Shameless - 49. kapitola

Překlad: Peťa

BRADY

Izzyina tichá kvílení na chůvičce mě vytáhnou z mrtvolného spánku. Stěží vzhůru natolik, abych chodil rovně, si nakopnu nohu, jak se hrabu, abych se dostal do jejího pokoje.

Dělat noční šichty nakopává zadek, když musíte vstávat brzo, což je důvod, proč jsem s tím v Bostonu skončil.

„Ahoj, zlato.“ Přivinu si ji k hrudi, když se zhroutím na křeslo. Ovine mi ruce kolem ramen a strčí nosík do ohybu ke krku.

Poplácám ji po zadečku, když se houpeme tam a zpátky. Slunce je nahoře, takže musí být později, než jsem si myslel.

Jsem ale kurevsky unavený. Příliš unavený dokonce i na to, abych dotáhl svůj zadek do kuchyně a popadl hrnek kávy.

Když mi Kat včera v noci napsala a řekla, že musí dnes ráno pracovat, chtěl jsem přímo křičet, ale přísahal jsem, že moje práce nebude zasahovat do jejího rozvrhu v restauraci a chci se toho držet. Je v záklonu, aby mi pomohla, a vím, že potřebuje příjem.

„Bway Bway,“ zašeptá Izzy. Nakouknu přes těžká víčka a vidím, že Izzy zírá zpátky s tím rozkošným úsměvem. Oběma rukama mě popadne za tvář. „Haaad.“

Uchechtnu se a přikývnu. „Okay, zlato. Pojďme ti dát něco na snídani.“

Potom, co jí vyměním plenku a zachumlám ji do něčeho teplého, zamíříme do kuchyně. Je divné tu ráno nemít Kat. Upřímně, je to jedna z mých nejoblíbenějších částí dne, vidět ji jako první věc ráno.

Ale fakt nemáme takový týden. Zdá se, že si nemůžeme dát pauzu, abychom se poflakovali.

Když jsem sem dolezl ve tři ráno, nechtěl jsem ji budit, tak jsem sebou prásknul v kanceláři. Začínám si to ale rozmýšlet, protože mi zatraceně chybí.

Ze zadní verandy uslyším známý zvuk.

Když Izzy zajistím s nějakými cereáliemi, otevřu zadní dveře. Zpátky na mě zírá Bandit.

„Čau, pitomče. Jak to jde?“

Mýval kouká na prázdnou kartónovou krabici a já si uvědomím, že koťata včera adoptovali. „Přišel jsi o kámoše, huh?“

Odloupnu banán, který jsem se chystal jíst a oddělím kus. Nedůvěřivý, že mě kousne, ho položím na podlahu mezi nás. Udělá ten snick snick zvuk a nedůvěřivě přičichne.

„Kde je důvěra, chlape?“

Konečně to zhltne a já mu podám další kousek. Tentokrát si ho vezme z mojí ruky a slupne ho.

„Vidíš, pokud tohle zvládáme, aniž bys mi chcal na věci, možná najdeme způsob, jak spolu vycházet.“

Cítím se kvůli němu špatně, že je úplně sám.

Což mi připomíná, jak moc Kat ta koťata milovala. Vsadím se, že je zdrcená, že o ně přišla.

Ale teď je snídaňový shon, tak bych ji neměl otravovat, ale udělám si v duchu poznámku, abych jí později zavolal.

Jak kráčím zpátky do kuchyně, něco v obýváku zachytí můj pohled.

Do hajzlu.

V rohu stojí plně nazdobený vánoční stromek. S malými skleněnými ozdobami, blikajícími světýlky a třpytícími se andílky.

Vyfouknu výdech. Kat to musela udělat, když jsem šel včera do práce.

Vytáhnu telefon a podívám se na datum.

No, sakra. Vánoce jsou za dva dny.

Přitisknu si dlaně na oči, jak se ve mně usazuje panika. Svátky jsou upřímně poslední věc, na kterou myslím, ale možná potřebuju zpomalit a vložit do tohoto trochu úsilí pro Izzyino dobro. Možná si nebude pamatovat, že otevírala dárky, ale jednoho dne jí můžu ukázat fotky a možná to pro ni bude významné.

Tohle je rok, když přišla o rodiče, pitomče. Samozřejmě, že to bude významné.

Jako vždycky, Katherine je deset kroků přede mnou. Já sotva vím, kam můj ubohý zadek zamířil, ale ona už dělá, co je potřeba a drží mě nad hladinou.

Mám dneska v noci a zítra pracovat, ale jak zírám na stromek, přemýšlím, jestli je to správné. Každou noc mi Kat a Izzy chybí, jako bych nechal zatracené plíce doma.

Váhám mezi tím, že chci Kat dát vánoční bonus a že jí chci koupit dárek. Možná potřebuje peníze, ale mám plížící se podezření, že si bude myslet, že jsem čurák, pokud jí podám šek. Fakt jí chci koupit něco pěkného, ale přemýšlím, jestli by to vyslalo špatnou zprávu.

Do prdele s tím.

Zvednu telefon. Pro jednou to nebudu promýšlet. Dám jí dárek. Protože i když jsme na tomto nejistém místě, beru ji jako kamarádku. Vlastně nejlepší kamarádku. A chci, aby věděla, že pro mě něco znamená.

O deset minut později se cítím trochu líp, co se týče života. Sedím vedle Izzy, která si maže banán po celém obličeji.

„Víš, že to má přijít do pusy?“

„Do puši!“ chichotá se, než hodí svůj srkací hrnek na podlahu, kde víčko odskočí a džus se všude rozlije.

Zírám na kaluž džusu, která se rozšiřuje.

Jo, tato rodičovská věc rozhodně není tak snadná, jako se to zdálo v podání mámy a táty, když jsem vyrůstal.

Když uklidím nepořádek, popadnu telefon, abych poděkoval Kat za ozdobení stromku, když mě donutí zamrznout příchozí hovor od mého realiťáka.

Protože už vím, proč volá. A zasáhne mě to do vnitřností jako balvan.