AA - 14. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Jakmile se zmaterializovali na lodi, začal Zoran vydávat příkazy. Zatímco odnášel Abby ke dveřím, pro Caru přiběhli rychle dva muži. Abby znovu omdlela a ležela mu bezvládně v náruči. Rychle běžel na ošetřovnu.

„Mylorde, tu ženu jsme stabilizovali. Uzdraví se. Ostatní dvě ženy byly odvedeny do strážené místnosti, než nám řeknete, co se s nimi má stát,“ podával zprávu Jarak, jeho šéf bezpečnosti, který Zorana doprovázel na ošetřovnu.

Zoran nakrčil čelo, a když se před ním otevřely dveře ošetřovny, vůbec nezpomalil. „Co je s tou ženou, co přišla spolu s námi?“

„O tu se stará Trelon. Ona není tak… kooperativní jako ty ostatní,“ odpověděl váhavě Jarak.

Zoran jen přikývl. Ať se tím zabývá jeho bratr. Měl dost starostí se svými obavami o Abby. Zavolal svého mateřského symbionta. Poté Abby jemně položil na nemocniční lůžko. Dveřmi dovnitř vletěl v podobě obrovské horské kočky jeho mateřský symbiont. Přiskočil k lůžku, kde ležela bledá a nehybná, a začal vrnět a otírat se o ni. Poté se od něj část oddělila, ta se proměnila v menší kočku, která vyskočila k Abby na postel a stočila se jí na prsou. Zoran ji rukou pohladil.

„Postarej se o ni, Goldie. Znamená pro nás všechno,“ zašeptal Zoran tiše a zhroutil se na židli vedle postele. Nepohne se dřív, dokud nebude vědět, že jí nic není. Uchopil ji za drobnou ruku. Poté poprvé od svého dětství požádal bohy a bohyně, aby byla jeho družka opět zdravá.

***

Když Abby hlavou proběhla vzpomínka na to, jak Clay vystřelil na Zorana, zasténala. Chtěla zemřít. Bez něho neměla žádný důvod žít dál. Pohled na kulku pronikající mu do těla jí to ukázal. Chtěla jednoduše zapomenout a už nikdy se neprobudit.

„Elilo, probuď se. Chybíš mi,“ pronesl Zoran a odhrnul Abby vlasy z čela.

Už byla v bezvědomí dva dny. Jeho symbiont mu řekl, že jen spí a má strach se probudit. Její symbiont povyrostl, protože do sebe nasál víc ze své matky. Teď jí krk, obě zápěstí a kotníky zdobily vždy dvě velké zlaté stužky.

Zoran cítil, že i jeho drak netrpělivě vyčkával, až se Abby probudí. Chtěl se proměnit a zavolat svou družku, aby viděl, jestli mu odpoví. Zorana nenapadlo nic lepšího, než Abby zahalit do trochy dračího ohně. Poté ji lehce kousl do ramene a vehnal do jejího krevního oběhu další oheň.

Abby zalilo teplo, ale poté ucítila na rameni ostrou bolest, následovanou intenzivní, žhavou touhou. I když se bránila tomu, aby se probudila, žhavá touha jí nedala jinou možnost. Cítila, jak se něco hluboko v jejím nitru svíjí a bojuje, aby se z ní dostalo ven. Když ji zaplavila další vlna vzrušení, s hlasitým výkřikem otevřela oči. Dokud vlna neutichla, ztěžka dýchala.

„Zorane,“ vykřikla Abby chraplavě.

„Ššš, Elilo, jsem tady.“ Zoran se spokojeně usmál. Mohl Abbyinu reakci cítit. Navíc mohl cítit i reakci draka v Abbyině nitru. Ještě stále nebyla na proměnu připravená. Její tělo bude potřebovat víc času, aby se to naučilo. A Zoran se těšil na to, až jí se vším pomůže.

Abby se zmateně obrátila na Zorana. „Kde to jsem?“

„Jsi v mé kabině na palubě jedné naší válečné vesmírné lodi. Jsme na cestě na Valdier,“ zašeptal Zoran a vtiskl Abby na čelo polibek. Přitom ji hladil po vlasech.

„Ale…“ Abby se udiveně rozhlížela. „Má hora.“

„Bude patřit někomu jinému, Elilo. Patříš ke mně, Abby. Teď budeš žít v mých horách,“ prohlásil Zoran a políbil ji na tvář.

Když se v ní znovu vzedmula vlna touhy, musela zavřít oči. Když žár zesílil, musela zasténat. Otevřela oči, které se zúžily do úzkých čárek, a pohlédla na Zorana.

„Co se to tu děje?“, zakňourala. „Cítím v sobě takové horko.“

„Nechtěla ses probudit a můj drak byl netrpělivý. Chce tě,“ zašeptal jí do rtů Zoran. „A já také.“

Abby zasténala a zrudla. „Já potřebuji sprchu.“

Zoran se rozesmál a stáhl z Abby deku. Byla nahá. Když na sobě ucítila chladný vzduch, polekaně vykřikla. Poté ji Zoran zvedl a odnesl do koupelny. Opatrně ji tam postavil na nohy a sledoval, jak se opírá o zeď.

„Pomůžu ti,“ pronesl s šelmovským blýsknutím v očích. Když ten pohled Abby rozluštila, zčervenala. Její tělo odpovědělo další vlnou horka.

Abby vstoupila do čistící jednotky a sledovala Zorana, jak se svléká. Nemohla odolat a musela se dotknout jeho hrudi, kde ho zasáhla Clayova kulka. Jeho kůže byla na dotek jemná. Oči se jí naplnily slzami.

„Nechtěla jsem se probudit ze strachu, že už tu nebudeš. Před očima jsem měla jen tvou zakrvácenou hruď,“ zašeptala Abby, a když tam vešel za ní, přitiskla se k jeho tělu. „Měla jsem strach, že už tě nikdy neuvidím a bez tebe jsem nechtěla dál žít.“

Zoran Abby pevně sevřel v objetí. „Já tak lehce nezemřu a nikdy bych tě tu nemohl nechat samotnou, Abby.“

Abby opět zasáhla vlna horka, tentokrát tak žhavá, že měla pocit, že vzplane. Nedokázala potlačit zasténání, protože zvlhla mezi nohama tak, že cítila, jak jí vlhkost stéká po stehnech. Bradavky měla tak citlivé, že dokonce i dotek Zoranova těla v ní vyvolával další vlnu vášně a bolesti současně.

Abby ustoupila, aby mohla Zoranovo tělo prozkoumávat rukama. Klekla si před ním, takže se dostala do stejné výšky, jako byl jeho penis. Sledovala, jak pod jejím horkým dechem nabývá; na špičce se mu leskla drobná kapička. Abby se předklonila a jazykem ho olízla. Do nosu jí vnikla jeho intenzivní vůně. Když Zoran viděl, jak si Abby hraje s jeho penisem, hlasitě zasténal.

„Zi, Abby,“ zasténal Zoran a přitiskl se k jejím rtům. „Vezmi mě hluboko do sebe, Elilo.“

Abby otevřela ústa a vzhlédla k Zoranovi, zatímco pomalu vtahovala jeho penis do sebe. Jednou rukou uchopila jeho semeníky, zatímco nehty druhé ruky mu přejížděla po zadku. Znovu a znovu mu olízla špičku penisu, poté ho ze sebe vytáhla, aby mu mohla jazykem přejet po škvírce. Hned na to ho opět vtáhla do svých horkých, vlhkých úst.

Zoran jí prsty probíral vlasy, a zatímco si s ním hrála, sténal potěšením. Cítil, jak se mu stahují varlata a chvěl se touhou v ní vyvrcholit. Chytil ji za vlasy a začal se pohybovat. Když vyvrcholil, chraplavě vykřikl. Sledoval, jak polyká jeho semeno a poté mu olizuje penis, až nezbyla ani kapička. Při doteku jejího jazyku se silně třásl.

Zoran ji musel mít. Představa, že by ji snad mohl ztratit, mu nahnala takový strach, že pociťoval nutkavou potřebu nárokovat si ji tím nejprimitivnějším způsobem. Vytáhl Abby na nohy a otočil ji tak, že k němu stála zády. Poté jí zvedl ruce nahoru a opřel je o stěnu.

„Ach, Abby, patříš mě, Elilo. Jsi má pravá družka, dnes a navždy. Má láska k tobě se ti vpálí do duše navěky, tak jako tvá láska do mé,“ šeptal jí Zoran do ucha a přitom hladil Abby po zádech a bocích. Spokojený sledoval, jak pro něj rozevřela nohy, aby si ji mohl vzít.

„Zorane,“ zakňučela Abby, protože vlna horka dosáhla svého vrcholu. Vykřikla a přitiskla se zády k němu.

Ústy ji olizoval a kousal, přitom jí rukama majetnicky přejížděl po těle. Chtěl se jí dotýkat, a zapamatovat si každý kout, každou prohloubeninu jejího těla. Když jí zabořil prsty do pulsující pochvy, sevřela je Abby v sobě. Jednou rukou jí třel klitoris a druhou naběhlé bradavky. Cítil, jak ji zaplavuje dračí žár. Nechtěl, aby teď vyvrcholila, ne, dokud mu nedala slib, který chtěl, a tak prsty zase vytáhl.

„Neeee!“, zafňukala Abby, když Zoran těsně před vyvrcholením přestal a zacukala sebou.

„Řekni, že už mě nikdy neopustíš, Abby,“ žádal Zoran a kousl ji do krku.

„Vezmi si mě, Zorane,“ sténala Abby.

„Řekni, že už mě nikdy neopustíš, Abby,“ zopakoval Zoran a vsunul do ní dva prsty. „Slib mi to.“

„Slibuji,“ vykřikla Abby. „Nikdy tě neopustím. Prosím, Zorane, potřebuji tě.“

Zoran se zašklebil. „Ještě ne, ale brzy.“

Abby vrhla přes rameno na Zorana zuřivý pohled. „Ošukej mě, zatraceně!“

Zoran se tiše zasmál, ale vklouzl do Abbyiny horké mušličky, a když cítil, jak se kolem něj stahuje, zavřel oči. Toho pocitu se nikdy nenabaží. Pomalu se pohyboval, aby si mohl užívat pocit její horké pochvy. Měl v úmyslu se s ní milovat celou noc.