za dva balíčky čtvrťáků. Jeden pro Matthewa. Jeden pro mě.

Netrvalo dlouho, než jsme se naprosto ponořili do her. Já byl na dobré cestě udělat nový rekord na pinballu, zatímco Matthew byl o dva stroje dál a točil volantem v závodní hře.

Slyšel jsem přijít pár dětí do místnosti, ale byl jsem tak zabraný, že jsem tomu nevěnoval moc pozornosti.

Ani ne za minutu, nebo tak, Matthew zaječel. „Hej!“

Hlava mi vystřelila doprava, abych uviděl, jak Matthew stojí vedle hry, na které právě byl, s rukama v bok, a mračil se na jednoho z kluků, nebo spíš puberťáků, nyní sedícího v jeho sedadle. „To bylo moje. Já tu byl první.“

Ten malý sráč se ani neohlédl; prostě se jen vysmíval. „Sorry, kluku. Tohle je moje hra. Hraju ji vždycky, když jsem tady, takže ji teď hraju.“

Přešel jsem za toho protivného grázla a dal ruce na sedadlo, hned za jeho rameny, když jeho kamarádi udělali několik kroků zpátky. „Promiň, tys ho neslyšel? Byl tu první.“

„Neslyšel jste mě?“ odsekl zpátky, aniž by vzhlédl. „Řekl jsem, že chci hrát, tak budu hrát.“

„Ok.“ Poklepal jsem mu na rameno. „Tady je dohoda – pokud jsme na tom teda tak, že děláme to, co chceme a kdy chceme, ať už je to správné, nebo špatné, já mám náladu na to, zmlátit nějakého usmrkaného, poďobaného, pubertálního sráče, který se vytahuje na malé děti. Jediný, koho vidím v téhle místnosti, jsi ty, takže můžeš prosím vstát?“

Pustil volant a vyskočil ze sedadla jedním pohybem a otočil se tváří ke mně, ale nečekal, že se bude dívat do mého hrudníku. Jeho oči se pomalu zvedaly k mým, zatímco mu padala brada.

„Hádám, že moje kozy jsou jediné, které jsi kdy viděl, synu.“

„Poslouchejte, omlouvám se.“ Zvedl ruce a couval pryč. „Nechtěl jsem být zlý na vaše dítě.“

„Takže co? Byl jsi na něj zlý náhodou? Tohle na mě nezkoušej. Neměl jsi problém, být malý čůrák, dokud jsi neviděl, že bych tě mohl rozmáčknout malíčkem. Teď odtud sakra rychle vypadni, než to vážně udělám.“

Otočil se a vyrazil ke dveřím, když jsem na něj zavolal.

„Hej! Myslím, že tomuhle mladému muži, dlužíš dolar.“

„Ano. Ano, pane.“ Strčil ruce do kapes a vytáhl pěti-dolarovku. „Tohle je všechno, co mám.“

Zkřížil jsem si ruce na hrudi a trochu se protáhl. „A o co jde?“

„Tady. Promiň, kluku.“ Strčil peníze do Matthewovy ruky a rychle zdrhal ke dveřím.

Matthew se na mě podíval a začala se mu třást brada.

„Hej, hej… to je v pořádku.“ Kleknul jsem si před něj a dal mu ruce na ramena, dívajíc se mu přímo do očí. „Vedl sis dobře, Matthew. Vždycky to dělej, ok? Pokud si na tebe bude někdo dovolovat, braň se. Nenech je, aby s tebou zacházeli takhle, ok?“

Díval se na podlahu a polknul, a já nemohl odolat nutkání, že musím to dítě obejmout. Myslel jsem si, že exploduju, pokud to neudělám, ale nechtěl jsem ho vyděsit.

„Matthew, je v pořádku, když tě obejmu?“

Sotva ta slova opustila moje ústa, vrhnul se mi do náruče a sevřel mě. Vzal jsem do rukou jeho malou hlavu a přitiskl si ji ještě pevněji k sobě.

Tohle byla moje práce na ledě, chránit své spoluhráče, ale kromě nich a babči, jsem neměl moc lidí na světě, o které bych se staral, nebo je dokonce ochraňoval – až do téhle chvíle.