G&M - 19. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Alessandra

„Jsi připravená?“ Cobrův hlas byl drsný, když mi sevřel paži kolem pasu a přitáhl si mě blíž k sobě.

Po cestě z mého domu do vesnice, kde Cobra s jeho přáteli bydlel, jsem byla nejnervóznější za celý svůj život. Když jsem si uvědomila, že je to skutečné, vyrašil mi na kůži studený pot. Strach mi sevřel srdce, které uhánělo rychlostí milion mil za hodinu, a já si neustále říkala, že všechno bude v pořádku. Měsíc visel nízko, osvětloval temné silnice táhnoucí se před námi, každá míle mě přiváděla blíž k mému osudu.

Prosím, ať to není noc, ve kterou všichni zemřeme. Modlila jsem se k Bohu, abych požádal o soucit. Nikdy jsem nebyla tak natěšená a vystrašená zároveň.

Hrudka v mém krku ztěžovala mluvení, tak jsem jednoduše přikývla a opřela si hlavu o jeho hruď. Zhluboka jsem se nadechla a naplnila nosní dírky vůní Cobry. Nějak jsem se v jeho objetí uklidnila a rozpálila se. Ta část mě, která byla předtím vystrašená, už se netřásla. Cobra způsobil, že jsem se cítila v bezpečí. Chráněná. Opečovávaná.

Kdyby mě jen miloval, jako já milovala jeho. Ale byla jsem šťastná za to, že mě chce. Budu jeho jakýmkoliv způsobem, jakým mě bude chtít.

Pohladil mě po zádech. „Bude to v pořádku. Slibuji.“ Políbil mě do vlasů a jeho sladké gesto mě ještě více uklidnilo.

Cobrovi bratři vešli do pokoje. Jejich tváře byly jako z kamene, a když se blížili, zírali přímo na mě.

Ten, který se jmenoval Ryder, měl pevně zaťatou čelist. Zdálo se, že mě vůbec nevidí rád. Při bližší prohlídce jsem si všimla, že má tik v levém oku. Nikdy jsem si toho nevšimla, a teď to způsobilo, že mi spadl žaludek až do bot. Nelíbilo se mu, co se dělo, ale neřekl ani slovo.

„Nechť hra začne,“ řekl Razor. Byl uvolněný a klidný, jako by pašovat někoho přes hranice bylo každodenní záležitostí. Oči mu ve světle zářily a třel si ruce, jako by byl z té myšlenky nadšený.

Hammer mluvil s Esmé a držel ji za ruku, když se rozloučili. Viděla jsem, jak po tvářích mé nejlepší kamarádky stékají slzy a poznala, že má toho muže, daleko víc raději, než předtím dala najevo.

„Musíme už jít. Rozluč se s Esméreldou,“ řekl Cobra, když mě pustil. „Každá promarněná chvíle je šance na odhalení.“

Och Bože. Dělám správnou věc? Strach se vplížil do mé duše a hrůza se plazila po mé páteři při myšlence, že by to mohla být nejhorší noc v mém životě. Co když vedu, čtyři mladé muže přímo do náruče smrti kvůli tomu, po čem mé srdce touží? Jak bych se s tím dokázala vyrovnat?

Cobra se na mě podíval. Úsměvem, který osvětloval jeho tvář, a mě roztálo srdce. Jeho dobré úmysly zářily tak jasně, že uhasily většinu strachu, který mě zaplavil.

Přitiskl mi ruku na záda a jemně mě postrčil dopředu k Esmé. Rozevřela ruce a přitáhla si mě do objetí a skandovala mi do ucha naše oblíbená slova.

„Přátelé navždy. V dobrém i zlém. Vždy a navždy.“

„Vždy a navždy,“ vydusila jsem ze sebe a bojovala, abych nezačala nekontrolovaně brečet. Došla jsem k bodu, odkud není návratu. Celá ta léta jsem si přála, aby mě Cobra vzal s sebou na svého ocelového koně, a teď je čas jít.

„Zůstaň silná. A děkuji za pomoc. Miluji tě, Essie.“

Podívala se na mě lítostivým štěněčím pohledem, který mi téměř zlomil srdce. „Zůstaň v bezpečí, kámoško. Zůstaň naživu.“

Ještě poslední objetí a pustila jsem jí, zauzloval se mi žaludek a krev mi bušila v hlavě, takže se svět točil kolem mě.

Otočil jsem se ke Cobrovi a natáhla ruku. „Jsem připravená. Pojďme.“

Cobra mě vtáhl zpět do objetí a sklonil hlavu, aby mě dlouze jemně políbil. Můj první skutečný polibek.

Bylo to přesně takové, jak jsem o tom snila a ještě víc. Teplá něžnost jeho rtů na mých způsobila, že veškerý strach na okamžik zmizel. Stojí to za to. Budu čelit čemukoli a komukoli kvůli šanci, aby mě Cobra po zbytek života líbal.

„Moje statečná dívka. Slibuji, že tě udržím v bezpečí.“ Podíval se na své bratry a jednomu po druhém se hleděl do očí. „My všichni.“

Otočila jsem hlavu a podívala se na Rydera. Přikývl, ale ruce měl zkřížené na hrudi. Vypadal velký a impozantní, stál tam s pochmurným výrazem a v oku měl stále tik.

„Od tohoto dne ses stala mou sestrou.“ Budu tě chránit, jako bych chránil celou svou rodinu,“ řekl Ryder a jeho pohled nikdy neopouštěl můj. To, co jsem viděla v hlubinách jeho krásných zelených očí, mě ohromilo a znepokojilo. Věrnost. Hrdost. Obavy.

Nebylo to tak, že by mě Ryder neměl rád. Cítila jsem, že jakmile jsem byla vzata do náruče MC, stala jsem se pro něj skutečnou rodinou.

„Přesně to jsem chtěl slyšet, Rydere.“ Cobra poplácal po Rydera po zádech a pak si ho přitáhl k objetí.

„Víš, že tě miluju, chlape. Jsme v této zasraný věci spolu. Pojďme z tohoto pekla vypadnout; čím déle tu zůstaneme, tím více mě toto místo vysává.“ Ryder popadl helmu a vydal se ke dveřím.

Cobra vzal plně zakrývající helmu a podával mi jí. Byla jiná než ty, které jsem viděla, že on a ostatní kluci nosí. „Tahle je tvoje. Vidíš tady?“ Poklepal prstem na mikrofon. „Můžeš se mnou mluvit skrze tohle. Ale pouze pokud to bude důležité, ano? Musím být plně soustředěný, dobře?“

Vzala jsem si ji od něj a nasadila na hlavu. Cítila jsem se neohrabaně a těžkopádně a na chvíli jsem zápasila s dechem.

Razor udělal krok vpřed a otevřel hledí. „Za chvíli si na to zvykneš. Nezapomeň dýchat.“

Přikývnout bylo obtížné, a krk byl příliš suchý na to, abych něco řekla, tak jsem se jen usmála. Adrenalin mi protékal žílami, když mi Cobra pomohl do opotřebované kožené bundy a zapnul mi ji.

„Tohle je tvé poprvé na motorce?“ Zeptal se Razor.

„Ano,“ řekl jsem s chvějícím hlasem.

„Do prdele,“ zavrčel Ryder tak, až mě to vyděsilo.

Cobra stál u svého obrovského černého Harleye. „Nejdřív si sednu já, pak se dostaneš za mě. Drž se pevně, dobře? Hammer připevnil na zadek opěrku, takže se budeš moct kromě mě čeho držet. A drž nohy zde na stupačkách.“

Cobra si na to zvíře obkročmo sedl. Posunul se dopředu, aby mi poskytl prostor, a pak přikývl, abych se dostal za něj. Razor mi podržel paži a dovolil mi opřít se o něj, když jsem vyvažovala svou váhu, dokud jsem pevně neseděla za Cobrou. Se srdcem bijícím v krku jsem obtočila obě paže kolem Cobrova těla. Chytil mě za obě ruce a přitiskl si je k hrudi, palcem mi třel malé kruhy přes kůži.

„Nezapomeň se naklánět s motorkou, zejména v zatáčkách. Musíš se spojit s mužem před tebou a se strojem. Myslíš, že to dokážeš?“ Zeptal se Razor s obavami v hlase.

„Ano. To dokážu,“ odpověděla jsem a nechtěla jim ukázat, jak moc jsem byla ve stresu.

„Naštěstí jsi lehká. Cobru moc nezpomalíš. Poslouchej vše, co ti říká, a v žádném případě neusni, dobře?“

S množstvím adrenalinu, které zaplavilo mé tělo, nebylo možné, abych usnula.

Čekala jsem, že s řevem vyjedou z vesnice, ale kluci nastartovali motory jeden po druhém tak tiše, jak jen mohli, takže hluk nebyl ohromující. Razor vyjel první a teprve když byl několik set metrů od nás, následoval Cobra.

Utáhla jsem stisk kolem Cobrova pasu a dával si pozor, abych mu nevytlačila dech. Naposledy jsem se podívala na svou kamarádku, která stála v měsíčním světle, byla pobledlá a slzy jí stékaly po tvářích. Kousla jsem se do spodního rtu a nutil se zadržet vzlyky pálící ​​v krku.

Měsíc visel tak nízko, že kdybych natáhla ruku, mohla bych se ho dotknout. To bylo sbohem všemu, co jsem kdy znala. Nechal jsem svůj život za sebou, abych začala nový.

Byla jsem připravená.