G&M - 23. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Cobra

Nemohl jsem tomu uvěřit. Zasraný Don. Kde se tady vzal a proč s ním byl Daemon?

„Daemone? Co to kurva, chlape? Copak jsme ti s Ryderem nevysvětlili situaci? To je ten chlap, před kterým se snažíme utéct.“

Než Ryder udělal krok blíž ke mně, zatlačil jsem Alessandru za záda, abychom ji účinně chránili těly. Držela se mé vesty, chvěla se tak moc, že jsem to cítil tam, kde jsem stál s rukama překříženými na hrudi a nohama rozkročenými, připraveným na všechno.

Vyčerpání, které jsem ještě před chvílí cítil, se rozptýlilo, když mi adrenalin protékal mým tělem. Byl jsem ve vysoké pohotovosti a stejně tak vypadal i Ryder a další dva muži, kteří se mnou jeli celou noc.

Daemon se ušklíbl. „Na všech vašich hlavách je pěkná cena, bratře. Ale protože jsem milý chlap, neprodal jsem tě. Nebo tebe sráči.“ Zamračil se na Rydera a já jsem věděl, že je v pokušení ho vydat. Nenáviděl mého nového bratra ode dne, kdy jsem ho přivedl domů z pasťáku. Jeho pohled se vrátil ke mně. „Ten muž tu dívku opravdu chce. Takže ji odevzdejte. Dostal jsem zaplaceno a vše je v pořádku.“

„Jsi zasranej zrádce. Proč to sakra uděláš?“ Zařval Ryder. Nikdy jsem ho neviděl rozzlobenějšího.

Přistoupil k Daemonovi, vraždu vepsanou ve tváři.

„Ne tak rychle,“ řeklo moje dvojče, vytáhl zbraň a namířil ji přímo na mé srdce. „Vyšlo najevo, že jsem s Donem Pedrem předtím obchodoval. Takže když jsem mu zavolal, abych mu řekl, že přesně vím, kde je jeho drahocenný náklad, slíbil mi hezkou odměnu za to, že mu ji vrátím.“ Zvedl zbraň a nyní ji namířil na mou hlavu. „Ukradl jsi tu zasranou dívku. Patří Donu Pedrovi. To je krádež, Cobro. Dokonce i spodina ví, že mezi zloději je čest.“

„Ne, poslouchej -“

Daemon pohnul pistolí ze strany na stranu. „Ne..., ty poslouchej, kreténe. Vlastně vám pomáhám. Don má své vyzvědače; Neexistuje způsob, jak dívku skrýt, aniž by ji nakonec našel. Pak by měl mít tvůj život, za to že jsi ho okradl. Ale nejdřív tě přiměje, abys trpěl hroznou pomalou a mučednickou smrtí.“

„Máš to špatně,“ řekl Ryder se zaťatými zuby.

„Pouč nás,“ řekl Don a zašklebil se, takže jeho horní ret se stáhl natolik, aby mu ukázal dásně. Oba muži, kteří byli po jeho boku, drželi zbraně směřující naším směrem.

Kurva. Byli jsme v prdeli. A co mě zabíjelo, bylo to, že se proti mně obrátilo moje vlastní maso a krev.

„Promluvme si jako muž s mužem, dobře? Nechte Rydera vzít dívku pryč, abychom mohli diskutovat -“

Daemon zvedl hlavu a zasmál se, prsty sevřel kolem pistole. „Za jakého blázna mě máš? Teď jsi mě jen naštval víc.“ Na čele se mu objevily žíly a oči měl divoké.

Pedro vystoupil kupředu, v jeho hlase hrozba. „Ukaž mi tu dívku. Pokud je poškozené zboží..., pokud někdo z vás měl ptáka někde poblíž -“

„Je v pořádku. Tvé hovězí maso je se mnou. Pojďme jednat, ano?“

„Nemáš nic jiného, o čem jsem připraven vyjednat. Ta dívka patří mně. Zasraně jsi jí ukradl!“ O tři kroky později byl Don přilepený na mé tváři, páchnoucí alkoholem, doutníky a potem. „Kdyby do toho, tvůj bratr nevstoupil a nevyjednal vaše zasrané životy, už bys byl ty i tví přátelé mrtví.“ Jeho korálky oči v měsíčním světle zářily šílenstvím. „Odevzdej mi tu dívku. Znova už tě žádat nebudu.“

Alessandra se prudce za mými zády nadechla. Cítil jsem ztrátu jejího tepla, než jsem si uvědomil, co dělá.

Vystoupila zpoza mých zad a postavila se vedle mě, přímo před Dona. „Vezmi mě. Jen nechte ty muže na pokoji. Všechno je to moje chyba. Požádala jsem je, aby mi pomohli utéct.“

„Alessandro, ne!“ Protestoval jsem. Světlomety vozidel zářily přímo na ni a způsobily, že zvedla ruku, aby si chránila obličej před jejich jasem. Sklopila paži a přistoupila blíž k Donovi, do centra pozornosti. „Zaplatila jsem Cobovi a těmto mužům. Jen dělali svou práci,“ řekla a zvedla bradu.

„Proč bys to dělala? Proč bys neměla chtít mít tu čest, být mou ženou?“ Pedro ji chytil bradu v ruce a tvrdě stiskl. „Měl bych tě ošukat potom hodit vlkům. Jsi hanba pro svou rodinu.“

„Zabij mě teď. Utekla jsem před tebou, protože nedokážu snést myšlenku, že se mě dotýká takové špinavé prase. Raději bych byla mrtvá.“ Nechuť na její tváři byla jasná, aby ji všichni viděli.

Než jsem mohl zareagovat, Pedro ji udeřil hřbetem ruky, načež Alessandra zavrávorala dozadu. Ryder vykřikl a pokusil se zastavit její pád, ale byla příliš daleko na to, aby se k ní dostal včas. Prudce sebou praštila do prachu a způsobila, že krev v mých žilách dosáhla bodu varu. Přesunul jsem se, abych jí pomohl.

Daemon se ušklíbl. „Nehýbej se, Cobro. Nebo kdokoliv z vás chlapci. Zapomněl jsi, že na tebe mám namířenou zasranou zbraň?“ Hrozba v jeho hlase byla skutečná. Můj bratr dnes večer toužil po akci - nic ho nepotěšilo víc, než když viděl téct krev. Jeho rty se stočily do úšklebku. „Nebo bych měl pomoct té mrše a místo toho ji zabít?“ Přesunul se a ukázal zbraň na místo, kde ležela na zemi.

Sráč se rychle chytil. Přišel na to, že pro mě Alessandra něco znamená. To že to ví, bylo ještě nebezpečnější než jakákoli hrozba od Pedra. Musel jsem to zahrát do pohody. „To je na tobě, bratře. Pokud chceš, políbit své peníze na rozloučenou. Mrtvá je nám k ničemu.“

Daemonem se budu zabývat, jakmile se zbavím Pedra a jeho mužů. Mezitím jsem je musel přimět, aby věřili, že pro mě dívka neznamenala nic jiného než peníze, nebo by sázky výrazně vzrostly.

Daemon s několika dlouhými kroky stál před Alessandrou a zbraň směřovala k její hlavě. Sklonila hlavu a zírala na červenou špínu pod ní. Naklonil se dopředu, uchopil ji za paži a vytáhnul ji ze země.

„Pojď sem, děvko. Vidíš všechen ten zasranej bordel, co způsobuješ? Ukaž mi, jak vypadáš, jestli stojíš za všechny tyhle sračky.“

Alessandra trhla hlavou nahoru. Po tvářích jí tekly slzy, oči měla vytřeštěné a mokré. Její spodní ret se zachvěl, když hledala můj obličej.

Daemon se drsně nadechl. „To mě poser. Teď vidím, o čem to všechno je.“ Zíral na Alessandru, jako by nikdy předtím neviděl dívku. „Miláčku, jsi mokrý sen každého muže. Ježíši, není divu, že jsi zahájila válku.“ Daemonův pohled projížděl nahoru a dolů po jejím těle, oplzlý úsměv na tváři mi říkal, jak moc se mu líbí to, co vidí. Olíznul si rty, v očích mu hořel chtíč.

Kurva to ne. Tohle ne!

Byl jsem ochoten zabít každého muže, který by na ni položil svý zasraný pracky. Alessandra je moje. Moje. Musím ji chránit před těmahle vyjebanýma kokotama, před každým z nich, včetně mého dvojčete, který ji svlékal očima.

Alessandra vypadala stejně šokovaná. Když jsem jí poprvé řekl, že po planetě se potuloval další muž, který vypadá přesně jako já, jen se zasmála a řekla, že to není možné. Teď viděla, že mám pravdu. Stejný vzhled. Její pohled se otočil od mého dvojčete, k mé tváři a zpět, její ústa se mírně otevřela, když si nás oba prohlédla.

„Zapomínáš, že mi ta kundička patří. Koupil jsem ji za krevní peníze.“ Pedro k ní přistoupil blíž, popadl Alessandru za paži a přitáhl ji k sobě. Byla jako zasraná hadrová panenka, která byla tažena dvěma směry. Její oči prosily moje, ale byl jsem bezmocný.

Daemon by neváhal použít tu zasranou zbraň v jeho ruce. Ve skutečnosti jen čekal na důvod, aby stisknul spoušť. Nechtěl jsem, aby došlo u kohokoliv z nás ke krveprolití. Dnes ne. Chtěl jsem, aby můj otec věděl, jak Daemon zradil své vlastní bratry. Pochyboval jsem, že by mi Malone uvěřil, kdybych se vrátil do klubu s mrtvým bratrem. Ne, musel to slyšet přímo z úst zrádce.

Daemon a já jsme měli Malonemu spoustu co vysvětlovat. Ukřižuje mě za to, že jsem vyjebal s kartelem. Celé roky na tom pracoval, aby to fungovalo, a já teď vyjebal s naším hlavním zdrojem příjmů, zešílí vztekem. Ale můj zločin nebyl ani zdaleka tak zlý jako Daemonův - bratrství se v očích mého otce započítávalo víc než cokoli jiného. Jestli jsem byl v prdeli, Daemon byl dvojnásob.

Pedro těžce zatáhl a podařilo se mu dostat Alessandru pryč od Daemona. Starší muž si ji přitáhl k hrudi, s rukama podél jejího těla jí jednou rukou sevřel jak do svěráku. Na starého muže byl silný jako sviňa. Musí to být stálá strava tequily.

„Pokud se tihle kreténi dotkli tvé kundy, jsi mi k ničemu.“

Jedna ruka rozepnula džíny, stáhla zip a sklouzla zepředu. Pohled na jeho ruku pod bílými bavlněnými kalhotkami mě přivedl do šílenství. Svrběla mě kůže, jako by se po mě plazilo tisíc jedovatých štírů. V každém okamžiku ztratím svý sračky a je mi u prdele pistole, která na mě teď mířila.

„Roztáhni nohy, děvče, abych tě cítil,“ přikázal Pedro, když jí kopal do kotníků a nutil jí, aby dala nohy od sebe. Ryder za mnou zavrčel a Razor zaklel, oba uvízli s Donovými stoupenci, kteří na ně namířili puškami. Hammer nevydal ani hlásku.

Tvrdě jsem polkl, nechtěl jsem se dívat, ale nemohl jsem odtrhnout oči. Za tohle ten sráč zemře.

Alessandra vykřikla s očima vytřeštěnýma hrůzou a ostudou. „Prosím, ne. Tady ne.“

Vyschlo mi v ústech a celé tělo se mi třáslo. Někdo tu dnes večer umře. „Daemone, přestaň. Proboha, nenech ho -“

Do uší mi zazněl výstřel, který téměř způsobil prasknutí mých ušních bubínků. Donova tvář se v šoku zkřivila, než jsem viděl otvor mezi jeho očima. Daemon byl střelec; zřídka minul svůj cíl. Zamrkal jsem, nemohl uvěřit svým očím, když se moje dvojče otočilo a střelilo oba stoupence mezi jejich oči, než věděli, co je zasáhlo.

„Prvek překvapení. Pracuje pokaždé.“ Daemon se zasmál.

Otočil jsem se k němu, jen abych zjistil, že má Alessandru v sevření. Od jednoho zasrance k druhému. Kdy se tato noční můra skončí?

„Střelil jsi ho,“ zařval Ryder. Krev vytékala ze zadní části Donovi hlavy a vypadala v temné noci jako tmavá tekutina.

„Jo, začal mě srát. A pokud nezavřeš kurva hubu, jsi další.“ Nasměroval pistoli na Rydera a naznačoval, že se chystá stisknout spoušť.

„Daemone! Přestaň s těma sračkama. Co se s tebou kurva děje?“ Zařval Razor. „Jsme to my, tvý zasraný bratři!“

„On není to můj bratr. Nesnáším jeho zasraná střeva,“ zaječel Daemon a stále mířil na místo mezi Ryderovy oči.

„Prosím. Ne,“ zašeptala Alessandra. Po tváři jí stékaly slzy. Jednu stranu rtu, kde ji Pedro zasáhl, měla oteklou a pohmožděnou, a její paže, krk a pravá tvář na sobě měly červené stříkance.

„Myslel jsem, že bys byla ráda, kdybych vykuř péro, který se pokoušelo dostat do tvé kundy, zastřelil,“ řekl Daemon. „Hádám, že jsi teď moje, miláčku.“ Vydal dlouhý vytí do noci, když si ji přitiskl k hrudi, zatímco jeho ruka sevřela její prso a stiskla.

Alessandra zavřela oči, slzy jí rychle stékaly po tváři a pak na Daemonovu paži. Zastavil vytí, sevřel její tvář v ruce a otočil k sobě její hlavu. Zděšeně jsem se díval, jak Daemon lízal krev na její tvář širokým plochým jazykem. Alessandra se svíjel v jeho držení, ale jeho sevření se ještě více utáhlo, až mu na předloktí naskočily žíly.

„Později, až tě budu šukat, budeš vděčná, že jsem tě zachránil před tím starým čurákem. Potřebuješ uvnitř skutečného mužského ptáka, a né péro prastarého drogového magnáta, který je buď sjetej, nebo ožralej většinu zasranýho času.“

Zavrčel jsem a zaťal pěsti. Z tváře mi vycházela pára.

„Nech ji jít, Daemone,“ zavrčel jsem. Svaly mi hořely omezením, jak jsem je nutil ke klidu. Nemohl jsem udělat nic hloupého, abych neohrozil naše životy, přesto jsem nemohl vydržet způsob, jakým s ní Daemon zacházel, jeho jasné záměry.

„Teď je moje. A kdybychom ukončili noc show, co, chlapci?“ Zasmál se. „Mám ji šukat pistolí nebo ptákem? Co by se jí poprvé nejvíce líbilo?“

Daemon jí položil zbraň pod bradu a zašklebil se, když uvažoval o svých možnostech. Krev mi tuhla v žilách. Když měl zbraň namířenou na mě, bál jsem se méně než teď. Šílenej sráč by udělal cokoli, aby se mi mohl posmívat.

Spustil hlaveň po jejím tričku mezi prsa. Ryder za mnou zasténal a tiše přísahal, že Daemona zabije. Pokud bychom nebyli opatrní, byli bychom všichni mrtví.

„A co obojí, drahoušku? Jakmile ošukám tvou panenskou kundu zbraní, můj pták dostane chuť. Myslím, že Cobra se chce dívat. Viděl jsem, jak se na tebe dívá. Bude si přát, aby to byl jeho pták, který tě šuká.“ Na okamžik se odmlčel, jako by přemýšlel. Pak se ušklíbl, když z jeho rtů vylítlo zlo. „Možná ho nechám. Po Ryderovi a Razorovi samozřejmě. Může počkat, až jako poslední. Rád se dívám dříve -“

Všechen vzduch opustil mé plíce. Oslepil mě vztek. Dneska večer toho šílenýho sráče zabiju, dvojče nebo ne. Nezasloužil si ani zasraný dech. Vrhl jsem se dopředu, hodil svou plnou váhu na Daemona a vyhodil ho z rovnováhy s Alessandrou vloženou mezi nás. Popadl jsem ho za zápěstí a namířil pistoli k obloze, když zazněl výstřel. Výstřel, který by prošel Alessandřiným srdcem.

Křičela do noci, když ji Ryder chytil a odtáhl pryč. Razor vyskočil dopředu a Daemona odzbrojil. Držel zbraň v ruce a okamžik si nebyl jistý, co má dělat.

Jediné co jsme teď Daemon a já měli, byli naše pěsti.

Nebyl to ani boj. Vztek, který se táhl mým tělem a dal mi nadlidskou sílu. Praštil jsem ho do obličeje, do hrudi a do žaludku a mlátil do něj plnou silou, dokud mu úšklebek nezmizel z tváře. Dokud nebyly jeho oči skelné a Ryder mě stáhl z jeho zbitého a zkrvaveného těla. Dokud Alessandřino vzlykání nedolehlo k mým uším.

„Prosím, žádné další zabíjení. Prosím, Cobro.“

Razor mi položil ruku na rameno a stáhl mě zpět. „Zastav, Cobro. Je na kaši. Vyjádřil ses, bratře.“

Zařval jsem, v mé duši pálil vztek. „Nech mě. Chci dnes večer ukončit jeho ubohej zasranej život. To co udělal-“

„Ne takhle,“ řekl Ryder a držel mě kolem hrudníku, aby mi zabránil dodělat ho.

„Chtěl ji znásilnit pistolí. Chtěl, abychom..., jí znásilnili. Zaslouží si zasraně zemřít,“ křičel jsem a šílel jen při pomyšlení na to, čeho jsem byl právě svědkem.

„Vím. Za to bych ho zasraně zabil. Ale jsi další prezident. Nemůžeš zabít svého bratra. Byl bys vyhozen z klubu, i když je to všechno jeho chyba. To jsou pravidla,“ řekl Ryder.

„Do prdele s pravidly. Ten sráč dnes večer zemře,“ zakřičel jsem, uvolnil se a prudce vyrazil, abych do něj bušil svými zkrvavenými pěstmi, dokud poslední dech neopustí jeho tělo.

„Cobro, prosím, přestaň. Kvůli mně.“ Její hlas byl tichý, přesto silný.

Něco se ve mně zlomilo.

Spadl jsem na zem u jejích nohou a vzlykal jako zasrané dítě. Natáhl jsem se a vytáhl zip jejích džínsů, a to i přes bolest v prstech a krev, která nechávala na látce šmouhy.

Klekl jsem si a přitiskl si obličej na její stehna a držel ji, jako by měla zmizet. Pohladila mě po hlavě a přitiskla si k ní obličej.

„Pšt. Je konec. Všechno je v pořádku,“ zpívala tiše.

Alessandra byla silná. V této temnotě by byla mým světlem. Vytáhla mě na nohy. „Drž mě, Cobro,“ řekla, když mi jí paže sklouzly kolem pasu. Pevně jsem ji objal a vdechoval její vůni. Několik okamžiků jsme takhle stáli, dokud ke mně nezvedla obličej. „Polib mě, Cobro.“

Sklonil jsem hlavu a políbil ji, jako by na tom závisel můj život, ale dával pozor, abych neublížil jejímu oteklému rtu.

„El mio,“ řekl jsem jediná slova, která jsem znal ve španělštině. „Ty patříš mně.“

„Ano, a ty mně,“ řekla a otřela si rty o moje, než přitiskla své měkké tělo k mému.

Odtáhl jsem se a zíral do jejích očí. „Od dnešního dne ti budu říkat, Mia protože jsi el mio. Alessandra dnes večer zemřela s Donem. Jakmile se vrátíme do areálu, vezmeme se, takže tě ode mě nikdo nebude moct vzít. Nebo to znovu zkusit.“

Tiše se zasmála, oči jí zářily. „Ptáš se nebo mi říkáš?“

Tvrdě jsem polkl. Chtěla to také? Horečka mi pálila tělo.

„Řekni mi ano. Řekni mi, že je to také to, co chceš. Abychom byli spolu po zbytek našeho života. Řekni ano, Mio,“ prosil jsem.

„Mia,“ válcovala na jazyku to jméno.

Zvedl jsem ji ze země a její nohy si obtočil kolem boků, když jsem jí políbil na tvář a krk.

„Mia. Moje navždy.“

„Ano, Cobro. Ano navždy.“

Slunce začalo stoupat a plazilo se do denního světla, které malovalo neplodnou krajinu dooranžova a modré.

Byl tu nový den. Přežili jsme noc.