RH - 41. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Jitka

V autobuse seděl sed u jídelního stolu a zíral na obrázek Jessicy, který držel v ruce. Bože, hrozně mu chyběla. Věděl, že rozchod byl to nejlepší řešení. Zasloužila si žít život podle sebe a tohle mu moc nešlo. Možná jednoho dne to zase dají dohromady. Potom, co dokončí školu a nastartuje svoji kariéru, přesně jak si to přála. Držel se této naděje, jak tonoucí stébla.

Brian se posadil naproti němu. „Hej, jsi v pořádku?“

Sed přikývnul. „Ještě je to pořád příliš živé, ale přežiju to.“

„Potřebuješ si o tom promluvit?“

„Ne. A jak se držíš ty, když se teď Myrna vrátila do práce?“

„Nemůžu to vydržet.“

Oba se ve své mizérii zadívali nepřítomně na stůl.

„Už je čas jít na pódium?“ zeptal se Sed.

„Ještě máme pár minut. Rezervoval Jerry na příští týden to studio?“

„Jo, jsme připraveni na nahrávání prvních písní. Chce vypustit novou píseň co nejdříve.“

„Takže to znamená, že ji přidáme k vystoupení?“

„Nevím. Pravděpodobně bychom měli. Pomůže to prodeji.“ Přehrávání nové skladby většinou fungovalo.

Z koupelny vyšel Eric. „Proč se všichni schováváte v autobuse?“

Sed se zazubil. „Já a Brian se vyhýbáme fanynkám. Takže nevím, co děláte vy ostatní.“

„Poslední tři dny byla s vámi zasraná nuda,“ řekl Eric.

„Tak to promiň, že ti kazíme zábavu, Sticksi,“ řekl Sed.

Sed si strčil do kapsy Jessičinu fotku a zamířil ven z autobusu a rovnou do arény. Malá skupina fanynek, která postávala v blízkosti autobusu, propukla v jásot. Normálně by Sed šel k nim, ale teď na to neměl náladu. Brian natáhnul ruku k fanouškům, s některými si plácnul, zatímco Sed zamířil rovnou do zákulisí. Našel šatnu označenou jako Sinners a vešel dovnitř.

„Tak tady jsi,“ řekla nádherná brunetka v minisukni. „Už tady nějakou dobu na tebe čekám.“

Zdála se mu povědomá. Sed si byl jistý, že ji párkrát šukal, ale nemohl si vzpomenout na její jméno. „Dal bych si pivo.“

„Není problém.“

Vrátila se za pár minut se studeným pivem a žhavým úsměvem. „Ty si mě nepamatuješ, co?“

„Jo, vzpomínám si na tebe. Jenom nemám dobrou paměť na jména.“

„Jillian.“

Přikývnul, pořád si ji nedokázal zařadit a tak se pořádně napil piva. „Musím se jít teď trošku rozehřát.“

„Můžu ti s tím pomoc?“

„Ne, pokud mě nedokážeš přinutit křičet dvacet minut v kuse.“

„Přesně to jsem měla v plánu.“

Sed se zarazil a zvažoval její nabídku. Věděl, že by se měl vrátit ke svému stylu života. Pokusit se bolest z Jessičiny nepřítomnosti zahnat tím, že zasune ptáka do nějaké náhodné kundičky, ale teď ještě ne. Představa toho, že ošuká nějakou ženskou, ho nechávala chladným.

„Dneska ne, Jillian.“

Dopil svoje pivo a pak si vzal několik kousků červeného pendreku. Glycerol mu pomáhal a zvlhčoval hlasivky a vypadalo to, že toho potřebovaly opravdu hodně. Šel se rozehřát. Nejdříve začal s nízkými tóny, pak přidával na výškách, aby se připravil na náročné vystoupení. Ta koncertní šňůra ho už unavovala. Potřeboval by na pár dní pauzu. Po několika koncertech za sebou cítil na svém hlase změnu. Dneska to byl poslední koncert v tomto týdnu, ale za pár dní musel být ve studiu a ta zátěž mu způsobovala opravdu brutální bolest v krku. Musel přestat tak moc křičet a více zpívat, ale fanoušci očekávají zpívání v jeho osobitém stylu.

Za nějakou dobu dorazil zbytek kapely a bedňáci je pak začali volat na pódium. Sed se pokusil být dostatečně nadšený z toho, že vystupoval, ale cítil se absolutně bez života. Doufal, že Jessičin první den ve škole byl lepší, než ten jeho, který byl mizerný.