RC - 6. kapitola

Překlad: Marťa

Chtěl bych tvé povolení mírně zveličit náš vztah.

Proč mě chce vidět?“ Zeptala jsem se se srdcem v krku. „Co se děje? Kam jdeme?“

Taylor si vybrala k odpovědi poslední otázku. „Všichni tomu říkají Batmanova jeskyně. Je to studio, kde žije produkční tým posedlý pořadem.“ Vzala mě ven a já uviděla jižně od hlavní vily stát malý domek. Věděla jsem, že měli v sídle místnost, kde produkce dohlížela na přepínání kamer a jako jejich kontrolní místnost sloužila garáž.

Zdálo se poněkud zlověstné, že mě zvali někam, kde tomu říkali Batmanova jeskyně. Kdyby tohle byl horor, publikum by na mě křičelo, abych nebyla pitomá a nechodila tam.

Taylor otevřela dveře a zavedla mě dovnitř. Chvíli jsem váhala a pak vešla. Dům byl temný, protože někdo na všechna okna pověsil zatemňovací závěsy. Trvalo několik vteřin, než se moje oči přizpůsobily a já uviděla Matthewa Burdetta, ke kterému mě Taylor vedla.

Vypadal průměrně – výškou, vzhledem, hnědými vlasy, hnědýma očima. V davu byste se na něj ani nepodívali.

Ale hněv, který z něj vyzařoval, nebyl průměrný, ale zastrašující. Instinktivně jsem si uvědomila, že byl průměrný, asi jako mokrý panter a já bych byla blázen, kdybych ho dráždila.

„Povězte mi,“ řekl tichým nebezpečným hlasem. „Jak se jmenuje vaše společnost?“

Cítila jsem nutkání mu zalhat, abych se ochránila, ale byla jsem hrozná lhářka a pro něj by nebyl problém zjistit si pravdu.

„Lemon Zest Communications, pane,“

Nechtěla jsem přidat slovo pane. Celý svůj život jsem byla vychovávaná, abych dospělým říkala „ano, madam“ a „ne, pane“. Během vysoké školy jsem se od tohoto hluboce zakořeněného zvyku osvobodila a tento muž způsobil, že se to zase vrátilo. Ten strašný strach, že by se stalo něco strašného, kdybych neprokázala patřičný respekt.

„Jste tady kvůli doplnění počtu dívek, které jsme museli poslat domů, že?“

„Ano, pane.“

„A vy jste to nechtěla?“

„Ne, pane. Nechtěla.“ Byl tak děsivý, až jsem se bála, že si načůrám do kalhot.

„A vy si myslíte, co, že budete celou show sabotovat tím, že se budete oblékat, jako vagabund a ignorovat Danta?“

Ignorovat ho? Měla jsem pocit, jako bych s ním strávila celý večer tím, že jsme spolu mluvili. Pravděpodobně jsem s ním tolik nemluvila veřejně, ale ve chvílích, kdy jsem s ním nebyla, jsem o něm rozhodně přemýšlela.

Což bylo znepokojivé poznání.

„Myslela sis, že tou sprostou neúctou potopíš můj pořad a všechno, na čem jsem tak tvrdě pracoval, abych toho dosáhl?“

V místnosti s námi bylo dvacet lidí, ale nikdo nevydal jediný zvuk. Všichni také nehybně stáli, jako by svým pohybem mohli strhnout jeho hněv na sebe. „Nechtěla jsem vás nijak zneuctít, pane.“

Naklonil se dopředu se sevřenýma rukama, jako by se pokoušel mě neuškrtit. „Pak vám řeknu, co se stane. Pokud si nepřejete, abych vám udělal ze života noční můru, už nikdy se nebudete předvádět kaskadérské kousky, jako tomu bylo dnes. Budete se chovat, jako by Dante byl váš Měsíc a vy jste se nemohla dočkat, až se stanete jeho manželkou. Rozumíte mi nebo to mám říct jinak?“

Cítila jsem, jak mi na čele vyrazil pot. „Ne, pane. Chci říct, ano, pane, rozumím vám a nemusíte to říkat jinak. Pane.“

Tvrdě udeřil rukama do stolu, takže všichni strachy nadskočili. „A už žádná loga! To jí nikdo nevysvětlil? Žádná trička s logem!“

Potlačila jsem nutkání založit si ruce přes hrudník, jako bych mohla schovat to, co už stejně viděl.

„Teď vypadněte.“

Nemusel to říkat dvakrát. Srdce mi bušilo v krku a v ústech jsem měla kovovou pachuť, když jsem vystřelila ze dveří a přes dvůr, než mě mohl někdo dohonit. Běžela jsem, jako by mi hořelo za patami.

Členové monterranské královské rodiny byly mými jedinými klienty. Byla jsem tak zaneprázdněná oznámením zasnoubení a tímhle pořadem, že jsem neměla čas zkusit najít nějakého dalšího klienta. A nikdo jiný by se mnou nemluvil, pokud bych rozzuřila Matthewa Burdetta. Jak bych mohla získat potencionálního klienta, když se mi neozve nikdo z talk show ani reportéři, kteří by se mnou udělali rozhovor? Nikdy bych nemohla dělat publicistku. Neměla jsem žádný záložní plán, pokud Burdette splní svou hrozbu a zničí mě.

A pokud se to stane, budu se muset vrátit do Georgie se staženým ocasem mezi nohama a dokázat všem, že měli pravdu. Jako šéfové v kavárně, kde jsem v létě brigádničila, která si myslela, že nejsem nic jiného, než hloupá blondýna a předpovídala, že to ve skutečném světě sama nedokážu nebo mé rodiny, která si myslela, že nepotřebuji pracovat.

Tvrdě jsem dřela, abych se prosadila. Nemohla jsem selhat. Počítala jsem s tím, že udělám vše, abych udržela společnost nad vodou.

Dokonce budu předstírat, že miluji Danta, kdykoliv na mě bude mířit kamera.

Zamířila jsem přímo do kuchyně a otevřela dobře zásobenou spíž. Většinou tam byla quinoa, müsli a sušené ovoce, ale podařilo se mi najít krabičku sušenek o sto kaloriích.

Roztrhla jsem krabici, posadila se doprostřed místnosti mezi regály s jídlem a začala vytahovač sušenky tak rychle, jak jsem zvládala. Vždy jsem byla velký jedlík a věděla jsem, že toho později budu litovat.

Nebo později dnes. Potom, co se vyspím.

Teď už jsem se ale unavená necítila. Byla jsem plná energie. Jako bych vypila galon kávy.

Tváře jsem měla mokré a uvědomila jsem si, že vzteky pláču. Nebyla jsem typ, který by od něčeho utíkal. Můj táta říkal, že při souboji mě s medvědem grizzly by si vsadil na mě. A teď jsem se krčila ve spíži. Nenáviděla jsem, že jsem byla vůči Matthew Burdettovi tak slabá. Držel ale v rukou všechny karty a já neměla žádné. Nikdy se mi nelíbil pocit bezmoci nebo toho, že jsem nad něčím neměla kontrolu.

A v tomhle stavu mě našel Dante. Seděla jsem ve spíži na podlaze, slzy mi rozmazaly řasenku po tvářích a kolem mě se válely prázdné obaly od sušenek.

„Limon, co se děje? Co se stalo?“ Přikrčil se ke mně se znepokojeným výrazem ve tváři. To mě přimělo chtít plakat ještě víc.

Místo toho jsem ale popotáhla a nařídila si, abych s tím přestala a otřela si slzy z tváří. Pokusila jsem se uklidnit, abych mu mohla zrekapitulovat své setkání s Burdettem. Dante se posadil vedle mě a objal mě. Musela jsem sebrat veškerou sílu, abych se k němu neotočila a nevyplakala se na jeho širokých a velmi uklidňujících ramenech.

„Chceš, abych si s ním šel promluvit?“

„Ne!“ Vyštěkla jsem a vyděsila ho. „To je absolutně to poslední, co chci, abys udělal. Jsem velká holka a nepotřebuju, abys mě chránil. Zvládnu to sama, i když si nikdo nemyslí, že to dokážu.“

„O čem to mluvíš?“

„Říkala jsem ti, že moji rodiče a babička nechtějí, abych pracovala. Moje máma chce, abych se vrátila domů, vzala si Sterlinga a pracovala s ní pro Junior League. Sterling si myslí, že je zbytečné mít práci, protože nás uživí. Ale pro mě je to důležité. Chci pracovat. Chci uspět sama, podle svých zásluh a talentu a nežít jen z přízně někoho jiného.“

Byla jsem nebezpečně blízko k tomu znovu se rozplakat. Zhluboka jsem se nadechla a pokračovala.

„Tohle je pro mě důležité. Nemůžu to pokazit. Dává to smysl?“

Bylo ubohé, jak zoufale jsem chtěla, aby mě chápal. Zdálo se, že nikdo jiný to nedokázal.

„Ano,“ řekl a jeho ruka se kolem mě lehce napjala.

Zaplavila mě vlna úlevy a toužila jsem se znovu rozbrečet. Vinila jsem z toho nedostatek spánku.

„Je dobře, že ty sušenky balí po sto kaloriích, protože můžu lehce spočítat ty tisíce bodů, které jsem právě spořádala.“ Zavrtěla jsem hlavou. „Taková pitomost.“

„Proto bys se mnou měla trávit víc času. Já pitomosti nedělám.“

„Vážně?“

„Jednou jsem si myslel, že jsem ji udělal, ale mýlil jsem se.“

Byl dobrý pocit zase se smát.

Taylor se ale nesmála, když nás našla sedět na podlaze. „Dante, potřebujeme, abyste si odpočinul před skupinovým rande, která nás později čeká. Připravili jsme pro vás hlavní ložnici. Lemon, myslím, že ty a já si musíme promluvit.“

Tentokrát jsem Danta nechala, aby mi pomohl na nohy, což se ukázalo, jako chyba. Jakmile jsem byla ve vzpřímené poloze, přitáhl si mě k sobě. „Jsem rád, že jsme přátelé,“ řekl.

Přátelé. Ano. Přátelé. To bylo všechno, čím jsme byli, říkala jsem své citlivé kůži a tlukoucímu srdci.

To jsem si musela zapamatovat.

Přestože byla Taylor naštvaná, měla puls, a tak sledovala Danta, dokud neopustil místnost. „Takže zůstáváš?“

„Zůstávám.“

„Předpokládám, že nemáš správné oblečení.“

Prohrábla jsem si rukou svůj krátký sestřih. Musela jsem vypadat hrozně. „Jasně, že ne.“

„Dobře,“ řekla a vytáhla telefon a psala. „Budeš potřebovat nějaké šaty, boty a doplňky.“

„A co stylista? Ten mi v hotelu nabízel, abych si šaty vybrala.“

„Toho dostaneš pouze na první a poslední Obřad srdce. Jinak jsi v tom sama.“

„A na vlasy a líčení taky?“ Každodenní líčení jsem zvládala. I večerní. Kouřové stíny. Ale televizní líčení jsem nikdy nedělala. Nechtěla jsem toho na sebe napatlat příliš nebo naopak málo.

Přikývla.

„To je v pořádku. Později půjdu ven a donesu si pár věcí.“

„Nemůžeš. Nemůžeš opustit tento dům, pokud nejsi na rande s Dantem nebo pokud necestuješ na jiné místo. Žádné nakupování, žádné filmy, žádné tělocvičny, nic. Musíš zůstat tady.“

„Co?“ Neuvědomila jsem si, že tady budu v podstatě vězněm. Byla to zlatá klec, ale já nebyla stavěná na to, abych byla někde zavřená.

„Promiň. Podívej, půjdu a donesu ti tvé věci, dobře?“ Taylor a já jsme měly stejný vkus na oblečení i velikost obuvi a na vysoké jsme si oblečení hodně půjčovaly.

Vypadalo to, že jsem neměla na výběr. „Moje věci jsou zpátky v hotelu. Vynahradím ti to, až se odsud dostanu.“

Přikývla.

„A mám podmínku.“

To ji přimělo vzhlédnout. „Jakou?“

„Potřebuju přístup ke svému telefonu. Budu muset zavolat svému snoubenci a své rodině. Také budu muset být v kontaktu s Kat a Nicem, kvůli jejich zásnubní cestě, takže nemůžu být úplně odříznutá od civilizace.“ Mohla bych si jen představovat, jak můj ubohý malý telefon exploduje díky množství příchozích zpráv a emailů. Lidé už asi přemýšleli, proč jsem se vypařila z povrchu zemského.

„Problém je ten, že tato show je postavená na naprostém oproštění od komunikace s okolním světem. Věci se mění, když soutěžící vědí, co se děje, když nejsou poblíž.“ Začala se kousat do nehtu, což byl hrozný zvyk, který projevovala, když měla strach. Jednou se jí to snažila odnaučit starší sestra ze sesterstva tím, že jí do laku na nehty přidala kajenský pepř. Nefungovalo to.

„Rozumím, ale tohle není možné.“

„A co tohle? Telefon si můžeš pravidelně kontrolovat, ale ne každý den. A musím být během toho v místnosti, abych zajistila, že nedochází k průniku citlivých informací. Buď od tebe nebo tobě.“

Povzdechla jsem si. Její paranoia byla směšná. Ale byla to její práce a já to musela respektovat. „Fajn. Souhlasím. Teď, kam se můžu jít vyspat?“

„Následuj mě.“

Vysvětlila, že sídlo mělo osm ložnic a devět koupelen. Což nebylo zábavné, protože jsme se o ně musely dělit, ale jak čas poplyne a ženy budou odjíždět domů, bude to lepší. Vedla mě do temné místnosti, kde jsem viděla na jedné posteli spát Genesis. „Říkala, že budete bydlet spolu. Dobře se vyspi.“

Přikývla jsem. Byla jsem tak unavená, že jsem stěží dokázala udržet oči otevřené. Slyšela jsem, jak se za mnou zavírají dveře, když jsem skopávala bohy dolů. Shodila jsem ze sebe dres, džíny a vlezla do postele.

A modlila se, abych neměla žádné sny o Dantovi.

Genesis mě jemným zatřesením probudila. „Promiň, Lemon,“ řekla tiše. „Chtějí, abychom šly k bazénu, protože dnes odpoledne oznámí skupinové rande.“

Show začíná. Posadila jsem se a promnula si oči. Genesis vypadala pěkně a přirozeně. Vlasy měla spletené do copu a na její tváři nebyla ani špetka líčení. Byla ten typ ženy, která byla krásná i bez něj. Pod průsvitným pareem měla oblečené zelené jednodílné plavky.

U postele jsem měla naskládaná zavazadla. Hned za nimi byly v mé skříni zavěšené pytle se šaty a vyskládané krabice s botami. Běžela jsem se podívat a byla jsem ráda, že Taylor měla tak dobrý vkus. Vybrala mi šaty, které bych si zvolila i já.

Měla jsme sebou dvoje plavky a věděla jsem, že valná část téhle show se odehrává u bazénu. Zvedla jsem bikiny a Genesis řekla. „Měla by sis obléct plavky. Zjevně je budeme nosit často. Měla by sis pospíšit, protože si myslím, že už jsi poslední.“

Řekla jsem jí, že se setkáme tam. Skočila jsem do sprchy, usušila se, natřela se opalovacím krémem a sepnula si vlasy. Oblékla jsem si jedny ze svých bikin, šortky a sandály, popadla jsem sluneční brýle a šla se podívat, co dalšího nabízeli.

Tomu, co měly ostatní ženy na sobě, se dalo těžko říkat oblečení, protože nenechávalo moc možnosti zapojit fantazii. I já bych byla víc oblečená, kdybych na sebe nalepila několik náplastí.

Ale žebráci si vybírat nemohli. Snažila jsem se přidat k těm, které byly z dívek nejméně útočné, a rozhodla se, že Amerika přežije, když budu mít bikiny na sobě víckrát, než jednou. Šla jsem kolem bazénu, kde se dívky opalovaly a nastavovaly svá těla tak, aby se ujistily, že nevypadaly tlustě nebo ochable. Přemýšlela jsem, jestli je přitom nebolela záda.

Všude byly lahve alkoholu a sklenice. Hádala jsem, že asistentka výroby si nedělala legraci, když říkala, že naším úkolem bylo spolu mluvit a hodně pít.

Padla jsem na lehátko vedle Genesis, která se na mě usmála, když se natírala další vrstvou opalovacího krému. „Musím mít faktor SPF 9000. Mám totiž jen dva odstíny kůže. Bledě bílou a jasně červenou.“

„Já taky,“ řekla jsem jí a nasadila si sluneční brýle. Nikdy se mi nelíbilo, jak člověk vypadal o samoopalovacích sprejích. Ačkoliv, vzhledem k tomu, jaké ženy nás obklopovaly, jsem si to myslela jen já.

Kvůli vodě a bikinám jsme nemohly mít mikrofony, tak nad námi stálo několik chlapů s mikrofony. Všude byly kamery a já přemýšlela, jak se jim všem podařilo vyhnout se srážce s ostatními. Pohledem byli fixovaní na dívky v plavkách a natáčeli jejich rozhovory. Nerozuměla jsem tomu, že cílovou skupinou pořadu byly ženy od osmnácti do třiceti čtyř. Ženy, které nezajímalo, jak dívky vypadaly v plavkách. Na druhou stranu, to, že sledovaly záběry polonahého Danta – to bych chápala.

Uslyšela jsem chichotání a stříkající vodu, tak jsem se otočila a uviděla skupinu dívek, jak vstupují do bazénu. Rozhodly se to udělat, protože se objevil Dante a jako by mi četl myšlenky, sundal si košili a připojil se k nim.

Košile spadla na zem a odhalila velmi svalnatý a vyrýsovaný trup. Pří pohledu na něj jsem se málem roztekla blahem. Byl tak tak povrchní a vděčná za sluneční brýle, díky kterým jsem ho mohla sledovat, aniž by o tom někdo věděl. „Přála bych si, aby se mi to tolik nelíbilo,“ zamumlala jsem si pro sebe.

Naštěstí byla Genesis také rozptýlená jeho sledováním, takže nic neodpověděla. Vklouzl do vody a všechny dívky potěšeně vypískly. Všimla jsem si, že byly opatrné, aby držely hlavu nad vodou.

Tak strašně jsem v téhle chvíli toužila po časopise. Nebo počítači. Nebo telefonu. To, že jsem musela Danta sledovat, jak se všemi flirtoval, nebylo mou představou dobře stráveného času.

Vynořil se a zamával na mě. Pak plaval k okraji a rukama se opřel o okraj bazénu, čímž mi schoval výhled na jeho dokonalou hruď.

Jak řekl Pepé Le Pew, dýchej.

Cítila jsem, že začínám přemýšlet o každém detailu – jak se jeho svaly na předloktí hýbaly, jak mu kapičky vody stékaly po jeho tmavých vlasech, jak se jeho úsměv rozšiřoval a zářil víc, než slunce.

A byla jsem si vědoma i toho, že se mi to líbilo.

„Pojď taky. Voda je skvělá.“ Cítila jsem, jak se do mě zarylo devatenáct párů očí.

„Jsem v pohodě. Díky.“

„Tvoje smůla,“ řekla a cáknul na mě trochu vody. Odmítla jsem na to reagovat.

Genesis mi začala něco říkat, ale přerušil ji Harrisův hlas. „Dobré odpoledne, dámy. Doufám, že jste si všechny odpočinuly, protože dnes odpoledne by chtěl Dante vzít všechny na skupinové rande. Projížďka na koni. Auta na vás budou čekat za hodinu.“

Všechny ženy se prakticky přetrhly, aby byly v domě co nejdřív a přitom málem ušlapaly chudáka Harrise. Přemýšlela jsem, jestli jim bude hodina a přípravu stačit.

„Ty dovnitř nejdeš?“ Zeptal se Dante.

„Už jsi mě bez make-upu viděl. Nemusím se snažit na tebe zapůsobit.“

„Nemusíš,“ souhlasil.

Ale Genesis si posbírala věci a já se rozhodla jít s ní. Když jsme na sobě měli tak málo oblečení, nechtěla jsem s Dantem zůstat sama. Mohly by se stát špatné věci.

A já chtěla nakopnout tu část mě, která byla tou představou nadšená.