CR - EPILOG

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Lahur stál na mýtině v lese a užíval si pocit teplého vzduch na obličeji. Kolem něj se shromáždili ostatní. Jejich tváře mu byly známé stejně důvěrně jako jeho vlastní. Tito Krinar – nazývaní Nejstarší – byli jedni z mála, jejichž společnost dokázal Lahur snést déle než deset minut.

„A co teď?“, zeptala se Sheura a hleděla na něj svýma tichýma, tmavýma očima.

Lahur jí pohled vrátil. „Co máš na mysli?“

„Myslím, že je čas,“ odpověděla klidně. „Myslím, že to musíme udělat.“

„Také si to myslím.“ Ta slova přišla od Piorena, Sheurina partnera u tohoto experimentu. „Už nemůžeme jen stát stranou a pozorovat. Projekt se vyvinul příliš dobře. Jsou jako my. Naši nejlepší a nejchytřejší si mezi nimi hledají své partnery.“

„Ano,“ souhlasil Lahur, „to dělají.“ Ta lidská dívka s kudrlinkami po boku Koruma byla pro něj jako zjevení. Nebyla prvním člověkem, kterého potkal, ale něco na ní se ho dotklo hluboko uvnitř. Jakoby prorazila ledovou krustu, která ho poslední roky obklopovala. Na moment vnímal to silné pouto mezi ní a jejím cherenem a slunil se v lásce, kterou k sobě cítili.

Ze všech mladých Krinar považoval Lahur Koruma za nejzajímavějšího, protože mu připomínal jeho samotného, když byl ještě mladý. Ten samý pohon, ta samá potřeba udělat to, co bylo nutné k dosažení svých cílů. Lahur neměl pochyb, že Korum svůj cíl – vybudování Krinarské Říše – uskuteční a všechny je vezme na neznámou cestu s sebou.

Cestu, kterou měl Korum v úmyslu podniknout s malou lidskou dívkou po boku.

Neexistoval žádný jasnější důkaz, že je čas experiment ukončit.

„Udělejme to,“ řekl Lahur. „Máte pravdu. Je čas. Musíme se s nimi podělit o naše technologie, a to, co jsme zpřístupnili pouze pár vybraným, dát všem. Jejich evoluce je dokončena.“

A když se rozhlédl po mýtině a uviděl souhlas i u všech ostatních, měl Lahur pouze jednu myšlenku: Nic už nebude takové jako předtím.