CR - 15. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Korum sledoval, jak Voret zvedá paže – znamení k odstartování boje. Současně se aktivovalo vznášející se prkno pod jeho nohama a člen Rady byl transportován do vzduchu nad arénu. To byl jediný způsob, jak zajistit, aby byl rozhodčí – role, kterou dnes Voret zastával – během boje v bezpečí.

Korum, jehož oči byly přilepené na protivníkovi, kolem něj začal pomalu kroužit. Přitom se snažil najít možnost, jak zaútočit. Dokázal cítit, jak mu buší srdce a žilami se mu prohání krev. Hlavu měl křišťálově čistou a jeho mysl se soustředila jen a jen na nepřítele. Takové to bylo pro něj v aréně vždycky; koncentrace mu vylepšovala reflexy. Někde v zadní části hlavy si byl vědom toho, že ho Mia pozoruje. Dokázal cítit na své kůži její pohled a tato skutečnosti ho poháněla víc než nadcházející boj.

Loris zareagoval tak, že se také pohyboval v pomalých kruzích, jeho tmavé oči žhnuly nenávistí. Korum se na něj posměšně usmíval, aby jeho vztek ještě víc přikrmil. To byla jedna z moudrostí při defrebu: bojovník, který si zachová chladnou hlavu, tak vyhraje. Když na něj Loris při zasedání Rady zaútočil, bylo pro Koruma směšně jednoduché ho přemoci už jen proto, že Protektor se přestal ovládat.

Úsměv: taková jednoduchá věc, ale působila. Loris zaťal sval na čelisti. A poté zaútočil. Jeho pravá ruka se napřáhla a prsty měl zkřivené takovým způsobem, že vypadaly jako smrtící zbraně.

Korum se úderu lehce vyhnul, a to tak, že se na poslední chvíli otočil. Současně vykopl nohou dopředu a zasáhl Lorisovo koleno takovou silnou, že bylo slyšet, jak kloub praskl.

Loris vykřikl bolestí, zavrávoral zpátky a Korum na něj skočil. Využil sílu skoku a porazil Protektora na zem. Boj zblízka byl obvykle nebezpečný, ale teď o trochu méně, protože soupeř byl – i když jen na chvíli – ochromený. Pěstí udeřil, Lorise do tváře, jednou, dvakrát a pak ještě jednou, každý pohyb byl provedený světelnou rychlostí. Současně ho kolenem nabral do boku a zranil mu vnitřní orgány.

Tento boj dlouho trvat nebude.

Porazit Protektora bylo tak jednoduché, že se možná Korumovi podaří ho nezabít.

Dvě řady za Miou vyčkával Saret na perfektní okamžik, aby udeřil. Všechna jeho pozornost byla upřená na bojovníky. Bylo to riziko zdržovat se tak blízko bojiště, ale maximalizovalo to jeho šance na úspěch – a také byl blíž k Mii, pokud by se naskytla možnost se jí zmocnit.

Když zvolil toto místo, samozřejmě nevěděl, že bude Mia tak přísně strážena. Nejen, že seděla vedle Aruse, ale také ji sledovali nejméně dva Strážci. Saret už je objevil. Snažili se splynout s davem, ale jejich ostražité pohledy prozradily jejich pravý úkol: byli tu, aby chránili Miu.

Sareta by zajímalo, jestli Korum něco tušil, nebo byl prostě jen paranoidní, co se týkalo Miiny bezpečnosti. Vypadalo to, že Mia byla mimo Saretův dosah – aspoň dokud Korum žil. Až bude jeho nepřítel odstraněn, bude věc vypadat jinak. Pokud z ní neudělá nějaký vlivný Krinar svého charla, tak bude dopravena na Krinu, kde si ji bude moci Saret nárokovat pod jinou identitou.

Saret si vytvořil různé identity už před pár staletími, dávno předtím, než začal uskutečňovat své plány s lidstvem. Byl tenkrát pověřen rehabilitací jednoho kriminálníka, který byl mistrem převleků a předstíral současně tři různé osobnosti; to celé doplněné různými vzhledy, legálními dokumenty a věrohodnými životopisy. Saret jím byl tak fascinován, že s ním strávil nespočet hodin, aby se naučil všechno o řemesle toho muže. Zločinec byl více než šťastný prozradit mu své triky výměnou za slabší verzi rehabilitace, než k jaké byl původně odsouzen.

Saretova druhá identita začala původně jako legrace, jako test, jestli mu opravdu v krinarské společnosti něco takového projde. K jeho velkému překvapení zjistil, že to dokáže; všechno, co k tomu potřeboval, byl přístup k některým databázím vlády a pár století, aby vytvořil přesvědčivou novou osobnost.

Saret – expert na mysl – byl teď považován za zločince. Oproti tomu Juron byl zákona dbalý občan Kriny, který právě podnikal výzkum vesmíru v krinarské sluneční soustavě. Byl by to Juron, který by si Miu nárokoval jako svého charla.

Všechno, co k tomu Saret potřeboval udělat, bylo teď a tady zabít Koruma a aspoň tato část plánu bude úspěšná. Poté by se znovu mohl pokusit přinést Zemi mír.

Jeho momentální převlek byla další identita, kterou vytvořil tady na Zemi. Nebyla tak neprůstřelná jako Juron, ale dostatečně dobrá na to, aby s ní prošel bezpečnostní kontrolou a dostal se do Lenkardy. Nikdo by nepředpokládal, že muž, který stál blízko bojiště, byl nejhledanějším Krinarem v celém vesmíru.

Saret vzhlédl nahoru k Mii a poté odvrátil zrak. Nebylo by dobré na ni otevřeně zírat, i když ostatní často dělali to samé. Mia si svého okolí vůbec nevšímala, celá její pozornost se upírala na boj. Saret potlačovaně zaklel. Vypadalo to, že jeho malý experiment dopadl totálně opačně. Očividně k tomu bastardovi opět cítila hlubokou náklonnost.

To byla opravdu smůla. Pokud zemře, bude velmi rozrušená.

Saret pomalu zvedl ruku, namířil na bojiště a čekal na perfektní okamžik. Když Korum skočil na Lorise, věděl, že ten okamžik nastal právě teď. Zhluboka se nadechl a aktivoval zbraň.

***

Korum zvedl paži k dalšímu úderu a v tom okamžiku strnul.

Od zátylku se mu tělem šířila vlna bolesti. Nohy měl najednou nekontrolovatelně těžké, svaly se mu třásly a měl co dělat, aby se vůbec udržel na nohou.

Jednoduchá omračující zbraň. Korum si tím byl jistý. Scanery Strážců byly vyvinuty tak, aby zaregistrovaly vše, co by mohlo být nebezpečné, ale tyto druhy omračujících zbraní využívaly starší technologie, které se na dálku těžko odhalovaly.

Reflexně si sáhl na zátylek a cítil, jak sklouzává z Lorisova těla dolů. Zády dopadl na zem a zůstal tam bezmocně ležet. Několik drahocenných sekund se nedokázal pohnout. Pro diváky to vypadalo, jakoby mu Loris uštědřil dobře mířenou ránu. Na omráčení by nikdo ani nepomyslel.

I přes nebezpečí – nebo právě proto – fungoval Korumův mozek precizně a okamžitě začal analyzovat celou situaci. Existovala jen jedna osoba, která byla dostatečně motivovaná, aby riskovala takovým způsobem.

Saret. Byl tady.

Korum byl zasažen do zátylku. Věděl, jaký to byl pocit, být zasažen omračující zbraní, protože už takovou zkušenost zažil. Stejně jako lidská pistole, to byla zbraň, ze které mohlo být vystřeleno pouze z určitého místa.

Korum ignoroval bolest a přes slabost, která se zmocnila jeho těla, vyslal mentální příkaz svému vnitřnímu počítači… a okamžitě věděl výsledek.

Jeho nepřítel se nacházel jen pár kroků od Mii.

Zasáhl ho strach – ostrý a drásající, následován zuřivostí, která byla tak intenzivní, že se mu roztřáslo celé tělo.

Momentálně sám sebe ochránit nedokázal, ale ať je zatracen, jestli znovu zklame při ochraně Mii.

Korum zavřel oči a soustředil se na to, aby navázal spojení se soukromou komunikační sítí Strážců.

***

Když uviděla, jak Korum sklouzl z Lorisova těla a začal sebou cukat, Mia potlačila výkřik. Doteď vypadal nepřemožitelně. Situaci měl zcela pod kontrolou. Dokonce se začínala uvolňovat, a když sledovala, s jakou lehkostí Korum v aréně bojuje, část jejího strachu zmizela.

To všechno se ale v sekundě změnilo.

Co se stalo? Sledovala, jak se Korum chytil za zátylek, jakoby ho tam něco štíplo. Vypadal omráčeně, jakoby ho něco oslabilo.

Co se, k čertu, stalo?

Uviděla, jak Loris vstává. Pohyboval se mnohem lépe, protože se jeho krinarský organismus zotavil z ran, které mu Korum uštědřil.

A Korum tam stále ležel, jakoby se nemohl hýbat. Dokonce i oči měl zavřené, takže nemohl svého nepřítele vidět.

„Ne!“ Mia uslyšela samu sebe, jak křičí. Když Loris napadl Korumovo nechráněné tělo, chtěla vyskočit ze sedátka, ale Delia ji chytila za paži.

Na tváři druhého muže se objevil výraz čiré radosti, když znovu a znovu bušil do Koruma. Mia ucítila kovový pach krve, který zabarvil jejich těla do zářivé rudé. To byla Korumova krev.

„Ne!“ Z hrdla jí vyšel další bolestí naplněný výkřik. Teď uslyšela nevolnost vyvolávající zvuk pěsti narážející do masa. „Ne, stop!“ Mia se Delii vytrhla a vyskočila na nohy.

„Mio, ne! Nesmíš zasahovat…“ Dívka se ji znovu snažila zachytit, ale Mia ji setřásla jako mouchu a chtěla se rozběhnout k bojišti.

Podařilo se jí udělat dva kroky, než se jí kolem pasu omotala paže z oceli a přitiskla ji k pevnému mužskému tělu. Mia zaryla nehty do paže, která ji i přes masakr před jejíma očima zadržovala. „Zastavte ten boj! Je to past! Copak to nevidíte? Nemůže bojovat! Je to past!“ Stisk paže ještě víc zesílil. „Pusť mě. Pusť mě, zatraceně!“

Mia nevnímala, že se chová jako fúrie. Arus ji pevně držel a ona s tím zuřivě bojovala a snažila se mu vymanit ze sevření. Bylo nemožné nad Krinarem vyhrát, ale to jí bylo jedno.

Veškeré racionální myšlení se jí vykouřilo z hlavy.

***

Korum cítil údery Lorisovy pěsti, jeho tělo se zachvělo bolestí, když mu Protektorovy prsty zahnuté jako drápy vytrhly kus masa.

Povzbuzený Korumovou očividnou slabostí si jeho nepřítel dával načas, aby ho mohl mučit, než zasadí smrtelnou ránu. Bolest byla strašná, bylo mu na zvracení, ale Korum s temnotou, která se ho zmocňovala, bojoval, protože věděl, že jinak bude vše ztraceno. Loris už mu způsobil vnitřní zranění na ledvinách a slezině. Také měl zlomená žebra a naštípnutou klíční kost, ale to všechno nebylo důležité, protože si všiml, že účinek omračující zbraně začal polevovat.

V pozadí slyšel křičet a plakat Miu. Bolest v jejím hlase ho rvala na kusy. Každou sekundou, která uběhla, začala ta odporná slabost, díky které byl tak bezmocný, ustupovat a jeho tělo se vracelo k normálu.

Jen musel ještě chvíli přežít. Ještě trochu déle a bude mít nějakou šanci, než tu jen ležet jako kus masa.

Ale teď byl ještě příliš slabý. Kdyby se teď začal bránit, zemřel by. Loris si s ním pohrával, bavil publikum a snažil se získat zpět uznání ukázkou svých bojových schopností – ale na jakoukoliv známku Korumova odporu by mu šel přímo po krku.

Takže ho nechal do něj bušit a ani nezasténal, když do něj Loris opět kopl. Ignoroval bolest, když se mu lámaly kosti a trhaly šlachy a soustředil se pouze na to, aby zůstal při vědomí.

A když se Loris nakonec rozpřáhl k poslednímu úderu na hrdlo, posbíral Korum poslední zbytky sil ve svém zmučeném a zničeném těle… a popustil uzdu své zuřivosti.

Jeho levá paže – jediná končena, která ještě nějak fungovala – se omotala Lorisovi kolem krku a přitáhla Protektora blíž k němu. Než mohl jeho protivník vůbec zareagovat, zanořil Korum zuby hluboko do jeho masa, překousl mu páteř a přetrhl tak spojení s mozkem.

Všude kolem se rozstříkla krev: do Korumových očí, vlasů, úst… Byl zalitý krví a ta chuť a pach ho přemohli, posílili slepý vztek, který mu protékal tělem. Už nepřemýšlel, jeho mysl byla jako vypnutá; ovládlo ho krvavé opojení a ponoukalo ho, aby znovu zabořil zuby do Lorisova hrdla a trhal a trhal, až z něj nic nezůstalo.