G&M - 13. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Alessandra

Otec seděl na velké verandě a pil černý čaj a malou sklenici tequily, to byl jeho rituál. Zrána býval obvykle v rozumné náladě, takže můžu mít lepší šanci, když se ho na to s Esmé zeptáme hned, a nebude čekat do odpoledne. Esmérelda byla chytrá. Zacházela s mým otcem s úctou, aby na ní nikdy nemohl najít chybu. Esmé se mu opravdu líbila a často říkal, že kdyby měl jinou dceru, chtěl by, aby to byla ona. Od mého otce to byl obrovský kompliment, takový že se Esmé ujistila, že pro něj zůstane stále dobrá.

Když jsem tedy vstoupila na verandu, byla jsem překvapená, když jsem tam našla nejen mého otce a jeho obvyklé dva bodyguardy, ale také Dona Pedro a jeho hrstku zabijáků. Zhluboka jsem se nadechla, veškeré teplo mi opouštělo mou tvář. Nenáviděla jsem, když přišel Don.

„Dobré ráno,“ řekla jsem a vzpomněla si na své vychování. Můj otec by mě nějakým způsobem potrestal, kdybych byla vůči jeho hostům neslušná nebo hrubá. V minulosti jsem si musela jít lehnout hladová, protože jsem odmítla na jeho naléhání políbit něčí tvář.

Obvykle jsem věděla, kdy se nás Don chystá navštívit, protože můj otec by mámě řekl den předtím, aby připravila a uvařila něco zvláštního. Mým úkolem by bylo vyhnout se mu tím, že budu po většinu času někde jinde, dokonce jsem zůstávala ve škole, abych dokončila nějaký imaginární projekt, jen proto, že se mi z něj dělala husina. Teď když jsem znala plány, které měl s mým otcem pro mou budoucnost, doslova mě vyděsilo, když jsem ho tady uviděla.

Kdy mi to otec chtěl říct? Narozeniny mám už za měsíc a on ani moje matka mi neřekli ani slovo. Modlila jsem se k Bohu, aby to, co Esmé slyšela a Cobra zmínil, nebyla pravda.

To však neznamenalo, že bych s Cobrou nechtěla mít sex. Stále jsem to chtěla, ještě více po našem rozhovoru včera. A teď, když jsem vzala v úvahu myšlenku opustit toto místo, doufala jsem, že mě Cobra vezme sebou.

Don Pedro do sebe hodil svýho panáka tequily a polkl. Zašklebil se a otřel si ústa hřbetem ruky. Přes všechno to vynášení ho až do nebes, byl stále jen muž pod vymyšleným titulem. Vstal se zlým úsměvem na dlouhé hubené tváři, tváří, která se potěšeně zvrásčila, když se jeho vybledlé oči potulovaly na mém těle.

Nesnáším vychrtlý muže.

Nesnáším, když mě svléká očima.

Nenávidím jeho.

Esmé za mnou zašeptala: „Do prdele.“

Pak, „Zasranej chlípnej bastard.“ Zasyčela ty slova, ale rychle je zakryla kašlem.

Vždycky klela, když jí něco vykolejilo. Téměř jsem se sebe vypustila nervózní zachichotání, ale podařilo se mi udržet se pohromadě dostatečně dlouho, když Don Pedro udělal pár dlouhých kroků směrem ke mně. Jeho kostnaté ruce sevřely moje ramena a čekal, až ho políbím na obě tváře.

Vnitřně jsem se otřásla, ale snažila se, aby to nebyla i moje fyzická odpověď. Nechtěla jsem dnes rozhněvat svého otce ani Dona. Moje plány závisely na tom, jak se odsud co nejdříve dostat.

„Don nás dnes poctil překvapivou návštěvou. „Zůstane na večeři. Chci, abys ty a Esmérelda pomohli mámě připravit jídlo.“

Bože, ne.

Esmé vykročila vpřed. „Dobré ráno, Done Pedro. Dobrý den, pane Alvarezi. Chtěla jsem se vás zeptat, jestli by Alessandra mohla dnes večer na večeři k mám domů? Dnes má narozeniny moje sestra a máma dva dny otročí u sporáku, aby připravila rodinnou hostinu. Bude tak zklamaná, když tam Alessandra nebude; má jí jako svou vlastní malou dceru.“ Podívala se na mého otce a dala mu megawattovou verzi nejúspěšnějšího úsměvu. „Samozřejmě je pozvána celá vaše rodina, ale protože máte hosta, Máma by byla šťastná, kdyby dnes večer přišla alespoň Alessi.“

Obočí mého otce se stáhlo dohromady. Nebyl zvyklý na to, že někdo nabourá jeho plány, a to už udělal Donův neočekávaný příchod. Esmé šlapala po nebezpečné zemi.

Nevzdala se. „Více než rády zde zůstaneme, abychom pomohly paní Alvarezové v kuchyni, kdybyste pro jednou mohl Alessandru omluvit z večeře. Jak jste sám říkal, don Pedro přišel nečekaně a není důvod, proč by dnes večer neměl mít s vaší velkorysou pohostinností skvělé jídlo.“

No to mě poser. Kde se Esmérelda naučil takto mluvit?

Můj otec se na Esmé díval s tak velkým překvapením jako já. Poškrábal se na bradě a podíval se na Dona, který tam stál s ultratenkými rty, oči zděšeně zúžil na Esmé.

„Mám něco důležitého, o čem si chci s Alessandrou promluvit. Proto jsem sem dnes přišel. Cestoval jsem daleko, abych tu byl. Jsem si jistý, že tvá matka pochopí, když Alessandra dnes večer nepřijde. Zajistím doručení kytice, abych se omluvil za její nepřítomnost.“

Do prdele.

Don se přesunul k mému boku a položil mi kostrou ruku na ramena a přitáhl si mě k sobě. Moje hlava křičela ne, když se moje tělo napjalo a záda ztuhla. Nemohla jsem si pomoct. Odtáhla jsem se od něj a stěží uvěřila, že se před otcem chová tak otevřeně. Bylo to hrůzu nahánějící, zvláště proto, že kluci nikdy neměli dovoleno být kolem mě. Můj otec byl tak přísný, že Donovo chování nebylo možné považovat za přijatelné na veřejnosti.

Máma vystoupila z předních dveří na verandu. Nikdy nepřišla, aby někoho pozdravila, pokud pro ni můj otec neposlal, takže její chování každého překvapilo. Zdvořile přikývla a pozdravila Dona s úsměvem a přivítala ho k nám domů, než se obrátila k mému otci.

Než promluvila, zhluboka se nadechla. „Antonio, omlouvám se, že ruším, ale jen jsem chtěla, abys věděl, že právě volala Teresa, abych potvrdila, že dnes večer přijdeme na Christininu narozeninovou večeři. Pamatuješ, že jsem ti o tom říkala minulý týden? Vařila dva dny a čeká nás v šest.“

Máma si nervózně otřela ruce o zástěru. Lže kvůli mě? Nikdy předtím nic takového neudělala. Určitě to později přinese hněv mého otce.

Olízla si rty a nasadila úsměv, který se jí nedostal do očí.

„Řekla jsem jí… doufám, že ti to nebude vadit… ale řekla jsem, že máme neočekávaného návštěvníka a nemůžeme přijít.“

„O čem to mluvíš, ženo?“ Hlas mého otce nebyl laskavý.

Proč to dělá?

Na chvíli si musela zocelit nervy, protože na okamžik sklopila oči, než zvedla bradu a promluvila. „Řekla jsem jí, že když nemůžeme přijít, pošleme Alessandru a Eduarda, aby zastupovali naši rodinu. „Vím, že bys nechtěl zklamat naše nejdražší přátele, a ona byla ráda, že přijdou alespoň naše děti.“

Sledovala jsem, jak si můj otec odfrkl a uzavřel mezeru mezi ním a mojí matkou. Bože, nemyslela jsem si, že by ji uhodil před Donem Pedrem, ale vždycky mohlo být něco poprvé. Koneckonců, před roky se neovládnul před motorkáři, když ho Cobra zastavil.

Zavřela jsem oči a nadechla se. Stává se z toho jedno velké fiasko.

Chtěla jsem jen dostat pryč, ale nechtěla jsem, aby moje matka kvůli mně trpěla. Lhala stejně jako Esmé. Christina měla oslavu narozenin o víkendu, když jsem spala v jejich domě. Byla to noc nachos a tacosu, nic zvláštního, protože si to tak přála. Ona a její přítel Miguel, odjeli do Las Vegas, a řekla všem, aby nebyli překvapeni, pokud se vrátí oddaní, protože jí bylo osmnáct a mohli to legálně udělat.

Ohromeně jsem sledovala, jak se můj otec zastavuje před matkou a usmívá se. „Udělala jsi správnou věc. Musíme dodržovat naše rodinné závazky. Jen bych si přál, abys mi to připomněla dříve. Proč si na to nevzpomínám?“

Když jsem viděla svou šanci, abych se zbavil Donova zlovolného sevření na mém rameni, přesunula jsem se k matce a postavila se vedle ní, abych si mohla přisadit. „To proto, že jsem celý ten večer brblala o projektu do školy, abych měla dobré známky, protože chci být zdravotní sestra. Pamatuješ si, jak ti o tom říkám?“

Otec se ke mně otočil a jeho oči prozrazovaly, že si vzpomíná. Tato část byla pravdivá.

Atmosféra u jídelního stolu byla tak hustá poté, co se něco stalo s jedním z obchodů mého otce, že jsem se pokusila odvést rozhovor, jen abych to zamluvila.

Don se ušklíbl. Opravdu byl ošklivý, když se jeho horní ret stočil a obnažil dásně. Po páteři mi projel mráz. Pokud se mě znovu dotkne…

„Nemyslím si, že budeš zdravotní sestra, cukrátko.“ Odkašlal si. „Máme s tvým otcem dohodu. O tom si musíme dnes večer podiskutovat. Je skoro čas –“

Jeho větu přerušil řev motorek. Trhla jsem hlavou a uviděla do strany, a uviděla Cobru a jeho bratry projíždět otevřenou bránou. Zakašlala jsem, když se všude rozháněl prach, ale nikdy jsem nebyla tak šťastný, že někdo přijíždí.