TTWL - 14. kapitola

Překlad: Kerris
Kor.: Tahiti

Po mizerném poledni, kdy stěhovala zbytek svých věcí ze starého bytu (Riley měla pravdu; smrdělo to tu odpadem), Emma neměla na společnost ani pomyšlení.

Ale po týdnu, kdy ji navštěvoval její ex, neměla ani chuť zůstat v Camillině bytě.

A tak Emma udělala to, co bylo typické pro jakoukoli sebevědomou,   svobodnou ženu  o  volné  nedělní noci na Manhattanu. Vyrazila si na večeři.

„Stůl pro jednoho,“ řekla usměvavé servírce v Cafe Louxembourg, velmi populárním francouzském bistru v Sedmé ulici.

„Jasně,“ řekla servírka. „Pravděpodobně budete čekat zhruba třicet minut bez rezervace, ale na baru je pár volných míst.“

„Bar je perfektní,“ řekla Emma a pověsila si kabát na věšák u dveří.

O minutu později seděla s menu, když byl její perfektní večer narušen.

Na druhé straně baru seděl Alex Cassidy.

Se ženou.

Emma sjela očima dolů a zvažovala, že odejde, ačkoliv si okamžitě vynadala. Od kdy dovolila přítomnosti Alexe Cassidyho, aby jí narušovala život?

A od kdy se starala, že se s někým vídal?

Znovu k nim zabloudila pohledem. Viděla jen Cassidyho profil, protože k ní byl převážně otočen zády, ale žena víceméně čelila Emmě.

Byla pěkná, s vykulenýma, upřímnýma očima. Hnědé vlasy měla po ramena a kudrnaté, oči přátelské. Měla na sobě velký námořnicky modrý svetr, který byl stylový, ale vypadal i pohodlně. Nebylo na ní nic vyzývavého. Nic, co by Emma mohla potencionálně kritizovat. K čertu, vypadala jako někdo, s kým by se Emma mohla kamarádit.

„Dobrý večer,“ řekla barmanka a zaujala Emminu pozornost. „Omlouvám se za čekání; o víkendu je to tu šílené. Přinesu vám vodu – potřebujete chvilku na výběr vína?“

„Vlastně hledám nějaké doporučení,“ řekla Emma a snažila se ignorovat Alexe s jeho novou ženou. „Mám chuť na bílé, něco trochu suchého ale ne příliš, a neznám nic z vaší nabídky.“

Barmanka se naklonila kupředu a shlédnula na menu, zatímco přemýšlela. „Nechte mě vám přinést na ochutnání Albariňo,“ řekla. „Je španělské a patří mezi mé oblíbené.“

Nalila Emmě ždibec na ochutnání. Napila se a okamžitě si ho zamilovala. „Perfektní.“

„Něco k jídlu?“ Zeptala se barmanka, jak Emmě dolila sklenku do plna.

„Za chvilku. Ještě jsem se nedostala k jídlu.“

„Za chvilku se vrátím,“ řekla barmanka a dala na lahev korek. „Jsem Jana, kdybyste cokoliv potřebovala.“

„Děkuji, řekla Emma a oplatila jí úsměv.“

Jak Jana šla k dalšímu zákazníkovi, Emma znovu sklouzla pohledem ke Cassidymu a jeho společnici. Zmizeli a Emma si řekla, že je ráda. Ráda, že si jí nevšiml. Ráda, že ho nemusí sledovat balit jinou ženu.

Ale pak začínala přemýšlet nad tím, kam asi šli, a už necítila radost. Vezme ji k sobě domů?

Nebo půjdou na noc k ní?

Budou…

„Hamburger je tu úžasný.“

Emma poskočila a otočila se na Cassidyho, který stál za ní. Měl na sobě tmavý oblek bez kravaty, a bílá košile byla rozepnutá dost na to, aby viděla prohlubeň jeho hrdla. Příliš dlouho tam utkvěla pohledem a vybavila si, jak chutnal.

„Hamburger?“ Zopakovala hloupě. Kde bylo jeho rande?

„Se sýrem. A hranolky, samozřejmě. Věř mi, stojí to za každý gram tuku.“

Emma přikývla a očima za ním hledala Slečnu Velké zelené Oči.

„Šla domů,“ řekl Cassidy. Kývnul hlavou směrem k volné stoličce vedle ní. Pozvedl obočí.

Emma beze slov sundala svou kabelku a natáhla se pod bar, kde našla háček, zatímco přemítala, co to sakra dělá. Měla jíst sama, ne si užívat čas s jejím ex.

A přesto, když si sundal sako a pověsil ho na věšák na zdi za nimi, než si vedle ní sedl, byl to… správný pocit.

A pak se stalo ještě něco divnějšího. Emma sledovala, jak si Alex rozepnul rukávy košile, vyhrnul je pod lokty a odhalil tím svalnaté, chlupaté předloktí. Sledovala, jak mu z tváře pomalu mizí napětí.

Skutečně sledovala, jak se Alex Cassidy vedle ní uvolnil.

Jako kdyby tady, vedle ní, mohl být sám sebou.

Ještě víc znepokojující byl fakt, že se cítila stejně. Jako kdyby po tom dlouhém týdnu tohle bylo tím, co potřebovala.

Setřásla ten pocit.

„Špatné první rande?“ Zeptala se.

„Ne,“ řekl, natáhl se pro její víno a napil se. „Jen… to nebylo úplně ono, víš?“

Přikývla.

„Co tvoje?“ Zeptal se.

„Co moje co?“

Pohlédl na ni. Oči měl dnes čistě modré. „Tvoje rande včera.“

Zamračila se. „Nešla jsem včera na rande.“

Poposedl si na stoličce a pohlédl na ni. „S Colem. Cole Sharpe. Šli jste do Babbo?“

Emma zavrtěla hlavou. „Coleho mám ráda, ale nikdy jsme spolu nešli na rande. Nikdy mě nepozval.“

K jejímu překvapení se Cassidy zasmál a přejel si rukou po obličeji. „Ti kreténi.“ Zvedl ruku, aby zachytil pozornost barmanky. „Potřebuji drink. A jídlo. Máš hlad?“

„Jo, ale nejedls zrovna s, um…“ Emma mávnula rukou k místu, kde Cassidy seděl se svou společnicí.

„Alishou. A ne, jen jsme šli na drink. Obvykle nejdu na jídlo při prvním rande. Příliš velký závazek, dokud nevíš, zda si sednete.“

Emma zakroužila prstem. „Chceš to zopakovat? Aby sis uvědomil, jak kreténsky to zní, když to řekneš podruhé?“

„Ahoj, Jano,“ řekl Cassidy barmance a Emmu ignoroval. „Co kdybys mi dala sklenku čehokoliv, co jsem předtím měl? Bylo to skvělé.“

„Jdu na to,“ řekla Jana s úsměvem. Nemusela ani zjišťovat, kde Cassidy předtím seděl, ani co pil. Ženy si muže jako byl Cassidy pamatovaly.

„Říkáš mi, že si nikdy na první rande nešel na jídlo?“ Řekla Emma, která nebyla ochotná se toho tématu pustit. Někdy byl pohled do mužského mozku fascinující. Fascinující a děsivý.

„No, chodil jsem,“ řekl. „Když mi bylo dvacet a myslel jsem si, že mám veškerý čas světa na okouzlení všech žen. Ale teď? Volný večer o víkendu je vzácnost. Skvělé první rande ještě větší. Šance, že se propojí dohromady? Téměř nula. Proč to riskovat?“

Emma zavrtěla hlavou. „Proč jsi tedy šel ven s touhle Alishou, pokud ti nestála za večeři?“

„Nevěděl jsem, že za ni nestála, protože jsem ji neznal,“ řekl Cassidy rozptýleně, jak vzala menu. „Byla to domluvená schůzka.“

„Kým?“

„Kluky z kanceláře. Byla na seznamu Lincolna Mathise, ale dal mi první šanci.“

Emma se ovála rukou. „Tak bych si přála, abych se objevila na seznamu Lincolna.“

Cassidy ji probodl pohledem.

„Co? Tvůj reportér je sexy.“

Cassidy se na Janu usmál, když mu podala víno. Chystal se napít, ale poté zvedl sklenku.

Ona pozvedla tu svou. „Na co připíjíme?“

Cassidy se zarazil. „Na to, že tu můžu sedět s někým, koho nemusím okouzlovat.“

Emma se překvapeně zasmála, ale stejně si s ním ťuknula. „Vážně?“

„No, to je to, co na tobě mám rád, Emmo. Ignorujeme se, když chceme. Což je většinu času. Ale když jsme v orbitu toho druhého, je něco téměř uklidňujícího na tom, že trávíš čas s někým, komu si ukradená. Vážně to nemůžeš pokazit, víš?“

Emma nad tím přemýšlela, jak upíjela své víno. „Nevím, zda je to pravda. Existují ale i horší místa, do kterých bychom se mohli propadnout, že? Řekněme že z nezájmu k nenávisti?“

Před tvář mu přejel nějaký výraz a zvedl menu, místo toho, aby se setkal s jejím pohledem, jako by se snažil něco skrýt.

A pak zjevně změnil názor a pohlédl na ni. „Někdy si myslím, že bych byl raději, kdybys mě nenáviděla. Alespoň by sis mě všímala.“

Všechno uvnitř Emmy ztuhlo. Všímám si tě – až moc. Všímáš si ty mě?

Místo toho se přinutila k úsměvu. „No, když budeš dál vykecávat naši minulost našim přátelům, možná nějakou nenávist zvládnu.“

Zakřenil se a chvilka byla pryč. „Hej, ty jsi začala. Kdyby to bylo na mě, nikdy bychom o tom nemluvili.“

„Ani mezi sebou?“ Zeptala se zvědavě.

„Chceš o tom mluvit?“

Emma se napila vína. Zvažovala to. „Myslím, že bych si raději dala ten cheeseburger, co jsi zmínil.“

„Hodná holka.“ Cassidy položil menu na bar a Emma byla zvláštně okouzlena tím chlapeckým výrazem jeho tváře.

„Takže pokud to bylo první rande, ale nestálo ti za večeři… proč k čertu máš oblek?“ Zeptala se.

Shlédl dolů. „Nevím. Zvyk? Nevypadá to dobře? Byla to špatná volba? Vynechal jsem kravatu.“

„Vypadá to dobře,“ řekla tak trochu nabručeně. „Je to jen podivná volba na někoho, kdo k prvnímu rande přistupuje tak, že ani nevezme ženu na jídlo.“

„Vážně to nechceš nechat být, co?“ Zeptal se.

Pokrčila rameny. Napila se vína.

„Emmo.“ Jeho hlas byl jako z cukru.

Ignorovala ho, a on se k ní obrátil čelem, úsměv měl provokativní ale ne zlý. „Emmo, zlatíčko, vidím trošku tvé jižanské povahy?“

Emma našpulila rty a on se zasmál. „Vidím! Pověz, kolik lidí ví, že pod Manhattanskou ledovou princeznou se skrývá jižanská debutantka?“

„Nikdo,“ odsekla. „Protože tou holkou už nejsem.“

„Jakou holkou?“ Zatlačil. „Tou, jejíž debutantský ples s jejím dvojčetem byl tak velký, že mohl soupeřit s většinou svateb?“

„Ani jsi tam nebyl. To bylo, než jsme se poznali.“ A nebyls tam ani na svatbu.

„Viděl jsem fotky,“ řekl. „Mám představu.“

„Hej,“ řekla napjatě. „Jen proto, že moji rodiče byli odhodlaní změnit mě a Daisy v malé princezny, to neznamená, že taková musím zůstat.“

Cítila, jak si ji prohlíží. „Ale Daisy taková zůstala.“

„Ano. Daisy ano. Stále taková je,“ dodala. „I po rozvodu má stále vytříbené způsoby.“

Cassidy se usmál a Emmě se stáhlo srdce. „Hádám, že můj otec měl dobrý plán, když se vás dva pokusil dát dohromady.“

Jeho úsměv zmizel. „Emmo-“

„Ne, Cassidy. Neříkej mi, že isi nechtěl jít na rande s mou sestrou.“

Tiše zaklel a sklonil hlavu. „Když mi bylo dvacet a ani jsem tě neznal. Jakmile jsem tě poznal-“

„Na tom nezáleží. Dostals, co jsi chtěl. Práci s mým otcem. A úchvatně ignorantskou přítelkyni – ne, snoubenku – která netušila, že jsi ji vzal na rande jen abys získal práci.“

Namířil na ni prsty. „Na jedno rande, ano. Ale proto jsem tě nepožádal o ruku. To pocházelo z mé hlavy.“

„Vážně?“ Zeptala se a napila vína. „Nebo to bylo proto, že můj otec nehodlal předat společnost nikomu, kdo by nebyl rodina?“

Cassidy tiše zaklel a spadla mu brada.

„Emmo-“

„Ne,“ řekla tiše. „Prosím, nepokračuj.“

Poté zvedla ruku, aby mávnula na Janu, která na ně pohlédla, popadla dvě flašky vína a vyrazila k nim. „Doliji?“ Zeptala se a ukázala červené Cassidymu, bílé Emmě.

„Ano, prosím,“ řekli souhlasně.

„Dva burgery by byly fajn,“ dodal Emma a podala Janě jejich menu.

Cassidy na ni pohlédl. „Zůstaneš na večeři?

Chápala, na co se skutečně ptal: zůstaneš na večeři se mnou?

Pozvedla obočí. „A ty?“

Místo odpovědi se otočil k barmance. „Můžeme na ty Burgry dostat Gruyère?“

Když jim Jana dolila a šla vyřídit jejich objednávku, Cassidy otočil jejich konverzaci k bezpečnému tématu a Emma ho nechala.

Vítala to.

Předpokládala, že někdy ten rozhovor, který začali na nácvičné večeři, budou muset dokončit. Nebyla si však jistá, co mohou říct, ale věděla, že si vzájemně dlužili rozhovor bez emocí a utrpení, které je tu noc oba dusily.

Ale pro teď… teď jí stačilo sdílet jídlo s někým, kdo byl… no, ne přítel, zcela. Ale strávit s ním neformální nedělní večeř, jí přišlo správné.

„Přemýšlíš někdy nad tím, že by ses vrátila?“ Zeptal se. „Do Charlotte?“

Emma se nad tím zamyslela. „Nikdy neříkej nikdy. A je tam táta. A samozřejmě, Daisy. Ale… myslím, že New York je mým domovem. Což je divné, protože jsem si vždy myslela, že z touhy po Manhattanu vyrostu ve dvaceti, ale-“

„Dostane se ti do krve,“ řekl Alex.

„Ano,“ odpověděla Emma. „To je přesné. A co ty? Chceš se někdy vrátit?“

Pokrčil ramenem. „Nevím k čemu. Moji rodiče už nežijí v Bostonu, takže tam na mě nic nečeká. Koupili si barák na Floridě. Severní Karolína pro mě byla domovem jen kvůli vysoké a kvůli-“

„Tomu, že je tam společnost mého otce,“ dokončila za něj.

V očích mu zablesklo. Věděla, že se s ní chtěl dohadovat, ale zjevně si to rozmyslel, protože jen přikývl. „Jasně, a jakmile jsem tam poslal svou rezignaci, bydlel jsem v San Franciscu, ale to mi nikdy nepřišlo správné…“

„A New York? Ten ti přijde správný?“ Zeptala se a napila se vody.

Byl chvilku ticho. „To se stále snažím zjistit.“

K vlastnímu překvapení pocítila Emma podivné bodnutí při pomyšlení, že New York nebyl pro Cassidyho domovem jako byl pro ni.

Pocítila podivný pocit… něčeho… při pomyšlení, že by opustil město. Její život by byl snazší, to jistě, ale uvědomila si, jak moc se jejich ledová válka stala součástí jejího života.

„Vážně ti tým v Oxfordu řekl, že jsem šla na rande s Colem?“ Zeptala se.

Cassidy si odfrkl. „Kdybys je znala jako já, nebyla bys ani trochu překvapena.“

„Ale proč to udělali? Chci tím říct… proč lhát?“

Zakroužil s vínem. „Protože mě chtěli přesvědčit, abych vzal ven Alishu. Mysleli si, že když budu vědět, že jdeš na rande s Colem, něco udělám.“

„Fungovalo to?“

Probodl ji pohledem. „K čertu, ano, fungovalo.“

To přiznání ji překvapilo. S Cassidym vídali jiné lidi celé roky. Z toho, co věděla, ho její milostný život nikdy neštval a naopak.

Chtěla se zeptat, co se změnilo, ale nemohla se donutit. Nebyla si zcela jistá, že chtěla – či na ni byla připravena – odpověď.

„Neptáš se proč,“ řekl se suchým úsměvem.

„Všimnul sis, co?“

„Randi si, s kým chceš, Emmo. Jen ne s jedním z mých zaměstnanců. Hlavně ne s Colem. Nebo Lincolnem. Nebo.“

Při jeho příkazu se naježila. „Nerozhoduješ, do koho se zamiluji.“

„To je fér,“ řekl tiše.

Oba utichli, jak jim Jana přinesla burgery, a k čertu, Cassidy měl pravdu, že je tu měli výborné.

Hranolky byly horké a dokonale osolené, burger šťavnatý a chutný. Emma cítila, jak jí stékala šťáva po bradě a sotva ji otřela ubrouskem, protože byla příliš zaneprázdněná dalším kousnutím.

„Dobré, co?“ Řekl s vědoucím úsměvem.

Zmohla se jen na potřesení hlavou. „Nejlepší nedělní večeře!“

Překvapeně na ni pohlédl. „I s mou společnosti?“

Zvednula hranolku a zakousnula se do ní, zatímco se setkala s jeho pohledem. Odpověď, která jí naskočila do hlavy, ji vyděsila, ale neodvážila se ji vyslovit.

Ten večer byl perfektní díky jeho společnosti.