AA - 7. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Abby se protáhla a nahrbila hřbet jako kočka. Ani zdaleka se necítila tak unavená jak předtím. Teprve, až když si uvědomila dotek prostěradla na své kůži, strnula. Něco tu nesedělo. Zcela určitě nikdy nespala nahá. Jednou se o to pokusila a bylo jí to nepříjemné, nemluvě o tom, že jí byla zima. Ale teď jí bylo teplo a příjemně, jakoby jí někdo vložil do postele nahřátý polštář nebo ohřívadlo.

Když Abby otevřela oči, otočila hlavu, aby vykoukla ven. Nejistě se zvedla na loktech. Slunce právě vycházelo. Vůbec si nevzpomínala, jak se včera večer dostala do postele. Když otočila hlavu na druhou stranu, úlekem vypískla. Ne jen, že ležela v posteli nahá, navíc ležela vedle nahého muže. Abby se snažila vykulit z postele, ale zadrželo ji prostěradlo, do kterého byla zavinutá. Bylo jí teplo, protože se probudila přímo vedle Zoranova horkého a nahého těla.

„Co tu děláš?“, vykvikla Abby. Snažila se přitáhnout si prostěradlo až pod bradu.

„Jsi vzhůru,“ pronesl Zoran s úlevou v hlase.

Poté, co se včera večer Abby zhroutila, tak ji odnesl dovnitř a uložil do postele. Ale neprobudila se. V průběhu noci si dělal Zoran stále větší a větší starosti a neustále ji nechával vyšetřovat svým symbiontem, aby zjistil, jestli není zraněná. Nákupy odnesl dovnitř a podle teploty odhadl, co kam patří, zatímco čekal, až se zotaví.

Když to vypadalo, že upadla do ještě hlubšího spánku, tak se nakonec také svlékl a lehl si do postele k ní, kde bylo jeho právoplatné místo jako jejího druha. Celou noci ji držel v náruči a každou chvíli se budil, aby ji zkontroloval.

Abby se zašklebila. Opravdu se potřebovala naučit jeho řeč, nebo získat jeden z těch překladačů, protože tato jednostranná komunikace jí šla pomalu na nervy. Když se jí znovu vybavilo, co se stalo, než vše zčernalo, vytřeštila oči. Pohlédla na Zorana a myslela na to, jak se jeho oči a tvář změnily. Vzpomněla si, jak se jeho kůže proměnila v šupiny a ze zad mu vyrostla křídla. Proměnil se v draka. V opravdového, živého draka!

Ujistila se, že má prostěradlo pevně přimáčknuté v podpaždí a překulila se na bok, kde se opřela o loket. Poté natáhla ruku k Zoranovu obličeji. Byl teplý a měkký. Rukou mu přejela po ramenou a poté po zádech, kde byla ta křídla.

„Ty ses proměnil. Minulou noc ses proměnil v draka. Já to viděla,“ zašeptala Abby s úžasem ve vykulených očích.

„Zi,“ odpověděl Zoran zastřeným hlasem.

Abby se posadila a stále si přidržovala prostěradlo k tělu. „Mohl bys to udělat znovu? Proměnit se?“, zeptala se.

Zoran se zamračil. Nechtěl Abby znovu vylekat. Líbilo se mu držet ji v náruči. Měl rád, když se ho dotýkala. Vůbec se mu nelíbilo, jak vyděšeně vypadala včera v noci předtím, než upadla do bezvědomí.

„Ni,“ řekl Zoran a rozhodně zavrtěl hlavou.

„Ne? Jakože se nemůžeš znovu proměnit, nebo ne, protože nechceš?“, zeptala se Abby a upírala pohled na Zorana.

Zoran si frustrovaně prohrábl vlasy. Chtěl jí vysvětlit, proč se nechtěl proměnit, ale neměl možnost, jak se s ní domluvit. Do příjezdu jeho bratrů ještě zbývalo šest dnů. Teprve potom bude moci Abby implantovat překladač, aby spolu mohli komunikovat. Příšerně ho to vytáčelo, protože toho bylo tolik, co jí chtěl říct a nemohl.

Zoran přehodil nohy přes okraj postele a vstal. Se svou nahotou neměl žádný problém. Teprve, až když uslyšel hlasité zalapání po dechu a uviděl, že si Abby přetáhla prostěradlo přes hlavu, musel se zachichotat a poté vybuchl smíchy. Její stydlivost byla tak zábavná.

Poté, co ji minulou noc svlékl, ho stálo obrovskou porci vůle, aby se jí nezmocnil. Sotva se mu podařilo ji zakrýt, aniž by se jí dotkl. V noci jí byla zima a hledala teplo jeho těla. A on byl více než připravený jí své tělo poskytnout. Bylo to učiněné peklo, protože její vůně a pocit, když ji držel v náruči, ho udržel vzhůru celou noc. Nyní stál před ní tvrdý jako ocel a ona se třásla jako osika v posteli, kterou spolu sdíleli.

Když Abby vystrčila hlavu spod deky, držela oči pevně zavřené. „Můžeš se smát, jak chceš, ale já obvykle nemám ve své posteli nahé muže. Teď běž do koupelny, abych mohla vylézt.“

Při pomyšlení na jiného muže v její posteli Zoran zavrčel. Ten zvuk způsobil, že Abby vytřeštila oči a pohlédla na něj. Včera v noci ze sebe vydával stejné zvuky, a to krátce předtím, než se proměnil v draka.

Zoran znovu vlezl na postel a přitáhl si Abby do náruče. Pohnul se tak rychle, že ho Abby ani nestačila zahlédnout. Strhl z ní prostěradlo a pevně ji k sobě přitisknul. Poté ji prudce políbil. Abby mohla cítit, jak se jí o ňadra otírají hrubé chloupky na jeho hrudi.

Zoran zasténal a položil Abby ruku na hlavu, aby si ji přidržoval, zatímco druhou rukou přejel po její nahé kůži; ještě nikdy předtím nebyla nějakému muži tak blízko. Zachvěla se vzrušením a pochva se jí stáhla touhou.

Zoran se odtáhl a začichal. Když se chtěla Abby odsunout, zavrčel. Cítil její vzrušení. Byla to omamující vůně. Poté ruku přemístil z jejího boku k jejímu vzrušenému středu a přitom z ní nespouštěl oči. Prsty vklouzl dovnitř skrz její jemné chloupky.

Abby nedokázala potlačit tiché zasténání. Ještě nikdy v životě nebyla tak nažhavená a roztoužená. Bránila se a snažila se ze Zoranova objetí vymanit, ale když do ní strčil dva prsty, nedokázala se otočit. Abby zacukala boky. Když ji pohladil po klitorisu a poté do ní vklouzl ještě hlouběji, Abby zasténala a cítila, jak se v ní sbírá vlna směřující k vyvrcholení.

Místo toho, aby ji pustil, tak Zoran Abby posunul tak, že ležela na zádech uprostřed obrovské postele. Zatímco ji tiskl k posteli, tak z ní nespustil oči. Poté pomalu sklonil hlavu a sevřel mezi zuby jednu její bradavku.

Abby se prohnula v zádech. Ze rtů jí unikl výkřik a zazmítala sebou; díky tomu pohybu do ní Zoranovy prsty vklouzly ještě hlouběji. Zoran jí sál bradavku a poté ji pustil. Na chvíli od Abby odvrátil pohled a přešel k druhé bradavce.

Když jí bradavky z jeho laskání naběhly, až to skoro bolelo, Abby zasténala. Boky se jí pohybovaly jako samy od sebe tam a zpět, takže jí Zoranovy prsty vklouzly do kanálku hlouběji. Tělo se jí pohybovalo v prastarém milostném rytmu.

„Prosím,“ zakňourala Abby. Nevěděla přesně, o co to prosí, jen chtěla, aby se ten tlak, který se v ní shromažďoval, uvolnil. „Zorane, prosím.“

Zoran se sklonil a nahradil prsty svými ústy. Musel Abby ochutnat. Co se včera probudil, tak z její vůně šílel. Potřeboval ji jako vzduch k dýchání. Když ji olízl poprvé, Abby vykřikla. Zoran v odpověď na její reakci zasténal.

Drsnou hranou svého jazyka jí přejel po klitorisu a Abby opět vykřikla, protože to byl tak skvělý pocit, že nevěděla, kde je nahoře a kde dole. Zoran jí přitiskl boky k posteli, sál, lízal a pil její esenci, která se mu vpálila do duše. Přes Abby se převalila vlna orgasmu. Zoran se jí uvelebil mezi nohama a přiložil jí k vagině svůj tlustý tvrdý penis. Přehodil si Abbyina kolena přes ruce. Poté do ní pomalu pronikl.

„Patříš mě, Elila. Prohlašuji tě svou pravou družkou. Nikdo jiný tě nebude mít. Budu tě ochraňovat za cenu svého života. Patříš mě,“ vyslovoval rituální slova svou řečí, která je spolu spojovala a přitom pronikl do Abbyina vlhkého nitra.

Když prorazil její tenkou panenskou blánu, Abby překvapeně vykřikla. Projela jí bodavá bolest a musela zalapat po dechu. Zoranovi došlo, že Abby ještě nikdy s žádným mužem nebyla a zařval. Přinutil se zpomalit, aby si zvykla na jeho tloušťku a velikost. Patřila jemu, pouze jemu a nikdy nikomu jinému nepatřila.

Drak v jeho nitru chtěl vyzvat každého muže, který by se mu ji snažil vzít. Zabil by každého, kdo by jí chtěl ublížit. Jeho boky se začaly pomalu pohybovat. Skoro kompletně se vytáhl a poté přirazil. Abbyino bolestivé kňourání se najednou proměnilo ve zvuky potěšení, zatímco Zoran přirážel stále rychleji a hlouběji. Paže a krční svaly měl napnuté námahou, jak se probojovával k vyvrcholení, aby Abby dopřál další várku potěšení.

Sáhl mezi ně, lehce ji štípl do citlivého klitorisu a Abby okamžitě vyvrcholila. Když také dosáhl orgasmu, zařval tak hlasitě, že to rezonovalo celým domem. Abby s úžasem sledovala, jak Zoran zaklonil hlavu – oči zavřené, ústa otevřená – a naplnil ji svým semenem. Ještě nikdy neviděla něco tak krásného a erotického.

Zoran nepřestával, dokud neucítil, že do Abby vyronil i poslední kapku svého semene. Jeho pach byl nyní i v jejím těle, znamení, že teď patří jemu, Zoranu Reykillovi, vůdci Valdierů. Nyní byla jeho královnou a bude mu patřit navždy. Její tělo už nikdy nebude akceptovat jiného muže. Zoran se zhroutil na Abby, ale ještě se stačil opřít o lokty, aby ji pod svým těžkým tělem nerozmačkal. Pokryl její čelo a tváře malými polibky, odkulil se na stranu a přitáhl si ji k tělu.

„Patříš mě, Elilo,“ zašeptal Zoran a majetnicky přejel rukama po Abbyině těle.

Abby si spokojeně povzdechla. To, co se stalo, už se nedalo odestát. Vždy byla sama k sobě upřímná. Opravdu nechápala, co se stalo, ale akceptovala to. Chtěla Zorana už od toho okamžiku, když ho našla bezvědomého na mokré mýtině její hory.

Věděla, že moc času jim spolu nezbývá. To mezi nimi byla jen taková fantazie, protože pocházeli doslova ze dvou odlišných světů. Již za pár dní se vrátí do svého vlastního světa a ona zůstane tady. Věřila na osud. Měl přistát na její mýtině a ona ho měla najít. Zbytek se nějak vyřeší sám.

Jen jí bylo líto, že spolu nebudou déle. Nemohl tu s ní zůstat – to by bylo příliš nebezpečné. A ona nemohla odejít – toto byla její svět, její domov.

Abby políbila Zorana na rameno a posadila se na okraj postele. Bylo zbytečné se teď začít stydět, především po tom všem, co s ní Zoran prováděl. Poté, co vstala z postele, jemně se na Zorana usmála a odešla do své ložnice. Potřebovala pár minut o samotě, aby zpracovala vše, co se právě stalo.

Když pomyslela na následky, položila si ruku na břicho. Možného těhotenství se nebála. Pravděpodobnost, že by byly jejich rasy kompatibilní dostatečně na to, aby se spolu mohly rozmnožovat, byla malá, skoro mizivá. Ne, měla strach, že by mohla ztratit něco mnohem důležitějšího. Měla strach ztratit srdce pro muže, kterého nikdy nemohla mít. Věděla, že ho miluje, ale neměla tušení, jak to bylo možné, když toho muže skoro vůbec neznala. Přesto to cítila hluboko ve svém nitru. Abby si stoupla do sprchy, zaklonila hlavu a nechala proud teplé vody odplavit její slzy.