G&M - 48. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Cobra

Byla to pravda. Nemohl jsem zůstat déle pryč. Nechal jsem se propustit z nemocnice a vzal si taxík domů.

Domov. Můj hrad.

Na místo, kde bylo mé štěstí.

Byl jsem blázen příliš dlouho. Moje žárlivá pýcha stála mezi nejdůležitější osobou v mém životě a mnou. Poté, co jsem téměř znovu všechno ztratil, jsem věděl, že jsem byl ušetřen z jediného důvodu. Abych to Mie vše vynahradil, i kdyby mi to trvalo zbytek mého života. Za předpokladu, že mě bude chtít zpátky.

Po tom, čím jsem jí nechal projít, by mě nepřekvapilo, kdyby řekla, že se mnou skončila. Nechal jsem ji na holičkách. Znovu. Nechránil jsem ji, jak jsem slíbil. K čemu jsem jí byl?

Slyšel jsem celý příběh, který dětem vyprávěla. Vešel jsem do ložnice a doufal, že je překvapím, jen abych zjistil, že já jsem ten, kdo byl překvapen.

Z jejího příběhu se mi zalily oči slzami, zvláště z té části, kde řekla dětem, jak moc mě miluje. Její slova způsobila úsměv na mé tváři – alespoň jsem měl šanci získat ji zpět. Přinutí mě na tom pracovat, ale zasloužil jsem si to. Udělal bych pro ni cokoli. Pro to být s ní.

Položil jsem Jamieho na postel a poplácal ho po hlavě. Mia sklopila pohled a předstírala, že je zaneprázdněna Bellou, ale viděl jsem, jak rychle jí bije srdce podle pulsu na krku. Její dýchání bylo mělké, stejně jako moje.

Pomalu jsem zvedl bradu, aby se její oči setkaly s mým pohledem. Zatřepotala řasy, když se kousla do spodního rtu. Dělala to jen tehdy, když se cítila zranitelná a nejistá.

Musel jsem to napravit.

Naklonil jsem se, abych ji vdechl. Sladká vůně z jejích vlasů a kůže pronikla mými smysly. Voněla jako domov.

„Bejby,“ řekl jsem, můj hlas byl tichý a chraplavý, aby zadržel mé emoce. „Moc tě miluji. Prosím, řekni mi, že mě vezmeš zpátky.“ Kurva, jsem připravený projít přes hořící uhlíky tolik kilometrů, kolik bude potřeba, dokud neřekne ano. Ať už by to trvalo jakkoliv dlouho, dokážu jí, že myslím vážně každý zasraný slovo.

Její velké hnědé oči zalily slzami. Díval jsem se v úžasu, jak jí zvlhly řasy, než jí velké slzy začaly stékat po tvářích.

„Omlouvám se,“ řekl jsem a bolest v mém srdci mi pronikla až do hrudi. „Nechtěl jsem tě rozplakat. Chci, jen abys věděla, že bez tebe nemůžu žít. Jsi můj důvod k dýchání. Bez tebe, bejby, nejsem nic.“

Usmála se na mě a celý můj svět se začal točit. „Taky tě miluju, Cobro. Tak moc to bolí.“

„Bejby.“

Naklonil jsem se a políbil ji na rty. Kriste, jak moc mi chybělo líbat je. Dva páry očí sledovaly každý náš pohyb s velkými úsměvy na jejich tvářích.

„To je sir Cobra, který říká princezně Mii, že ji miluje celým svým srdcem. Že bude vždy vedle ní až do dne, kdy zemře. Že dokončil boj se světem a chce být pouze se svou rodinou. Sir Cobra chce na hradě žít šťastně s princeznou Miou a všemi jejich dětmi.“

„Jsem unavený,“ řekl Jamie. „Chci jít do postele.“ Sklouzl z postele a natáhl ruku k sestře. „Pojď, Bello, pojďme spát. Myslím, že tatínek chce s maminkou udělat víc dětí.“

Mia zalapala po dechu a já potlačil smích. Můj chlapec je chytrý.

Sledoval jsem, jak zvedla přikrývku a vylezla z postele. Měla na sobě staré triko, pod nímž byly jen krajkové kalhotky. Můj pták při pohledu na její dokonalý zadek, když se naklonila, aby zvedla Isabellu z postele, zapulsoval. Toužil jsem po své ženě. Bylo to příliš dlouho. Co za hlupáka jsem? Nejhloupější na světě.

Políbil jsem obě děti a sledoval, jak odcházejí z pokoje s Miou. Chvíli jí bude trvat, než je uloží, a tak jsem se rozhodl osprchovat. Dobelhal jsem se do koupelny a uvolnil si obvazy. Poranění horní části paže bylo opravdu jen nepatrné, které bylo na dobré cestě k uzdravení. Kulky z ramene a nohy byly odstraněny, zašitý a já byl na cestě k zotavení.

Zapnul jsem kohoutky, postavil se pod proud vody a nechal smývat všechna napětí z minulých týdnů z mé mysli a těla. Musíme si o všem promluvit a začít znova. Ale dnes večer na rozhovor nebude čas. Potřebuju se dostat do své ženy a ukázat jí, jak moc mi chyběla. Až budu její součástí a ona mou, znovu budu kompletní. Stejně jako dva kousky rozbité skládačky se k sobě dokonale hodíme a vzájemně se uzdravíme.

Dosprchoval jsem se a vystoupil ze sprchy, abych se osušil. Když jsem si upevňoval ručník kolem pasu, uslyšel jsem za mnou její hlas.

„Potřebuješ pomoc s obvazy?“ Zeptala se a její hlas byl tichý a sladký.

„Ne, sestra položila na rány nepromokavé náplasti. Obvazy mají jen získat soucit,“ žertoval jsem. Nebyla to docela pravda, ale bez nich jsem se cítil mnohem lépe.

Zasmála se mému chabému vtipu a pak se otočila k odchodu.

„Počkej,“ řekl jsem a zastavil ji v jejích stopách. Proč se najednou kolem mě styděla? Před tím vším by mě Mia zbavila ručníku a teď už by byla na kolenou s mým ptákem v ústech.

Pomalu se otočila. „Ano?“

„Hm… můžeme si promluvit?“ zeptal jsem se a cítil se trochu trapně, když se mi v hlavě honilo něco jiného. V žádném případě jsem nemohl požadovat, aby sála mýho ptáka, i když to bylo to jediné, na co jsem mohl myslet. Moje mysl na mě hrála triky, když se můj pohled uzamkl na rtech, které jsem chtěl kolem svého ptáka.

„Jistě, postavím konvici na čaj.“

Čaj?

Potřeboval jsem něco silnějšího.

„Jo, čaj bude dobrý. Díky.“ Zbabělče.

Nevypadalo to, že by dnes večer byl můj pták vysátý. Kurva.

Stáhl jsem si ručník z pasu, natáhnul si boxerky a vydal se dolů do kuchyně. Když jsem procházel kolem dětského pokoje, zašel jsem je znovu políbit na čelíčka. Vypadali jako andílci. Zadrmolil jsem modlitbu vděčnosti, že naše děti jsou živý a zdravý. Ve tmě jsem se zakřenil a pomyslel na to, jak zábavné to pro naši bandu bude.

Mia mi to nehodlá usnadnit, věděl jsem to už teď, ale dříve či později ustoupí a my si vykompenzujeme ztracený čas. Myšlenka, že o ni musím znovu bojovat, přitahovala mé instinkty jeskynního muže… nebylo nic svůdnějšího než žena, která je mimo dosah muže a nutí ho za to bojovat.

A já za ni budu bojovat. Do posledního dechu.

Mia za to stojí. Vždy.