G&M - 20. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Cobra

Alessandra byla na zadku mé motorky přirozená. Nejprve byla ztuhlá a nepoddajná, ale asi po půl hodině se za mnou uvolnila a její smrtelná přilnavost na mém triku se uvolnila.

Doposud jsme měli štěstí – žádní policajti a žádné zátarasy jakéhokoli druhu. Nasál jsem noční vzduch do plic a soustředil se na silnici. Čeká nás ještě dlouhá cesta, dokud nebudeme v bezpečí.

Jeli jsme hodinu nebo dvě a pak jsme se zastavili, aby si každý mohl natáhnout nohy. Hammer naplánoval naši trasu, a ačkoli jsme obvykle ve městech nestavěli a čůrali do křoví, nechtěl jsem tomu podrobit Alessandru.

Jistě, bylo to riskantní stavět v obydlených oblastech, ale risknu to, vzhledem k cennému nákladu, který jsem vezl. Vzpomněl jsem si na svou první jízdu na zadku Harleye mého otce, a jak vyčerpávající to bylo. Bolela mě každá kost v těle několik dní, a když jsem zavřel oči, stále jsem cítil, jak se pod mnou pohybuje silnice.

Stiskl jsem Alessandřinu ruku, stiskla mi jí také, čímž dala mi vědět, že je v pořádku. Alespoň jsem doufal, že je. Technicky to byl únos. Skutečnost, že chtěla jít se mnou, kdyby nás chytil její otec nebo Don, by na kartelovém soudním dvoru neměla žádnou váhu. Jejich dvůr by byl rychlý a nemilosrdný. Měli bychom štěstí, kdybychom umřeli rychlou smrtí.

O hodinu a půl později jsem se zastavil na odpočívadle po straně silnice. Razor jel pár minut dopředu, aby zjistil, že je to bezpečné. Čekal před budovou, a když jsme se zastavili, s úsměvem se sesedl z Harleye a pomohl Alessandře ze zadku mého.

Jakmile jsem zvedl štít její helmy a viděl v jejích očích strach, projela mnou panika. Litovala toho? Nebylo příliš pozdě se vrátit. Pokud bychom se s vplížili zpět do vesnice a odvedli ji do domu Esméreldy, nedošlo by k žádnému problému. Její kamarádka by ji mohla vzít domů, než by se její rodiče probudili.

„Jsi v pořádku, bejby?“ Zeptal jsem se znepokojeně. Pokud se opravdu chtěla vrátit, udělal bych to pro ni. Ale rozbilo by to mé zasrané srdce.

„Jo. Já… Potřebuju čůrat. Naléhavě.“ Stiskla stehna k sobě, vrhla pohled na dámskou toaletu.

Zasmál jsem se a pomohl jí odstranit helmu. „Je to hned za tebou.“ Myslel jsem si, že budeš muset jít.“

O chvilku později se rozeběhla k dámské toaletě a nechala mě tam stát s helmou v ruce. Uplynulo celých deset minut, ale přesto se nevrátila. Všichni chlapci čůrat byli, ale dychtili jít znovu.

„Co jí tak dlouho trvá? Nejsme v nějakém klubu, kde si musí narovnat vlasy nebo takové sračky,“ zabručel Ryder a podíval se na hodinky. Byl jsem netrpělivý jako on, měl jsem nervy na pochodu. Nejmenší zvuk mě přinutil sebou trhnout. Nebudu v pohodě, dokud se nedostaneme na druhou stranu hranice, kde na nás čekal Daemon.

„Jdu ji zkontrolovat,“ řekl jsem a strčil její helmu do Razorových rukou, když jsem kráčel k dámské toaletě. Na této zastávce jsme byli jediní lidé, ale nebude trvat dlouho, než se objeví někdo další.

Pach zvratků zasáhl mé nozdry. „Alessandro?“ Jsi v pořádku?“

Neodpověděla, tak jsem vešel dovnitř. Klečela u záchodu, tělo jí sklouzlo dopředu, když zvracela.

„Bejby! Co se děje?“ Vykřikl jsem a spěchal k ní.

„Ne. Odejdi. Nechci, abys mě takto viděl,“ zakřičela a natáhla ruku, aby mě zastavila.

„Nebuď hloupá. Od dnešního dne jsme tým. Uvidíte mě celého – všechny mé bradavice a moji ošklivou stránku.“ Ukázal jsem kolem prostoru. „Tohle nic není. Viděl jsem spoustu žen zvracet.“

Znovu se otočila, ale nic nevyšlo. Třásla se jako zasraný list. Vytáhl jsem ji na nohy. Podlaha byla špinavá a nechtěl jsem, aby tam už byť jen chvíli seděla. Spláchl jsem toaletu, zvedl ji a odnesl ji k umyvadlu.

„Vypláchni si ústa,“ nařídil jsem a odhrnul ji pár vlhkých pramenů vlasů za ucho. Jak jsem ji držel, naklonila se, několikrát si propláchla ústa a pak si několikrát postříkala obličej studenou vodou.

Podal jsem jí poslední papírový ručník z dávkovače na zdi a čekal, až jí uschne obličej. Sáhnul jsem se do kapsy a našel mentolky, kterými jsem si po kouření neustále osvěžoval dech, a dvě jí podal. Rozbalila je a strčila do úst.

„Děkuji,“ zašeptala. Spodní ret se jí zachvěl, když na mě dívala s jejíma velkýma hnědýma očima.

Musel jsem vědět, jestli toho lituje.

Otočil jsem ji a přitiskl ji ke zdi, aby se o ni mohla opřít jako oporu. Zvedla tvář a já se zadíval do jejích očí a hledal odpovědi.

„Bejby,“ zavrčel jsem, „změnila jsi názor? Chceš, abych tě vzal zpět? Ještě není pozdě.“

Moje srdce bušilo do žeber tak silně, že jsem si jistý, že to v tichu, které mezi námi dalo, slyší.

Otřela si ústa hřbetem ruky a zavrtěla hlavou. „Ne. Chci být s tebou víc než cokoli jiného. Přísahám, že jsem v pořádku. To… je to tak konečné,“ zašeptala, a vzlykla.

„Jsi si jistá? Potřebuji, abys přemýšlela. Toto je poslední šance na to, abys změnila názor. Čím více času uplyne, tím těžší bude vrátit se nepozorovaně. Rozumíš?“ Srdce mě bolelo. Chtěl jsem, aby si vybrala mě, ale nemohl jsem ji nutit.

Dlouho jsme na sebe zírali. Co jsme o sobě opravdu věděli? Kromě několika ukradených okamžiků nebyla Alessandra nic jiného než dívka, která okupovala mé sny. Bude nám to fungovat? Nebo jsem udělal velkolepou zasranou chybu?

„Jsem si jistá, Cobro. Vždycky jsem chtěla být s tebou. Nic se nezměnilo. Je to jen můj strach z neznáma. A strach, že nás někdo chytí a ublíží vám. To bych nesnesla – zabilo by mě to.“

„Bejby, kurva. Nedovolím, aby nás někdo chytil. A jsem si sakra jistý, že ještě neplánuju umřít. Ne dříve, než budu alespoň jednou v tobě. To je to, co mě udržuje v chodu – potřeba tě šukat a udělat tě mou.“

„Vezmi si mě, Cobro. Udělej to lepší,“ zafňukala a přitiskla své chvějící se tělo ke mě.

„Ježíši, bejby, to musím odmítnout. I když tě tak zasraně moc chci. Můj pták po tobě touží.“

„Tak nech svýho ptáka mít, co chce. Ošukej mě teď, takže pokud bychom umřeli, alespoň sis mě nárokoval.“ Popadla mě za ruku a položila si jí na její prsa. Stiskl jsem pevné maso v dlani, moje odhodlání se rozpadalo, když jsem zatoužil po jejím teple.

Přitiskl jsem ji ke zdi, moje rty přitisknuté k jejím. Sténala do mých úst a nechala mě uchvátit ji mým jazykem. Ochutnal jsem mátu z jejího dechu, dychtivý po na toužil po více z ní.

Neochotně jsem se odtáhl. Můj pták se snažil dostat dovnitř. Vrazit hluboko a tvrdě. „Ne, bejby – to je to, co nás udrží naživu. Musíme něco obětovat, abychom mohli být spolu. A když tě učiním svou, tak to nebude na špinavé toaletě na okraji silnice.“

„Hej lidi, co to do prdele, chlape. Musíme se vrátit na silnici.“ Ryderův hlas se ozval proti dlaždicím, což mi připomínalo, že si musíme pospíšit.

„Pojď. Musíme jít. I přesto, že bych to s tebou chtěl teď dělat, zvláště poté, co jsem cítil, jak se tvoje kundička mě otírala na zadku motorky, musíme se vrátit zpět na silnici.“

Ještě jednou jsem ji políbil a držel jsem její tvář v obou dlaních. „Děláš ze mě šťastného muže, Alessandro. Chtěl jsem tě tak zasraně dlouho a teď se to stane. Jakmile se dostaneme na druhou stranu a budeme v bezpečí, můj pták bude mít svou cestu. Dobře?“

„Dobře.“

„Cítíš se lépe?“ Zeptal jsem se, přejel jí rukou po zadku a přemýšlel, jak donutím svýho ptáka, aby byl v klidu, když probudila zvíře.

Usmála se na mě. „Nemůžu uvěřit, že jsi mě políbil poté, co jsem zvracela.“

„Bejby, tvoje ústa jsou stejně sladká jako tvoje kundička. Nic mě nedokáže držet dál ani od jednoho.“

„Slibuješ?“

„Slibuješ, že tě šukat, dokud nebudeš moct chodit? Jo, bejby. Na to můžeš vsadit svůj život. Také můj i kluků. Protože šukat tě je to, kvůli čemu žiju.“

Někdo zabušil na dveře. „Blíží se světla, Cobro. Hejbni sebou, chlape. Musíme se odtud kurva dostat… teď.“ Ryder zněl rozrušeně. Neměli jsme možnost jak zjistit, kdo se blíží. Byl čas jít.

„Už jdu,“ zakřičel jsem zpět a přál si, aby to byl jiný druh příchodu, než který jsem se zmiňoval. Ale můj čas přijde. Teda pokud nebudeme do rána všichni mrtví.