G&M - 50. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Cobra

Nakonec jsem ji získal. Kriste, neuvědomil jsem si, jak moc jsem toužil, dokud jsem ji nepolíbil. Celé mé tělo hořelo touhou a potřebou. Když jsem ji položil na pohovku, můj tep mi bušil až v uších, jak jsem se plazil se po jejím krásném těle a vpíjel ji očima.

„Miluji tě tak zasraně moc. Musím ti to ukázat. Chystám se tě pomilovat tak sladce jak nikdy.“

Uchopil jsem okraj trička, které měla na sobě, a přetáhl jí ho přes hlavu. Od té doby, co jsem ji naposledy viděl nahou, zhubla, ale všechny její křivky byly stále na správných místech. Pták mi napínal šortky, dychtivý se dostat dovnitř mé ženy.

„Bejby,“ vydechla, když jí na kůži vyrašil ruměnec. Pokusila se zakrýt si prsa rukama.

„Nedělej to,“ zasténal jsem. „Nezakrývej se přede mnou. Jsi nejkrásnější tvor na této zemi. Rád se na tebe dívám. Moje oči se nikdy neunaví v zírání na tvou krásu a půvab.“

Její červenání se prohloubilo a rozprostřelo se z krku až na tváře. Kousla se do spodního rtu, vypadala tak zranitelně a zasraně rozkošně, že moje srdce vynechalo úder.

Chytil jsem, obě její zapěstí jednou rukou a natáhl jí je nad hlavu, abych mohl hodovat na jejích prsou. Její velké hnědé bradavky byly tvrdé už jen z mého pohledu. Než jsem ji vtáhl do úst a jazykem obtáhl bradavku, zlomyslně jsem se usmál.

Miin hrudník se zvedl, ale nevydala ani hlásku. Neovlivnil jsem ji tak, jak ona mě? Líbal jsem jí na žebra a břicho, až jsem našel pupík. Pomalu jsem kolem něj kroužil jazykem, cucal a líbal kůži, a zhluboka dýchal, abych zachytil její vůni v mých nosních dírkách.

Bože, tohle mi chybělo. Stýskalo se mi po ní. Tak. Zasraně. Moc.

Natáhla se a chytila mě za ptáka přes šortky. „Ah,“ zabručel jsem a její magické prsty mě vystřelily dál, když mě pohladila po celé délce.

Její ruka opustila mýho ptáka a málem jsem plakal zklamáním. Rychle se snažila stáhnout mi šortky přes zadek, než mě chytila za ptáka do jedné chladné ruky a koule do druhé. Přejela palcem přes špičku a vetřela mi pre-cum do kůže.

Kurva. Mohl bych explodovat hned v tuto chvíli.

„Jdi na to pomalu, bejby, jsem na zasraném okraji.“

Úsměv, který mi dala, zasáhla mě do srdce. Sotva jsem vydržel veškerou lásku vycházející z nás. Vzduch byl cítit životem a praskal s očekáváním.

Natáhl jsem ruku mezi její nohy a namočil prst do její teplé mokré kundičky, testoval připravenost.

„Tak zasraně mokrá, bejby.“

„Pro tebe? Vždy, Cobro. Jen se na mě podíváš a jsem pro tebe mokrá.“ Miluju každý centimetr této ženy, od jejích oteklých úst až po její oteklou kundičku. Je tak sexy, že se to slovy ani popsat nedá a její vstup způsobil, že sebou začal můj pták škubat.

„To je dobré vědět, bejby, protože víš, že se na tebe nemůžu přestat dívat.“

Tiše se zachichotala, snadný a sexy zvuk ženy, která s jistotou věděla, že má svého muže přesně tam, kde ho chce. Měla mě a mé koule držela opravdu pevně. Nikde jinde bych nebyl raději.

To je lež.

Chtěl jsem být v ní. Pomalu ji šukat, zatímco se budu dívat do temných tekutých kaluží její duše.

Přitiskla mýho ptáka ke svému vstupu s plachým úsměvem na rtech. Přestože jsem důvěrně znal každý centimetr jejího těla, připadalo mi to, jako bychom se znovu objevovali.

Mohl bych. Ne. Počkejte. Zasraně. Ještě. Chvilku.

Zatlačil jsem dovnitř a její mazlavé teplo mě obklopovalo. „Jsem doma, bejby. Kam patřím.“

„Cobro, moc tě miluju. Už mě nikdy neopouštěj. Prosím.“

Ta slova mě trhala zevnitř. Co jsem si sakra myslel?

„Nikdy. Slibuji.“

Pohybovali jsme se spolu, naše těla byla zcela v souladu s ostatním. Takto jsme vždy měli být. Propletli jsme si prsty nad její hlavou, nestaral jsem se o to, že mě bolí rameno nebo pálí svaly. Bylo tak dobré propojit se s mojí ženou na tak hluboké úrovni.

„Zachránila jsi mě, bejby. Nejen před smrtí, ale také z hořkosti a nenávisti. Jsi světlo mé temnoty. Bez tebe bych byl ztracen.“

Naklonil jsem se, abych přitisknul ústa na její. Do našeho polibku se mísila slaná chuť.

Pláče.

Stáhl jsem se a odtáhnul se od jejích rtů, a zjistil, že jí po tváři stékají teplé slzy. Ztuhnul jsem.

„Bejby, bejby, co se děje? Myslel jsem, že jsme v pohodě?“

„My… my jsme. To jsou slzy štěstí. A také smutku. Šťastné, jak to všechno dopadlo. Smutné za všechny naše ztráty.“

Otřel jsem jí slzy palcem. „Pojďme si udělat další miminka,“ řekl jsem, když jsem se v ní znovu začal pohybovat. „Slyšel jsem, že chceš víc, a já s tím souhlasím.“

Ten megawattový úsměv, který mi dala, mi ukradl dech. „Chci mini Cobru, chlapce, který je stejně jako jeho táta – divoký ochránce, férový a spravedlivý muž, který dělá svět lepším místem.“

„Lásko, ty jsi ta, kdo dělá svět lepším tím, že jsi v něm,“ usmál jsem se na ni, vnitřně potěšený, že na mě tak moc myslí. Nic jsem nechtěl víc, než abych byl její hrdina, její skála, kdykoli mě potřebuje.

Když jsem ji políbil na krk, spokojeně si s povzdechem povzdechla. „Jsem tak šťastná, když jsem s tebou.“

„Zvykni si na to, bejby. Nikam už neodejdu.“ Kundička se jí kolem mě napjala a poslala mě do nebe. „Ale můžeme už prostě zmlknout a jen šukat, protože moje koule jsou připraveny k výbuchu.“

Prohnula záda a setkala se s každým mým tahem, naše spojení se s každým úderem stalo naléhavějším. Pomalu jsme se přestali ovládat, jak nás pohltila potřeba. Ani kdybych se snažil sebevíc, nedal bych dohromady ani jedinou větu – byl jsem tak blízko okraje.

S potem na obočí a srdcem bijícím jak o závod jsem na ni naléhal, aby to pustila. „Už budu, bejby – udělej se se mnou. Uděláme se společně.“

„Cobro,“ vykřikla, nehty mi zaryla do dlaní, když jsem stiskl její ruce.

Udělali jsme se společně. To bylo perfektní.

My jsme perfektní.

Spolu.