Shameless - 48. kapitola

Překlad: Peťa

KATHERINE

Stalo se mou oblíbenou činností tajně odposlouchávat Bradyho, když ukládá Izzy do postele. Dneska večer jí zpívá Baby, it´s cold outside. A je hrozný, jako úplně mimo tóninu, ale oh, můj Bože, je rozkošný.

Zavřu oči, když si představuju, jak je skloněný nad její postýlkou a hladí ji po jemných chomáčcích vlasů. Někdy ji zhoupne, aby spala. Koupil jí malou noční lampičku, želvu, která ukazuje hvězdy na obloze, a říká jí příběhy o souhvězdích a řeckých bozích. Líbí se jí ta, kterou jí vypráví o krásné princezně Andromedě.

Když dokončí svou falešnou píseň, srdce se mi zatřepotá v hrudi.

„Dobrou noc, sladký hrášku.“ Chůvičkou projde jeho hluboký hlas a pak slyším jasný zvuk, jak jí dává pusu, pravděpodobně na čelo.

Neměla bych si to dělat. Neměla bych se zaměřovat na všechny ty věci, které na něm miluju. Neměla bych se soustředit na to, jak zbožňuje svou neteř nebo jak tu celý den na farmě otročí, než půlku noci pracuje v tetovacím salonu. Neměla bych se tolik starat. Ale dělám to.

Když vyjde z pokojíčku, zvednu jeho horkou čokoládu, neschopná zadržet úsměv.

Odkašle si. „Nesměj se. Já vím, že neumím zpívat.“ Sleduje mě přes okraj hrnku, když si srkne.

„Izzy to miluje, když zpíváš.“ Dám kolem toho slova vzdušné uvozovky a on zavrtí hlavou. Nepopadnu ho ani ho neobalím do objetí tak, jak chci. Neřeknu mu, jak moc miluju vidět je s Izzy spolu, ani že bych nám chtěla nachystat piknik a vzít ji tento víkend do parku. Hranice.

Velkou dlaní si tře strniště na bradě. Zničehonic řekne: „Nesnáším odcházet od vás.“

Srdce mi v hrudi divoce buší, dokud si neuvědomím, že mluví o tom, že míří do práce. Ne o návratu do Bostonu. Duh.

Vynutím úsměv a zašeptám: „Děláš, co musíš.“

Když položí hrnek na pult za mnou, pozastaví se, aby mi dal pusu na čelo. „Mám chlápka, který chce dvojité rukávy, a i když pořád dokončujeme design, pravděpodobně na něm budu pracovat do pozdních hodin, tak nečekej.“

Chci mu říct, že nebudu. Že navzdory tomu, že jsme se před pár nocemi bavili o Shaně Prsatce, fakt se hodně snažím, abych neměla žádná očekávání. Což znamená, že se nutím chodit do postele ve slušnou hodinu a nečekat na něj. Protože slovo, které použil, aby nás popsal, bylo „monogamní.“ Ne „ve vztahu“ nebo „oddaní si“ nebo „zamilovaní.“ Je v tom rozdíl a Brady je dost chytrý chlap, takže se domnívám, že byl ohledně své volby slova přesný.

Vím, že musím svoje srdce distancovat. Ten telefonát s jeho rodiči bylo probuzení, které jsem potřebovala. Protože pár ve vztahu by probral trapnost, která následovala potom, co jeho máma nadnesla Dani. Ale nebavili jsme se o tom. Vlastně, byl kolem mě celý týden nesvůj.

Hluboko uvnitř si uvědomuju, že jsem tuhle v noci neměla na něj skočit, ale chyběl mi. Dokonce i teď, i když stojí dvě stopy ode mě, mi chybí tak moc, že mě bolí srdce.

Zavrtím hlavou. „Než zapomenu, paní Mac dohlídne zítra večer na dítě, takže můžu obstarat nějaké vánoční nakupování.“ Trochu nakloní hlavu a vím, o čem přemýšlí. To mě setře ještě víc. „Neboj. Santa ti donese velkou hroudu uhlí.“

Nervózně se zasměje a já kývnu na dveře. „Přijdeš pozdě. Dobrou noc v práci.“

Nemá smysl, abychom se bavili o tom, že si navzájem nemáme nic kupovat nebo pokud jo, jak bychom neměli utrácet moc peněz. Fakt si nemyslím, že bych tento rozhovor teď zvládla. Je pět dní do Vánoc a soudě podle výrazu na jeho tváři jsem si pěkně jistá, že na to ještě nemyslel.

Nemělo by mě to zabíjet. Ale zabíjí.

Další den se cítím ještě víc mizerně. Koťata jsou adoptovaná a Bradyho brzo zavolali do práce. Doufala jsem, že bychom mohli společně ozdobit vánoční stromek, ale nakonec to dělám sama.

Světlou stránkou je, že jsem konečně našla něco, co je, jak doufám, perfektní dárek pro Bradyho. Za pultem stařenka skládá látku a široce se usmívá. „Chtěla byste ten dárek zabalit, drahá?“

„Ano, prosím.“

Její vrásčité ruce strčí látku do bílé krabice a pak ji položí na velký kus vzorkovaného červeného papíru.

Zírám na úchvatné ukázky, které lemují stěny. „To je váš obchod?“ Trošku výš zdvihnu tašku s dárky pro rodiče a sestru.

„Ano, madam. Dělám to už čtyřicet let.“

„To se pozná. Vaše designy jsou nádherné. Musí být těžké se s nimi rozloučit.“

Přikývne a opustí ji hluboký povzdech. „Pomáhá, když to zákazník má rád jako já. A můžu říct, že tohle je pro někoho speciálního.“

Najednou mě v očích bodne žár. „Ano. Velmi.“

Poplácá mě po ruce. „No, to to dělá snazším.“

Doufám, že se to Bradymu a Izzy bude líbit. Ten dárek stojí víc než cokoli, co vlastním, kromě auta, ale chci jim dát něco smysluplného, něco, co jim bude připomínat čas tady. Aby věděli, že je někdo má rád. Protože já ano.

Když zamířím k autu, které konečně díky Bradymu funguje, uvažuju, jestli zavolat rodičům nebo ne. Budou mě žádat, abych přijela na Vánoce domů a zatímco bych nic neudělala radši, než na pár dní přijela na návštěvu, bojím se, že věci mezi mnou a Bradym jsou příliš divné, než abych odjela.

Je na houby to přiznat. Ale naše vibrace byly tento týden tak mimo, že si nejsem úplně jistá, jak jsme na tom. Možná ze mě mluví jen nejistota. V některých ohledech se život postavil do cesty. Tento týden jsem musela vzít víc služeb, protože lidi pořád volají, že jsou nemocní a Bradyho práce v noci nám ukradla tu trochu času, který jsme obvykle měli na poflakování.

Strčím balíčky do kufru, jak uvažuju, co dělat. Nepotřebuju ESP (pozn. mimosmyslové vnímání jako telepatie apod.), abych věděla, že naši vypění, když jednoduše pošlu jejich dárky poštou, ale nejsem připravená na velkou inkvizici. A pokud to že odjedu, skončí napínáním čehokoli, co to s Bradym je, nevím, jestli to chci riskovat.

Což zní tak zoufale, že si chci plesknout. Tontita (pozn. hloupá).

Stojím v dopravě, když uvidím billboard Tetovací studio Saints & Sinners (pozn. svatoušci a hříšníci) a uvědomím si, že jsem jen pár bloků od Bradyho salónu.

O několik troubení a jednu protizákonnou odbočku později zastavuju u cihlové budovy s velkými skleněnými okny, která jsou všechna rozsvícená a ve tmě jasně září.

Ale to není důvod, proč mi pusa visí otevřená.

Ten by byla enormně velká fotka Bradyho přehozeného přes napůl nahou zrzku, která visí na okně.

Žaludek mi napůl klesne volným pádem, když si uvědomím, že to musí být ta fotka, kterou minulý víkend zmiňovala jeho máma při hovoru na Skype.

Je to ohromující foto. Všechny barvy byly odebrány až na její dlouhé zrzavé vlasy.

Wow. Dani je nádherná.

A velmi velmi nahoře odhalená.

Až na to že nemůžete vidět její kozy, protože jsou zmáčknuté pod Bradyho pažemi, které jsou pevně ovinuté kolem ní.

Mierda (pozn. do prdele).

Můj žaludek pokračuje v klesání.

Stojí za ní, vypadá sexy jako ďas, inkoust na rukou a ramenou, je umístěný drsně proti její holé kůži. A je tam hodně holé kůže. Jeho předloktí jsou přitisknutá na jejích prsou, čímž jí poskytuje ale šílený výstřih. Nad nimi je napsáno Tetovací studio Saints & Sinners. Nechtěli byste se nechat potetovat?

Vyklopýtám z auta, neschopná odtrhnout oči z té fotky. Žádný div, že o tom Brady nechtěl mluvit. Zatraceně. Znamená to, že k té holce pořád něco cítí? Je tak zatraceně krásná.

Podívám se dolů na džíny, které jsem si loni v létě koupila v Goodwillu. Tváře mi zčervenají rozpaky. Nikdy jsem nepřemýšlela o Bradyho životě v Bostonu, ale samozřejmě že chodil se žhavými holkami. Udělal si tento úchvatný foto záběr s Dani a koukejte na mě se špínou za nehty, v oblečení ze sekáče a autem, které stěží jede.

Ve chvíli, kdy se dostanu k předním dveřím, si přeju, abych prostě jela domů, ale nemám čas změnit názor, protože nějaký kluk s trhnutím otevře dveře a čeká, až projdu, aby mohl odejít.

„Co pro tebe můžu udělat, zlatíčko?“ zeptá se mě urostlý chlap zpoza pultu. „Já jsem…“ Odkašlu si. „Jsem tu za Bradym.“

Zasměje se a zavrtí hlavou. „Dnes večer je k němu příšerně dlouhá fronta.“ Kývne za mě, kde sedí tři pěkné vysokoškolačky. „Tohle jsou jen náhodní příchozí. Taky má dvě další schůzky.“

Vynutím úsměv. „Ale je to dobré pro obchod, ne?“

„Nestěžuju si.“ Zvedne bradu ke mně. „Cos chtěla? Možná ti může pomoct jeden z chlapů?“

„Oh, um, jsem Bradyho… kamarádka. Jen jsem nakoukla, abych ho pozdravila.“

Nakloní se ke mně a ztiší hlas. „Řekl bych ti, ať jdeš dozadu, ale dělá piercing do velkých koz nějaké holky. Přísahám Bohu, že jsme nikdy neměli tolik piercingů do bradavky jako v posledních pár týdnech.“

Polknu hroudu v hrdle. „Žádný… žádný problém. Děkuju. Zastavím se někdy jindy.“

Jakože nikdy.

Neměla bych se cítit, jako by mě přejel parník, ale když jedu domů, mrkáním odháním slzy v očích.

Řekl mi o své práci. Řekl mi sakra, že dělá piercingy do bradavek. Neměla bych být tak rozrušená. K čertu, neměla bych být rozrušená vůbec. Ten muž mi na rovinu řekl, že je monogamní a já mu věřím.

Tak proč to všechno potom tak moc bolí?

Protože ho miluješ.