TTWL - 2. kapitola

Překlad: Kerris
Kor.: Tahiti

Bylo těžké jen tak nezastavit a nezírat, když vládnoucí královny Stiletta vstoupily do zasedačky. Nebo jakékoliv jiné místnosti. Místo toho, aby vysály veškerý vzduch místnosti, což bylo klišé, bylo to, jako kdyby ty čtyři nádherné ženy vzduch do místnosti dodaly.

A Alex Cassidy si nemyslel, že je zaujatý jen proto, že ty ženy – alespoň většina – byly jeho kamarádky.

Ale byly. Dobré. Zrovna když si začínal myslet, že je Manhattan to nejosamělejší, nejhorší město na zemi, narazil na nečekané:

Přátelství.

Začalo to, když si sedl s Jakem Malonem. Jake byl jedním z Alexových zaměstnanců, který velmi rychle propadl Grace Brightonové, když spolu psali článek.

A pak ho Jake a Grace představily Julii a Mitchellovi.

Kteří ho poté představili Riley…

A pak se objevil Sam, a než Alex věděl, co se děje, zjistil, že je součástí party. Takové, kterou si velmi užíval. I když to znamenalo, že se musel pravidelně potkávat se svou bývalou snoubenkou.

Úmyslně se na Emmu ani nepodíval, když vstoupila.

Díval se na ni jen, když si nedával pozor – nebo když nedávala pozor ona – a ani jedno z toho se nedělo často.

Místo toho kývnul na Julii, která se na něj drze ušklíbla. Alex se nepovažoval za usměvavého chlapa, ale bylo těžké Julii Greenové úsměv nevrátit. Bylo v ní něco, díky čemu jste ji měli okamžitě rádi.

Neškodilo ani to, že byla Julie nádherná. Vlasy měla někde mezi blond a hnědou, hnědé očí jí jiskřily a byly přátelské.

K čertu, všechny byly úchvatné.

Grace Brightonová – ne, Grace Malonová – měla měkké křivky, tmavé vlasy a oříškové oči.

A bylo těžké se znovu nepodívat na Riley McKennu, sexuální dračici města. Vysoká, s dlouhými černými vlasy a svůdným úsměvem, neuvěřitelnou figurou, ačkoliv kdyby se Sam Compton někdy zeptal, Alex by přísahal, že si nikdy nevšiml ničeho pod jejíma modrýma očima.

A pak…

Pak tu byla Emma.

Emma, jejíž rysy znal zpaměti, aniž by na ni pohlédl.

Ačkoliv nekoukat na ni bylo dnes obtížnější než jindy, když na sobě měla ty sexy růžové šaty, které se rozhodně nehodily k jejímu konzervativními stylu.

Zjevně za tím byla nějaká historka.

Ne, že by ho to zajímalo. Alespoň ne moc.

„Přestaň zírat na má děvčata,“ zašeptala Camille.

Alex si křeslo otočil lehce směrem k šéfredaktorce Stiletta.

„Řekla si jim o tom, že ano?“ Zeptal se.

Camille ho ignorovala a dál si něco ťukala do iPadu s podivnými, cvakavými zvuky někoho, kdo zjevně není zvyklý používat touch screen. Rozhodně to pro ni byla novinka. Camille Bishopová byla v tomhle byznysu déle než byl on naživu, a když to šlo, držela se starých metod.

„Řekla jim co?“ Zeptala se Camille nevině. Příliš nevině.

Vrhl po ní pohledem, který mu nepřítomně oplatila.

Měla na sobě dneska velké, přehnaně velké brýle. Vše na Camille se zdálo být velké. I když byla drobná, její hlas byl silný. Vlasy jí zářily. Její osobnost… vyplnila místnost.

„Ne, neřekla,“ zasyčela. „Proto máme tuhle schůzku.“

Zasténal. „No tak, Camille. Ani si je nevarovala?“

Našpulila rty a ignorovala ho.

Do prdele.

Jako do prdele, rozhodně to bude katastrofa, až Camille vypustí tu svou drobnou bombu na svůj tým.

„Fajn, všichni, pojďme začít,“ řekla Camille, postavila se a počkala, až hlasy utichnou. „Pravděpodobně jste si všimli, že je dnes v místnosti extra testosteron.“

Alespoň dva tucty očí se zaměřilo na Alexe. Polovina těch očí zírala ještě před tím, než ho Camille zmínila. V místnosti bylo skoro třicet lidí, a kromě Alexe tam byl jen jediný muž.

A dle toho, jak na něj ten muž zíral – Oliver, pokud si pamatoval správně – si byl Alex celkem jistý, že byl jediným mužem v místnosti, kterého přitahovaly ženy.

Lehce se na skupinu usmál a přál si, aby mohl být někde jinde. Kdekoliv.

Nahoře v Oxfordu kluci nejspíš debatovali nad včerejší hrou. Místo toho, aby byl Alex s nimi, byl obklopen tabulemi o spodním prádle a parfémech.

Rád o sobě smýšlel jako o moderním muži. Občas byl stoický a nerudný, jistě.

Ale nevrčel a netáhl za sebou ženy za vlasy, neznačkoval si je a nekřičel na ně, že mu mají udělat každé ráno domácí sušenky. A měl rád své obleky, voňavku i kvalitní povlečení. Vyvinul se.

Ale Stiletto bylo příliš ženské. Jako ženské serepetičky na steroidech. I ten nejmodernější muž tu měl chuť na pivo a cibulové kroužky.

„Jak většina z vás ví, Alex Cassidy je šéfredaktorem Oxfordu, našich někdy rivalů, někdy partnerů. Je vlastně mužskou verzí mě.“

Bože pomoz mu.

„Nicméně, je tu proto, že mám pro vás důležité oznámení.“

Camille se dramaticky zarazila, zjevně čekala, až ji někdo začne prosit o informace. Zamračila se, když na ni jen tak zírali, napůl znuděně, napůl s očekáváním.

Alex skryl úsměv. Zjevně jejich šéfredaktorka tuhle taktiku zkoušela už dost krát. Její tým neočekával, že ta novinka bude významná.

A nejspíš ani nebyla. Vlastně ne. Ale pro jednu osobu v místnosti mohla být.

Osobu, na kterou se stále odmítal podívat.

Camille to konečně nevydržela, když ticho pokračovalo příliš dlouho. „Beru si dlouhodobé volno,“ řekla.

„Cože?“ Zeptala se Riley.

„Volno,“ vysvětlila arogantně vypadající žena po Alexově pravici. „To je, když-“

„Vím, co znamená dlouhodobé volno, Kandice,“ řekla Riley. „Jen jsem si neuvědomila, že ho Stiletto nabízí. Jak ho mohu získat? Protože existuje jeden sex tábor-“

Camille zvedla ruku. „Pro tebe žádné volno. Pokud chceš, počkej, až budeš šéfredaktorkou.“

„Proč bych jí chtěla být?“ Zeptala se Riley.

„Přesně,“ řekla Camille, kterou ta připomínka zjevně potěšila. „Je to nevděčná, únavná práce, a žádné z vás bych jí nepřála, až budu pryč tři měsíce.“

„Tři měsíce?“ Zeptala se Julie. „Budeme bez šéfky tři měsíce?“

„Ne tak zcela,“ řekla Camille. „Potřebujete někoho, kdo bude kormidlovat loď, to jistě. Takže…“

Dramaticky, široce mávnula směrem k Alexovi.

Trpělivě čekal, až to všem ze Stiletta dojde.

„Ne. Klukovi?“ Řekla Riley pohoršeně.

„Jednou jsem ho viděla bez košile,“ řekla Grace a naklonila se. „Není to žádný kluk.“

Emma se naklonila ke svým kamarádkám a poprvé promluvila. „Také jsem ho kdysi viděla bez košile. Kluk je vlastně docela blízko. Je trochu pohublý, a pod pasem… meh.“

Emmin hlas nebyl nic víc než šepot, ale dostal se k jeho uším. To i měl.

Alex se nenechal popíchnout. K čertu, když ho Emma viděla nahého, byli mladí. Byl sotva chlapcem.

A ona byla jen mladou dívkou.

Dívkou, která mu brala dech pouhým úsměvem.

A když si ona sundala tričko, přišel o rozum.

Ale to bylo dávno.

„Pan Cassidy štědře nabídl, že povede Stiletto i Oxford pár následujících měsíců,“ řekla Camille a vrátila ho do přítomnosti.

Přítomnosti, kde se s Emmou nemohli vidět bez oblečení… nikdy.

„Od příštího týdne,“ pokračovala Camille, „bude tím, za kým půjdete pro schválení příběhu, žádostí o volno, radou ve vztazích-“

„Počkej, co?“ Zeptal se Alex a poprvé tak promluvil.

Camille ho poplácala po hlavě, jako kdyby byl dítě. Všiml si, že se na něj Julie kření.

Alex se poddal povzdechu. Budou to velmi, velmi dlouhé tři měsíce.

„Nějaké dotazy?“ Zeptala se Camille.

Julie vystřelila rukou. „Uhm, ano. Asi tak tisíc. Začneme tím, kam jdeš? Je vše v pohodě? Praskají ti vajíčka? Máš krizi středního věku? Mohu jet s tebou?“

Alex skryl svůj smích za kašel. Dle rezignovaného výrazu v Camillině tváře a nedostatku šoku u ostatních, byla tahle skupina zvyklá na Juliinu očividnou zvědavost.

„Jsem naprosto zdravá. Jde o osobní záležitost,“ řekla Camille tónem, který naznačoval, že je konverzace u konce.

Julie si odfrkla a tím naznačila, že u konce rozhodně není.

„Jsem si jistá, že jste plní teorií, které byste chtěli sdělit svým kolegům, a já potřebuji panu Cassidymu předat spoustu informací, takže pokud tu nejsou další nevhodné otázky-“

„Počkat,“ řekla drobná blondýnka vedle Grace. „To je celé? Nemluvili jsme o dalším čísle, příbězích, a je tu asi tak milion dopisů pro editory díky článku o Botoxu, a-“

Camille zvedla ruku. „Pan Cassidy svolá schůzi v pondělí, kde všechno proberete, Dano.“

Alex nereagoval, ačkoliv se v duchu přikrčil. Souhlasil jen proto, že byl ujištěn, že bude jen loutka – někdo, díky komu se lidé nebudou bouřit z Camilliny nepřítomnosti. Jistě neočekávala, že bude skutečně velet téhle estrogenové noční můře? Měl svůj vlastní časopis, přítelkyni, se kterou možná vydrží déle než dva měsíce a-

„Cassidy,“ vyštěkla Camille.

S nechutí si uvědomil, že je skutečně po schůzi. A že na něj všichni koukají s nechutí a zvědavostí. A samozřejmě, že jistá ledová královna na něj vůbec nekoukala.

A to bylo v pořádku. Naprosto v pořádku.

Alex už si prošel horším.

Jako třeba tím, že mu jeho milovaná snoubenka řekla, že si ho nechce vzít.