CP - 24. kapitola

Překlad: Ivča
Kor.: Evča

JULIANNINA KAPITOLA/ 24

Převzato z Aspeniny tabule citátů:

Vždycky to není jen o sexu. Někdy je nejintimnější chvíle ta, když ležíte vedle sebe, smějete se nejhloupějším věcem, držíte se navzájem v náručí a užíváte si společnost toho druhého.

– Autor neznámý.

Ve čtvrtek večer jsem ležela na gauči; zůstala jsem sama doma, protože spolubydlící byly se svými muži a já jsem toho moc dělat nemohla. Kromě toho, že jsem držela hrnek s horkým čajem a sledovala tikající hodiny nad ztlumenou televizí, když se najednou ozvalo zaklepání.

Rozbušilo se mi srdce. Byl to Colton? Nebyla jsem si jistá, jestli se ukáže. Měli jsme na dnešek plány, které nezrušil, ale také jsme spolu od úterý nemluvili. A poté, co v žárlivosti utekl, jsem neměla ponětí, jak jsme na tom byli. Jestli jeho fajn bylo opravdu fajn.

Kdybych nebyla tak zatraceně tvrdohlavá, tlačila bych na sebe, aby vše bylo fajn i u mě a věděla bych, co se děje u něj v hlavě. Nebyla bych tak zmatená a vyděšená, že jsem vše mezi námi zničila.

Zatraceně, z těch hormonů při menstruaci jsem byla strašně praštěná.

Jasně, mohla jsem to svést na hormony.

Trochu mě uklidnilo, že jsem mohla udělat obětního beránka z mých hormonů, místo abych byla ten hlupák já. Odložila jsem hrnek na stůl a zabalila se do deky. Pak jsem se v papučích s angry birds šourala ke dveřím. Ani jsem se nepodívala do kukátka, protože jsem nechtěla být zklamaná.

Tak jsem otevřela dveře a okamžitě se mi ulevilo, když se na druhé straně objevil křenící se Colton. Opíral se oběma rukama o rám dveří a vypadal, že mě rád vidí.

Ale jeho úsměv povadl, když viděl, že jsem zabalená v dece, mám bačkory a pyžamo. A dokonce i noční šátek na vlasy. „Co je? Jsi nemocná?“

Tvářil se ustaraně a udělal ke mně krok. Ale zvednutou rukou jsem jej zastavila. „Nemyslela jsem si, že dneska večer přijdeš“

Ztuhl, zmateně na mě zvedl obočí a pomalu se zeptal. „Ale řekla jsi ve čtvrtek… ne?“

Přikývla jsem a dodala: „Ale včera jsi mi nenapsal, ani den předtím a včera jsi nebyl na hodině filosofie.“

Otevřel pusu, jako kdyby chtěl říct „kurva, to jsem posral“.

„Můj synovec Beau byl včera nemocný,“ začal. „Noel musel něco řešit na střední škole, kde pracuje, tak jsem s ním zůstal doma. A opravdu kňoural a pořád se chtěl nosit. Snažil jsem se jej rozveselit, aby včera ani dneska Aspen nerušil. Prostě… bylo to náročné. Úplně jsem zapomněl na naše odpočítávací zprávy. Omlouvám se.“

Okamžitě jsme se cítila provinile, protože mě rozhodně nenapadl tento důvod, proč se mi vyhýbal. Tak jsem mávla rukou a ihned mu to odpustila. „To je v pořádku. Neomlouvej se. Ty zprávy rozhodně nebyly povinné.“

„Ale líbily se mi,“ hádal se a snažil se ke mně udělat další krok.

Vydechla jsem a zvedla ruku, abych jej zadržela. „Podívej, dneska večer nic nebude.“

Otevřel pusu, tvářil se ustaraně, tak jsem vyhrkla: „Zrovna nastal ten určitý týden v měsíci, dobře. Tohle…“ obkroužila jsem dlaní svůj klín, „je na nějakou dobu zavřeno.“

Pak jsem mu zavřela dveře před nosem a rozbrečela se.

Opravdu jsem se s ním dneska večer chtěla vidět. Opravdu jsem se s ním chtěla mazlit, položit mu hlavu na rameno, až zaberou prášky na bolest a on by mě pak uhoupal ke spánku. Chtěla jsem jej u sebe.

Ale měli jsme domluvu jen ohledně sexu.

Nenáviděla jsem se ještě víc, protože minule byl u toho, když jsem mluvila s Brandtem a teď jsem jej poslala pryč. Co když se rozhodne, že toho na něj bylo moc a nechá mě kvůli tomu?

Svalila jsem se na gauč a tam asi 10 minut brečela.

Čaj mi ještě nevychladl, já jsem pořád plakala a ozvalo se zaklepání. S nikým jsem nechtěla mluvit, tak jsem to nevnímala. Ale ozvalo se ještě několikrát, než jsem uslyšela tlumený hlas: „Panenko! To jsem já, Colton.“ Tehdy jsme zvedla hlavu, hleděla na dveře, pak jsem se k nim přihnala a otevřela je.

„Co…“ stačila jsem jen říct, než vtrhl do bytu a já jsem jej nestihla zastavit.

Otočil se, zakřenil a ukázal mi tašku. „Tentokrát jsem přinesl dárky.“

„Proč ses vrátil?“ Řekla jsem. Nedávalo to smysl. „Jestli si myslíš, že něco v té tašce změní můj názor –“

„Ach, ne. Sakra! Ne.“ Zvedl ruku a couvl ode mě. „Jasně, že ne. Ježíši.“ Zachvěl se, než z tašky vytáhl čokoládové tyčinky. „Přinesl jsem Pick me ups.“ Když jsem se na něj zmateně zamračila, zeptal se: „Co?“

Zavrtěla jsem hlavou, takže si povzdechl a vrátil čokoládu zpátky do tašky. „Dobře. Vím, že mezi námi mělo jít jen o sex a dneska večer nic nebude.“ Pak převrátil oči a dodal: „Ale podívej se na to takhle. Starám se o své investice.“

Ale to mě ještě víc zmátlo. Přimhouřila jsem oči: „Hm?“

„Jen protože tento týden v zahrádce nekvetou květinky, to neznamená, že bych neměl zalévat půdu, víš. Takže budu mít větší šanci vidět příští týden malé kytičky.“

„Takže… si myslíš, že když tě pár dní neuvidím, zapomenu na tebe?“

„Já nevím,“ pokrčil rameny. „Možná. Ale nebudeme to zkoušet. Takže… co máš nejraději? Zápisník jedné lásky, Hitch: Lék pro moderního muže, Hříšný tanec, nebo Až si vydechnu?“ Jeden film po druhém vytahoval z tašky, až je držel před sebou jako vějíř.

Nakrčila jsem nos. „Fuj. Ani jeden. Blázníš? Je ze mě hormonální a emocionální troska a ty mi chceš ještě přidávat těmito filmy, které to jen zhorší?“

„Hm…“ Vrátil filmy do tašky a pomalu dodal: „Ne?“

Zavrtěla jsem hlavou: „ne.“

Svěsil ramena a tvářil se jako týrané štěně, které někdo mnohokrát nakopl a vyhodil na déšť. Bylo mi to nepříjemné. Nemohla jsem se takhle ke Coltonovi chovat.

Vydechla jsem a naklonila hlavu k chodbě, která vedla k mému pokoji. „Mám na Amazon Prime ‚Cestu do Ameriky‘, jestli chceš. Můžeme se dívat na mém notebooku.“

„Cesta do Ameriky? S Eddiem Murphym?“ Se zaujetím zvedl obočí. Když jsem přikývla, usmál se. „Bože, ano. Rád bych s tebou sledoval komedii.“

Přišel ke mně a zvedl mě do náručí. Jednu ruku mi dal pod kolena a druhou okolo mých zad. Překvapeně jsem vykřikla a chytila jej za ramena. „Coltone!“

Ztuhl ve dveřích vedoucích na chodbu a vytřeštil oči. „Ach, sakra, promiň. Moc ti ta poloha stiskla vaječníky, že? Jsi v pořádku?“ Ihned mě opatrně postavil na nohy.

Chvíli jsem na něj nechápavě koukala, než jsem vybuchla smíchy. „Stlačilo vaječníky!“ Vyprskla jsem mezi záchvaty smíchu. „Ach můj zatracený bože, co?“

Odfrkl si, znova mě zvedl a nesl do pokoje. „No já nevím. Možná že přílišné třesení s ženou v tom určitém období měsíce může tam dole něco udělat.“

Znova jsem se začala smát, až mi tekly slzy po tvářích a schovala mu tvář do trička, abych se nesmála tak nahlas. „Ach bože. Jsi až moc vtipný. Sakra, jak tě to napadlo? A co si vlastně myslíš, že se s námi děje během periody?“

„Myslím, že výstelka dělohy se sloupne, protože vajíčko, které se předtím uvolnilo, nebylo oplodněno. A protože není třeba vyživovat dítě, všechno se z tebe dostane bolestivým krvavým nepořádkem, který ti zkurví hormony a emoce. Proč bych si nemohl myslet, že třesení to může zhoršit?“

Stiskla jsem rty, abych znova neřvala smíchy, protože jeho myšlenkové pochody dávaly smysl. „No, třesení nám neubližuje v žádném období měsíce.“

„Dobře, že to vím.“ Vážně přikývl, když vstoupil do mého pokoje.

Prostě jsem si nemohla pomoct a dívala jsem se mu do tváře, když mě pokládal do postele. Zavrtěla jsem hlavou a zamumlala: „Nemůžu uvěřit, že si z toho nic neděláš. Každý kluk, kterého znám, nebyl ve své kůži jen při zmínce o menstruaci.“

„Je to jen biologie.“ Pokrčil rameny, zatímco zvedal přikrývku a pak mě přikryl. „Každá žena to má. Moje sestra, mé někdejší přítelkyně a každá učitelka. Nevím, proč z toho ostatní idioti tak šílí.“

„Možná kvůli tomu, že během toho týdne mají ženy vražedné sklony.“

„Jen když tu situaci kluk nezvládne.“ Natřepal mi polštáře a dal je tak, abych se o ně mohla opřít a i s tím mi pomohl. Pak se otočil a hledal notebook.

Sledovala jsem ho, jak jej nesl do postele, otevřel a položil mi na klín. Pak se zarazil, jako kdyby přemýšlel a zeptal se: „Co ti mám přinést sladkého? Přinesl jsem různé čokoládové sladkosti, Skittles, Starbursts, Atomic Fireballs, Sour Patch Kids…“

Okamžitě mě to zahřálo u srdce. Musela jsem se mu dívat do tváře a zeptat se: „Kdo jsi?“

„Co?“ Díval se na mou deku, jako kdyby kontroloval, jestli jsem dobře přikrytá. „Co tím myslíš?“

„Proč jsi na mě tak milý?“ Nezasloužila jsem si to.

„Já nevím.“ A opravdu asi netušil, jak by měl odpovědět. Pak řekl: „Nastalo to určité období v měsíci. Jsi zoufalá.“

Polkla jsem, nemohla jsem si pomoct a řekla jsem: „Teď zoufalá nejsem.“

Díky němu jsem nebyla zoufalá.

Zakřenil se svým úžasným úsměvem a řekl: „Dobře.“ Pak se naklonil a políbil mě doprostřed čela. „Budu hned zpátky.“

Když odešel z pokoje, přitiskla jsem si ruku na hrudník a snažila se přijít na to, o co šlo. Už jsem si přiznala, že jsem jej milovala. Ale to, co jsem teď zažívala, bylo mnohem silnější, než kdy dříve.

Bylo to šílené. Kolikrát se můžete zamilovat do jednoho kluka?

„Zapomněl jsem na Twizzlers a ledové kafe.“ Vytáhl z tašky láhev – byly na ní kapky vody, takže musela být vychlazená – a zvedl na mě obočí, jako kdyby se ptal, co bych raději.

Pořád jsem byla ohromena tím vším, tak jsem se na něj podívala a řekla: „Chci tebe.“

Rozzářil se, v očích mu jiskřilo a široce se usmíval. Pak řekl: „Domluveno.“ Tak si lehl vedle mě, až jsme se dotýkali rameny, aby viděl na obrazovku.

Hrabal se v tašce, když jsem se připojovala k filmu, vzal si Twix a rozbalil ji. Jednu si hodil do pusy a druhou nabídl mně. Zakřenila jsem se, vzala si ji a film začal.

Při úvodních titulcích se se mnou dělil o každý kousek. Byla jsem mu za to vděčná, ale nic jsem nesnědla. Příliš jsem byla zabraná do sledování nové Coltonovy stránky.

„Královský penis je čistý, královská výsosti,“ řekla herečka poté, co se vynořila z vody před Eddiem Murphym, který seděl v obrovské vaně.“

Colton vybuchl smíchy a pak si hodil do pusy plnou hrst Sour Patch Kids. Když se na mě podíval, jestli se taky směju, všiml si, že jsem filmu nevěnovala pozornost.

„Vážně, proč se na mě tak díváš?“

Zavrtěla jsem hlavou, nebyla jsem si jistá. „Snažím se zjistit co s tebou je? Jsi tak… milý.“

Odfrkl si, jako kdyby se chtěl bránit a dodal: „Já jsem milý.“

„To jo,“ řekla jsem.

Ne, že bych si stěžovala. Držela jsem ho za bicepsy, hlavu jsem měla na jeho rameni a sledovala jsem film. U titulků jsem asi usnula.

Vzbudil mě Colton, když zavítal notebook.

„Mmm,“ zamumlala jsem a přitulila se blíž k jeho teplu a vůni.

Zasmál se a políbil mě do vlasů. „Myslím, že půjdu a nechám tě vyspat.“

Chytila jsem ho pevněji a nesouhlasně zamručela.

„Chceš, abych zůstal?“ zeptal se a pohladil mě prsty po tváři. Přikývla jsem a odpověděl: „ Dobře.“

Vstal, svlékl si kalhoty, pak vlezl zpátky ke mně a taky se přikryl dekou.

Spokojeně jsem si povzdychla, otočila se k němu a hladila ho po teplém hrudníku. Byl dneska absolutně perfektní: trpělivý, starostlivý, milý, okouzlující. A vůbec to nedělal kvůli tomu, že by mu to pomohlo skórovat. Dělal to prostě jen tak a já jsem mu to chtěla oplatit.

Políbila jsem ho na krk a hladila jsem jej dolů přes břicho. Pak jsem sjela rukou pod gumičku boxerek a vzala do dlaně jeho rychle rostoucí penis.

„Sakra,“ zachraptěl a ztuhl.

Políbila jsem ho na rameno. „Chci pro tebe něco udělat.“ Pak jsem sklouzla pohledem do jeho klína.

„Ne, to je v pořádku.“ Chytil mě za rameno, abych přestala, vytáhl mi ruku z boxerek a políbil mi ji. „Nemusíš to dělat.“

„Co? Nemáš rád kouření?“ Škádlila jsem ho a nezbedně se usmívala.

Všichni kluci to měli rádi.

„No… ehm… vlastně,“ neklidně se zasmál. „Já nevím. Nikdy mi to nikdo nedělal.“

Spadla mi brada. „Co? Opravdu?“

„Hej, jsem sexuálně aktivní jen dva roky. Ještě jsem nevyzkoušel ani všechny pozice.“

Zakřenila jsem se. „No, věř mi, zlato. Bude se ti to líbit.“ Znova jsem k němu natahovala ruku, ale chytil mě za rameno.

„Ne,“ řekl tiše a trval na svém. „Ne… nemyslím si, že bude.“

Dívala jsem se mu do tváře a viděla obavy, než jsem se posadila a zkřížila nohy.

Zavrtěl hlavou a uhnul pohledem. „Ne. Přestaň se na mě dívat tak zasraně ustaraně.“

Do prdele, to bylo zlé.

„Coltone,“ řekla jsem velmi pomalu. „Proč to nechceš alespoň zkusit? Každý kluk chce zkusit kuřbu.“

Ale on dál vrtěl hlavou a nedíval se na mě. Tak jsem se dotkla jeho tváře, on zavřel oči a povzdechl si.

„Dobře. Tady je důvod. Jednou jsem něco viděl a kvůli tomu to nechci nikdy zkusit. Není to velký problém. Prostě… to nechci. Dobře?“

Jo, dobře. Teď jsem věděla, že to byl velký problém. A pořád se na mě nepodíval. Začalo mě to děsit.

„Co jsi viděl, že kvůli tomu nechceš kouření?“

Chvíli se na mě naštvaně díval, než uhnul pohledem a přiznal. „Kluka. Byl jen dítě.“

Přikývla jsem. To byl začátek; nezdálo se to tak zlé, ale věděla jsem, že to bude horší, tak jsem se zeptala: „kolik mu bylo?“

„Třináct,“ zašeptal. „Mně bylo osm a jemu třináct.“

„Dobře,“ řekla jsem pomalu. „Takže… co? Viděl jsi, jak mu někdo kouřil, když ti bylo osm?“

„Ne,“ zavrtěl hlavou a zavřel oči. „Teda ano, ale nechtěl to. Přinutila ho k tomu. Brečel a ona – jeho máma – ho přitlačila ke zdi a –“

„Do prdele!“ Vykřikla jsem. „Jeho máma? Viděl jsi kluka, kterého zneužila jeho matka, když ti bylo osm? Co jsi udělal?“

Přitiskl si ruce na spánky. „Nic. Já… nic jsem neudělal. Utekl jsem do pokoje a schoval se pod deku. Nikomu jsem to neřekl, nepokusil jsem se mu pomoct, nepokusil jsem se ji zastavit. Prostě jsem se jen schoval, když byl na druhé straně chodby a –“

„Hej, hej, hej,“ snažila jsem se ho uklidnit, vzala ho za ruce a políbila do dlaní. „To je v pořádku. Jsi v pořádku.“

„Ne. To je ono. Kurva, není to v pořádku. Nepomohl jsem mu. Nikdy jsem mu nepomohl a ten blb řekl, že mi odpustil, jako… jako bych si odpuštění zasloužil, ale nezasloužil. Jak mi mohl odpustit?“

„Možná protože ti bylo jen osm,“ hádala jsem. „A nebyl jsi ten, kdo ho zneužil.“

Podíval se na mě. Oči měl červené, ale nebrečel. „Ale já jsem skončil s nočními můrami a on ne.“

Usmála jsem se, pohladila ho po tváři a dala mu pramínky vlasů tam, kde se mi líbily. „Ale kdybys neměl noční můry, neměli bychom důvod se dát do řeči.“

Zvedl na mě obočí. „Máš pravdu,“ přiznal tiše. Pak si jeho ruka nešla cestu pod moje spací tričko a stoupala vzhůru k lapači snů. „Měl bych si nechat vytetovat králičí pacičku a ústní sprej.“

Zasmála jsme se. „Lapač snů by byl hezčí.“

„Jo, zamumlal. „Asi.“

Tvářil se mrzutě; znova jsem mu projela prsty vlasy a políbila ho na ucho. Napravím svého zraněného muže. Dneska.

„Uděláš mi laskavost?“ Zeptala jsem se.

Podíval se na mě. „Cokoli si přeješ.“

Kousla jsem se do rtu a zaváhala. „Mohl by ses alespoň pokusit, abys mi dovolil ti vykouřit?“

Okamžitě sebou cukl, jasně to odmítal a zvedla jsem prst, abych mu řekla: „Jen mě vyslechni. Jsem opravdu nasraná, že vás nějaká děvka sexuálně obtěžovala a ty z toho máš noční můry. Ráda bych na ni ukázala prstem a dokázala, že tě nezničila a jsi dost silný, abys překonal její chorobný vliv. A že můžeš mít zdravý sex i s kuřbou a dalšími zatracenými věcmi, které chceš i přes to, co provedla. Tak moc to chci, chci to zkusit. Takže můžeš mi, prosím,…“

Prosila jsem ho pohledem a přísahám, že trochu zezelenal. Ale po chvíli přikývl. „Dobře.“ Chytil mě za zápěstí. „Ale přestaneš, pokud…“

„Samozřejmě,“ ujistila jsem ho a vzala mu tváře do dlaní.

„Zlato, chci, aby ses cítil dobře a dokázat ti, že tě nijak neomezila. Pokud se ti něco nebude líbit, skončím to. Nebudu tě žádat a tlačit k něčemu, co nebudeš chtít.“

Vypadal neklidně a netvářil se nadšeně, ale přikývl a dovolil mi pokračovat.

Chtěla jsem mu obrátit svět vzhůru nohama, tak jsem se zakřenila, vlezla mu do klína a přejela mu rozkrokem po jeho. Zasténal, zatímco jsem jej líbala na krku. Chytil mě za boky a řekl: „Jsem rozhodně pro.“

Zasmála jsem se a zasypala mu hrudník polibky. Když jsem pokračovala níž, chytil prostěradlo do pěstí. „Pořád se mi líbí, co cítím.“

Když jsem se dostala k trenýrkám, už se v nich rýsovala boule. Přejela jsem po ní prsty, takže ke mně zvedl boky, než jsem mu pomalu začala sundávat trenky.

Byl už připravený. Byl tak velký jako vždycky i s kapkou na špičce. Vzala jsem jej do dlaně, než jsem mu olízla koule.

„Sakra,“ zachraptěl a zvedl boky. „To bylo… sakra. Pokračuj, líbí se mi to.“

Zakřenila jsem se a olízla ho znova. Pak jsem pokračovala níž… Zasténal, ztuhl a pohnul se. „Ježíši Kriste, Juli. Co…?

Odmlčel se, když jsem ho vzala do pusy a hluboce vsála.

Poté nepromluvil, kromě vzdechů a sténání. Podívala jsem se na něj a byla ráda, že mě s úžasem sledoval, když jsem jej olizovala a opatrně sála se zuby schovaný mi za rty. Chtěla jsem mu to udělat co nejlépe, tak jsem mu mnula koule, než jsem mu přitiskla palec na zadek, zrychlila jsem a vzala jej hlouběji.

Zaklonil hlavu a zachraptěl: „Do prdele, do prdele, do prdele… panenko, už buduuuuuuu.“

Poklepal mě po rameni, než zasténal a udělal se mi do pusy. Všechno jsem spolkla a přísahám, že vděčně zaskuhral, když ochabl a posadil se.

„No?“

Přikývl a s ohromeným výrazem se díval do stropu. „Ahoj, jsem Colton David Gamble,“ řekl a dodal: „a mám rád kouření.“

Vítězně jsem se zakřenila a poplácala ho po hrudníku: „dobře.“

Otočil ke mně hlavu. „Páni,“ řekl. „Prostě… páni. Chtěla… teda, byla bys ochotná to udělat znova?“

Zasmála jsem se a políbila ho na tvář: „Kdykoli budeš chtít, panenko.“

Spokojeně a zároveň samolibě se usmál. Pak zrudl. „Myslím, že jsi ten nejúžasnější člověk, kterého jsem kdy potkal.“

„Páni, kdybych věděla, že mi budeš skládat takové komplimenty po kouření, přiměla bych tě k tomu už dávno.“

„Jo, proč jsi to neudělala?“

Šťouchla jsem jej loktem. „Huš. Nenič tuhle chvíli.“

Zakřenil se a pak řekl. „Promiň.“

„Odpuštěno,“ řekla jsem a položila mu hlavu na rameno. „Díky, že jsi mi to dovolil.“

„Nemáš zač,“ zašeptal a přejel mi rukou po vlasech. „Díky, že jsi to zkusila.“

Nic dalšího jsme si už neřekli, leželi jsme jen tak vedle sebe a odpočívali po něčem, co jsem považovala za klíčový moment našeho vztahu.

Colton mi tak věřil, že mi dovolil udělat něco, co nikomu dřív dovolit nechtěl. Nebyl to pro něj jen sex. Nemohl být.

Ale zůstala jsem vzhůru, dělala jsem si kvůli tomu starosti a bála se, že budu mít strašně moc zlomené srdce. Nezmínil se o tom, že by to řekl bratrovi, ale ani já jsem to tátovi ještě neřekla.

Možná bych to měla říct jako první. Možná ho tím přiměju říct, že už o nás taky nechce nic tajit a bude chtít víc, než sex.

Asi jsem nad tím moc přemýšlela, protože co se stane, se prostě stane, ať si nad tím budu lámat hlavu sebevíc.

Colton se pohnul a všimla jsem si, že začal jinak dýchat. Nevěděla jsem, kdy usnul, ale chtěla jsem jej chránit ještě víc. Pohladila jsem ho po vlasech. Udělám cokoli, aby byl šťastný.

Nemohla jsem uvěřit, že jej nějaká mrcha tak traumatizovala, že z toho měl noční můry. Chtěla jsem ji najít a–

Počkat…

Tu noc na Brandtově svatbě mi řekl, že měl noční můry kvůli své matce, ne…

Vrtěla jsem hlavou nad tím, jak mi všechny kousky skládačky do sebe začaly zapadat.

Pak mi to došlo.

Posadila jsem se ve tmě a zalapala po dechu: „Do prdele.“

To jeho matka obtěžovala jiného chlapce, ne matka někoho jiného, pokud…

Ach můj bože, co když on a ten chlapec měli stejnou matku? A byli bratři.

A pokud ten kluk měl třináct, když Coltonovi bylo osm, byl by mezi nimi pětiletý rozdíl.

Brandt byl o pět let starší, než Colton.

Podívala jsem se na tiše spícího muže vedle sebe a zašeptala: „Ach můj zatracený bože.“