Shameless - 46. kapitola

Překlad: Peťa

KATHERINE

Opřu se o umakartový pult, zatímco v pozadí chaosu restaurace hraje Bittersweet Symphony od Verve.

Máma vždycky tento song milovala. Jednou jsem si ho vyhledala on-line a přečetla si, že Verve použili sampl, tu známou smyčcovou předehru, z písničky Rolling Stones a potom, co se z toho stal hit, museli vysolit všechny svoje honoráře Stoneům. Takže měli obrovský mezinárodní hit a stali se obecně známým jménem, ale nikdy si nemohli vydělat žádné peníze písničkou, která je k tomu dostala.

Ano, skutečně hořkosladké.

Něco podobného, jak se cítím dnes ráno. Protože pod tím uměleckým dílem, které mi Brady načrtl na kůži, a nocí, kterou jsme strávili propletení a šeptali si navzájem neslušné věci, jsem pořád probodnutá tím, jak mě umlčel. Měla jsem pravdu. Nechce slyšet, co se stalo s mým ex-přítelem. Což znamená, že moje šílená naděje, že se do mě zamiluje, je přesně to. Šílená.

Máma vždycky říká, že když někoho miluješ, chceš o té osobě vědět všechno, to dobré, špatné, a ošklivé. Takže pokud jsem hledala odpověď na to, kam Brady a já směřujeme, teď ji mám.

Myslím, že jsem doufala, že po všech těch týdnech budou věci jiné. Co je ale horší? Jsem špatná z faktu, že jsem ho v podstatě prosila, aby mě ošukal bez kondomu. Kdo to udělá? Zvlášť po tom, co se stalo s Ericem.

Stupidní, stupidní, stupidní.

Sinvergüenza (pozn. Nemrava). Při té myšlence mi hoří tváře.

Zhluboka se nadechnu, snažím se uklidnit. Nejsem ta stejná holka jako minulé jaro. V břiše se mi svine malá koule paniky. Vracím se v myšlenkách k tomu, jak jsem měsíce před tím fiaskem poctivě brala prášky.

Ne, jsem v pohodě. Za devět měsíců se tu nebude převalovat žádný malý Brady Stepherds.

Hrdlo se mi stáhne.

V tu chvíli jsem chtěla jen Bradymu ukázat, že ho miluju. Protože jsem do toho nikdy nešla bez kondomu a chtěla jsem s ním to spojení.

Zavrtím hlavou a snažím se soustředit na to pozitivní, soustředit se na všechno, co se stalo po tom neuváženém rozhovoru včera v noci.

Když se dotknu svých rtů, jsou pořád trochu nateklé, a konečně si dovolím se usmát, když myslím na všechny ty způsoby, jakými se mě ve vaně dotýkal. Jak se zdálo, že se mě nemůže nabažit, jakmile jsme se na to vrhli bez kondomu. A konečně, ty nádherné obrázky mi pořád označují ramena.

Chci k tomu přilnout. Přilnout k naději, že co se stalo po tom rozhovoru, znamenalo víc. Že to znamená dost.

Kromě toho kolik chlapů chce opravdu slyšet o bývalých? A stejně jsem to já, kdo zaváhal. Já jsem ta, kdo navrhl, že to možná není dobrý nápad bavit se o tom.

Omyje mě malé zdání klidu. Naplním si plíce dalším hlubokým nádechem.

Všechno bude v pohodě. Přestaň si to nějak vykládat.

Užívej si tuto chvíli, připomenu si. Kdybych odečetla ten rozhovor, včerejší noc byla perfektní. To, jak se mnou mluvil a pomiloval moje tělo. Jak se nade mnou a ve mně hýbal. Jak mě naplnil tak úplně, že jsem chtěla potěšením z toho všeho křičet.

Stisknu stehna k sobě a vychutnávám si bolest, která mi prochází všemi končetinami.

V mysli se mi mihnou obrázky toho, jak do mě zajížděl a cítím, jak mi rudnou tváře. Usměju se, nemůžu si pomoct a dovolím si vychutnat si tyto momenty.

„Někdo si včera večer zapíchal,“ zamumlá moje spolupracovnice Darla, když si vykračuje kolem mě s tácem plným jídla.

Můj úsměv ochabne.

Carol do mě šťouchne, když se natahuje pro kafe. „Ignoruj ji. Je vytočená, protože jí někdo nedal spropitné.“ Její vědoucí oči mě přejedou. „Je v pořádku být šťastná, Katherine. A pokud to zahrnuje provozování mamby v horizontální poloze s tím krásným motorkářem, se kterým bydlíš, ještě líp.“

Mrkne a odejde, než můžu něco říct.

Ugh. Nesnáším, že lidi vědí o mých záležitostech, ale nemám čas si s tím dělat starosti, protože mi v zástěře zabzučí telefon. Je to moje sestra.

„Tori, co se děje?“ řeknu tiše, když zatočím do chodby k záchodům.

„Proč vždycky předpokládáš, že se něco děje?“

„Protože jediné chvíle, kdy mi voláš, je v pohotovostních případech. Nebo když potřebujete peníze.“ V duchu začnu počítat, kolik mám na bankovním účtu pro případ, že tento telefonát přichází s velkou cenovkou.

Tori chodí do malé katolické školy, která je drahá jako ďas, ale má akademické stipendium, které pokrývá její školné. Až na to že si moje rodina nemůže dovolit to, co stipendium nepokrývá – knihy, potřeby a uniformy – takže se snažím tuto mezeru vyplnit. I když je někdy bolestivé zaplatit účty, je víc v bezpečí tam než v naší nedaleké veřejné škole, která je ovládaná gangy.

„Klid, Katherine. Máma chce vědět, jestli přijedeš domů na Vánoce. Víš, když jsi nás odpálkovala na Díkůvzdání.“

Stisknu si nosní můstek a povzdechnu si. „Nevím. Možná můžu přijet na den nebo dva.“ Brady dnes pracuje na mém autě, tak pokud to vyjde a bude fungovat, možná budu moct zamířit do Corpusu.

V břiše se mi vlní malí motýlci, když myslím na to, jak jsem se dnes ráno probudila s krásným uměleckým kouskem na zádech. Nakreslil kolibříka třepotajícího se z krmítka. Řekl, že je to proto, že mu připomínám svítání.

Žaludek mi udělá šílený obrat, když myslím na to, jak mi zachraptěl ta slova do ucha, než jsem odešla do práce.

„Halo?“ zavřeští Tori do telefonu.

„Jsem tady.“

„Jsi si jistá?“ zeptá se Tori. „Musela jsem to opakovat třikrát. Říkala jsem, že táta fakt chce, abys přijela domů. A jen abys věděla, měla bys už zavolat zpátky Ericovi. Teď minulý týden bombardoval náš telefon.“

Bože, prostě to nenechá být.

„Nedávej mu moje číslo, Tori. Myslím to vážně.“ Pokud nic jiného, můj čas s Bradym mi ukázal, jak moc nechci být s Ericem. Proč pořád volá?

„Jsi si jistá? Je bohatý a fakt žhavý. Možná bys mu měla dát další šanci. Pokud nemá malého pinďoura. Má malého pinďoura?“

Skoro se zadusím. „Victorie, platím posraný majlant, abych ti pomohla chodit na tu soukromou školu. Neučí tě žádným způsobům?“

„Whoa. Koukejme, kdo teď nadává, Malá slečna vystrkující zadek.“

Vážně? Vše, co dělám, je, že pomáhám sestřičce a tohle je díky, které se mi dostane? „Cokoli. Musím jít. Ale příště, až budeš potřebovat oblečení nebo peníze na nějaký pitomý formální ples, mi nevolej.“

„No tak, Katherine, víš, že jsem si dělala srandu. Promiň!“

Zavrtím hlavou. S Tori jsme si nějakou chvíli nebyly blízké. Jsem o sedm let starší a trochu mě štve, že jí všechno prochází. Rodiče mě drželi pevně na vodítku a ona zůstává dlouho venku, protože vypadá jako andílek. Ale vím, že nás rodiče vždycky srovnávají. Není taková studentka, jako jsem byla já, takže se jí dostává toho „proč se nemůžeš učit víc jako Katherine.“

To je ta věc, kterou jsem milovala na Mel. Byla tou velkou sestrou, kterou jsem měla mít. Ne že bych Tori nemilovala, jen bych si přála, abychom si mohly být blízké jako Mel a já.

Když položím telefon, přeju si víc než cokoli, abych mohla o Bradym mluvit s Mel. Přeju si, abych si jí mohla vylít srdce, protože by věděla co dělat.   

Potom, co jsem celý den v restauraci šílela, cítím úlevu, když přijdu domů a najdu Bradyho zrovna tak vřelého a sladkého jako včera v noci. Část mě se bála, že bude jiný po takovém množství intimity, ale ne. Je vřelý, políbí mě na ústa, když projdu dveřmi a obejme mě, jakmile si stáhnu kabát.

Řekne mi, že se chystá skypeovat s rodiči. „Popřej mi štěstí.“

„Nepotřebuješ ho.“ No, možná jo. Nakloním se a políbím ho na tvář. „Koukni. Bude to v pohodě. Uleví se jim.“

„Bože, to doufám.“

Odkráčí chodbou a já se snažím zaměstnat úklidem kuchyně. Po deseti tichých minutách uslyším, jak z kanceláře vychází smích, takže vím, že ta těžká část musí být u konce.

Chystám se Izzy zkontrolovat plenku, když Brady zavolá moje jméno. Zvednu ji, a když nakoukneme do kanceláře, je samé úsměvy.

„Rodiče chtějí vidět dítě,“ řekne a kývne na mě, abych přišla. Jdu k němu, abych mu ji podala, když posune židli vedle té jeho.

Oh, Bože. Ani na sobě nemám make-up. Rozkošné.

Posunu si brýle výš a posadím se před obrazovku.

„Izzy tak roste!“ vypískne jeho máma, když uvidí dítě. Jeho máma je pěkná žena se světle hnědými vlasy a velkýma modrýma očima. Vypadá tolik jako Cal, že to skoro bolí. „Ahoj, zlato!“ vrká.

Izzy zatleská a řekne: „Ahoj, ahoj, ahoj,“ a usmívá se, zatímco ji pohupuju na svém klíně.

Pak si jeho máma všimne mě a její úsměv se rozšíří.

„Dobrý den, pane a paní Shepherdovi.“ Mávnu na ně, přičemž doufám, že nevypadám tak pitomě, jako se zrovna cítím. Možná mi Brady mohl poskytnout malé varování, že chce, abych měla video konferenci s jeho rodiči.

„No, nejsi ty to nejhezčí! A prosím tě říkej mi Rebecco,“ řekne jeho máma. Šťouchne do manžela. „Jonathane, není Katherine krásná?“

Tmavě zelené oči jejího manžela jsou intenzivní stejně jako ty Bradyho, když zírá přes obrazovku, ale pak se zvrásní v koutcích, když mi nabídne vřelý úsměv. „Ty jsi ta chudák holka, která musí snášet mého syna? Doufám, že nebyl moc velké číslo. Někdy dokáže být trochu hádavý.“

Zasměju se a otočím se na Bradyho, který se mračí. „Vážně, tati?“

Dítě přeleze z mého klína na jeho a on jí dá sladkou pusu a otočí ji tváří k počítači.

Přikyvuju a kývnu na něj. „Někdy dokáže být trochu nedůtklivý, ale zjišťuju, že nakrmit ho pomáhá.“

Brady protočí oči a já do něj šťouchnu. Nic neříká. Místo toho sáhne dolů a sevře mi stehno a já se zasměju a snažím se ho přimět, aby přestal. Není to od něj fér, že mě lechtá před svými rodiči.

Oni očividně nemůžou nic vidět až na mě, jak se svíjím jako šílenec, zatímco Brady tam sedí a předstírá, že je nevinný.

Popadnu ho za ruku a svým nejpevnějším hlasem řeknu: „Jestli nepřestaneš, neudělám ti večeři.“

Okamžitě odtáhne ruku a zavrtí hlavou, celou dobu drží vážnou tvář. „To nejde.“

Když se obrátím zpět k jeho rodičům, sledují nás s fascinovanou pozorností. Odkašlu si, cítím se nesvá.

Jeho máma mi nabídne vřelý úsměv. „Jsme tak vděční, že jsi tam byla na pomoc. Brady říká, že by bez tebe nevěděl co dělat.“

Tvář mi žhne a nervózně se zasměju. „Jsem si jistá, že by to zvládl.“

„No, cítíme úlevu, zvlášť teď když se mu dostane cti adoptovat tohle sladké malé zlatíčko. Doufejme, že její výchova bude peklo stejně jako, když byl dítě on, aby se mu dostalo ochutnávky jeho vlastní medicíny.“

„To vážně, mami?“ Brady se zasměje.

„Co? Byl jsi kvítko!“ Otočí se na mě. „Když mu bylo pět, rád vystrkoval holý zadek na sousedy. A někdy, když se nemohl dost rychle dostat do domu, čural na keře venku.“

„Ježíši Kriste,“ zamumlá.

Zakryju si pusu, abych zadusila smích. Když mi Izzy vleze na klín, poplácám ho po rameni. „Ráda informuju, že je už plně naučený na nočník. Dobrá práce!“ Jeho pohled bez hnutí brvou mě donutí k úsměvu. „Haha. Brady čural na keře,“ dobírám si ho.

Jeho rodiče zavyjí smíchy a já si musím otřít oči od toho, jak moc jsem se nasmála.

Když se obrátím zpět k notebooku, Rebecca nakloní hlavu. „Koho mi připomíná? Jonathane, nepřipomíná ti Katherine jednu z Bradyho bývalých přítelkyň?“ Brady vedle mě znehybní. Pak luskne prsty. „Tu, se kterou sis udělal tu fotku. Oh, můj bože. Měla bys vidět tu fotku, Katherine. Byla všude po Bostonu na těch billboardech. Použili ji, aby propagovali tetovací studio, kde pracoval, a holky stály řadu, aby se k němu dostaly a udělal jim tetování.“ Zasměje se a zastíní si tvář. „Zrudla jsem pokaždé, když jsem jela kolem toho.“

Bože, vypadám jako jedna z jeho bývalek? A o čem celé to foto je?

„Matko,“ varuje ji Brady. „Byla to fotka, kterou jsem udělal na svůj předmět umění. Kamarádka měla štěstí a prodala ji studiu.“

Ignoruje jeho očividné nepohodlí a zeptá se: „Jak se jmenovala?“

Konečně se otočím, abych se na něj podívala a jeho tvrdý výraz, když střílí lasery na notebook, nepomáhá ve zmírnění mé nervozity.

Odkašle si. „Dani a nikdy jsme spolu nechodili.“

„Správně. Dobře.“ Jeho máma zavrtí hlavou a obrátí se na mě. „Mělas ho vidět. Byl sklíčený měsíce, když se rozešli.“

„Matko, právě jsem řekl, že jsme spolu nikdy nechodili.“

„Co teď dělá?“

Zdvihne si Izzy na klíně výš. „Vdává se za profesionálního hráče fotbalu.“

Rebecca si povzdychne. „Její ztráta, předpokládám. Neměla bych se plést do jeho věcí, ale Brady byl nějakou chvíli smutná panda.“ Její rty se zkroutí, jako by mě studovala. „Vlastně nevypadáš přesně jako ona. Ale je na tobě něco, co mi ji připomíná.“

Přikývnu, přičemž si přeju, abych mohla přetočit posledních pět minut tohoto rozhovoru a začít znovu.

„Bylo pěkné se s vámi setkat,“ řeknu tiše. „Musím jít začít s večeří. Jsem moc ráda, že vidím, že se vám daří líp, pane Shepherde.“

Bradyho táta mi nabídne omluvný úsměv a já odsud vypadnu vzdušnou čarou, přičemž bojuju s emocemi, které si přeju, abych neměla.