TTWL - 6. kapitola

Překlad: Kerris
Kor.: Tahiti

Pokud šlo o rande naslepo, tohle nebylo hrozné.

Benedict Wade vypadal téměř stejně dobře jako na fotce, kterou jí Camille ukázala, ačkoliv ho možná zachytila ve velmi dobrém úhlu, protože realita byla trošku jinde.

Ale nerýpal se v puse, nesnažil se dominovat konverzaci a ani za ni neobjednal. Nechlubil se svým penisem, nechoval se jako kretén ohledně vína a nezíral jí na prsa.

Byl jeden z těch hodných. Jeden z těch „co si zaslouží druhé rande.“

Ale co bylo důležitější, když jí Bedenict (nikdy Ben, zjevně) nabídl, že ji doprovodí domů, Emma neměla chuť vymýšlet nějakou trapnou výmluvu o tom, že si musí jít koupit tampóny a nebo uhánět za neexistujícím domácím mazlíčkem.

Ale když došli k budově, kde bydlela Camille, Emma se rozhodla, že tady bude mít hranici. Alespoň pro dnešek.

„Tady bydlíš?“ Zeptal se Benedict, když se zastavila před dveřmi a otočila se k němu.

Usmála se. „No… alespoň na pár měsíců.“

Vzhlédl k lesknoucí se, moderní budově. „Je to tedy těžké? Muset takhle trpět?“

Emma se zasmála. „Tak trochu mě chybí muset neustále sledovat, zda někde neleze šváb, ale není to tak zlé.“

„Myslím, že vidím, o co tu jde,“ řekl Benedict a povytáhl obočí. „Snažíš se mě nalákat, než mi představíš svou sbírku krys v tvém skutečném domově.“

„Ne, ne, já myslím, že vidím, o co tu jde,“ popíchla ho také. „Jen mě využíváš pro můj moderní, krátkodobý byt.“

Vážně přikývl. „A až se Camille vrátí, půjdu raději okouzlit ji. Abych si zachoval místo v téhle budově.“

Emma se zasmála. „Není Camille kamarádkou tvé matky? Není to… špatné?“

„Rozhodně to je ve stylu Graduate, to přiznávám, ale je to drsný svět, Sinclairová.“

Usmáli se na sebe.

Bylo to až na pátém rande (plus mínus), ta chvíle, která rozhodně slibovala otázku: Chceš jít nahoru?

Ale Emma tam ještě nebyla… zcela.

Nicméně, možná polibek… jen aby zjistila, jak jsou na tom s fyzickou přitažlivostí.

Benedict ji zjevně správně přečet, protože jeho úsměv byl najednou trošku sexy a udělal krok směrem k ní.

Emma zvedla hlavu a sledovala, jak se k ní pomalu, rozmyšleně přibližuje. (Nemohla si pomoci. Nakonec, byla přece novinářkou, co psala o vztazích – vždy musela sledovat dobrý materiál).

A tenhle chlap rozhodně prošel.

Moc pěkné, pane Wade. Pomalé a sexy, velmi pěkné.

Pokud pocítila bodnutí nejistoty, než se jeho rty dotkly těch jejích, Emma ho ignorovala. Odmítala poslouchat ten tichý hlas vzadu v hlavě, který křičel: špatný, tohle je špatný chlap!

Ten hlásek ji štval sedm dlouhých let. Od chvíle, kdy jí to nevyšlo s Cassidym.

Ten hlásek byl šílený. Utišila ho. A usmála se na Benedicta.

Ale v tu chvíli, těsně před tím, než se jejich rty dotknuly, sjel pohledem za její rameno a vykulil oči, než se zeširoka usmál.

„Zatraceně, jestli to není Alex Cassidy.“

Emma zamrkala. Přísahal by, že ten zatracený hlásek utišila. Rozhodně nepromluvil nahlas?

Ale ne…

Benedict si jí už nevšímal.

Alex Cassidy nebyl jen v její hlavě. Byl tu osobně.

Měla chuť Camille zabít. Vážně.

Dva muži si třásli rukou jako staří přátelé. To bylo skvělé. Prostě fantastické.

Emma měla chuť vrazit do svého bytu, otevřít si flašku merlotu a předstírat, že první rande, na kterém za celé měsíce byla, neskončilo s rozhovorem s jejím ex.

Ale tím by dala Cassidymu příliš moci.

Místo toho se otočila na patě a přistoupila k nim.

„Emmo, tohle je Alex Cassidy,“ řekl Benedict, když se u nich objevila. „Hrál jsem proti němu fotbal na střední. Zcela jsem zapomněl, že Camille zmínila, že jste sousedé!“

„Vážně?“ Zamumlala Emma. Camille to zjevně nějak dokázala zmínit.

Cítila na sobě Cassidyho pohled, ale když se na něj podívala, uhnul očima. Ne před tím, než viděla, že jsou dnes modré. To byla hra, kterou kdysi hráli. Modré oči, říkala jim. Věčně se snažila přijít na to, jaký odstín preferovala; dny, kdy měly zelené odlesky nebo ty, kdy byly zcela modré.

„Kam jsi chodil na vysokou?“ Zeptala se Benedicta.

„Na Duke. Byl jsem brankář a Cassidy hrál útočníka.“

„Jsem překvapená, že se po hře spolu ještě bavíte. To byla ta, která skončila penaltou?“

Benedict na ni překvapeně pohlédl a ona se stydlivě usmála. „Do toho, Tar Heels?“

„Sakra,“ řekl a pohlédl z ní na Cassidyho. „Oba jste chodili na UNC? Znali jste se?“

„Ano,“ řekla Emma dřív, než stihl Cassidy otevřít tu svou obří pusu a říct něco hrozného.

„Wow, svět je malý,“ řekl Benedict.

Nemáš ani tušení.

„Camille se mě vlastně ptala, zda se k sobě vy dva budete hodit,“ řekl Cassidy s milým výrazem.

„Jo?“ Řekl Benedict.

Cassidyho úsměv byl drobný. „Řekl jsem jí: rozhodně.“

Emma protočila oči v sloup ve stejnou chvíli, kdy jí Benedict ležérně položil ruku na bok. „No, zjevně bych ti měl poděkovat.“

Cassidy se zakřenil. „Ber to jako omluvu za to, jak dopadla ta hra.“

Benedict se zasmál. „Víš, kolikrát jsem na to vzpomínal? Byl jsem si tak jistý, že vystřelíš napravo. Sotva mě napadlo, že možná půjdeš nalevo…“

Emma věděla, jak ten příběh dopadl. Věděla, že Benedict udělal to, co by udělala i většina brankářů.

Ale Cassidy změnil pravidla. Nestřelil doprava. Ani doleva. Zamířil rovnou do středu, čímž UNC zajistil výhru nad největším soupeřem.

Emma nemohla uvěřit, že si Benedicta nespojila s tím ubohým brankářem té epické noci. Ale nakonec, možná by tím neměla být překvapena.

V té době měla oči jen pro jednoho kluka.

Emma byla zachráněna před řečmi o fotbale příjezdem taxíku. Recepční v Camillině budově otevřel dveře a Cassidy změnil svou pozornost.

Přistoupila k nim známá brunetka. Danielle.

Emma se automaticky usmála, jak Alexova přítelkyně změnila jejich podivnou trojici na nesnesitelnou čtveřici.

Cassidyho ruka našla Daniellin pas, čímž napodobil Benedictovu polohu.

Na okamžik probodl Emmu pohledem a ona cítila žár, než znovu zchladla. Výrazně.

Přinutila se pohlédnout se na Danielle, připravena s větou: ráda tě znovu vidím, ale Danielle nekoukala na ni.

Ani na Cassidyho.

Její modré oči byly soustředěné na Benedicta a vypadala omámeně.

„Danielle, pamatuješ si na Emmu?“ Řekl Cassidy.

„Jistě, ahoj!“ Řekla Danielle trochu ostřeji, než po Emmě vrhnula široký, falešný úsměv. Okamžitě znovu pohlédla na Benedicta a poté na podlahu.

Emma zmateně pohlédla na svůj doprovod, který také vypadal, jako kdyby do něj udeřil blesk.

„Benedict Wade,“ řekl a natáhl k Danielle ruku.

Emma zmateně nakrčila nos. Celou noc byl Benedict okouzlující a kamarádský, ale teď zněl téměř mstivě.

Danielle natáhla ruku a Emma by přísahala, že viděla, jak mezi nimi přeskočila jiskra. Skutečná jiskra. Oba sebou škubli.

Emma pozvedla jedno obočí a pohlédla na Cassidyho ve stejnou chvíli, kdy i on pohlédl na ni. Pro jednou ve svých očích nenašli žádný odpor. Byli na jedné straně.

Na straně zmatených.

„Už jste se potkali?“ Zeptala se Emma, která nedokázala skrýt svou zvědavost.

„Ne,“ řekla Danielle, stále omámeně.

Benedict beze slova zavrtěl hlavou.

Emma se znovu podívala na Cassidyho a přemítala, zda mu došlo, co se tu dělo. Emma si byla celkem jistá, že jeho přítelkyně a její doprovod právě narazili na okamžité zamilování.

Také známé jako láska na první pohled.

A také známé jako: Jsou to naprostý idioti, co si myslí, že to vydrží.

Přesto, Emma poznala, kdy byla poražena. S Benedictem si rozuměli. Víc než dobře. Ale vzduch byl teď prakticky plný sexuálního napětí, které rozhodně nebylo mezi ní a Benedictem.

Emma by se vsadila, že tohle nemohl předpovídat ani Cassidy.

Emma si odkašlala, zrovna ve chvíli, kdy Cassidy shlédl na Danielle. „Takže, necháme je, aby pokračovali ve svém rande?“ Řekl.

„Oh! Jistě!“ Řekla Danielle a přinutila se na Emmu usmát.

„Rád jsem tě poznal,“ vyhrkl rychle Benedict.

„I já tebe.“

Danielle a Benedict na sebe ještě okamžik koukali, než dovolila Cassidymu, aby ji odvedl do výtahu.

Danielle se neohlédla. Ale kdyby tak učinila, viděla by, jak ji Benedict pozoruje.

Emma si povzdechla. Veškeré šance prvního polibku se právě vypařily.

Znovu pohlédl na ni. „Vypadají mile.“

„Hmmm, hmmm,“ řekla Emma.

„Chodí spolu dlouho?“

Emma se neobtěžovala odpovědět. Před deseti minutami byla odhodlaná nabídnout mu své rty.

Teď mu nabídla ruku. „Děkuji za večeři. Vážně jsem si ji užila.“

Shlédl na její ruku a poté na její tvář. Neměl takovou drzost, aby se tvářil úlevně za to, že nevyžaduje polibek, ale nebyl ani zklamaný.

Benedict ji chytil za ruku a zvedl si ji ke rtům v staromódním gestu, které bylo sladké a gentlemanské, ale nijak ji nerozpálilo.

Řekl něco o tom, že jí brzy zavolá, a ona zamumlala, že se bude těšit.

O pět minut později si Emma nalila štědrou sklenku merlotu a popadla sušenky.

Zamířila k pokoji pro hosty, ze kterého udělala svou místnost, a posadila se na postel s telefonem v ruce. Zakousla se do sušenky a napsala své sestře. Poté, co se Emma odstěhovala do New Yorku, jí Daisy volala třikrát až čtyřikrát týdně. Povídaly si o práci, mužích, oblíbených tančících show a Daisy vždy Emmě jemně připomněla, že „blonďatý melír se neudrží sám bez pomoci.“ Emma to s melírem nakonec vzdala, což bylo něco, co Daisy okomentovala, kdykoliv se sešli v New Orleans na víkend. Daisy totiž nenáviděla město a Emma se odmítala vrátit do Severní Karolíny.

Ale pak se Daisy vdala.

Emma nikdy nebyla fanouškem Garyho. A vážně se jí nelíbilo, jak překecal její sestru, která se občas chovala jako prima donna, aby se vzali rychle na úřadě. Ale Daisy byla šťastná a Emma byla odhodlaná se do jejich vztahu nijak nevměšovat tak, jak se Daisy vměstnala do toho jejího. Když se na to teď ohlídla, měla něco říct.

Zpočátku si Emma myslela, že jí sestra přestala volat, protože si užívala roli nové nevěsty, ale pak začaly ty zprávy a Emma poznala pravdu. Daisy se cítila příšerně. Žila s manželem v miniaturním bytě v Raleigh. Měla volno jen večer po práci, což ale byla chvíle, kdy byl Gary doma. A tak Daisy je psala. Zpočátku šlo o drobné stížnosti. Byl podrážděný. Naštval se, když neudělala večeři, a pak nepřišel, když udělala. Televizi vždy přepnul na sport a změnu kanálu „nehodlal diskutovat“. Pak se to ale zhoršilo. Někdy vůbec nebyl doma. Kdykoliv telefonoval, odešel z místnosti. Křičel na Daisy, kdykoliv zmínila, že by se mohli začít snažit o dítě. Nejlepší zpráva, jakou Emma kdy dostala, byla ta, kde Daisy zmínila, že se rozvádí.

Ale nikdy se nevrátily k jejich dlouhým telefonátům. Daisy říkala, že si zvykla na zprávy, ale Emma se někdy obávala, že šlo o něco temnějšího – jako kdyby se Daisy mohla schovat za zprávu lépe než za hovor. Protože pokud někdo dokázal vyčíst tón jejího hlasu, bylo to její dvojče.

Přesto, pokud šlo o recenzi na špatné rande, zpráva jednoduše stačila, řekla si Emma, zatímco si do pusy nacpala další kus sušenky a prsty se jí rozutekly přes displej.

Zrovna jsem se vrátila z rande na slepo.

Daisyna odpověď byla okamžitá. Uh-oh. Je brzy. Doufala jsem v lásku na první pohled.

Oh, to taky byla, napsala Emma.

Počkej, co? Mohu se znovu pokusit být družičkou?

Nekupuj si ještě šaty. Zamiloval se do někoho jiného. Myslím, že jsem ve skutečnosti SLEDOVALA, jak se to stalo.

Jak si Emma dál textovala s Daisy, a jak jí stoupala hladina vína v krvi, něco jí došlo.

To, co se večer stalo, ji otrávilo, jasně.

Ale ve skutečnosti ji neužíralo to, že se jí to s Benedictem nepovedlo.

Ale to, že se nemohla donutit, aby se starala.

Ani trošičku.