CH - 20. kapitola

Překlad: Lucianna

Kapitola 20 – Viper

První čtyři dny, byly snadné. Nemyslel jsem na svého ptáka, kromě toho, když jsem ho držel na záchodě. Pátý den, na mě Viking začal mluvit. Byl nervosní a připravený si hrát. Ignorování ho, bylo tvrdší a tvrdší, doslova. Snažil jsem se usadit v novém normálu.

Jedna z pozitiv mého nového normálu, byl můj kontakt s Michelle. Pamatoval jsem na to, abych jí každé ráno napsal, když jsem se probudil, a zeptal se, jak se ona a děti mají a jestli něco nepotřebují. Každý den odpovídala stejným způsobem.

M: Díky, ale zatím jsme v pohodě. J

Nepotřebovala mě a to bylo ok. Dokud věděla, že jsem tady, jen pro případ, mohl jsem v noci spát. Navštívil jsem babču ne jednou, ale dvakrát, a nezmeškal jsem ani jeden trénink. Ve skutečnosti, jsem si přidával čas navíc v tělocvičně. Celkem vzato, by to byl skvělý týden, ale stále jsem měl před sebou víkend, než jsem mohl nakráčet do ordinace doktorky Robertsové, a dokázat jí, že mohu být týden bez sexu a stát při tom třeba na hlavě. A… jedním z požadavků, doktorky Robertsové byl, že musím opustit dům a jít jednou ven, ale v pravidlech neřekla nic o tom, že bych si nemohl vzít sebou zálohu, takže jsem zavolal Brodymu a Kacie, abychom se setkali ve Stumpy´s.

Dostal jsem se tam před nimi a zabral náš obvyklý stůl v rohu. Lítačky se otevřely a, Portland, kráčela ke stolu, s velkým úsměvem na tváři.

„Ahoj, ty!“ Zářila.

„Ahoj.“

Nevěděl jsem, jak se chovat. Obvykle, bych vyskočil a objal ji a řekl něco nepatřičného, ale byl teprve pátý den a já se musel chovat.

Portland, naklonila hlavu na stranu a okusovala konec pera. „Jsi v pohodě?“

„Jo.“ Snažil jsem se znít normálně, jak to jen bylo možné. „Proč?“

„Já nevím, prostě vypadáš jinak.“

„Ne, jsem v pohodě. Jen unavený. Byl to dlouhý týden.“

„Ok.“ Usmála se. „Chceš kořenové pivo?“

„Jistě.“

„Dobře. Hned jsem zpátky.“

Otočila se a právě zmizela v kuchyni, když mi najednou, dvě malé ruce, zakryly oči.

„Hádej kdo je to?“ zeptala se žena, ale bylo jasné, že se snaží změnit hlas.

„Uh…“ Byl jsem vyvedený z míry. Vyzvedl jsem v tomhle baru tolik holek, že to doslova mohl být kdokoliv. „Je to…“

„Tvoje nejhorší noční můra!“ zasmál se muž. Určitě jsem ten hlas znal. Odtáhl jsem ruce a Brody, už seděl naproti mně přes stůl a louskal burák. Stále držíc ruce, jsem se podíval nalevo a uviděl Kacie.

„Dostala jsem tě?“ Usmála se a objala mě pažemi.

Přikývl jsem a zasmál se. „Rozhodně ano. Neměl jsem, kurva, představu, kdo to byl.“

Když Kacie obešla stůl, aby si sedla, všimnul jsem si, že není sama. Za ní ji následovala Michelle.

„Ahoj!“ byl jsem nadšený, že ji vidím.

„Ahoj, cizinče.“ Pohnula se také pro rychlé objetí. „Dlouho jsme spolu nemluvili, co?“

„Jo, opravdu. Je to tak, skoro osm hodin?“

„Vy jste spolu dnes mluvili, lidi?“ Kacie koukala z jednoho z nás na druhého. „Kdy?“

Michelle mi věnovala malý úsměv, než pohlédla na Kacie. „Viper byl opravdu sladký. Píše mi každé ráno, aby zjistil, jestli jsme já a děti v pořádku a jestli něco nepotřebujeme.“

Brody a Kacie se podívali na sebe. Naprosto v šoku.

„Proč sakra děláte tyhle ksichty?“ vyštěkl jsem na ně.

„Jen jsem ohromený, že slyším, jak tě někdo nazval sladkým. Nemyslím si, že se někdy předtím stalo,“ zavtipkoval Brody. Zvedl jsem burák a hodil ho na něj.

Kacie se rozzářila tvář, když se podívala za mě a začala mávat. Otočil jsem se na židli, jen tak, abych uviděl Darlinu smějící se tvář, jak jde směrem k nám, a táhne za sebou muže.

„Ahoj, všichni!“ řekla Darla vesele, když přišla a dívala se na všechny, kromě mě. „Kacie, Brody, pamatujete si Neila. Michelle, Vipere, tohle Neil, můj přítel.“ Ukázala na chlapa v obleku, který stál hned za ní. Udělal krok dopředu a natáhl ke mně ruku, abychom si potřásli. Podíval jsem se dolů na ni a pak zpátky na Darlu, která si kousala ret a měla stažené obočí, jasně zneklidněná mojí reakcí.

Vzal jsem Neilovu ruku pevně do své, potřásl si s ním a usmál se. „Ahoj, Neile. Rád tě poznávám.“

Usmál se zpátky a ukázal řadu perfektně bílých zubů, které vypadaly víc jako dražé žvýkaček, než skutečné zuby. „Taky tě rád poznávám, Vipere. Jsem velký fanda.“

Nádhera.

Otočil se a potřásl si rukou s Michelle a věnoval jí stejný, falešný úsměv. Darla ustoupila za něj a podívala se na mě pro schválení. Místo toho, jsem protočil oči a předvedl zvracení.

„Proč si nesednete, lidi?“ zeptal se Kacie a postrčila si židli blíž k Brodymu, aby udělala víc místa. Portland, přišla zpátky z kuchyně, nesla moje kořenové pivo a postavila ho přede mě.

„Je tohle kořenové pivo?“ Neil se zasmál, dívajíc se na mou lahev.

„Jo,“ řekl jsem pevně, a koukal mu přímo do očí, když si Darla opřela hlavu o jeho rameno a přikrčila se.

„Co mám přinést vám ostatním?“ zeptala se Portland, když vytáhla papír a pero.

Brody zvedl ukazováček. „Pivo.“

Michelle na něj ukázala. „Zdvojnásob to.“

„Udělej to třikrát,“ dodala Darla.

„Máte perlivou vodu?“ zeptal se Neil Portland.

„Mám obyčejnou vodu,“ odpověděla Portland nevinně, „ale můžu do ní dát led.“

„To nevadí. Dám si taky pivo.“ Neil vypadal otrávený z ní, a to, otrávilo mě.

„Můžu dostat kafe, Anno?“ zeptala se Kacie.

„Jistě. Nemáme udělané, ale připravím ti čerstvý hrnek.“ Portland se na ni usmála. „Budu hned zpátky, lidi.“

„Kafe? Teď?“ Brody se podíval na čas na telefonu. „Budeš vzhůru půl noci.“

„Jo, holky měly tu narozeninovou oslavu ve skákacím hradu, po škole, a pokud nedostanu něco, co mě udrží vzhůru, budu spát na tomhle stole, ani ne za pět minut.“ Vyplázla na něj hravě jazyk a vyjekla, když ho Brody chytil mezi své rty. Zatímco si Brody a Kacie, navzájem okusovali obličeje, podíval jsem se doleva, abych uviděl Darlu a Neila, nakloněné k sobě, nosy u sebe, když se něčemu potichu smáli. Povzdechl jsem si a podíval se přímo před sebe, ve stejnou chvíli, kdy se Michelle podívala na mě a pokrčila rameny, s napjatým úsměvem na rtech. Oba jsme to cítili, tu trapnost, být podivínem. Já si nedělal starosti s tím, být podivín. Byl jsem zvyklý být sám a neděsilo mě to. Ale ona byla v téhle samotě nová a já měl obavu, že když jsou všichni tak očividně spárovaní, mohlo by jí být nepohodlně. Usmál jsem se na ni také a pokývnul k prostoru s kulečníkovými stoly. Nedočkavě přikývla a vstala od stolu.

„Nevěděla jsme, že hraješ biliár.“ Podívala se na mě a usmála se, když jsme šli přes bar.

„Nehraju,“ – pokrčil jsem rameny a ukázal přímo před sebe – „ale mám rád hudbu a tady je super jukebox, v rohu za kulečníkovými stoly. Řekl jsem si, že bychom mohly vybrat pár písniček, než se ty zamilované hrdličky uklidní.“

Otočila se a podívala na jukebox v rohu, se svými růžovými a zelenými neony, které jasně zářily. Oči se jí rozsvítily. „Dobrý nápad! Můžeme tancovat, zatímco oni…“

„Wow.“ Zastavil jsem se a zvedl ruce před sebe.

Jakmile zjistila, že už nejdu vedle ní, zastavila a otočila se na patě, čelem ke mně. „Co?“

„Viper netancuje.“

Dala si ruce v bok a našpulila rty. „Ale Viper o sobě mluví ve třetí osobě?“

„Někdy to Viper dělá… pokud netančí.“

Protočila oči, vzala mě za ruku a táhla mě k jukeboxu. „Tančení je snadné. Jen se kýváš.“

„Blbost,“ vtipkoval jsem. „Je to hodně tlaku. Musíš se kývat do rytmu hudby a doufat, že nevypadáš jako naprostý, kurevský kretén, zatímco to děláš a lidi na tebe zírají.“

„Od kdy nemá Viper rád, že na něj lidi zírají?“ Šťouchla do mě loktem, když procházela písničky v jukeboxu.

Vytáhl jsem pár dolarů z kapsy a hodil je do stroje. „Od té doby, co Viper zjistil, že se nekýve do hudby moc dobře.“

Michelle zmáčkla pár tlačítek na jukeboxu a otočila se tváří ke mně, bokem opřená o stroj. „No tak. Tomu nevěřím. Vždycky mluvíš o svých sexuálních úlovcích a s kolika ženami jsi byl, ale taková drobnost, jako tanec, tě děsí?“

„Jo, děsí mě moc!“ bránil jsem se hravě. „Šukám ve tmě a většinu času, bohudíky, má ona zavřené oči. Takže pokud udělám hloupý obličej, nebo pohnu rukou divným způsobem, nikdo další se nedívá.“

„Když mluvíme o sexuálních úlovcích…“ Natáhla krk, aby se podívala přes mé rameno, zpátky ke stolu. Ohlédl jsem se, následujíc její pohled. Portland byla u našeho stolu s velkým tácem, na kterém nesla všechny drinky.

Otočil jsem se zpátky k Michelle. „Co? Portland? Nikdy jsem ji nešukal.“

„Ale chtěl bys.“

„Sakra jo.“

„Proč?“

„Je žhavá. Zkurveně, sžíravě žhavá.“

„Vážně?“ Zvedla se na špičky, aby líp viděla na Portland, zhluboka se nadechla a pak vyfoukla tvářemi vzduch.

„Proč se ptáš? Odkud to přišlo?“ zeptal jsem se.

„Byla jsem vdaná za Mikea sedm let, spolu jsme byli devět. Nerandila jsem od té doby, co jsem byla prakticky v jejím věku, a nejsem připravená teď, ale ráda jsem zamilovaná…“ Odmlčela se a pohled smutně sklopila k podlaze. „… a někdy, za pár let, doufám, že se to možná stane znovu.“

Neodpověděl jsem.

Nevěděl jsem, jak odpovědět.

Prostě jsem na ni koukal a vina mě znovu zaplavila, naplnila mi plíce a způsobila, že jsem byl zatraceně blízko tomu, že jsem se nemohl nadechnout. Ona bude muset jednoho dne, začít znovu, a byla to moje chyba.

„Takže každopádně,“ – odkašlala si a zvedla tvář ke mně – „jsem přemýšlela, co muži dneska považují za žhavé. Hádám, že budu muset pozvednout svou hru, možná se nechat tetovat, nebo předělat prsa.“

Když se sama sobě zahihňala, koutek oka se jí zatřpytil… a mě se zlomilo srdce.