čtvrtek 20. února 2020

RH - 36. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Jitka



Sed otevřel dveře od autobusu a tahal do schodů kufr. Ještě než stihnul vylézt dovnitř, tak se na něj vrhnul Brian a přitlačil ho ke zdi.
„Ty zkurvysynu, pořád si myslíš, že víš, co je pro ostatní nejlepší a bez rozmyslu pak uděláš -“
Trey popadnul Briana kolem pasu a odtáhnul ho od Seda. „Dej Sedovi pokoj,“ řekl. „Dlužím mu za život.“
„Treyi!“ Brian ho objal oběma rukama. Jejich malá přátelská romance Seda občas zneklidňovala, hlavně teď, když byl Brian ženatý. „Jak se cítíš?“
„Jak to vypadá, že se cítím?“ Trey se strnule snažil vymanit z Brianova silného objetí.
Brian si ho prohlídnut. „Vypadáš… skvěle.“
Po schodech vystoupala Jessica, která nesla svoji velkou tašku a počítač. „Jo, to vypadá.“
Myrna odstrčila svého manžela a objala Treye. „Chyběl jsi nám, zlatíčko. Upeču ti třešňový koláč. Co na to říkáš?“
Trey blaženě protočil oči. „Báječné. Včera se mě Sed pokusil vyhladovět k smrti.“
„Jsi nějaký hubený,“ řekla nesouhlasně Myrna. Odešla do kuchyně, otevřela skříňky a začala si všechno připravovat.
„Mysleli jsme si, že si něco objedná,“ řekla Jessica a vypadala provinile.
Sed za to, že opustili včera Treye vinu necítil. Jenom čisté štěstí. Jessica ho milovala. Na ničem jiném nezáleželo.

*****

Jessica vzhlédla od konečného návrhu Myrnina článku. Sed jí podal svůj telefon. „To je tvoje máma.“
Jessice na chvíli vynechalo srdce. Její máma nevolala, pokud to nebyla otázka života a smrti. Jessica mu vytrhla telefon. „Mami? Co se stalo? Stalo se něco?“
„Myslela jsem si, že bys ráda věděla o tom, že jsi dostala dopis z univerzity. Z kanceláře děkana.“
„Můžeš to otevřít?“
„Potom posledním slovním výprasku od tebe, jsem ho už otevřela.“
Jessica zamrkala. „A?“
Jedna její část si přála, aby jí odmítli vrátit zpátky stipendium. Teď si dokonce ani nebyla jistá, jestli chtěla být dále právníkem. Nejdůležitější bylo, že nechtěla zase Seda opustit, ale taky špatně nesla myšlenku, že selhala a zároveň jí z návratu na univerzitu do blízkosti děkana Taylora naskočila husí kůže.
„Stipendium ti zůstalo,“ řekla její máma, „ale pokud nezvládneš zopakovat třídu, kterou jsi nezvládla-“
„Není to tak, že jsem ji nezvládla, matko.“
„Pokud při zopakování třídy dostaneš A, tak ti stipendium ponechají.“
Jessica teď nevěděla, jestli měla být šťastná anebo zklamaná. No, věděla, že by měla být šťastná, ale čekalo ji těžké rozhodnutí. Podívala se na Seda, který tam stál a sledoval ji s obavami v očích. Mohla by ho zase opustit? I když jenom dočasně?
„Myslela jsem si, že budeš šťastná,“ řekla máma.
„Jsem.“ Nebyla. „Píšou tam, co musím udělat?“
„Kromě běžných předmětů ve třetím ročníku, musíš zopakovat předmět, který jsi nezvládla.“
„Něco dalšího?“
„Za hodiny navíc musíš zaplatit sama. Na to se tvoje stipendium nevztahuje. Nečekáš ode mě, že ty výdaje zaplatím, že ne? Víš, že si to nemůžu dovo-“
„Ne, matko. S tím si nelam hlavu. Na to peníze mám. Díky, že jsi zavolala a dala mi vědět.“
„Zaplatí ti to ten tvůj přítel?“
Jessica se zamračila. „Ne. Co si myslíš, že jsem celé léto dělala? Pracuju.“
„Kdyby ses prostě provdala za tu rockovou hvězdu, tak bys nemusela nikdy pracovat. Pak by sis nemusela s tímhle vůbec lámat hlavu.“
Jessica zakroutila očima. Kolikrát už spolu tenhle rozhovor vedly? Asi tisíckrát? Milionkrát? „Sbohem, matko.“
„Dávej na sebe pozor,“ řekla ještě.
Jessica zavěsila a podala telefon zpátky Sedovi.
Objal ji. „Mrzí mě, že jsi nezískala svoje stipendium zpátky.“
„Ach, ale já jsem ho dostala zpět. Musím jenom zaplatit za hodiny, které musím zopakovat.“
„Dali ti ho zpátky?“ Odstrčil ji s rukama na jejích ramenou a zadíval se na ni. „Tak proč tady netančíš oslavný tanec?“
Pokrčila rameny. Semestr začíná za dva týdny a tak se její čas se Sedem blížil ke konci. Myrnin výzkum už taky končil a ona se bude vracet zpátky do Kansasu na začátek semestru. Neexistoval důvod, proč by měla Jessica zůstat. Nebyl důvod, až na její city k Sedovi.
„Miluju tě,“ zašeptala skrz knedlík v krku.
Usmál se, až se ukázaly oba jeho dolíčky. „Miluju tě.“
Vášnivě ho políbila, chtěla, aby jí pomohl na pár hodin zapomenout na všechny její obavy. Chtěla se v něm ztratit. Vzal ji za ruku a odvedl rovnou do ložnice, aby zapomněla na své zklamání.

58 komentářů:

  1. Děkuji moc za dalěí kapitolu💗

    OdpovědětVymazat
  2. Vráti se do školy? Děkuji za kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem za super preklad a korekciu.

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za preklad a korekciu a som zvedavá na pokračovanie 😊

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem pekne 💖 za kapitolu 😊 😊 😊

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem za preklad. Deni

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuju za skvělý překlad a korekturu.

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za skvělou kapitolu 😊👍🌹

    OdpovědětVymazat
  9. Chcelo by to poriadny otvorený rozhovor a konečne sa rozhodnúť 😕
    Ďakujem za skvelý preklad👍

    OdpovědětVymazat
  10. Díky moc za kapitolu 💗🌼💖

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji za dnašní překlad. Jana

    OdpovědětVymazat
  12. No sice jí vrátili stipendium, ale co ta profesorka co jí potopila. To jsem zvědavá jak to vyřeší. Děkuji moc za další skvělou kapitolku 💖

    OdpovědětVymazat
  13. Ďakujem za super preklad a korekciu 🙂.

    OdpovědětVymazat
  14. Moc děkuju za další skvělou kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  15. Mockrát děkuji za další kapitolu ☺☺☺.

    OdpovědětVymazat
  16. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář! :-)