RFJALBM - EPILOG

Překlad: Lucianna

EPILOG – Kacie

„Přestaň! To lechtá!“

Zahihňala jsem se a odtáhla se od Brodyho.

„Opravdu chceš, abych přestal?“

„Ne,“ našpulila jsem dramaticky pusu a vystrčila spodní ret. „Ještě nejsi hotový.“

„Tak se přestaň hýbat, ať se můžu soustředit.“ Zasmál se.

Držela jsem se, co to šlo, když jeho ruka sevřela chodidlo mé nohy a lehce ji přidržoval, jak táhnul štěteček s lakem, přes můj nehet na noze. Z úst mu vykoukla špička jazyka a trochu se mračil, jak se soustředil na to, aby se žádný, sytě růžový lak, nedostal na kůži okolo.

Zavřela jsem pevně oči a napjala celé tělo, ve snaze se tolik nekroutit, ale pokaždé, když pohnul rukou na mé noze, byla jsem zatraceně blízko toho, že vyskočím z kůže.

„Ach!“ Zaječela jsem a znovu odtáhla nohu.

Brody se na mě hravě zamračil, jeho krásné, zelené oči, zakrylo jeho ne-skutečně-naštvané obočí, když funěl nosem, jako býk. „Mám tě přidržet?“

Přejela jsem si přes své, velmi těhotné břicho. „Není to v první řadě to, jak jsme se dostali do téhle situace?“

„Pšt, jasně.“ Protočil oči. „Tam nebylo žádné přidržení. Bylo to spíš něco jako snaha zakrýt tvoje ústa, když jsi křičela, ´Víc, Brody! Víc,´“ žertoval vysokým hlasem, když lapal po dechu. „Teď drž a nech mě to dokončit.“

„Tak pravil.“ Zachichotá se.

Brody byl nabručený, když dokončoval posledních pár nehtů, házejíc po mě varovné pohledy, koutkem oka.

„Jsi připravená jít do postele?“ zeptal se, když foukal na moje růžové prsty.

„Jo, myslím, že dnešní noc je ta noc. Cítím to,“ řekla jsem s jistotou a znovu si přejela přes břicho.

„To jsi říkala už poslední dvě noc, bejby.“ Poplácal mě po zadku, když vypnul světla v obýváku a zamířili jsme nahoru do našeho pokoje. Byli jsme v našem zbrusu novém domě teprve méně než měsíc a stále voněl jako čerstvé dřevo a nové tapety. Milovala jsem to. Rozhodli jsme se pro velký model s pěti ložnicemi, čistými liniemi a útulným dřevěným interiérem. Brody byl dost jako pěšák v tom, jak mi pomáhal zdobit a mít všechno připravené před narozením malého Murphyho, dokonce i když jsem byla příliš unavená, abych šla do obchodů sama. Stále mi posílal fotky nábytku a různých věcí do domácnosti, které jsem palcem nahoru schválovala.

„Ne, myslím to vážně, měla jsem křeče a záda mě zabíjejí.“ Vlezu do postele a snažím se přesvědčit sama sebe, že tohle bude poslední noc, s tím malým vetřelcem, uvnitř mě. „Plus, jsem šla dneska s holkami na extra dlouhou procházku, ačkoliv mi málem umrznul zadek, a snědla jsem u mámy dvě misky čili, k večeři.“

„Dvě misky čili?“ dobíral si mě Brody. „Možná bych měl spát na gauči.“

„Velmi vtipné. Dostaň se sem a přitul se ke mně.“

Můj termín porodu byl teprve před týdnem, ale já ne-tak-úplně-tiše, prosila to dítě, aby se narodilo dnes v noci, když byl Brody doma. Ráno měl odjet na třídenní cestu s Wild, a i když jsem věděla, že to je možnost, opravdu jsem nechtěla naše miminko porodit bez něj.

„Víš,“ – odtáhnul deky a vlezl si vedle mě, a jeho svaly na rukou se napínaly s každým pohybem – „slyšel jsem, že vášnivý sex, někdy vyvolá porod.“

„Jsem porodní sestra. Myslíš, že to nevím?“ Protočila jsem na něj oči. „Plus, použil jsi to minulou noc a nic.“

„Nic?“ Brody zněl dramaticky zraněný mojí odpovědí. „Volala jsi Boha včera v noci tolikrát, že buď sis to užívala, nebo jsme měli velké, modlitební sezení, zatímco jsi byla se mnou v posteli.“

Praštila jsem ho do hrudi a přetočila se na levý bok, abych byla tváří k němu, takže jsem mohla snadněji dýchat.

„Pokud změníš názor, dej mi vědět.“ Políbil mě na špičku nosu. „Miluju tě, bejby.“

„Taky tě miluju,“ povzdechla jsem si šťastně.

Zvedl mi tričko a políbil mě na břicho. „A miluju tebe, bejby.“

Dělal to každou noc, když byl doma a přísahala bych, že to dítě vědělo, když byl tady, a odpovídalo spoustou malých kopnutí, potom co k němu, nebo k ní, mluvil. Bylo by hezké, vědět, co budeme mít, ale karma mě dostihla za to, že jsem si dobírala Alexu o nezjišťování. Brody to odmítl. Chtěl být překvapený. Nikdy bych to nepřiznala, protože každý ví, že jsem ráda připravená, ale byla jsem z toho překvapení také vzrušená. Můj celý vztah s Brodym, bylo překvapení za překvapením, včetně tohohle těhotenství, takže mi přišlo trefné, že pohlaví dítěte, bude také překvapením.

*****

Příští ráno, jsme já, Lucy a Piper, smutně políbily Brodyho na rozloučenou, a já změnila prosby z toho, aby se malý Murphy narodil, na to, aby zůstal uvnitř. Brody měl být doma za tři dny. Mohla jsem udržet nohy u sebe, do té doby.

První dva dny byly snadné. Lucy a Piper, byly během dne ve škole a já ležela na gauči v mámině domě, v její společnosti, během toho, co dokončovali vlastní přestavbu. S penězi, které jí Brody zaplatil za pozemek, pomalu předělávala všechny pokoje pro hosty a kompletně vybourala koupelny v hostinském křídle. Teď, pracovala na svém a Fredyho konci. Strhla pár zdí a předělala jejich apartmán, zmenšila počet ze tří na dvě ložnice, spojením dvou místností do jednoho velkého pokoje. Byla nadšená, že rekonstrukce je skoro hotová a ona bude mít svůj apartmán zpátky. Nechala menší ložnici jako pokoj na hraní a přespání pro Lucy a Piper, a nakonec pro malého Murphyho, aby mohly přijít a hrát si v jejím domě.

Třetí den byl trochu těžší. Poslíčci mi nakopávali zadek a způsobovaly, že mě všechno bolelo. Máma vzala holky do školy místo mě, zatímco já znovu zaparkovala na jejím gauči.

Zach měl vyzvednout Lucy a Piper ze školy a vzít si je k sobě na víkend, ale byl obeznámen, že pokud se malý Murphy rozhodne přijít na svět, chceme, aby holky přijely do nemocnice.

„Jak se cítíš?“ zeptal se Fred, když mi přinesl borůvkový bagel s čerstvým krémovým sýrem – můj oblíbený.

Povzdechla jsem si. „Jako kdybych v sobě měla osmi-librovou, bowlingovou kouli, která se snaží každou chvíli ze mě vypadnout.“

„Wow.“ Fred setřásl tu představu ze své mysli a zmizel zpátky do kuchyně.

Potom, co jsem zhltla svůj bagel tak, jako bych s někým závodila, rozhodla jsem se, že možná sprcha zní jako dobrý nápad. Donesla jsem talíř do kuchyně. „Dobře, Frede. Zamířím domů a do sprchy.“

Otočil se od dřezu a nakrčil své hnědé obočí, nakukujíc na mě přes brýle. „Chceš doprovodit?“

„Ne, jsem v pohodě.“ Otočila jsem se k odchodu a cítila, jak přichází silné kýchnutí. Opřela jsem se o ostrůvek, zkřížila nohy v kotnících a sevřela stehna, předem připravená na kýchnutí. „Hepčík!“

„Na zdraví.“

„Díky.“ Vykročila jsem z kuchyně a přesně to, co se nemělo stát, se stalo. Moč mi začala téct po noze, jako z fontány.

„Uh…“ Fred zmrznul, když obešel roh, zkontrolovat ten crčivý zvuk, který slyšel na kuchyňské podlaze.

Počkat.

Tohle bylo hodně moči. Zatnula jsem svaly, abych to zastavila, ale nefungovalo to. Do prdele, to nebyla moč – praskla mi voda!

„Frede!“ zpanikařila jsem a podívala se na něj.

„Potřebuješ pomoct na záchod?“ Zakoktal a natáhl se pro nějaké papírové utěrky.

„Praskla mi voda!“ zaječela jsem a mávala rukama okolo, jako naprosto šílená prvorodička, a ne klidná a cool sestra, jakou jsem měla být.

Fredova tvář zčervenala, jak si třel zezadu krk, zírajíc na louži pode mnou. „Uh… nevím, co to znamená.“

Protřela jsem si rukama oči, modlila se, aby to byl sen a já se probudila a ležela spící na gauči. „To znamená, že mi praskla voda a dítě se narodí dneska.“

Fred začal běhat v kruzích od ostrůvku ke kuchyňskému stolu, zpátky k ostrůvku a zpátky ke stolu.

„Frede!“ Nechtěla jsem se pohnout, abych neuklouzla a nezranila sebe, nebo dítě. „Popadni telefon a zavolej mojí mámě.“

Vytáhl telefon z kapsy, ale než mohl namačkat číslo, otevřely se hlavní dveře.

„Sophi!“ Zavolal Fred, stále zírající na louži na podlaze, jako by se bál, že se zvedne a vyběhne na něj.

„Co tady ječíte…“ máma zmrzla, když vyšla zpoza rohu. „Počůrala ses?“

„Ne. Praskla mi voda.“

Zalapala po dechu. „Do prdele!“

Moje máma nikdy nekleje. Chtěla jsem se zasmát, ale měla jsem strach, že tlak na moje břicho, by mohlo přimět malého Murphyho, vyklouznout ven a přistát v louži na kuchyňské podlaze.

„Uděláme tohle: mami, vezmi ručník a polož ho na sedadlo ve tvém autě. Pak pojedeme k nám domů, vezmeme ze skříně za dveřmi tašku, a pak mě odvezete do nemocnice. Frede, vím, že trénuje před zápasem, ale mohl bys zkusit sehnat Brodyho?“

„Jasná věc. Víme kde je?“ zeptal se Fred.

Povzdechla jsem si. „V Chicagu.“ Mohla jsem se jen modlit, aby hvězdy stály při nás a on byl schopný se vrátit včas.

Všichni se začali hýbat najednou. Máma popadla balík papírových utěrek a utřela podlahu, takže jsem mohla jít bezpečně ke dveřím. Fred mi pomohl ze schodů a do auta, zatímco máma ignorovala můj plán a místo toho běžela po cestě do mého domu a vzala tam tašku. Sprintovala zpátky, hodila ji do auta a už jsme byli pryč.

*****

„No, podívejme na tebe.“ Usmála se doktorka Newmanová, když přišla do pokoje a vzala pár latexových rukavic z krabičky na zdi.

„Ahoj.“ Povzdechla jsem si. Za použití paží, jsem se zkusila posadit na posteli.

„Uvolni se, uvolni se.“ Dotkla se mého ramene a zastavila mě od zvedání. „Co je špatně? Myslela jsem si, že jsi připravená, dostat to dítě ven.“

„Jsem, ale Brody je mimo město. Nemůžeme ho sehnat.“

Máma, která seděla na židli vedle mé postele, se natáhla a stiskla mi ruku. „Fred poslala pár zpráv a budeme to zkoušet dál.“

„Lehni si na záda. Jen tě rychle zkontroluji.“

Doktorka Newmanová vklouzla rukou pod přikrývku na mém klíně. Když si pak sundala rukavice, lehce se zamračila.

„Co je?“ zeptala jsem se a panika mi zachvátila hrudník.

„Před jakou dobou jsi říkala, že ti praskla voda?“

„Uh…“ podívala jsem se na mámu a pak na hodiny na zdi. „Asi před šesti hodinami?“

„A epidurál jsi dostala před třemi hodinami?“

Přikývla jsem.

„Ok, protože jsi na devíti centimetrech. Tohle dítě tady bude pravděpodobně do hodiny, možná dřív. Začneme připravovat pokoj.“

Moje srdce pokleslo. „Ok.“

Máma se postavila a objala mě paží kolem ramen, s hlavou nakloněnou ke mně. „Och, zlato, já vím, že jsi smutná, ale já budu tady a uvidíme, jestli se nám podaří ho sehnat. Možná bude moct přijet domů dřív a bude tady aspoň někdy večer.“

Od té chvíle, se všechno dělo velmi rychle. Během chvíle měli připravený pokoj, měla jsem nohy ve třmenech, a doktorka Newmanová byla ve svém plášti a s rouškou na obličeji a seděla na konci porodního lůžka.

Taylor, jedna z mých kolegyň a dobrých kamarádek, stála vedle mě, sledujíc monitor a držela mě za ruku.

„Dobře, Kacie. Jakmile ucítíš další kontrakci, běž na to a začni tlačit.“

Po tváři mi tekly slzy, ale necítila jsem žádnou bolest. Nechtěla jsem tlačit. Chtěla jsem tam to dítě udržet, dokud se sem Brody nedostane a neuvidí to. Chtěla jsem, aby mě držel za ruku a líbal na čelo. Chtěla jsem, aby byl první, kdo vezme do náruče naše miminko.

Břicho se mi stáhlo, jak začala kontrakce. Sevřela jsem mámě a Taylor ruce a zavřela oči tak pevně, jak jsem mohla, když mi Taylor počítala, „Pět… čtyři… tři… dva… jedna. Uvolni se.“

Hlava mi spadla zpátky na postel a uniklo více slz.

Taylor nade mnou, zalapala po dechu.

Podívala jsme se na ni, ale ona se dívala někam za mě, přes moje rameno. Následovala jsem její pohled a taky se mi zadrhnul dech.

Brody.

Uniknul mi vzlyk, když setřásl kabát a hodil ho na židli v opačném rohu místnosti, stále ve svém tréninkovém dresu.

„Co tady… Jak jsi…“ začala jsem chrlit otázky, ale začala další kontrakce. Máma se rychle postavila, se slzami na své tváři a uhnula stranou, takže si Brody, mohl sednout vedle mě. „Tady, vezmi ji za ruku. Nebude to už trvat dlouho,“ zašeptala, když ho políbila na tvář.

Sevřela jsem pevně jeho ruku a znovu tlačila.

„Pět… čtyři… tři… dva… jedna. Uvolni se.“ Taylor, popotáhla.

Hlava mi spadla zpátky dozadu a lapala jsem po vzduchu.

„Vedeš si moc dobře, bejby.“ Brody se naklonil a políbil mě na spánek, ale neodtáhnul rty, naopak je nechal na místě, jakoby nějak věděl, že potřebuji mít s ním fyzický kontakt.

„Dobrá práce, Kacie. Hlavička už je tady. Vidím ji. Hlavička plná tmavých vlásků.“ Doktorka Newmanová nakoukla přes pokrývku. „Ještě jedno dobré zatlačení a hlavička bude venku.“

„Zvládneš to, Kacie. Ještě jedno pořádné,“ zašeptal mi Brody do ucha. „Pojď na to. Ať se setkáme s naším miminkem.“

Kontrakce začala a já se ohnula, jak jsem jen mohla, bradu přitisknutou na hrudi, a vyžila každou buňku v těle, ve snaze dostat Murphyho ven.

„Je to tady!“ zvolala doktorka Newmanová. „Nechcete jít sem a podívat se, tatínku? Je to fakt skvělé.“

Aniž by pustil mou ruku, sehnul se a pohnul se k mým nohám, aby trochu nakouknul přes pokrývku.

„Do prdele.“ Vydechl ztěžka. „Je tady. Vidím to.“

Dvě další vteřiny tlačení a cítila jsem, jak hlavička vyšla ven, a vyslala tak obrovskou vlnu úlevy, když jsem znovu lapala po dechu. Neviděla jsem doktorku Newmanovou, ale věděla jsem přesně, co dělá, když hýbala s ramínky, aby snadněji prošly.

„Ok, Kacie. Jedno silnější zatlačení a budete vědět, jestli máte kluka, nebo holku,“ instruovala mě.

Tohle zatlačení nebylo ani zdaleka tak těžké, jako ty ostatní. Sotva jsem se zavrtěla, už dítě vyklouzlo ven, do rukou doktorky Newmanové. Čekala jsem několik vteřin a pak slyšela ten nejkrásnější zvuk ze všech – křik novorozence.

„Je to holčička!“ zvolala doktorka Newmanová, držíc miminko hrudníčkem dolů, když ji rychle otřela a vyčistila jí ústa. To ji naštvalo, takže zakřičela ještě víc nahlas. Ležela jsem na posteli, naprosto vyčerpaná, ale sebrala jsem tolik síly, abych stiskla Brodyho ruku. Seděl zpátky vedle mě a poprvé jsem si všimla, jak mu tečou po tvářích slzy.

„Je tak krásná, Kacie. Přesně jako ty.“ Naklonil se a líbal mě na čelo, znovu a znovu. „Děkuji ti. Děkuji ti, že ses tak dobře starala o naši malou holčičku. Je to nejšťastnější dítě na planetě a ještě to ani neví.“

„Samozřejmě, že je,“ řekla jsem tiše. „Už má na dvorku hrad.“

„Tak tady, tatínku.“ Doktorka Newmanová, ji podala Brodymu. „Musím očistit Kacie, trochu, ale dám vám lidi pár minut.“

Máma přišla a políbila mě na tvář, pak tvářičku miminka a pak znova Brodyho. „Půjdu ven. Vrátím se za chvilku. Potřebujete chvilku pro sebe, ok?“

„Díky, mami. Miluju tě.“

Poslala mi vzdušný polibek a vyklouzla ze dveří.

Srdce mi přetékalo, když jsem sledovala Brodyho, jak se poprvé dívá na naši dceru. Dal svůj malíček do její maličké ruky a její prstíky až zbělely, jak mu silně sevřela prst.

„Má dobré reflexy.“ Popotáhl a usmál se na mě. „Bude z ní hokejistka.“

Zasmála jsem se a zkřivila tvář bolestí.

„Promiň,“ omlouval se. „Jsi v pořádku?“

„Jen bolavá.“ Usmála jsem se.

„Jestli chcete jít sem, abychom ji poprvé umyli, zatímco očistím Kacie?“ Taylor dala jemně ruku na Brodyho rameno a nasměrovala ho k vyhřívanému stolu.

To byla poslední věc, kterou jsem si pamatovala, než jsem vytuhla.

*****

Po rychlém, osvěžujícím zdřímnutí, zatímco malá byla umytá, byl čas na kojení. Přisála se hned a jedla dobrou půl hodinu, než usnula, zatímco nás přesunovali na soukromý pokoj.

„Tohle místo je pěkně nóbl.“ Brody se smál, když prozkoumával pokoj, otevíral a zavíral skříňky a kontroloval rozkládací postel pro sebe.

„Ťuk, ťuk.“ Máma nakoukla hlavou do dveří. „Můžeme dovnitř?“

„Samozřejmě.“ Brody na ní mávnul.

Vešla, očima pátrala po místnosti, ve snaze najít miminko, s Lucy, Piper a Fredem v závěsu. „Je skoro čas večeře; nezůstaneme dlouho. Jen se s ní chtěli setkat, a já si ji chtěla samozřejmě ještě jednou pochovat.“ Mamka se pochechtávala.

„Kde je?“ začala se hned vyptávat, Piper, ještě než celá vešla do pokoje.

„Přímo tady,“ odpověděla jsem a pokývla hlavou k naší nové dcerce, která mi spala v náruči.

Lucy a Piper kroužily kolem mě, stoupajíc si na špičky, aby ji viděly, když to Brody natáčel na telefon. Měly vykulené oči a usmívaly se na svou novou sestřičku.

„Jak se jmenuje?“ zeptala se Lucy.

Podívala jsem se na Brodyho a usmála se. „No tak, do toho.“

„Jmenuje se Emma. Není roztomilá?“

„Má malou hlavičku.“ Piper, natahovala krk do strany, aby líp viděla na Emminu hlavičku.

„Necítila jsem ji zase tak malou, před pár hodinami,“ zamumlala jsem si pod vousy.

Brody se usmál mému vtipu. „Chcete si ji pochovat?“

Jejich hlavičky přikyvovaly nahoru dolů, jako kývací panenky, když vyskočily vzrušeně na pohovku. Brody vzal Emmu z mé náruče a něžně ji dal Lucy a Piper do náručí, pěkně doprostřed. „Ok, úsměv.“ Odstoupil o krok zpátky a udělal první fotku všech našich dcer společně. „Ještě tři další a můžu sestavit svůj vlastní hokejový tým.“ Mrknul na mě.

„Zkus mi to říct, až nebudu pod vlivem narkotik, ok?“ zažertovala jsem.

„Usmála se na mě,“ vyjekla, Piper hrdě.

„To je nejspíš jen plyn, bejby,“ řekla jí mamka. „Je ještě příliš brzo na to, aby se smála.“

„Plyn?“ ohrnula, Piper nos. „Jako… prdy?“

Všichni v místnosti se zasmáli.

„Ano, jako prdy,“ odpověděla máma.

„Někdy se taky usmívám, když prdím,“ prohodila vtipně Lucy.

Brody se zasmál a zvednul ruku, aby si s Lucy dali high-fife. „To my oba, holčičko.“

*****

Po hodinové návštěvě, jsem toho měla dost a potřebovala si zdřímnout.

„Omlouvám se, mami.“ Cítila jsem se špatně, že je všechny vyhazuji, ale byla jsem tak příšerně unavená, že jsem měla pocit, že bych mohla spát tři dny v kuse.

„Ne, neomlouvej se. Vezmeme holky na večeři a pak zamíříme domů. Zach říkal, že si je místo toho vezme příští víkend, jestli to nevadí?“

Přikývla jsem a snažila se udržet oči otevřené. „Díky, mami.“

„Nemáš zač, zlatíčko.“

Lucy a Piper, mě opatrně objaly, než odešly.

Fred přišel a nakouknul na Emmu, která mi usnula v náruči. „Zvládla jsi to dobře, holčičko. Je zatraceně roztomilá.“ Políbil mě na vršek hlavy, potřásl Brodymu rukou a vyšel ze dveří.

„Tak, dej mi ji.“ Brody zvedl Emmu z mé náruče a posadil se s ní na rozkládací postel. „Zavři na chvíli oči.“

„Zavřu. Jen si užívám to ticho, právě teď.“ Pomalu jsem zamrkala, a užívala si výhled, jak se mazlil s naší dcerou.

V televizi byly večerní zprávy a Brody na ně koukal, a na tváři se mu objevil potměšilý úsměv. Jeho úsměv byl nakažlivý a já si nemohla pomoct, ale usmívala jsem se s ním.

„Penny za tvoje myšlenky?“ Musela jsem to vědět.

Pokývl k televizi. „Právě mluví o počasí na víkend. Slibují déšť. Tak přemýšlím, jakou má Emma velikost.“

„Na co?“

Nonšalantně pokrčil rameny. „Slibují déšť. Bude hodně louží venku. Potřebuje růžové holinky, jako její sestry.“

„Bude to chvíli trvat, než bude připravená skákat v kalužích.“ Zachichotala jsem se, při představě malých holinek, v mojí hlavě. „Co to děláš?“

Položil Emmu na gauč a stáhl si tričko, odhalujíc tak svou roztomilou hruď. Stáhl Emmě pokrývku z hrudníčku a položil si ji na sebe, kůži na kůži.

„Četl jsem tu knížku, tu Co čekat knihu, a tam říkali, že je pro děti opravdu dobré, být kůží na kůži, se svými rodiči, zvláště tatínky, kteří nekojí.“

„Četl jsi tu knihu?“ zeptala jsem se, překvapená tím přiznáním. Já, jsem tu knížku ani nečetla.

„Sakra, že jo. Chtěl jsem být připravený.“ Mluvil se mnou, ale dělal si selfie s Emmou. „Kacie, měla by sis lehnout a odpočívat.“

„Budu. Ještě jedna otázka.“ Posunula jsme se na posteli. „Začala jsem se ptát předtím, ale pak se malá Murphyová rozhodla, že má dost mé dělohy. Jak ses sem dostal tak rychle? Myslela jsem, že tě Fred nemohl sehnat.“

„Nikdy jsme spolu nemluvili, ale nechal mi hlasovou zprávu, ve které říkal, že ti praskla voda, v kuchyni. Pak mi umřel telefon.“

Vzpomínka, na Fredovou tvář, když zíral na tu louži na podlaze, mě přimělo se zachichotat. „Byl tak moc vyděšený.“

„To bylo z té zprávy znát. Obvykle je klidný, ale byl naprosto vyděšený. Každopádně, bylo to jako šílená verze Letadel, vlaků a automobilů, bez těch vlaků. Nemohl jsem chytit let z Chicaga, kterým bych se dostal domů dřív, než zítra a neměli k dispozici žádná soukromá letadla, takže jsem si vzal taxi na letiště v Milwaukee a pronajal si soukromé letadlo odtamtud.“

Malý knedlík, se mi usadil přímo uprostřed krku. „Vážně?“

Zvedl oči od Emmy ke mně. „Samozřejmě. A řeknu ti, bylo to nejdelších pět hodin v mém životě.“ Ztěžka polknul a podíval se zpátky na Emmu. „Jakmile jsem si nabil telefon, stále jsem zkoušel volat Fredovi, tvé mámě a tobě, ale nemohl jsem se nikomu dovolat. Nevěděl jsem, jestli jsem to nepropásl, nebo tak, ale modlil jsem se, aby ne.“

Nebyla jsem si jistá, jestli to byly hormony, nebo ohromující pocit lásky a vděčnosti, co jsem cítila, ale oči se mi naplnily slzami. „Nemůžu uvěřit, že jsi všechno tohle kvůli ní udělal. Kvůli nám.“

„Sledovat, jak přišla na tenhle svět, byla ta nejúžasnější věc, jakou jsem kdy viděl. Jsem strašně šťastný, že jsem byl schopný to stihnout včas.“

„Já taky.“ Popotáhla jsem.

„A abych byl upřímný, myslel jsem si, že to bude divné, ale mýlil jsem se. Bylo to tak cool. Nemůžu se dočkat, až to uvidím znovu.“

„Uvidíš znovu? Budu potřebovat chvíli přestávku, po tomhle.“

Koutek jeho úst, se zvedl v rozkošném úšklebku. „Říkal jsem ti, že jsem četl tu knížku. Máš šest týdnů, max.“