Shameless - 51. kapitola

Překlad: Peťa

KATHERINE

Nejsem si jistá, jak dlouho jedu po točité zapadlé cestě, ale když se dostanu domů, je tma.

Domů.

Vyřine se ze mě šílený smích. Oh, Bože. Brady s Izzy odjíždějí. Už to dlouho nebude domov.

A fakt to pro mě domov byl. Melissa se o tom ujistila. Když jsme byly děti, sedávaly jsme pod velkým dubem a bavily se o klucích a ona mi vyprávěla o svých zamilováních a první puse. To je taky místo, kde mi řekla, že se jednoho dne zamiluju do perfektního kluka, někoho, kdo mě bude milovat a opečovávat. Protože věřila, že to sama jednoho dne najde. A našla.

Za slzami, které mrkáním odháním, se mi rozmaže příjezdová cesta. Hluboké nádechy a výdechy.

Zastavím za Bradyho Harleyem, přičemž si přeju, abych dokázala emoce dostat pod kontrolu. Měla bych ho nechat, aby mi to řekl. Pravděpodobně bude samá profesionalita a odstup. No, větší odstup než byl tento týden.

Možná předbíhám. Jen proto, že někdo učinil nabídku, nutně to neznamená, že ji přijme, že?

Uzel v mém břiše se utáhne. Farma je sakra hodně práce. A to si ještě neprošel sklizní.

Vím, že jsem sobecká, že chci, aby zůstal. Jeho život je v Bostonu. Tam patří. Ne sem doprostřed země nikoho.

I když práci na farmě miluju, není to tak, jako bych tady měla práci, jakmile to Brady prodá.

Představa, jak mířím zpátky do Corpusu, což se zdá jako selhání, po tom všem, co rodiče obětovali, aby mi pomohli dostat se přes vysokou, mi způsobuje nevolnost.

Přemýšlím nad nabídkou kongresmana Mitchella loni na jaře. Líbilo se mu, co jsem dělala pro tátu Erica. Mitchell mě chtěl do svého týmu.

Ale opravdu to chci? Zamířit zpátky do Austinu? Nemám ani oblečení, co bych si vzala na sebe, kdyby mě zavolal na pohovor. Není to tak, že bych mu mohla vtančit do kanceláře v roztrhaných Leviskách a kovbojských botách.

Natáhnu se na zadní sedadlo a popadnu krabici kapesníků, příhodně schovanou od posledně, co jsem dostala na prdel.

Bouchnutí dveří auta mě přinutí otřít si rychle tvář a rozhlédnout se. Na opačné straně domu jde k mému autu postava. Mžourám a rozpoznám tmavé polo tričko a lesklé hodinky.

Oh sakra, to ne.

Vyskočím z auta. „Co tady sakra děláš, Ericu? Určitě si uvědomuješ, že stalking je protizákonný, že?“

Můj ex se zasměje. „Rád vidím, že jsem ti chyběl, Katherine.“

Studuje mě a po celém jeho obličeji je vepsané překvapení. Ano, pracuju v restauraci. Rozvážu si zástěru, kterou jsem si zapomněla sundat, než jsem odešla z restaurace, a hodím ji na verandu. Ze všech chvílí, kdy mě uvidí, si přeju, aby to nebylo, když jsem cítit po kuřecím smaženém steaku a potu, a kdy vypadám, že jsem řvala.

Samozřejmě, že on vypadá jako model od Abercrombie. Skvěle upravený. Ani vlásek nečouhá ze svého místa. Debil.

„Zlato, chybělas mi. Pojeď domů.“

Protočím oči. „Chyběla jsem ti?“

„Zasrané měsíce jsem se tě snažil zkontaktovat. Samozřejmě, že jsi mi chyběla.“

„Příliš málo, příliš pozdě, Romeo,“ řeknu sarkasticky, když zamířím k předním dveřím. Když odemknu dveře, otočím se zpátky, abych na něj zlostně zírala, protože ho mám přímo za patami. „Co si sakra myslíš, že děláš?“

Kývne k domu. „Usoudil jsem, že mě pustíš dovnitř a sedneme si a prodiskutujeme to jako dva zodpovědní dospělí.“

„Zodpovědní?“ zasměju se. „Takže teď jsi zodpovědný?“

„Nebuď taková. Věděla jsi, že přijedu.“

Otevřu dveře a položím mu ruku na hruď, abych ho udržela zpátky. „Zůstaň tady. Za pár minut jsem zpátky.“ Voní jako drahá kolínská a kůže. Bože, dřív jsem to milovala, jak voněl. Teď mi to připomíná, že ta slova jsou bezcenná. Jak se to říká? Že drsné časy odhalí charakter muže? No, Eric v testu selhal. Epicky.

Jeho obočí se nakrčí. „Opravdu mě nepustíš do domu?“ Rukou si projede blond vlasy, vypadá vykolejený.

„Uvědomuju si, že nejsi zvyklý, aby ti lidi cokoli odpírali, ale ne, nepůjdeš do tohoto domu.“

Uchechtne se a ten zvuk mě nutí zvažovat, že bych ho uškrtila.

„Co je tak zábavné?“

„Dostaň svoje roztomilé já sem a já ti to řeknu.“ Podívá se na hodinky. „Pospěš si ale. Za půl hodiny mám konferenční hovor.“

„Samozřejmě že máš.“ Jak to že jsem s tímhle pitomcem rok a půl chodila? Zatnu zuby a ukážu na verandu. „Zůstaň tady.“ Pak mu zabouchnu dveře do obličeje.

Když se přiřítím do kuchyně, Brady vystrčí hlavu z kanceláře, ale ignoruju ho, jak pochoduju ke skříňce s alkoholem a naliju si sklenku whisky. Mám nervy a vážně se potřebuju uklidnit, abych se s Ericem vypořádala.

„Jsi v pořádku?“ Bradyho hlas je chraplavý, jako by spal.

O pár loků později a lapám po dechu z ohně, který mi vystřeluje hrdlem.

„Jsem v pohodě,“ vydusím ze sebe.

Konečně mu čelím a možná jsem na pokraji ztracení nervů, ale nejsem tak daleko, abych si nevšimla, jak krásně vypadá, když stojí uprostřed kuchyně bez trička s džíny visícími nízko na bocích.

Poškrábe si strniště na bradě a zvedne obočí. „Nevypadáš v pohodě.“

Vyfouknu výdech a pokrčím rameny. „Měla jsem špatný den.“

„Proto jsi doma pozdě? Hádám, že je dobře, že jsem zrušil svoji šichtu na dneska večer.“

„Oh, do prdele.“ Podívám se na hodiny a uvědomím si, že měl před hodinami zamířit do Austinu. „Moc se omlouvám. Já… já…“

„Kat, nedělej si s tím hlavu. Chtěl jsem se flákat.“ Strčí si ruce do kapes, na jeho pěkné tváři se zformuje hluboké zamračení. „Vlastně je tu něco, co s tebou potřebuju probrat.“

Zavřu oči a připravím se slyšet, že odjíždí. Místo toho vyskočím, když se na předních dveřích ozve zaklepání.

Brady se podívá k obýváku a rozejde se ke dveřím, ale popadnu ho za ruku. „Ne. To je pro mě.“ Pustím ho a zhltnu zbytek pití. „To je můj bývalý.“

Celé jeho tělo se napne. „Co tady kurva dělá?“

Podám mu svoji prázdnou sklenici. „Tvůj odhad je stejně dobrý jako můj.“ Podívám se na něj a přeju si, abych se mohla zabalit do jeho náruče a uzavřít nás před světem. „Můžeme si promluvit za chviličku? Nejdřív se potřebuju vypořádat s Ericem.“

Přikývne, čelist napnutou. „Budeš tam venku v pořádku?“

„Jasně. Je to kokot, ale nikdy by mi neublížil.“ Každopádně ne víc než už to udělal. Brady se opře o pult, celé tělo napjaté a pozorně se mi podívá do očí. „Budu tady, kdybys cokoli potřebovala.“

„Díky.“ Slabě se usměju a dotáhnu se k předním dveřím.

O tři hluboké nádechy a výdechy později se přinutím jít ven. Eric vypadá nemístně ve svém oblečení od návrháře, natažený na zchátralé lavičce před velkým oknem. Závěsy za ním jsou zatažené, ale světýlka na vánočním stromku se třpytí skrz malý kousek, který zůstává odtažený.

Ericova přítomnost mi dělá chaos v hlavě. Všechno na tomto místě představuje rodinu a lásku a sounáležitost, zatímco on mi připomíná jen to, jaké to je cítit se sám a nechaný vzadu.

Ale je úleva uvědomit si, jak málo k němu cítím, což mě nutí přemýšlet, jestli jsem ho vůbec někdy milovala. Protože v tuto chvíli chci jen, aby odjel.

Založím si ruce a zavrtím hlavou. „Proč jsi tady?“

Smete si imaginární žmolek ze svých khaki. „Abych ukončil tento nesmysl. Abych tě přivezl na Vánoce domů. Abych s tebou oslavil tvoje narozeniny.“

Hluboká studna lítosti přeteče. Moje narozeniny. Málem jsem zapomněla.

Moje rty se zploští. „Jsi chytrý kluk. Fakt si nemyslíš, že je tu co zachránit, že ne? Myslím, že jsem dala dost jasně najevo, když jsem opouštěla Austin, že jsme skončili.“

Uchechtne se. „Nechala jsi všechno, co jsem ti kdy koupil, na mých předních schodech. Trošku dramatické, ale vzhledem k okolnostem, chápu, proč jsi byla rozrušená.“

„Chápeš…“ prskám, skoro rozlícená. „Chápeš, proč jsem byla rozrušená?“

„Zlato, koukni, vypadněme odsud. Strávíme příštích několik dní doháněním u mě a pak zamíříme do Corpusu, abychom navštívili tvoje rodiče. Víš, že jsou starostmi o tebe bez sebe.“

Vážně, můžu cítit puls v krku. Jsem tak naštvaná, že vibruju. „Proč se sakra bavíš s mými rodiči?“

Dramaticky zvedne ruce. „Někdo musel. Nechala jsi je v nevědomosti, zatímco jsi žila na hromadě s nějakým ztroskotancem.“ O chvíli později emoce v jeho očích zeslábnou. Jen tak je chladný a klidný. „Ve vší upřímnosti bylo to trochu předvídatelné. Utekla jsi, abys mi něco dokázala, a teď žiješ pod úroveň. Chápu to. Všichni se potřebujeme utrhnout ze řetězu. Není to tak, že bych tyto poslední měsíce neměl trochu zábavy. Ale svátky nejsou pro šukačky, jsou pro rodinu.“

Zírám do jeho ledově modrých očí, šokovaná, že si myslí, že to mě přesvědčí. „Vážně jsi idiot.“ Ale… jak ví, že jsem s Bradym? Pokud moji rodiče neučinili pár domněnek a nezmínili svoje obavy před Ericem. Bože, tohle se jen zhoršuje.

Naježí se. „Pozor na pusu, Katherine. Zapomněla jsi veškerou tu mediální přípravu, na které jsme pracovali?“

Nenávidím tě.

Opravdu. Nenávidím ho. Nenávidím jeho mizogynní představy o ženách a jeho potřebu řídit to, jak se oblékám a mluvím. Nenávidím jeho samolibý výraz a ten protivný smích. A zatraceně nenávidím, že mě podvodem dostal k tomu, abych věřila lžím, které mi jeho otec řekl o své kampani. Mentiroso (pozn. lhář).

Chystám se spustit tirádu, když řekne jedinou věc, která mi může poskytnout pauzu, ve chvíli jako tahle.

„Katherine, přemýšlej o svých možnostech. Tvůj čas tady vypršel. Kromě toho“- zvedne odsuzující obočí – „není to tak, že by tvůj kluk odmítal nabídku, kterou na farmu dostal.“

Čas se zastaví, jak ta slova zpracovávám.

„Ja-jak to víš?“ zakoktám se. „Jak to že o tom víš?“

Jeho ret se nakrčí v pobaveném úsměvu. „Co myslíš?“

Moje oči se zúží, když pobírám jeho sebejistou pózu na lavičce. Široké roztažení jeho nohou. Jak je jeho ruka bezstarostně pověšená přes zadní část.

„Kupuješ levandulovou farmu?“ Nemůžu si pomoct s překvapením v mém hlase.

„Proč ne?“ zašeptá, očividně nechce, aby to Brady náhodou slyšel. „Pokud je to to, co chceš, ano, koupím ji pro tebe, a ty si můžeš pár měsíců hrát na malou holčičku, dokud nezačneš na podzim pracovat na Mitchellově kampani.“ Jeho oči po mně cestují takovým způsobem, který jsem dřív oceňovala, ale teď mě znechucuje. „Máš štěstí, že jsi tak roztomilá.“ Mrkne a já ho chci praštit kolenem do koulí. „Mitchell si na tebe vzpomněl. Mluvil jsem s ním zrovna minulý týden. Dá ti nějaký čas, ale musíš být připravená v září nastoupit.“ Mávne líným prstem ve vzduchu. „Takže do té doby možná dokážeš dostat tohle ze svého systému.“

„Napadlo tě někdy, že to tu možná opravdu mám ráda? Že si užívám dennodenní věci, které na farmě dělám, dost na to, abych se nechtěla vrátit k politice?“

Zasměje se tak silně, že mě to vyleká. „Mluv vážně.“

„Házíš takto peníze na všechny své problémy? Bylo to to, cos měl v plánu, kdybych opravdu byla těhotná? Jen po mně hodit peníze, dokud bych neudělala to, cos chtěl?“

Ten úšklebek mu sklouzne z tváře. „Postaral bych se o svoje povinnosti. Kromě toho si jasně pamatuju, jak jsi mi říkala, že jsi nikdy děti nechtěla. Tak to bylo, dokud sis nemyslela, že jsi těhotná.“

„Nechtěla jsem dítě, ale nebyla možnost, že bych šla na potrat proto, že jsme to podělali. Proto, že to bylo nevhodné,“ zasyčím. Proto, že si nemyslel, že by to vypadalo dobře pro kampaň jeho otce.

„Podělali?“

„Jo. My. Protože možná ses mohl zmínit, že kondom praskl, když jsme spolu byli naposled.“

Vzplanou mu nosní dírky. „Měla jsi brát prášky.“

„Měla jsem otravu jídlem. Zvracela jsem rovných osmačtyřicet hodin. Byla jsem zatraceně bez sebe. Promiň, jestli jsem si zapomněla vzít prášek nebo ho vyzvracela.“ Narovinu, ani si nevzpomínám. Bylo to těžké, když byl můj obličej přitisknutý na studené dlaždici v koupelně.

Co si ale pamatuju je, jak jsem byla sama. Že Eric byl příliš zaneprázdněný, aby se zastavil a zkontroloval mě, i když jsem mu říkala, že si myslím, že potřebuju jet do nemocnice. Probuzení číslo jedna.

Probuzení číslo dvě přišlo o několik týdnů později, když jsem si uvědomila, že jsem nedostala menstruaci a můj údajně oddaný přítel, který prohlašoval, že si mě chce vzít, dostal záchvat vzteku a odmítl se mnou mluvit.

Takže ano, zasraně jsem mu nechala všechny sračky, které mi dal, na jeho přední verandě. A podtrhla svoji nevraživost tím, že jsem skončila v práci, abych ho už nemusela vidět.

Byla jsem tu s Mel a Calem, když jsem začala špinit.

Oči se mi naplní slzami. Za moje přátele, kteří se o mě starali. Kvůli ztrátě, kterou jsem cítila, když jsem si uvědomila, že dítě je pryč.

Eric si zhluboka povzdechne, jak ho obtěžuje vzpomínka na to, co se stalo, a pak kývne za sebe na dům: „No, stejně to vypadá, jako bys dostala, cos chtěla. A hej, máš dítě bez strií. Výhodné.“

Zírám, úplně nevěřím tomu, co naznačuje.

Pendejo (pozn. kretén).

„Radši bych žila pod úroveň s Bradym, než dělala cokoli s tebou,“ vyštěknu. „Myslíš si, že dokážeš přimět všechny kolem sebe, aby dělali, co chceš. No, hádej co? Nenechám se koupit.“ Ztiším hlas. „A pokud se Brady rozhodne prodat farmu, je to jeho věc. Mezi námi dvěma je pořád konec.“

„Podívej, Katherine, není důvod, abys byla mrcha,“ ušklíbne se, když vyskočí z lavičky a přikráčí ke mně.

Přední dveře se s bouchnutím otevřou. Naše hlavy se otočí, aby našly Bradyho, jak zlostně zírá na Erica, který je zamrzlý v půli kroku. Brady má na sobě přiléhavé černé tričko, ale s těmi tetováními, které mu zdobí ruce, a vyboulenými svaly, vypadá jako působivý soupeř. Je větší než Eric. Vyšší. Širší. Nemá šanci. Pokud se utkají, Brady ho zabije.

„Kat, jsi v pořádku?“ zeptá se, vypadá každým coulem jako drsňácký motorkář. Přikývnu, nechci, aby se dostal na mušku senátora tím, že by se popral s mým ex. Eric za to nestojí.

Eric protočí oči. „Je v pohodě, debile. Vrať se ke kopání příkopů.“ Teď jsem tak ponížená.

Brady přistoupí blíž a otře se mi palcem o tvář. Automaticky se do jeho dlaně nakloním. A v tom okamžiku všechen smutek, který cítím, všechna bolest, se trochu otupí a můžu opět dýchat.

O chvíli později se Brady obrátí k Ericovi a nakloní se blízko, tyčí se nad ním. A pak ztiší hlas. „Měj si svůj malý pokec, ale pokud se dotkneš jediného vlasu na její hlavě nebo jí budeš jakkoli vyhrožovat, nakopu ti prdel, dokud mě nebudeš prosit, abych přestal. Je mi jedno, kdo kurva jsi. Mluvím jasně?“

Ericovy nosní dírky vzplanou a zvedne ruce, jako by se vzdával, ale ta jeho pusa pořád jede, když couvá a pomalu sestupuje z předních schodů. „Katherine, byla jsi kurva nejlepší studentka ve třídě na střední a absolvovala jako druhá nejlepší na vysoké. Měla bys to dobře využít, jinak svoji rodinu zklameš. Popřemýšlej o všech obětech, které pro tebe udělali, abys tuto příležitost dostala. Jak to můžeš zahodit, abys pěstovala nějaký pěkně vonící plevel? Abys chodila s nějakým tatérským umělcem? Kromě toho tvůj otec tohoto chlapa nikdy nepřijme.“

Pohrdavou rukou mávne k Bradymu. „Přemýšlej o tom, co ti můžu nabídnout. Přemýšlej o Mitchellově kampani. Ta práce nebude k dispozici navždy.“

Eric stiskne přívěsek na klíč k Mercedesu a otevře dveře. „Přes svátky budu s rodiči v guvernérově sídle. Zavolej mi, až změníš názor.“