G&M - 41. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Mia

„Jamie?“ Zašeptala jsem chraplavě. Co jestli se mýlím a je to někdo jiný? Místnost byla temná a smrděla vlhkostí a plesnivinou. Voda prosakovala stropem a kapala mi paži, což mě přimělo se zatřást.

„Mami?“ Z rohu se ozval tichý vyděšený hlas.

„Pst zlato, máma je tu, aby tě vzala domů. Nevydávej žádný zvuk, dobře?“

Plížila jsem se podél zdi v temnotě, pod dlaněmi drsný a vlhký kámen, když jsem se pohybovala směrem ke zvuku tichých vzlyků. Blesk znovu zasáhl a osvětlil místnost malým vysoko posazeným oknem. Osvítil Jamieho drahocennou tvář.

Jamie na mě zíral, jako bych byla duch. V jeho malé propadlé tváři, měl své hnědé oči větší, než jsem je kdy viděla. Moje dítě bylo prakticky jen kost a kůže, takže tam, kde seděl schoulený v rohu místnosti, vypadal ještě menší, než byl.

Srdce se mi naplnilo vztekem. Za tohle Daemon zaplatí. Takového zacházení s dítětem nic neomlouvá. Třásl se, podchlazený a špinavý a bezpochyby hladověl. Ve dvou dlouhých krocích jsem dorazila k němu a vtáhla ho do náruče.

„Jamie, děťátko moje.“ Hlas se mi zlomil, když jsem si ho přitáhl k hrudi a snažil se dostat teplo do jeho křehkého malého těla, ale sama byla mokrá a chladná a vlhký vzduch nepomáhal. Políbila jsem ho na tváře a ruce a vrátila se k jeho obličeji, objala ho tak pevně, že jsem se bála, abych ho nezlomila.

Choulili jsme se spolu v rohu, s ním v mém klíně, když jsem nás houpala tam a zpět.

„Jsi v pořádku?“ Vydechla jsem. Snažila jsem se na něj usmát, abych ho ujistila, že všechno bude v pořádku, ale selhala jsem, protože mě pohltily obavy. „Můžeš chodit?“

Zavrtěl hlavou a po tváři se mu stékaly slzy, když se jeho malé tělo třáslo vzlykem. Vypadal tak zatraceně křehce, že mi to téměř zlomilo srdce. Byl příliš slabý na to, aby chodil; budu ho muset nést.

Všechny myšlenky na milosrdenství vůči Daemonovi v mém srdci zemřely. Musí zaplatit za utrpení, které přinesl mé rodině. Za smrt Ratbaga. A zatraceně určitě za utrpení, které mi způsobil.

Cítila jsem malou zbraň, kterou jsem si zastrčila na zádech do kalhot. Řekla jsem si, že jí nepoužiju. Ale právě teď jsem tam chtěla vlítnout a vstřelit zasranou kulku mezi oči toho ďábla. Dívat se na něj, jak se mi zhroutí u nohou a umírá.

Naklonila jsem se a zašeptala Jamiemu do ucha. „Byl jsi tak dobrý, statečný chlapec. Maminka tě odsud dostane, jasný?“ Odhrnula jsem mu dlouhé vlasy z tváře a z očí, to jak vypadal zanedbaně, mi lámalo srdce. „Nejdřív ale musíš být ještě chvíli zticha. Budeme si s těmito lidmi hrát na schovávanou a nemůžeme nikomu říct, kde jsme.“ Stiskla jsem mu tváře v dlaních a usmála se na něj. „Pokud vyhrajeme tuto hru, můžeme jít domů. To je dobře, že jo?“

Jamie přikývl a oči se mu ve tmě leskly. Zamrkala jsem slzy. Už jsem se naplakala víc než dost. Chtěla jsem jít dál – nastal čas hodit to za hlavu, vzít mé dítě domů a dostat svou rodinu zpět.

Nejdřív odsud musím odnést Jamieho.

Když jsem s Jamie v náručí stoupla, v očích mi zářilo jasné světlo. Blesk?

Ne. Baterka. Stál tam muž z místnosti vedle, nahý s napůl tvrdým ptákem, který na nás svítil, když namířil svou pistoli na mou hlavu.

„Co to kurva? Odkud jsi přišla?“ Zařval.

Za ním se vynořila i žena co mu sála ptáka. „Myslela jsem si, že to bylo divné, že to dítě po úderu blesku ztichlo. Vidíš, zlato? Věděla jsem, že se něco děje.“

Chtěla jsem jí jednu vlepit. Ano, něco bylo velmi zasraně špatně. Moje dítě bylo uneseno a hladovělo a ona si myslela, že je zasranej génius?

„Vy ženy a vaše instinkty,“ ušklíbl se muž.

„Poslouchej,“ řekla jsem tak klidně, jak jsem dokázala. „To je můj syn. Musím ho dostat domů. Je velmi slabý a musím ho dostat k lékaři.“

Muž se zasmál. „To nemyslíš vážně, že ne? Boss chtěl, aby to dítě zemřelo, aby ti ho mohl poslat v krabici.“

Zkroutil se mi žaludek a žluč se mi tlačila až do krku. Bože, opravdu by něco takového udělal? Vyhladovět nevinné dítě k smrti?

Možná kdybych mluvila k té ženě, měla by více porozumění. „Jsi matka?“ Zeptala jsem se a otočil se na ni.

„Jo, čtyři spratci, každý jiný otec. Je to těžké, všechny nakrmit.“

„Pokud mi dnes večer pomůžeš, ujistím se, že tvé děti budou po celý život nakrmeny. Udělám vše pro to, abych ti pomohla.“

Zmateně se zasmála. „To je od tebe milé sladká, ale nepotřebuji tvou charitu. Dala jsem děti své sestře. Chtěla ty malé parchanty, takže je dostala. Vdala se za bohatého manžela, ale nemůže mít děti. Takže jsem jí je prodala. Teď si můžu dělat, co se mi líbí –“

Do místnosti vrazil vysoký hubený muž, který přerušil mé myšlenky. „Jejda. Tohle není záchod. Potřebuju chcát.“

„Další dveře nalevo,“ řekl chlap s pistolí a odmávnul nadranýho chlapa pryč, než se obrátil ke své ženě. „Jdi si vzít něco na sebe, zlato. Vypadá to, že tady máme problém.“

„Jaký zasraný problém?“

Daemon. Poznala bych ten hlas kdekoli. Vyděsilo mě, znovu slyšet ten hlas po tolika letech. Kdybych jen dokázala čarovat a odletět s Jamiem v náručí. Potřebovala jsem zázrak. Možná, že mě přijde Cobra nebo Ryder zachránit. Ale nevěděli, že jsem tady, zaseknutá v pekle, s nahým mužem, který na mě míří zbraní a blíží se moje nejhorší noční můra.

Když mě Daemon viděl, zastavil se a nadechl. Jo, setsakramentsky jistě mě tu nečekal. Oblečený pouze v boxerkách měl tělo řeckého boha, tvář anděla a srdce ďábla.

„Alessandro,“ vydechl.

„Teď je to Mia. Mia, což znamená, že jsem manželka Cobry. Tohle je můj syn, Daemone. Jak jsi ho mohl ode mě vzít? Co jsi to za člověka?“

„Myslím, že už na to odpověď znáš, moje sladká. Ale v případě, že jsi to zapomněla, jsem muž, který vezme, co chce.“ Pohledem sjížděl mé tělo odhora dolů, zorničky rozšířené, takže oči měl téměř černé.

„Jamie je nevinné dítě. Za nic nemůže. Nemusí být součástí pomsty, kterou kuješ proti svému bratrovi. Vynechej ho z toho. Vezmu ho domů a nezastavíš mě.“

„Ahhh… pořád stejně divoká malá mrcha.“ Mnul si bradu. „Víš co, bejby? Nikdy jsem nepotkal ženu, jako jsi ty.“ Udělal pár kroků blíž, až se jeho teplý dech valil po mé chladné kůži. „Chci tě, ale tentokrát si tě nechám.“

Natáhl se a přejel mi prstem po tváři. Jamie mi zabořil tvář do krku, a strachy se třásl.

„Ššš, to je v pořádku miláčku. Ten muž nám neublíží,“ zašeptala jsem a podařilo se mi udržet hlas v klidu.

„Ten muž?“ Daemon se natáhl a poplácal mě po tváři, stejnou, kterou před chvilkou hladil. „Špatně, bejby. V obou případech.“

Znechuceně jsem se na něj dívala, a sotva jsem byla schopna se zastavit, abych se na něj nevrhla a nevyškrábala mu oči. „Zranil jsi ženy i nevinné děti. To z tebe dělá skutečného hrdinu, že?“ Posmívala jsem se mu, i když jsem věděla, že bych to dělat neměla.

„Jamie,“ řekl, chytil mého syna za bradu a otočil jeho obličej k němu. „Pamatuješ, jak jsem ti řekl, že jsem tvůj táta? Ublížil jsem ti někdy, co jsi tady?“

Co to sakra Jamiemu říkal? Není divu, že to dítě bylo tak vyděšené. Chlapec pomalu zavrtěl hlavou. Nebyla jsem přesvědčená.

Sunul se blíž, dokud se naše těla nedotkla. Ustoupila jsem, až jsem rameny zasáhla rohy stěn. Daemon se zasmál, chytil mě za bradu a olízl mi tvář jazykem. „Ale rád bych ublížil víc tobě. V ložnici, když tě budu šukat. Potěšení a bolest jdou ruku v ruce, krásko. Čím víc bolesti, tím větší potěšení.“ Brutálně mě políbil na ústa, pak pustil a udělal krok dozadu. „Ale ze všeho nejvíc se mi líbí ubližovat velkým dospělým mužům, jako je můj bratr a jeho kamarádi.“

Trhla jsem sebou. Nenáviděla jsem, že Jamie musel jeho krutá slova poslouchat. Kdybych mu jen mohla zakrýt uši.

„Daemone, promluvme si. Musí existovat způsob, jak to mezi tebou a Cobrou vyřešit, aniž by se někdo zranil. Nech mě Jamiem odejít.“ Zvedla jsem bradu. „Jestli opravdu věříš, že jsi chlapcův otec, proč bys s ním proboha jednal tak špatně?“

Usmál se na mě. Zatraceně se usmál.

„Abych se dostal k jeho matce. Můj bratr je příliš kundička na to, aby bojoval své vlastní bitvy. Na druhou stranu – ty máš v sobě oheň. Druh ohně, po kterém toužím, aby v sobě žena měla, ale nikdy jsem žádnou krom tebe nenašel. Chci tě, Alessandro.“

Zavrtěla jsem hlavou. „To jsou kecy. Chceš mě jen proto, že jsem Cobry a nemůžeš mě mít tak, jak má on.“

Daemon se obrátil k muži s pistolí, vytrhl zbraň z jeho sevření a mávnutím ruky ho propustil, když strčil zbraň do přední části svých boxerek.

„Ráda bys, abych stiskl spoušť? Vidím to ve tvých očích. Ráda bys viděla díru v mém ptáku, že?“

Odfrkla jsem si. „Také v tvé hlavě a srdci,“ souhlasila jsem. „Nezasloužíš si vzduch, který dýcháš.“

„Teď vidím, že tenhle druh rozhovoru mě zase vzruší. Divoká. Nebojácná. Bože, byla bys perfektní pro ten druh šukání, které mám na mysli.“